Kdy došlo k Vašemu prvnímu setkání s filmem?

Pocházím z malého městečka na Vysočině, Světlé nad Sázavou. Vzpomínám, že moje první návštěva filmu byla někdy na počátku 60. let, tehdy ještě v místní Sokolovně, kam mě vzala babička na pohádku Obušku z pytle ven.

Také jste jako malý kluk nebo školák chodil rád do kina a pak uvaděčku prosil, aby Vám vyndala z vitríny fotku nebo plakát z filmu?

Jako školák jsem samozřejmě chodil do kina rád. Na to, abych si tenkrát řekl o fotosku nebo plakát, jsem byl nesmělý. V této době jsem viděl dost filmů i v televizi.

Kdy jste se rozhodl sbírat plakáty a co Vás k tomu vedlo? Některé z nich zrovna nejsou moc hezky udělané, takže asi estetický dojem v tom nehrál velkou roli, že?

Pokud se týká plakátů, nepatřily k mým prioritám a v podstatě jsem k prvním přišel až v druhé polovině70. let. V době mého dospívání /1965-1975/ jsem v rámci možností chodil téměř na vše, co bylo v našich kinech. V r.1973 jsem si pořídil Malou encyklopedii světového/filmu a byl jsem jí nadšen. Začal jsem pátrat po podobné knize, která by takto mapovala osobnosti domácí kinematografie, ta však nebyla k dispozici a v ucelenější podobě není dodnes. Tehdy jsem se rozhodl, že si podobnou „encyklopedii“ udělám sám. Začal jsem tedy shánět dobové časopisy /filmové/ a literaturu. Vyhotovil jsem si podle těchto podkladů přesný seznam filmů. Zde musím zmínit především Dějiny českého filmu v obrazech I. II., které mapovaly naše filmy od počátku /1898/ do r.1945, dále Havelkovo hospodářství, které postihovalo tvorbu až do 70. let, a filmový přehled, který vlastním od konce 40. let až do r. 2013, kdy zanikl. Na konci 70. let jsem systematicky začal zpracovávat údaje o všech osobnostech, které zasáhly do naší kinematografie-režiséři, autoři námětů, scenáristé, kameramani, architekti, hudební skladatelé, a samozřejmě herci. V dnešní době se jedná o více než 50 000 osob. Zároveň jsem sbíral všechny dostupné údaje, recenze a materiály ke všem natočeným filmům. I zde jsem dnes již prakticky v současnosti. V této době jsem také přišel k prvním plakátům, fotoskám, reklamním materiálům, ale jednalo se vlastně o jakýsi doplněk k faktografickým údajům. Působil jsem jako lektor a dramaturg v místním filmovém klubu a přes ten jsem se dostal na letní a tehdy i zimní filmové školy. To byla úžasná setkání se zcela nedostupným filmy a mnoha kontakty s lidmi podobných zájmů. Po 1989 jsem si pořídil svůj první videorekordér a splnil si tak do té doby nedostižný sen, mít filmy k dispozici, podobně jako knihy ve svém soukromém archivu.

Po roce 1994 jsem začal podnikat, provozoval jsem rekreační středisko a ztratil možnost se filmových setkání zúčastnit. Spolu s přáteli jsem zde založil filmová setkání s tvůrci českého filmu, která jsme nazvali Filmový Tesák a uspořádali jich celkem 17. Zde jsme přivítali mnoho významných osobností, např. Hynka Bočana, Jiřího Krejčíka, Juraje Herze, Václava Šaška, Antonína J. Liehma, Jana Čulíka, Vojtěcha Jasného…Po mém odchodu do důchodu mě kontaktoval zlínský Čestmír Vančura a nabídl mi pokračování pod hlavičkou Zlínfestu. Zároveň mě oslovili i představitelé města Bystřice pod Hostýnem, kde žiji od 1976, a pro ně připravuji přehlídku, kterou jsme nazvali Bystřické filmové jaro.

Obě akce, s covidovou pauzou, trvají dodnes.

Kde jste sehnal plakáty z filmů, které vznikly ještě před Vašim narozením? A získával jste pak ty současné vždy po zhlédnutí filmu v místním kině? A jak to bylo s filmy, které měli třeba tři druhy plakátů?

Plakáty jsem získával z různých rušených kin, nákupem od filmových sběratelů nebo antikvariátů. O tom, že existuje více plakátů k jednomu filmu jsem v podstatě nevěděl, s výjimkou politicky angažovaných filmů, např. Dny zrady…, a tuto problematiku mi vysvětlila až paní Olga Vyleťalová. Samozřejmě se snažím uchovávat plakáty co nejpečlivěji, nejstarší mám již z 20. let minulého století, jsem však laik a je to to samozřejmě trochu problém. Potíž je i s nedostatkem místa plakátů, již mám cca 10 000 ks.

Až na tři snímky, vlastníte všechny české filmy u nás natočené od počátků kinematografie, což je úžasné. Je to posedlost nebo jen taková životní touha, mít kompletní archiv?

Zde musím uvést počty filmů, které mám v archivu, na pravou míru. Pokud se týká němých filmů 1898-1930, mám z těch, které se dochovaly, asi třetinu (něco přes 100). Od počátku zvuku, tedy od 1930 do 1990, mně chybějí pouze tři celovečerní hrané filmy a z porevolučního období do současnosti mi chybí jen několik jednotlivých filmů. Mimo to mám ale i mnoho středometrážních a krátkých filmů, dokumentů, animáků, televizních filmů a inscenací, a také cca 1000 filmů ze světové klasiky. Jedná se o digitální kopie. Například jsem nikdy nepočítal s tím, že bych mohl získat němé filmy. Po seznámení se zaměstnanci NFA mi ale byla nabídnuta možnost získat digitální kopie filmů, které NFA postupně digitalizuje. Tak jsem měl možnost zkompletovat tvorbu 30-40 let a dostat se i k němým filmům. Samozřejmě to asi nelze nazvat jinak než posedlost.

Máte filmy rozdělené podle dekád nebo podle žánrů, takže když Vám někdo řekne název filmu, okamžitě víte, kam sáhnout?

Filmy na DVD si čísluji v pořadí, jak jsou pořízeny, k nim mám zpracovaný abecední seznam, takže okamžitě vím, kam sáhnout. Počet titulů se již blíží 20 000.

Viděl jste všechny snímky, co vlastníte? A kolik z toho, co máte v archivu, Vám stačilo vidět jen jednou, protože se na to dívat nedá?

Všechny snímky, které mám, jsem viděl. Kolik jsem jich viděl jen jednou, to nejsem schopen říct, týká se to často novějších filmů, které snad na jedno použití i vznikají. Je to ale samozřejmě i otázka času.

Máte třeba i různě dlouhé kopie od trezorového filmu, takže víte, o kolik ho cenzura sestříhala?

V ojedinělých případech ano. Jen tak pro zajímavost, mám třeba čtyři různě dlouhé verze slavného filmu Extáze.

Protože máte přehled, můžete srovnat, kdy se asi tak točily u nás nejvíce filmy, na které se dá dívat i dnes?

Mám rád naší kinematografii jako celek. Pro mne nejlepší díla vznikala v druhé polovině 50. let, např. Škola otců, Touha, Velká samota, Vlčí jáma a samozřejmě po celá 60. léta. Za normalizace vznikaly ročně cca 2-4 filmy ročně, které přežily svou dobu. To v podstatě se týká i porevolučního období.

V současné době se točí desítky filmů průměrné kvality, na které za týden divák zapomene. I ty mají pro Vás nějakou cenu, nebo je jen sbíráte pro archivní účely a pro budoucí generaci?

Máte pravdu, že v současnosti vzniká mnoho průměrných a často i podprůměrných filmů. Chci si však udržet přehled i o současné kinematografii, i když je to mnohdy utrpení.

Vy sbíráte i všechny české seriály. Je to nějak limitované díly nebo třeba jen pro Ulici máte vyhrazený zvláštní pokoj, protože je to nekonečný seriál?

Pokud se týká seriálové tvorby, mám prakticky kompletní seriály do r.1989. Dále jsem se zajímal o seriály výběrově, především z tvorby veřejnoprávní televize. Takzvané 100 a vícedílné seriály jako Ulice, Ordinace v Růžové zahradě nemám vůbec, z dalších mám třeba jen první řadu nebo několik dílů na ukázku.

Spolupracujete s festivaly a děláte výstavy plakátů nebo třeba pořádáte vlastní Filmový klub, kde promítáte dnes nesehnatelné filmy?

S festivalem spolupracuji především ve Zlíně, v Dobrušce, a samozřejmě se “svými“ dvěma v Bystřici a Filmovým Tesákem. Výstavy plakátů případně i jiných filmových artefaktů dělám na požádání cca 2–3 x ročně.

Jste jen nadšenec a srdcař nebo oficiální rezerva Národního filmového ústavu, takže co nemají oni je jistě u Vás?

Určitě jsem spíše nadšenec a srdcař. Za žádnou oficiální ani neoficiální rezervu NFA se nepovažuji.

Znal jste se osobně s některými režiséry, takže Vám pak třeba nechávali do archivu některé cennosti?

Ano. Měl jsem možnost osobně poznat celou řadu našich režisérů, scenáristů i herců. Samozřejmě, že mnozí mně přispěli do archivu. Mimo uvedených výše jsem setkal např. s F. Vláčilem, Janem Schmidem, Elmarem Klosem, Miloněm Čepelkou, Robertem Sedláčkem, Pavlem Kosatíkem, Kateřinou Macháčkovou, Markétou Zinnerovou, Vladimírem Pucholtem, Janem Kačerem a mnoha dalšími.

Kdybyste si pustil dva filmy denně, jak dlouho byste musel žít, abyste shlédl všechny filmy z Vašeho archivu? A který z nich je Vás nejoblíbenější?

Celkem mám více než 20 000 hodin nahrávek. Určitě již mnohé z filmů neuvidím. Z nejoblíbenějších filmů bych jmenoval především filmy s Hugo Haasem, dále filmy 50.–60. let, např. Touha, Vlčí jáma, Noc nevěsty, Formanovy filmy, pak také Intimní osvětlení, Obchod na korze, Všichni dobří rodáci, Případ pro začínajícího kata a mnoho dalších.

Jste plně vytížen českými filmy, znamená to, že zahraniční produkce Vás vůbec nezajímá?

Téměř plně vytížen domácí kinematografií sice jsem, ale i tak se snažím alespoň trochu sledovat i světovou kinematografii. Nezbývá mi na ni mnoho času. Přiznám se, že i v těchto případech je mi bližší spíše tvorba minulých let než ta současná.

Neuvažoval jste o zřízení vlastního filmového muzea v Bystřici?

Pokud se týká filmového muzea v Bystřici, sice by mě lákalo, ale na jeho realizaci jako starobní důchodce nemám prostředky. Město sice projevuje již 10 let jistý zájem, ale k žádnému konkrétnímu jednání dosud nedošlo.

Děkujeme za rozhovor.

Foto, s díky: archiv Vítězslava Tichého