Doby, kdy před kinosály čekaly davy lidí a ceny Kristián přebíraly osobnosti, jako Alan Rickman, Jean Jacques Annaud, Richard Lester, Geraldine Chaplin, Jeroen Krabbé nebo Kim Novak, jsou patrně již minulostí. Díky epidemii Covid-19 se změnil celý svět a více jak dvouletá vládní opatření proměnila společnost a lidi v ní. Mnozí si našli jiné formy zábavy nebo alternativní způsob, jak sledovat filmy, a přitom nemusel vyjít na ulici. V době, kdy se neustále mění vládní nařízení, je velice těžké připravovat akce, jako je filmový festival, které se plánují daleko dopředu. To samozřejmě s sebou přineslo i finanční problémy, protože marketingově nešlo nic předem slíbit, a tak se sponzoři nehrnuly, stejně jako diváci. Febiofest nehodil ručník do ringu a snažil se udržet festival v chodu i za cenu ztrát. Každému, kdo na festival alespoň pár let chodí, bylo jasné, že se musí šetřit a škrtat, což se promítlo nejen na zvaní hostů z ciziny, ale i na množství filmů, filmových delegací, masterclassů, tiskových konferencí, společenských a doprovodných akcí a občerstvení pro hosty a novináře. Takže ani nepřekvapí, že poslední roky přebírali hlavní cenu domácí herci.

Skoro dvoumetrového sympaťáka Johna, s rezavými vlasy, kterého nic nevyvede z míry, znám už léta, protože působil jako lektor angličtiny v mém Hotelu Technik. Narodil se v roce 1967 v anglickém Dewsbury, hrabství Yorkshire. Po 25 letech se v roce 1992 přestěhoval do Brna a o pět let později s manželkou zamířil do Pardubic, kde je dodnes. Má dvě dcery 8 a 14 let. Je expert na pivo a malé pivovary a dá se s ním bavit o čemkoliv. Když jsem ho zase po letech potkal před Vánocemi 2021, vyprávěl mi o svém novém kreativním hobby. Vyrábí s láskou ozdoby, přívěsky a náušnice ze starého rozbitého porcelánu z viktoriánské éry, který vykopává na smetištích v Anglii. Hned jsem jeden takový přívěsek koupil, abych podpořil jeho tvorbu, a tak se mi jeho příběh zalíbil, že jsme se dohodli na rozhovoru.

Při různých leteckých dnech je stánek Aviation Artpana Vladimíra Urbánka (*15.9.1973) tím, který nikdy nevynecháme. Jako milovníci všeho, co se týká RAF v II. světové války, obdivujeme krásné skicy, obrazy či tisky známých tváří československých letců nebo krásných letounů Wellington, Spitfire, Hurricane, Lancaster, Liberator aj. Přestože nic nekoupíme, protože na to doma nemáme místo, zajímalo nás, jak takové obrazy vznikají. Co je hodno obdivu, je fakt, že technicky dokonalé a přesné rysy letounů a tváří maluje někdo, kdo uměleckou školu nestudoval. Takovým lidem fandíme. http://www.aviationart.cz/

Filmová režisérka a dokumentaristka Kateřina Hager se narodila 28.2.1977 v Praze. Původně studovala herectví na Konzervatoři Jaroslava Ježka, ale pak se vydala jiným směrem a vystudovala sociokulturní antropologii na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy. Filmové vzdělání a zkušenosti získala na Prague Film School. V roce 2012 založila vlastní produkční společnost Bohemian Productions a o rok později debutovala celovečerním dokumentárním filmem Děti flamenka, který se, stejně jako její další dokumenty Děti online a Manželství s úspěchem promítal na mnoha mezinárodních festivalech. 

Dne 24. 3., tedy přesně v den výročí lyžařského závodu v roce 1913, při kterém zahynuli naši lyžaři Hanč a Vrbata, vstoupil do kin film Poslední závod, který jejich příběh vypráví.