Na Maltě neexistuje filmová škola, nemáme žádnou infrastrukturu nebo filmové dědictví

Když jste se rozhodla v 16 letech, že budete režisérka, uvědomovala jste si, že to bude dvakrát tak těžké, protože pocházíte ze země, která nemá žádné filmové zázemí ani historii. Něco jako kdyby chtěl Arab na poušti začít hrát lední hokej. Brala jste to jako druh výhody protože se na vás budou lidé dívat se zájmem jako na exotiku, nebo je to spíš nevýhoda?

Myslím, že to byly oba faktory, které uvádíte. Jsou tu určité negativní prvky jako fakt, že u nás neexistuje filmová škola, nemáme žádnou infrastrukturu nebo filmové dědictví, ale také tu jsou určité výzvy jako to, že je opravdu netradiční vidět někoho z Malty, kde máme směs kultur, protože jsme mezi Afrikou a Evropou, což také není tak časté a máme hodně příběhů, které se dají vyprávět. Máme také výhodu v tom, že nás z Malty moc není, a protože je konkurence ve filmu tak velká, je problém nějak zaujmout. Nikdy jsem nemusela vybírat mezi tím, co jsem chtěla dělat, protože být režisérkou jsem chtěla být vždycky a není tu nic jiného, co by mě lákalo. Nebyla to racionální volba, ale pocitová a vůbec toho nelituji, ač je to velmi obtížné.

Práce ve filmovém průmyslu je hlavně o známostech

Odjela jste studovat do Anglie a do USA. Bylo to z toho důvodu, že u vás žádná škola není, nebo proto, že jste chtěla získat mezinárodní zkušenosti?

Opět to bylo tak trochu oboje. V Anglii jsme studovala teorii a literaturu, což bylo pro mě něco jako splněný sen. Víte, mezi Maltou a Anglií jsou stále silné vazby, koneckonců byli jsme jejich kolonií až do roku 1964. Kurz v Los Angeles byl úplně odlišný, protože ten byl velice praktický a vlastně šlo jen o to jít a natočit něco. Takže jsem ráda, že mám vyváženost jak po stránce vzdělání, tak po stránce teoretické. Bylo to pro mě velmi zajímavé i proto, že jsem získala zkušenosti v obou kulturně rozdílných systémech. Rovněž síť kontaktů, které mám z obou univerzit je různorodá a až tady si uvědomíte, že práce ve filmovém průmyslu je hlavně o známostech. Je to o tom, že potkáte při své práci lidi a s nimi si vyměňujete zkušenosti, jste naladěni na stejné vlně. Nemluvíme jen o technických nebo logistických věcech, ale také o tom, jak se vyprávějí příběhy, zobrazují postavy a psychologické věci a je to opravdová radost se setkávat s někým, kdo s vámi může spolupracovat. Polovinu školného jsem si platila z vlastní kapsy a půlku z grantu.

Spielberg mi říkal maltézský sokol

Pracovala jste na filmu Mnichov se Steve Spielbergem. Jak jste tuto práci získala a byla jste tam jen na stáži a snažila se pochytit jeho triky, nebo jste byla jako členka štábu?

Bylo to moje vůbec první práce na „place“ a získala jsem jí pomocí stáže. Byl to první rok, co něco takového Malta vypsala pro všechny štáby, které filmovaly na Maltě. Kromě daňových úlev měli ve smlouvě povinnost zaměstnat tři filmové adepty ve svém štábu. Dostala jsem dopis, kde mě sdělili, že jsem místo získala v den mé maturity, takže jsem místo na stužkování sedla na letadlo a letěla domů. Film Mnichov se natáčel na Maltě, v Budapešti, krátce ve Francii a v New Yorku. Mým úkolem bylo dbát na to, aby fungoval obraz mezi monitorem a kamerou a režisér věděl, co se točí. Měla jsme na starost šest kamer a tak jsem se dost naběhala po poli, ale i po budovách. Spielberg mi říkal maltézský sokol. Byla jsem při natáčení vždy a to i tehdy, když při milostných scénách museli všichni pryč. Byla to skvělá práce a ještě lepší škola. Byla jsem v centru samotného natáčení celý den a viděla Spielberga, jak pracuje, jak mluví s herci. Byla jsem jako houba, která nasávala informace. Steve je super profesionál, vždy perfektně připravený, perfektně má vše zorganizované, vše má skvěle načasované a pod kontrolou. Není to jen režisér, je to taková instituce, je tak obrazný a symbolický v určitém druhu filmového jazyka, je to až neuvěřitelné, jak to má zmáknuté. Nebezpečí takovéto zkušenosti je v tom, že těžko už někde získáte lepší. Na place byl třeba Goeffrey Rush nebo Daniel Craig. Nebudete mi to věřit, ale pro svoje portfolio nemám se Spielbergem ani společnou fotku. Myslím si, že když požádáte někoho o fotku, že to vytvoří mezi vámi mezeru, protože je berete tím, kým jsou a ne jací jsou.

Zeptala jste se ho na nějaký trik nebo něco podobného?

Ne, proč bych se ho na něco měla ptát, když mi všechno názorně ukazoval? Přestože on pracuje na velkorozpočtových filmech a já mám k dispozici jen zlomek, ten vizuální jazyk je ve všech rovinách stejný. Naučila jsem se nejen to, jak přistupovat a mluvit s herci, ale jak dobře postavit scénu a jestli na ní chce pohyb nebo ne. Je jedno jaký máte rozpočet, ale podobná rozhodnutí musíte dělat pořád.

Váš první film Simshar byl vůbec první hraný celovečerní film natočený maltským režisérem za maltské peníze. Snažíte se být něco jako velvyslanec vašeho filmového průmyslu a přenést k němu širokou pozornost? Bylo z toho důvodu pro vás snazší sehnat financování?

Opět to byla taková směsice pozitivního a negativního. Hodně lidí bylo nadšeno, že maltský filmař natáčí hraný film v maltském jazyce a s maltskými herci. Víte, americké štáby u nás natáčejí filmy jako Gladiátor a místní lidé pro ně pracovali, ale nikdy jsme neměli třeba oddělení, které by šilo kostýmy, nebo by někdo byl šéfem nějakého filmového oddělení. Díky tomuto faktu je tu spousta nadšení a ta zkušenost je k nezaplacení. Když mluvíme o financích, samozřejmě se investoři ptají: „Aha, a co jiného natočila?“ A odpověď zní: „Nic, tohle je první film“, což je vždycky riziko pro producenty, kteří žádný maltský film neviděli. Když vidíte francouzský nebo balkánský film, víte více méně, co máte čekat, ale maltský?? Takže zde byla spousta váhání, když přišla řeč na distribuci a investice.

Máme krásná stará místa, tak proto se u nás hodně točí epické bitvy nebo rytířské souboje

Zmínila jste Gladiátora. Znamená to, že máte k dispozici velká studia, kde se vše točí?

Ne, nemáme klasická filmová studia. Máme velké vodní filmové nádrže, kde se natáčely třeba filmy Kon-Tiki nebo Bílá velryba (Moby Dick). Malta má velice promíchanou kulturu, díky svému koloniálnímu dědictví, takže to může u nás vypadat jednou jako v Bejrútu, podruhé jako v Římě. Máme krásná stará místa, tak proto se u nás hodně točí epické bitvy nebo rytířské souboje.

Hodláte točit pouze filmy nějak spojené s historií vaší země, abyste jí pomohla stát se známější ve světě, nebo Simshar byla taková jednorázovka?

Mám hodně maltských příběhů a myslím, že je důležité je vyprávět. Ráda vyprávím příběhy a zobrazuji postavy a na filmu je hezké, že je to univerzální. Nechci se nějak omezovat a samozřejmě ráda natočím více filmů o Maltě, ale nechci se upínat jenom na ní.

Nikdy nemáte dost času, ani lidé s velkorozpočtovými filmy. Pokaždé, když dokončíte film, myslíte si, že byste jej udělal jinak.

Simshar se natočil za pouhých 29 dnů, což je na debutujícího režiséra slušný počin. Myslíte si, že takovéto tempo má pozitivní aspekt, protože každý pracuje na 100% a nejsou žádná vedlejší prodlevy nebo je to spíš negativní, protože nemáte čas si odpočinout, jste neustále pod velkým stresem a děláte chyby, které byste normálně neudělala?

Byl to hodně velký stres to natočit kvůli rozpočtu za necelý měsíc. Byl to obtížný film, protože jsme točili na vodě, měli jsme spoustu člunů a velké davy, pracovali jsme s ohněm a s dětmi a z pohledu produkce to bylo dost velké. Hodně jsme investovali do naší přípravy a byli jsme dobře připraveni, když začalo vlastní natáčení. Jsou tu určité benefity, jako třeba to, že je tady spontánnost a samozřejmě, že by bylo fajn mít více času pro svůj první film a samozřejmě, že jsem udělala spoustu chyb. Nikdy nemáte dost času, ani lidé s velkorozpočtovými filmy. Pokaždé, když dokončíte film, myslíte si, že byste jej udělal jinak. Ale to nebudete vědět do té doby, než to natočíte a je to proces zrání a vývoje, takže si myslím, že až jednoho krásného dne natočíte film a budete si říkat, že je úplně perfektní a bez chyby, že v tu chvíli vás vývojový proces ustal.

Byl to váš první film, bylo těžké si udržet respekt štábu a sebejistotu?

Jako režisér musíte mít všechno pod kontrolou, musíte říkat lidem, co mají dělat. Já osobně ale nevěřím v nějakou hierarchii a věřím ve spolupráci, podle mě je to klíč k nejlepším nápadům na světě, a pokud nemáte tým, nemáte nic. Krása filmu je v tom, že režisér neví všechno, má přehled o věcech, ale není na všechno specialistou, takže chce z lidí dostat to nejlepší. Musíte se jako režisér ujistit, že mají pocit, že jejich přínos a práce jsou velmi důležité. Oni vám nedají tolik, kolik z nich můžete dostat, protože to co z nich můžete dostat je omezené faktem, že nejste odborník, ale oni vám dají všechno, co mohou, což je daleko víc, protože nemůžete vědět o všem všechno.

Pokud není film natočen ve vší upřímnosti, publikum si toho všimne

Jednou jste řekla, že inklinujete víc k nezávislým a uměleckých filmů, ale také se ráda podíváte na nějaký střední proud. Snažíte se v tuto chvíli být mainstreamová, abyste získala pozornost uznání, což vám může přinést více peněz a více svobody, což vás dovede k tomu, že budete víc i umělecky nezávislá?

Je to jako začarovaný kruh a není to jednoduché. Uděláte film středního proudu a získáte pozornost. Musíte být k sobě upřímný v tom, že natáčíte film a že až bude hotový, že to byl ten nejlepší způsob, jak vyprávět příběh. Pokud příběh potřebuje více tradiční přístup nebo potřebuje být více experimentální, měl byste to také udělat. Příběh by měl být vždy na prvním místě a pak už se sám o sebe postará. Víte, diváci při sledování filmu poznají, když se s nimi manipulovalo a kdy třeba režisér řekl: „Tak tam ještě tohle přidám, to mi přiláká více diváků“. Pokud není film natočen ve vší upřímnosti, publikum si toho všimne, protože je inteligentní.

Co jste řekla, zní moc hezky, ale nemáte pocit, že zejména američtí režiséři dělají přesně to, o čem jste mluvila, protože si říkají, že happy end jim přinese lepší rating a tím i více diváků a tím i více peněz?

Ano, bohužel ano, ale film je naneštěstí velmi drahá záležitost a lidí musí minimalizovat riziko a musí potěšit a uspokojit ty, kteří do nich investovali nemalé peníze a nemůžete jejich peníze promrhat. Je to velice obtížné a je zde hodně kompromisů. Točit film je umění kompromisů, protože se musíte naučit to, že vždy musíte nějaký udělat a na vás je se naučit kdy a jaký to bude.

Proč jste si vybrala imigranty jako téma pro svůj první film? Líbil se vám jenom ten příběh, nebo je to celosvětově a hlavně celoevropsky dost žhavé téma, takže jste si myslela, že by to mohlo mít dobrou sledovanost?

Na tom filmu jsem pracovala od roku 2008, již tehdy byly imigrantské vlny, ale ne v současných proporcích. Ten velký příliv nijak média nezajímal. Ten příběh se mi prostě zalíbil a já chtěla svůj první film věnovat nějakému lokálnímu tématu. Pak jsem zjistila, že to má i mezinárodní dynamiku. Když jsem pak přišla na to, co se vlastně děje na moři v těch uprchlických člunech, že lidí ani netuší, do čeho jdou, došlo mi, jaká je v tom naléhavost. Bude to tak i v budoucnu, pokud mě zaujme nějaké téma, které má příběh a hluboký význam, tak se do toho pustím

Když natočíte svůj debut a má to úspěch, je to bonus pro vaši kariéru nebo si jen naložíte na sebe spoustu zodpovědnosti a stresu, protože lidé od vás budou očekávat jen lepší filmy a vy si nemůžete dovolit propadák?

Mohu vás ujistit, že jsem na sebe naložila víc stresu, než kdokoliv jiný na mě kdy naložil. Doufám, že budu točit jen stále lepší filmy. Osobně si myslím, že by to byla katastrofa natočit hraný film, který by hned propadl. Říká se, že je vždy těžší natočit svůj druhý film, protože při prvním filmu si řeknete: „Tak to zkusíme, jdeme do neznáma“. Při druhém filmu si lidi řeknou: „Podívejme se na její první film, ať víme, co můžeme čekat“.

Hodláte si vybudovat svůj vlastní štáb nebo budete improvizovat podle toho, kde a co budete natáčet?

Při natáčení Simshar jsme si vytvořili velmi dobré vztahy, stala se z nás jedna velká rodina a každý pracoval na 300%, protože jim bylo téma blízké. Takže by bylo prima, kdyby štáb z tohoto filmu se mnou mohl pracovat dále, ale samozřejmě záleží na druhu filmu, lokaci a mnoha jiných aspektech.

Co to vlastně znamená Simshar?

Je to jméno člunu. Na Maltě je tradice, že čluny dostávají jména vytvořená sloučením křestních jmen páru, takže jsem si myslela, že by to bylo vhodně, protože jsme dali dohromady i dva příběhy.

Psaní scénáře je velice důležité a získávání peněz je noční můra. Říká se, že byznys natáčení filmu je příliš velké umění a umění natáčet film je příliš velký byznys

Vy jste si založila vlastní produkční společnost, abyste pro další filmování už byla nezávislá?

Ne, založila jsem ji kvůli tomuto filmu. Režisér má spoustu práce a produkce je skvělá věc, protože máte víc věcí pod kontrolou. Ale jako režisér byste měl věnovat veškerý čas jen režírování. Vlastní natáčení není nejsnadnější, ale je to ta snazší část. Psaní scénáře je velice důležité a získávání peněz je noční můra. Takže když natáčíte, je to to co opravdu rád děláte a pak přichází ta méně zábavná část, distribuce. Takže jsem ráda, že filmy mi produkuje někdo jiný a já se mohu věnovat jen režii. Říká se, že byznys natáčení filmu je příliš velké umění a umění natáčet film je příliš velký byznys.

Jak se film financuje na Maltě, máte nějaké ministerské granty?

Máme tady daňové zvýhodnění do 27%, což je dostupné pro všechny filmy, které se natáčejí na Maltě. Pro maltské filmy zde od roku 2008 existuje Filmový fond a můj film byl první hraný film financovaný z tohoto fondu.

Je u vás scéna nezávislého filmu?

Není, protože nemáme žádný střední proud, není ještě ani důvod ani platforma pro žádný nezávislý film. Lidé se teprve učí točit krátké filmy, což je nejlepší cesta jak se naučit točit hrané. Můj film byl první, před nedávnem spatřil světlo světa další film, takže se rozbíháme pomalu ale jistě. Nezávislý film by u nás mohl být tak do 10 let.