Jonathan David Dixon je americký herec, který nyní působí v Santa Fé. Právě proto, že se snaží do filmu prorazit odsud a ne z Hollywoodu, napadaly nás otázky, jak lehké nebo spíš těžké to mají obyčejní herci v USA a jak těžké je se herectvím uživit a prorazit. Jonathan byl velmi otevřený a upřímný, čehož si ceníme. Nakonec se zjistilo, že jeho babička narozená v roce 1895 v USA je plnokrevná Češka, protože její rodiče se v Čechách narodili a do Ameriky emigrovali. Svět je malý.

Jméno této herečky asi diváků a čtenářům mnoho neřekne, snad budou vědět jen to, že ve svých 105 letech je jednou z nejstarších žijících hereček Hollywoodu předválečné éry. Hrála celkem ve 35 filmech mezi léty 1929 až 1945, z nichž nejvíce ji proslavil film Dracula ve španělské verzi. Když nám v odpovědi na žádost o autogram napsal její syn Pancho stránkový dopis, ve kterém zmiňuje matčin vztah a kořeny k Československu, požádali jsme jej, zda by bylo možné zprostředkovat s ní rozhovor. Souhlasil bez problému, jen s tou podmínkou, že vzhledem k matčině špatnému zraku, bude psát její odpovědi sám.

Mladý kanadský filmař z Vancoveru, Jesse James Miller, je velmi progresivní tvůrce, který si na svých filmech dělá téměř všechno sám. Jeho jméno můžeme najít pod dokumenty Uganda Rosiny nebo pod filmy Corked, The Seamstress nebo Redwood. Potkali jsme se na festivalu ve Zlíně,  zůstali v kontaktu a položeným otázkám věnoval velkou pozornost, takže vznikl zajímavý rozhovor.

Francouzský režisér Philippe Muyl je přímo prototypem nezávislého tvůrce. V patnácti letech rád kreslil a začal se věnovat grafice. Pak pracoval jako umělecký ředitel reklamní agentury. Svoje znalosti zúročil jako šéf reklamního oddělení časopisu „Pilote“. Když pak měl dia předváděčku a prezentaci reklamního filmu, to jej natolik uchvátilo, že se začal zajímat o film. Založil si s kamarádem produkční firmu a snažili se prorazit. Ale společník se odstěhoval do Brazílie a tak zůstal Philippe ve společnosti sám. Hltal filmy a naučil se rozumět stavbě scénářů. Napsal jich sám šest, ale všechny prošly bez povšimnutí. Neměl žádné konexe ve filmové branži a tak mu nezbylo, než se učit sám a za pochodu. Získal grant a rozhodl se natočit filmovou adaptaci řecké novely. Do distribuce dal pět kopií. Prodělal tři milióny franků, které splácel osm let. Ale to jej neodradilo. V době našeho rozhovoru pobýval v LA, kde usiloval se svým filmem v čínské produkci a získání Oscara za zahraniční film.

Mladý americký režisér Scott Rosenbaum patří k těm umělcům, kteří se snaží najít vlastní cestu, jak natočit film bez závislosti na velkém studiu, jak zůstat nezávislý a mít vše pod svojí kontrolou.