Studoval jste nějakou uměleckou školu nebo jste nadaný samouk?

Vystudoval jsem počítačové inženýrství na universitě v Göteborgu. Po pěti letech jsem ji opustil jako promovaný Interaktivní návrhář. Už odmala jsem měl zájem o kreslení a počítače, a tak mi to připadá vcelku jako logický krok kupředu, že jsem začal modifikovat fotky na počítači. Bral jsem to ale spíš jako svého koníčka, tak jsem raději šel studovat inženýrství. Jakmile jsem školu dokončil, pracoval jsem na volné noze pro různé reklamní agentury u nás doma. A tak jsem se postupně vypracoval jako fotograf a retušér na plný úvazek. Takže můj koníček se stal mým povoláním a posedlostí, co víc si můžu přát? Svůj první digitální foťák jsem dostal, když mi bylo 15 a začalo mě bavit modifikovat fotografie, protože jsem byl zklamaný, že jakmile jsem stisknul spoušť, bylo hotovo. Chtěl jsem dělat něco víc. Na počítači jsem trávil hodiny a naučil se fotky upravovat a začalo mě bavit přenášet představy, které jsem si nakreslil na papír, do fotografie. Byl to dlouhý proces stylem pokus-omyl a stále se ještě učím něco nového, ale pokud se člověk naučí s něčím pracovat, tak limity nastavuje jen jeho představivost.

Jak takové krásné fotky vznikají a jak dlouho to trvá?

Celý proces se dá rozdělit do tří fází, z nichž každá trvá různě dlouho. Nejdřív tedy přijde nápad nebo myšlenka, kterou dám na papír. Někdy se mi to nelíbí a tak ji zahodím, takže když budu optimistický, tak realizuji jeden nápad z deseti. Ale když jsem přesvědčen, že nápad je dobrý, tak se pustím do realizace a ke slovu přichází první fáze a to je plánování. Jakmile se tedy rozhodnu pro daný nápad, začnu přemýšlet, kde to začnu fotit. Toto je velice důležitý krok. Protože vlastně určí vzhled a pocit dané fotografie. Také musím vyřešit věci jako perspektivu, z jaké to budu snímat, odraz, světlo, materiál atd atd. Tento proces je různě dlouhý a zabere několik dnů, v tom horším případě i několik měsíců. Pak přichází ke slovu druhá fáze a to je vlastní focení a shánění materiálu. Chci mít absolutní kontrolu nad svými výtvory a mít pocit, že všechno je moje dílo, tak nikdy nepoužívám cizí fotografie. Opět je důležité světlo a perspektiva, abych získal opravdu realistický výsledek svých představ. No a pak přichází třetí fáze, ta je nejlehčí a to je vlastní skládání fotografií na počítači. Pokud jsem pečlivě provedl dva předchozí kroky, je tohle vlastně zábava, jako když máte puzzle a dáváte obrázky dohromady. To mi trvá pár dnů maximálně několik týdnů. Pokud dělám práci na zakázku, kde mám přesně danou uzávěrku a musím ji dodržet, tak samozřejmě musím pracovat rychleji a fotka od A-Z trvá jen několik týdnů. Když pracuji pro sebe tak mi nevadí, že to trvá i několik měsíců. Protože mě nic nehoní. Můj styl fotografování nedává žádný prostor improvizaci, všechno musí být pečlivě připraveno. Každá moje fotka je pro mě určitou výzvou, a protože jsem od přírody perfekcionalista, snažím se být vždy zase o chlup lepší. Nedělám velké výstavy, většinou dám nové fotky na svůj web, a tak získávám okamžitě zpětnou vazbu a také případné zakázky.

Mám několik vzorů, které mě silně inspirují a největší z nich je Salvator Dalí

Nápady na Vašich fotografiích jsou úžasné až neskutečné, kde berete inspiraci?

Mám několik vzorů, které mě silně inspirují a největší z nich je Salvator Dalí. Pak samozřejmě musím být dobrý pozorovatel a tak mě inspirují i věci, které vidím či potkávám ve svém každodenním životě, ať je to třeba práce jiných umělců a také velice důležitým aspektem je hudba. Člověk vidí svět jinak, pokud se na děj dívá z jiné perspektivy než z té své běžné. Stačí si třeba sednout na zem nebo dívat se na okolí z výšky malých dětí a hned je tu spousta nových inspirací. A jedna důležitá věc, já se snažím zachytit myšlenky a nápady nikoli akci a momenty, takže tím se také možná od ostatních fotografů odlišuji.

Stalo se Vám někdy, že jste měl nápad nebo představu na fotografii, ale musel se ho vzdát, protože jste na to prostě neměl?

Jak jsem už říkal, ne každý nápad zrealizuji a protože to všechno dělám sám, tak vím, čeho jsem schopen a čeho ne. Ale všechny nápady si nakreslím do sešitu, takže se může stát, že na něj teď nemám a dostanu se k němu za pár let, kdy moje schopnosti budou ještě větší a lepší. Pořád se snažím zdokonalovat a jít kupředu, takže, co by se nemuselo povést nyní, může se povést za několik let. Doufám, že nikdy nebudu se svojí prací úplně spokojen, protože to může být pro umělce nebezpečné a znamenat pro něj stagnaci. Občas se mi stane, že bych na hotové fotografii něco chtěl změnit, ale nikdy si to nedovolím. Každá chyba pro mě znamená zlepšení, protože se snažím najít způsob, jak problém vyřešit a být ještě lepší.

Co chcete svými fotografiemi vlastně říct?

Rád bych, aby se lidé u mých fotografií zastavili a přemýšleli. Každá má svůj příběh, i když není nezbytně můj, ale každý hovoří sám za sebe a já jsem je jenom pojmenoval. Každý si může dotvořit ten příběh a použít svoji fantazii. Pokud moje fotky někoho inspirují nebo mu udělají radost, tak budu velice šťastný. Chci lidi inspirovat, jako jsem třeba já byl inspirován Salvatorem Dalím a jinými umělci. Vždycky se snažím na fotografiích spojit dva různě světy dohromady a udělat to tak, aby to vypadalo realisticky.

Na Vašich fotografiích je často patrný pocit osamění, izolace nebo marnosti až absurdní situace. Odráží to Vaše pocity ze současné společnosti?

Není to nijak programově myšleno, jen mě tak prostě věci napadají a tak je také zaznamenám. Rád dávám člověka do svých fotografií, kde reaguje na to, co se právě děje okolo něj. Často jsou ta témata tak absurdní a těžká, že do nich zakomponuji prvky humoru, abych to trochu vyvážil. Já nechávám lidi, ať si moje výjevy interpretují, jak chtějí, nevkládám do nich žádné poselství, maximálně je jen pojmenuji.

Získávání zkušeností, neúspěchy a poznání patří k tomu kreativnímu procesu

Kdyby za Vámi přišel někdo a chtěl by poradit, jak jít ve Vašich stopách, co byste mu řekl?

Myslím, že nejlepší je prostě zkoušet a zase zkoušet. Třeba se očekávaný výsledek hned nedostaví, ale aspoň se naučíte pracovat s kamerou a počítačem a zjistíte, co se jak dělá, co je dobré a naopak kudy cesta nevede. Získávání zkušeností, neúspěchy a poznání patří k tomu procesu. Chce to spoustu času a mraky trpělivosti a nevzdávat se hned po prvním neúspěchu. Dělat všechno poctivě a nesnažit se hledat zkratky nebo okliky, jak se něčemu vyhnout. Velmi důležité je mít kvalitní materiál, ze kterého se pak dá vybírat a se kterým se dá pracovat. Také je velmi podstatné nekopírovat někoho, ale hledat si vlastní styl a dělat to, co se nám líbí, to, co chceme a přináší nám radost, a ne to co si myslíme, že by mohlo lidi zajímat.

Dělání fotografií je Vaše zaměstnání. Pokud by Vás oslovil někdo a balíkem peněz a řekl Vám, že by chtěl použít Vaší fotku na svůj výrobek, souhlasil byste?

Ani náhodou. Nechci spojovat svoje fotografie s žádným produktem či prací někoho jiného. Chci, aby tady moje výtvory stály samy o sobě, bez toho, aniž by byly spojeny s čímkoliv jiným. Čemu se ale nebráním a co mě také dost živí, jsou obrazy na zakázku. Pokud má klient nápad a chce, abych ho vytvořil, vyřídí si to s mým agentem ve Švédsku. Beru to vždycky jako profesní výzvu, popasovat se s vizemi a nápady jiných lidí. Časově mě zakázky dost vytěžují, ale platí mi účty a je to moje zaměstnání, takže si neztěžuji. Jediné, co mi vadí, že pak už na svoje vlastní nápady nemám tolik času a prostoru.

Našel jste nějaké označení pro svůj umělecký styl?

Myslím, že jsem se nějak cíleně nerozhodl, že by můj styl měl vypadat tak a tak. Prostě se to tak pomalu vyvíjelo a řekl bych, že to šlo samo, přirozenou cestou, jak jsem to cítil. Když mě něco napadlo, prostě jsem to realizoval po svém a nehledal nějaký zvláštní způsob, abych se dopracoval k tomu, jak moje fotky dnes vypadají. Byl to prostě přirozený vývoj, kterému jsem dal název Fotografický realistický surrealismus. Jsou to surrealistické myšlenky provedené realistickou cestou s přidáním kapky humoru. Snažím se vytvořit fotografie tak realistické, jak to jen jde, i když scéna sama o sobě obsahuje nemožné prvky. Je to o snaze, jak najít cestu a vyřešit problém se zachycením nemožného.

Považujete svoje fotografie za umění?

Osobně nemám moc rád digitální manipulaci jako formu umění, ale domnívám se, že pokud je to realistické a kvalitně vyrobené, tak je to stejně dobré jako třeba obraz. Myslím, že internet udělal hodně dobrého pro umění, protože si může umělec nebo autor dát upoutávku na svoje díla na sociální sítě a hned získá nejen zpětnou vazbu, ale i zakázku a může si je sám prodávat po celém světě, nemusí čekat na agenta nebo galerii, až se nějak rozhodne. Já osobně vždy dám na svoje stránky upoutávku na nové fotografie a jen na FB mě sleduje před 50 000 lidí, takže se to někomu líbit musí.

Možná by fanoušci rádi věděli, jakou používáte techniku?

Standardně používám software Adobe Photoshop CC a Adobe Lightroom, klasický počítač s programem Windows 10. Monitor Eizo Coloredge CG 318-4k, foťák Hasselblad H6D-50c, objektivy Hasselblad 24 mm, 35-90 mm, 50mm a 120mm, světla jsou Elinchrom RX a Canon Speedlites. Jinak na internetu je spousta webových stránek a bloků, které radí zájemcům, takže to chce jen čas, vůli a trpělivost a všechno tam najdete.

Proč jste si vybral Prahu k životu a tvorbě, životní náklady nebo více šancí fotit krásné krajině?

Bydlel jsem v Berlíně, ale potkal jsem jedno děvče z Prahy, což byl důvod, proč jsem sem začal jezdit. Postupně jsem si tohle město zamiloval a jak se ukázalo, je to hezké místo pro práci a pro život. Hodně svých projektů fotím ve Švédsku, ale čím dál víc jich také fotím v Česku. Máte tady krásnou přírodu, ty lesy a hory mají své kouzlo, a to je přesně to, jak chci, aby moje fotografie vypadaly.

Když Vás někdo, řekněme z Taiwanu nebo Keni, osloví se zakázkou, jak to pak funguje? On Vám zhruba nastíní, co chce, Vy uděláte náhled, on to schválí a Vy se opak pustíte do vlastního focení a práce? Pak mu pošlete celkový obraz v PDF mailem nebo skutečnou fotku poštou a on to zaplatí?

Když dojde na práce na zakázku, dělám pouze velké reklamní kampaně. V takovém případě klient nebo agentura přijde s návrhem si nákresem, a pak spolu diskutujeme o realizaci. Dělám takové zakázky zhruba tři do roka, jinak dělám jen svoji vlastní práci.

Použil jste již nějaké obrazy z české krajiny na svých fotografiích? Máme za to, že jeden obraz je Pravčická brána, ale můžeme se mýlit.

Ano, některá místa z Česka jsou na mých fotografiích a jsou ke zhlédnutí zde.

https://www.erikjo.com/work/layers-of-change

https://www.erikjo.com/work/a-marvel-of-engineering

https://www.erikjo.com/work/a-place-like-home

https://www.erikjo.com/work/october-13th

https://www.erikjo.com/work/if-lost-please-call

Můžeme se zeptat, kolik stojí přibližně takový obraz na zakázku, když jste na něm pracoval dva měsíce?

Hm, každý projekt je jiný, takže to těžko mohu takhle říct, ale musím říct, že rozpočty na takovou práci jsou obvykle hodně vysoké.

Když děláte práci na zakázku, kdo nastavuje uzávěrku, Vy nebo klient? Když si nastaví šibeniční termín, řeknete mu, že to není možné stihnout a žádáte o více času nebo zakázku odmítnete?

Ještě předtím než podepíšeme smlouvu a uděláme cenový odhad a dohodneme se, že spolu chceme pracovat, na všech uzávěrkách se dohodneme a samozřejmě informuji klienta o tom, že to bude trvat tak a tak dlouho. Ale obyčejně se všechno důkladně naplánuje, takže pak vlastní uzávěrka již není problém.

Děkujeme za rozhovor.

Foto, s díky: Erik Johansson