Před 10 lety jste ukázal ve Zlíně svůj první snímek Perfect Age of Rock´n ´ Roll. Co se od té doby událo ve Vašem životě a v kariéře?

Moje návštěva Zlína a uvedení filmu bylo pro mě vrcholem jeho uvedení a měl největší návštěvnost. Bohužel, natočili jsme tenhle film zrovna na počátku velké finanční krize, což se ukázalo jako podstatné v době, kdy jsme ho dokončili, tedy na přelomu 2008/09. Jako důsledek toho všeho se film hrál pouze v Kanadě a Americe, s výjimkou festivalů v Tallinu, a samozřejmě u vás ve Zlíně. Náš mezinárodní distributor zkrachoval, takže se film nedostal vůbec do Evropy.

Sedm let poté jste natočil hraný dokument Sidemen: Long Round to Glory o původních žijících bluesmanech z Chicaga. Jak jste se dostal k tomuto příběhu? A to Vám trvalo sedm let, než jste udělal výzkum, sesbíral materiály, sehnal peníze, a nakonec to celé natočil a dal dohromady?

Sidemen:Long Road to Glory se vlastně narodilo, když jsem natáčel Perfect Age of Rock´n Roll. Možná si ještě pamatujete, že jsem tyhle bluesmany obsadil do malých cameo rolí. Vždycky jsem je obdivoval pro vytvoření bluesové muziky, která dala vzniknout rockové hudbě, kterou mám tak rád, a tak jsem jim touto malou formou vzdal poctu. Ale poté, co jsem strávil s legendami jako Muddy Waters, Howlin Wolf, Robert Johnson, John Lee Hooker atd. celý den na place a poslouchal příběhy z jejich života a jejich zkušenosti, věděl jsem, že tenhle příběh musím zaznamenat. Pinetopovi bylo tehdy již 94 a Hubertu Sumlinovi a Willie Smithovi táhlo na osmdesát a měli své zdravotní problémy. Podařilo se mi sehnat peníze před natáčením, takže se nám povedlo natočit koncert těchto legend a udělat s nimi rozhovory. Všichni tři zmínění umřeli během tří měsíců v roce 2011. Tehdy jsem ani netušil, že jejich smrt je začátkem oddysey, která mě čeká, než dokončím celý film. Dalších pět let jsem strávil hledáním dalších umělců, na které měli zmínění bluesmani vliv. Pak mě čekal další velký šek na zaplacení, a to za práva na nahrávky, které jsem do filmu použil. Takže jsem začal masivní crowdfundingovou kampaň, abych mohl film dokončit. Byl to sice úspěšný proces, ale nesmírně náročný, bylo to jako točit celý film od začátku.

Zatímco Váš první film byl hraný, toto byl dokument o opravdových muzikantech, kteří patřili k opravdové americké hudbě. Znamenal pro Vás film i něco jako konzervaci kulturního dědictví pro další generace Američanů, kteří možná už ani netuší, kde vzniknul rock´n´roll, když všichni původní hudebníci, kromě Jerry Lee Lewise, už zemřeli?

Jak už jsem to trochu nakousnul, záchrana této, v mnoha případech neznámé historie a příběhů, byla mojí hlavní motivací. Bylo mi moc líto, že ty tři legendy umřely, protože jsem vedle nich žil celé tři roky, co jsem se připravoval na film a našel si k nim cestu a vznikl nějaký vztah, a tak jsem rád, že se mi podařilo kus jejich života zachytit, než odešly na věčnost. Přestože to nikdy nebyly celebrity, měly velký vliv na mnohem známější kapely jako The Rolling Stones, Led Zeppelin, The Doors, The Who atd. Všichni ti bluesmani byli velice vstřícní a otevření, protože cítili svoji smrtelnost a uvědomovali si, že po nich něco zůstane.

Váš další film Life and Larry Brown byl opět o životě černocha, který byl od útlého dětství ponižován, mučen sousedy, a nakonec za vraždu svého šéfa byl odsouzen na 35 let do vězení, kde se naučil sám hrát na kytaru. Jak jste se dozvěděl o jeho příběhu? Byl to veřejně známý případ nebo jste jen hledal zajímavou látku a tohle Vám padlo do oka?

Protože mně film Sidemen trval tak dlouho a stál hodně sil, nehledal jsem pro svůj další film příběh bluesového hudebníka. Ale můj dobrý přítel Steve potkal čirou náhodou Larry Browna v místním obchodu s deskami, a pak se se mnou podělil o fantastické historky z jeho života, které ve mně zažehly jiskru zájmu. Věděl jsem, že Larryho musím poznat osobně, a tak jsem ho několikrát pozval na oběd a stejně jako u předešlého projektu jsem neměl ani ponětí, jak by se měl celý film natáčet a k jakým zkušenostem dospěju.

Byl to pro Vás jen dobrý příběh nebo nějaký manifest proti rasismu a o tom, jak si někteří lidé v životě vytáhli samé špatné karty?

Ano, samozřejmě. Larryho příběh je jasným případem dramatických příkladů rasismu v Americe, ať v minulosti či přítomnosti. Jedna z věcí, která mě přiměla k natočení snímku o něm, byla Larryho upřímnost, s jakou mi vyprávěl o svých špatnostech, chybách a o výčitkách svědomí, které po svých činech měl. Byl to člověk, který pocítil rasovou nespravedlnost v ohromných proporcích, a je patrné, jaký to mělo velký vliv na jeho život a rozhodnutí, které udělal. Je to opravdu varující příběh, který doufám ukáže na dalekosáhlé důsledky rasismu.

Zjistili jsme, že máte dva producenty, jednoho hudebníka, jednoho kameramana a střihače, což znamená, že Vy pouze natočíte scénář takového příběhu, který se Vám líbí, zrežírujete to a máte hned po ruce spolupracovníky, kteří to zaštítí a dokončí? Točíte jen svoje scénáře nebo pomáháte a režírujete také filmy jiných umělců nebo scenáristů?

Mám kolem sebe skvělou partu spolupracovníků, kteří jsou zároveň i mými dobrými přáteli. Když jsem s filmařinou začínal, byl jeden z mých hlavních úkolů sestavit tým lidí, se kterými bych pracoval pořád dokola. Bylo by jedno, o jaký projekt by šlo. Při filmování je pro mě důvěra a blízké přátelství klíčový faktor. Filmování samo o sobě je dost těžké a já se nechci hádat během práce s potížisty. A tím, že mám takový skvělý tým, jsem podobné riziko znatelně eliminoval. Snažíme se zaměřovat jen na naše projekty, ale samozřejmě jsme již spolupracovali s mnoha jinými umělci. Záleží to na momentální situaci.

Myslíte si, že jste našel vítěznou kombinaci po mnoha letech hledání, a teď se konečně můžete zaměřit na filmování důležitých lidských příběh a být nezávislý?

Je to vždycky fuška zůstat v tom tvrdém byznyse, takže si nejsem jistý, zda to mohu označit na vítěznou kombinaci. Jestli něco, tak jsem aspoň o chloupek moudřejší a chytřejší, než jsem byl na svém začátku. Musel jsem přijmout obtíže, které s sebou tento byznys přináší, pokud chce filmař zůstat nezávislým. Nikdy pro mě nebylo žádným tajemstvím, že záleží především na mojí vytrvalosti, ale myslím si, že jak stárnu, tím to líp snáším.

Váš další připravovaný film má zajímavý název The Nazi Titanic. O čem to má být?

No, tedy doufám, že to bude můj příští film. Scénář jsem napsal se skvělým režisérem George Gallo, který by se rád ujal režírování. Vím, že máme zajímavý scénář a nějaký zájem z Hollywoodu, ale jak jsem již řekl, je obtížné realizovat každý projekt a určitě to neberu jako samozřejmost, že se náš scénář natočí, ale nepřestávám v to věřit. Scénář se zabývá neuvěřitelným, ale pravdivým příběhem, kdy Hitler společně s Goebbelsem a německým režisérem Herbertem Selpinem chtěli natočit v době 2. světové války největší film v historii, který by vyzdvihl jejich filmařskou schopnost, stejně jako by ukázal neobyčejnou propagandistickou sílu tohoto média. Je to fascinující kus historie, o kterém mnoho lidí neví, a i proto doufám, že se film v budoucnu realizuje.

Pokud můžete srovnat, domníváte se, že během vlády Donalda Trumpa se svoboda a šance režisérů natočit dobré, sociálně kritické filmy, jako byly v minulosti třeba Všichni prezidentovi muži nebo V žáru noci, značně snížily, stejně jako šance získat na ně peníze a uvést je do kin?

Ve světě je spousta negativních sil, Donald Trump je jen jedna z nich. Dalším je zanikání kin a vzrůst streamingových služeb. Co se vytvoření dobrého díla týče, myslím, že ty neklidné časy vedly a vedou k tomu, aby se točilo něco smysluplného, takže v tomto směru jsem optimistou.

Myslíte si, že se historie bude opakovat a bude vytvořen nějaký Úřad, který bude schvalovat a cenzurovat všechny filmy před tím, než půjdou do kin, aby po Americe nešířily “špatnou ideologii“, a tak se budou raději točit jen komiksy a sci-fi, které se nedotýkají žhavých témat?

To je velmi zajímavá otázka a sám jsem se ji intenzivně zabýval při práci na scénáři The Nazi Titanic. Osobně jsem optimistický ohledně budoucnosti Ameriky. Naše země prošla ve své krátké historii velmi obtížnými časy, které se ukázaly jako důležité mezníky v evoluci USA. Přestože máme hodně co zlepšovat, myslím si, že jsme vždycky přežili krizi a vyšli z ní o chloupek lepší. Žádná republika nebo národ nemají jistotu, že tu budou navždycky, ale já jsem si vybral optimismus a myslím, že Amerika má před sebou ještě dlouhou cestu.

Kromě dokumentů také děláte hudební videa a reklamy. Je to způsob, jak si vyděláváte na denní chleba a pomalu vytváříte fondy po filmy, pro které byste jinak nesehnal peníze?

Pro mě jako pro nezávislého filmaře jsou hudební videa a reklamy důležitým zdrojem financí, které potřebuji k životu v období mezi dvěma projekty. Přestože bych moc rád pracoval jen na filmových projektech, jsem velmi vděčný za komerční práci a rovněž jsem šťastný pokaždé, když dělám nějakou kreativní práci a jsem za kamerou. Jsem vděčný, že mohu dělat práci, kterou mám tak moc rád a že svými filmy mohu přispět trochou k vytváření něčeho jiného, lepšího.

Jaké máte jako režisér ambice? Říkat pravdivé příběhy nebo se propracovat až k velkorozpočtovým filmům?

Velikost filmu mě nezajímá. Chci jen točit filmy o příbězích, kterým věřím a které chci opravdu vyprávět. Být schopen pracovat s pravdou, s kreativními lidmi nebo vytvořit něco tak dynamického jako film. To je všechno, co chci dělat.

Foto, s díky: Scott Rosenbaum, IMDb