Tento holandský herec se narodil v roce 1944 do rodiny předního impresionisty. Vystudoval herectví na amsterdamské Akademii dramatického umění. U filmu debutoval sice již v roce 1963, ale první větší roli mu svěřil jeho kamarád, režisér Paul Verhoeven v roce 1972 ve svém filmu „Oranžský voják“. Od té doby točí Jeroen minimálně jeden film každý rok, často však stíhá i tři nebo čtyři. Prorazil v Hollywoodu a hrál v takových hitech jako „James Bond - Dech života“, nebo „Uprchlík“ s Harrisonem Fordem. Také často hrál v historických filmech, např.: „Stalin„ či „Farinelli“. Je úspěšných režisérem a také malířem. Jeho díla se dostala i na známky a vystavuje v mnoha galeriích, jednu má i v Londýně.

První „pohyblivý obrázek“ se promítal v Estonsku před 120 lety. V roce 1930 byla herečka Miliza Korjus nominována na Oscara a vedla si i v Hollywoodu úspěšně. Od roku 1940 až do Stalinovy smrti o třináct let později, byl filmový průmysl v rukou komunistické strany a sloužil především k propagandistickým účelům. Pak přišlo liberálnější období, kdy stát poskytoval peníze, ale hlavní úřad pro cenzuru Glavlit dbal na to, aby se nic nezávadného nepustilo mezi diváky. V roce 1969 režisér Grigori Kromanov natočil film Poslední relikvie, což byl absolutní „blockbuster“ tehdejšího Sovětského svazu, když jej vidělo skoro 45 milionů diváků. Po rozpadu Sovětského svazu se stalo to, co ve většině postkomunistických zemí. Státní dotace vyschly, náklady na výrobu šly nahoru a výroba filmů se propadla. Estonsko se dostalo na samé dno v roce 1996, kdy se nenatočil doma jediný film, vyjma dvou dokumentů. Od té doby místní filmaři hledají koproducenty v zahraničí, takže nejenom stoupla výroba filmů, ale přišly i mezinárodní úspěchy. Popovídali jsme si s ředitelem festivalů Black Nights Film Festival a Just Film z Tallinu, s mladým Mikkem Granströmem.

Karel Smyczek se narodil 31. 3. 1950 v Mělníku. Před kamerou debutoval v roce 1959 ve filmu Milana Vošmika Zpívající pudřenka, a protože se osvědčil, přicházely další role. Vystudoval FAMU a jako režisér debutoval v roce 1979 filmem Housata. Téměř každý rok přicházel do kin jeho další film, z nichž některé se staly téměř legendární např. Sněženky a machři. Jeho tvorba je především o dětech a o dospívající mládeži. Na svém kontě má nejen úspěšné pohádky např. Lotrando a Zubejda, ale oblíbené se staly i jeho seriály Třetí patro, nebo Bylo nás pět. Přestože hlavní těžiště jeho práce je režie, nezanevřel ani na herecké příležitosti a tak se jeho tvář občas objevuje na plátně prakticky až do dnešních dnů. Svoje kvality rovněž prokázal při točení dokumentů z cyklu Předčasná úmrtí a 13. komnata, GEN a GENUS.

Na jméno tohoto nizozemského režiséra jsme narazili na filmovém festivalu ve Zlíně, kde byl členem poroty. Lákalo nás si s ním popovídat, protože byl označen za nezávislého filmaře, mající zkušenosti v mnoha směrech. Byl velmi skromný, takže nevíme, jestli děkoval za rozhovor víc on nám, nebo my jemu.

Britský režisér Stanley Kubrick je považován za jednoho z nejpozoruhodnějších filmových tvůrců všech dob. Někteří dokonce tvrdí, že filmová historie se dělí na dvě období, PŘED Kubrickem a PO Kubrickovi.