Tento australský herec (1951) je dost velkou výjimkou v dnešním velkém filmovém světě, kde se každý snaží zviditelnit a uchytit v Hollywoodu. Rush dává přednost divadlu a stále bydlí poblíž Melbourne a zůstává pevně nohami na zemi. Jen tak, jakoby mimochodem, získal hned za svůj první film Záře (1996) Oscara, ke kterému přidal zanedlouho i cenu Britské akademie BAFTA, Tony Award a Zlatý glóbus a patří tak k pouhým 21 hercům na světě, kteří vlastní „grand slam“ těchto filmových cen. Svého úspěchu dosáhl až ve svých 45 letech a dokáže hrát jak v nezávislých filmech, tak v hollywoodských blockbusterech. Je potěšitelné vidět herce, který se schopen odolat cinkání dolarů a raději vezme roli, která jej umělecky zaujme, i když neslibuje komerční úspěch a masivní reklamní kampaň. Geoffrey Rush zazářil např. ve filmech Záře, Králova řeč, Život a smrt Petera Sellerse, Zlodějka knih či Zamilovaný Shakespare. Poslali jsme mu žádost o věnování a otázky v dopise domů, odpověď přišla za šest měsíců.

Letošní rok je ve znamení oslav 100 let od vzniku samostatného Československa a tedy i československého filmu. Organizátoři 58. Zlínského filmového festivalu jako vždy přišli s nějakým bonusem a letos se jim to opravdu podařilo.

Úspěšný a oblíbený režisér Zdeněk Troška se narodil 18. 5. 1953 v Hošticích. Studoval na Lycée Carnot v Dijonu, kde i odmaturoval, po návratu vystudoval obor filmová a televizní režie na FAMU. Jako režisér debutoval v roce 1979 snímkem Poštovský panáček v povídkovém filmu Jak rodí chlap. Přelomovým pro něj byl rok 1983, kdy natočil komedii Bota jménem Melichar a Slunce seno, jahody. Tím se dostal do širšího povědomí diváků. Postupně se etabloval jako režisér pohádek (O princezně Jasněnce a létajícím ševci, Princezna ze mlejna I, II, Z pekla štěstí I, II, Nejkrásnější hádanka, Čertova nevěsta, Čertoviny) a lidových, komerčně úspěšných a u diváků oblíbených komedií (Slunce,seno…, Kameňák 1, 2,3, Babovřesky 1,2.3). Tento, jedněmi milovaný, druhými zatracovaný, ale vždy pozitivně naladěný a příjemný člověk, oslaví 65. narozeniny. K tomu panu Troškovi přejeme hodně zdraví.

O americkém režisérovi Nicholasi Meyerovi (1945) se nepíše a ani nemluví a je to velká škoda, protože nejenže píše cenami ověnčené scénáře a vytvořil pozoruhodná díla, která měla vliv na miliony lidí, ale má také zajímavé názory na dnešní kinematografii a zvláště filmy vznikající v Hollywoodu. Rozhodli jsme se ho vyzpovídat a dalo trochu práci na něj získat kontakt, ale jakmile jsme ho měli, odpověděl do druhého dne a nebylo to nezajímavé povídání. Z jeho přístupu by si mohli vzít příklad a ponaučení mnozí opěvovaní tvůrci.

První film, který viděl, byl Žebrácká opera s Laurence Olivierem v hlavní roli a to z něj udělalo filmového fanouška na celý život. Když mu bylo 13 let, natočil spolu se svým otcem 8 mm kamerou sedmdesátiminutový snímek Kolem světa za 80 dní. Filmařinu vystudoval na univerzitě v Iowě. Pak se vydal do Evropy a po návratu se stal asistentem vydavatele ve studiu Paramount Pictures. Záloha za jeho první knihu The Love Story Story mu umožnila přestěhovat se do Hollywoodu, kde začal psát povídky a scénáře. V roce 1975 napsal scénář pro film The Seven-per-cent-solution, za který obdržel nominaci na Oscara. V roce 1979 režíroval podle vlastního scénáře snímek Čas po čase, který patřil k nejpopulárnějším filmům onoho roku. O tři roky později režíroval Star Trek II - Khanův hněv. V roce 1984 na zakázku televize ABC natočil slavný film Den poté, ukazující následek nukleární katastrofy. Byl za něj nominován 17x na cenu Emmy a do dneška drží rekord nejsledovanějšího pořadu v americké televizi. Jako spoluautor scénáře také režíroval Star Trek IV - Cesta domů a v roce 1991 napsal a režíroval snímek Star Trek VI - Neobjevená země. Jeho jméno nalezneme pod scénářem ceněného filmu Návrat Sommersbyho. Spolupracoval i na scénáři Osudové přitažlivosti.