Již na škole Paul působil plachým a stydlivým dojmem, byl skromný a sebekritický. Když mu bylo sedm let, začal hrát školní divadelní představení a v roce 1936 debutoval v hlavní roli hry Svatý Jiří a drak. Jeho otec vlastnil firmu Newman-Stern, která prodávala sportovní potřeby, a jako jedna z mála se udržela na trhu po krachu na burze. Paul v obchodě vypomáhal a otec doufal, že jednou firmu po něm převezme, ale jeho syna táhlo více divadlo. V lednu 1943 byl přijat na univerzitu ve státě Ohio, a i zde hrál divadlo, ale okamžitě po svých 18. narozeninách odešel do války. Chtěl být pilotem, ale objevili u něj barvoslepost, a tak létal na torpédových bombardérech jako střelec. Byl propuštěn v lednu 1946 a vrátil se zpátky na univerzitu, tentokrát Kenyon College. Než zde ukončil studium, hrál v devíti divadelních hrách, včetně Čapkovy R.U.R.

Po odchodu z univerzity se v prosinci 1949 oženil s Emily Witteovou a hodlal se živit jako herec, ale přišla těžká rána. Jeho otce náhle zemřel, Paul měl převzít obchod, a navíc se stal sám poprvé otcem, takže to vypadalo, že s herectvím je konec. Naštěstí se mu podařilo do roka firmu prodat a za našetřené peníze se vydal na univerzitu v Yale, kde začal studovat dramatiku. Aby přispěl do rodinného rozpočtu, prodával po domech encyklopedie. Na univerzitní představení občas dojížděli agenti z nedalekého New Yorku, a tak se stalo, že si v roce 1952 pohledného Newmana všimla Audrey Woodová a William Liebling, kteří zastupovali i Marlona Branda, Elizabeth Taylorovou nebo Montgomery Clifta. Paul se nechtěl vydat cestou mnohých hollywoodských herců a jen čekat na telefon od agenta a rozhodl se sám jít příležitosti naproti. Přestěhoval se i s rodinou do New Yorku a začal na sobě cílevědomě pracovat.

Vše, co znám o herectví, jsem se naučil v Actors Studio

Po několika štěcích v televizi ho začala zastupovat velká agentura MCA, a protože televize bylo nově a rychle se rozvíjející médium, příležitostí bylo stále více. Paul vydělával 50 dolarů týdně a musel se otáčet, protože manželka čekala druhé dítě. Tehdy se doslechl o Actors Studio, kde se vyučovala Stanislavského metoda, a rozhodl se do něj dostat. Na seminářích se zde střetával s dalšími budoucími hvězdami divadelního a filmového nebe Kim Hunterovou, Karl Maldenem, Rod Steigerem, Eli Wallachem či Sidney Lumetem. Později prohlásil: „Vše, co znám o herectví, jsem se naučil v Actors Studiu.“

Agent mu sehnal malou roli na Broadwayi ve hře Piknik. Bylo to zde, kde potkal Joan Woodwardovou. S touto hrou vyrazil na zkušební turné po USA, a když měla premiéru v New Yorku v únoru 1953, měla úspěch, a kritika psala kladné recenze o mladém Newmanovi. Celkem měla 477 repríz a přinesla mu zájem Hollywoodu. Smlouvu s ním podepsalo studio Warner Bros a Paul měl zaručeno 1 000 dolarů měsíčně a práci na deset týdnů ročně. Přišla role ve filmu Stříbrný kalich (The Silver Chalice). Paul rád diskutoval o scénáři a o práci, tak ho to učili v New Yorku, ale v Hollywoodu to nebylo vítané. Když přišel na natáčení šéf studia Jack Warner, dal mu jasně najevo, aby byl zticha a pracoval. Film byl hrozný a Newman měl ze svého výkonu trauma a šel dokonce tak daleko, že když v roce 1963 tento film byl vysílán v televizi a LA, dal do místních novin inzerát v podobě parte, ve kterém se divákům omlouval za zkažený večer. Přijímal role v televizních epizodách a na divadle, aby si dodal kuráž, a opět zasáhla Štěstěna, jako tolikrát předtím a tolikrát potom. Připravoval se film Někdo tam nahoře mě má rád (Somebody Up There Likes Me), a když se představitel hlavní role James Dean zabil, volba padla na Newmana. Film měl fenomenální úspěch a Warner Bros jej zahrnovalo scénáři. Paul prorazil.

Při natáčení v New Yorku trávil více a více času s Joanne Woodwardovou, a protože měl pocit viny, rozhodl se od manželky odejít. Rozvedli se a za týden na to se oženil s Joanne, která již čekala dítě. To jí však nebránilo v tom, aby pokračovala ve své vlastní herecké kariéře a získala Oscara za film Tři tváře Evy. O dva roky později jako první v historii získala i svoji hvězdu na chodníku slávy.

Vykoupil se ze smlouvy s Warner Brothers

Další velká role, která jen upevnila jeho pozici nastupujícího, velkého herce, byl film Kočka na rozpálené střeše (Cat on a Hot Tin Roof). Zde hrál po bohu Elizabeth Taylorové a agent mu zajistil honorář 17 000 dolarů. Pak následovaly další filmy, z nichž za zmínku stojí Dlouhé horké léto, za který získal v Cannes Cenu pro nejlepšího herce, jeho první významná filmová cena v životě. Studio Warner Bros ho jako smluvního herce nutilo hrát v podřadných filmem za směšně nízký plat, a ještě ho půjčovali jiným studiím. Paul cítil, že by jinde mohl hrát v kvalitnějších filmech za více peněz a jeho kariéra by mohla stoupat. Svojí nespokojeností se netajil ani před tiskem a vysloužil si hněv studia. Jeho agent, Lew Wasserman, doporučil Paulovi, aby nadále hrál v různých filmech a že mu zajistí podmínky, aby se mohl ze své smlouvy vykoupit za půl milionu dolarů. Filmy, ve kterých hrál, nebyly komerčně úspěšné, a tak, když zašel Lew za Jackem Warnerem, který byl ve špatné náladě a na Newmana nadával, naoko stál na jeho straně a poradil mu, ať ho za 500 000 dolarů uvolní ze smlouvy, že stejně k ničemu není. Warner po penězích chňapnul, a bylo to vyřešeno.

Newman byl volný, ale opět na začátku, téměř bez peněz, a živil svoje čtyři děti, manželku, bývalou manželku a matku, což mu přinášelo časté noční můry. Ale stejně si byl jist, že udělal dobře, protože: „Konečně jsem se mohl svobodně rozhodovat. Kdybych něco pokazil, byla by to moje chyba a nikoho jiného.“

Protože peníze potřeboval, pustil se ještě během hraní hry Sladký pták mládí do režie vlastního filmu From the Terrace. Ale poněkud přecenil své síly, a tím, jak mu pomalu docházely a objem práce naopak narůstal, nedával do divadelní hry tolik, kolik by měl. Nakonec dohrál a nahradil jej Rip Torn. Nicméně Lew Wasserman mu sehnal roli ve filmu Exodus za 200 000 dolarů a Newman byl nominován na Oscara za film Kočka na rozpálené střeše.

Překulila se 60. léta a Paul stoupal na žebříčku popularity. Natočil řadu kvalitních filmů, některé se promítaly i u nás, jmenujme Hud, Harper, Hombre nebo Frajer Luke a jeho honorář se přehoupnul přes milion dolarů za film. Stala se z něj opravdová filmová hvězda. Angažoval se i ve veřejném životě, vystupoval za občanská práva, za nukleární odzbrojování. Byl vždy slušný a diplomatický, takže i konzervativní Hollywood ho nechal na pokoji. Říkal, že když si vybral herectví jako svoji práci, nezbavil se tím svých občanských práv. Ale striktně odděloval práci od soukromí, které bylo jen jeho a nehodlal do něj pustit ani fanoušky a ani bulvár. S režisérem Martinem Rittem založil vlastní produkční firmu, a mohl si tedy materiál na natočení vybírat sám. Odmítl spoustu nabídek na filmy, které později uspěly jak komerčně, tak u kritiky. Jmenujme např. Sedm květnových dní (Seven Days in May), Špion, který přišel z chladu (The Spy Who Came in from the Cold), Chladnokrevně (In Cold Blood), Strážní loď Sand Pebbles (The Sand Pebbles) nebo 451 Fahrenheita.

Protože jsem filmová osobnost, nehodlám ignorovat, co se kolem mě děje

Scénář na film Billiárový král (The Hustler) jej tak zaujal, že zavolal svému agentovi, aby jej do toho filmu dostal. Přestože to nebyl kasovní trhák, získal devět nominací na Oscara a patřil k filmům, o kterých sám Newman rád mluvil. Následoval film Hud, který získal sedm nominací na Oscara. Newman na ceremoniál ani nešel, a naopak dal svůj hlas soupeři Sidney Poitierovi, který trofej skutečně získal. Přes svůj hvězdný statut, stále stál nohami na zemi a zapojil se do demonstrací na podporu Martina Luthera Kinga nebo odletěl podpořit zatčené aktivisty v Alabamě. Zatímco guvernér státu se s ním ani nehodlal setkat a Paul byl označen za potížistu, sám to okomentoval slovy: „Protože jsem filmová osobnost, nehodlám ignorovat, co se kolem mě děje. Mám se snad zříct své občanské zodpovědnosti jen proto, aby to neublížilo mé práci?"

V roce 1962 se Newman s manželkou zasadili o znovuoživení Actors Studia, a nejenže jej finančně zajistili, ale v roce 1964 vystupovali v nově nastudované hře The Census Taker, po dobu čtyř měsíců, za minimální plat 117,5 dolarů týdně, zatímco jiní, známí herci téhož souboru, požadovali až 1 000 dolarů týdně. Přestože kritika nedala hře dobré recenze, bylo stále vyprodáno a Actors Studiu to přineslo 150 000 dolarů. Jen tak pro představu, jiná hra, kde Paul s Joan nevystupovali, měla skvělé kritiky, ale prodělala za stejné období 60 000 dolarů.

V Hollywoodu šel z filmu do filmu, střídal žánry, aby nezapadl do škatulky a úspěchy se mísily s neúspěchy. Jedním z nich byl i film Roztržená opona (Torn Curtain), který režíroval slavný Alfred Hitchcock. Scénář nebyl v den natáčení ještě hotový, Newman se v postavě necítil dobře a mezi režisérem a hercem nefungovala chemie. Další film Hombre, byl poslední, který natočil se svým společníkem Martinem Rittem. Pak založil novou produkční společnost Newman-Foreman Company, která produkovala filmy s Newmanem i bez něj. Již v té době začal dávat šestimístné sumy na charitu.

Opět přišel čas, kdy jej začala víc zajímat režie. Mělo jít o adaptaci románu A Jest of God. Film nabízeli snad všem studiím, ale všude jej odmítli. Nakonec se dohodl s Warner Brothers, že budou pracovat spolu s Joanne bez nároku na honorář a výměnou za rozpočet a jednu třetinu zisku natočí další filmy. Kromě toho se Newman i zaručil, že film dofinancuje, kdyby překročil rozpočet. Jak je vidět, ani hvězda neměla všude v Hollywoodu otevřené dveře a vše byl tvrdý byznys.

Natáčelo se v Connecticutu. Kanceláře si udělali v místním hotelu, zvukové studio v místní tělocvičně. První den svolal Newman celý štáb a řekl jim, že nemá s natáčením skoro žádné zkušenosti, že vítá každý dobrý návrh od kohokoliv, stejně jako kritiku. Byl rozhodnutý natáčet kvalitně a rychle. Docházelo ke třenicím mezi scenáristou Stewartem Sternem a režisérem a producentem Newmanem a často spolu nemluvili. Joanne v hlavní roli excelovala. Ke konci natáčení došly peníze, a tak museli spoustu vybavení vrátit. Při posledním záběru seděl kameraman v nákupním vozíku, kameru mezi koleny a Stern ho tlačil. Film nakonec dostal titul Rachel, Rachel.

Chtěli jsme Hollywoodu dokázat, že je možné natočit film o normálních, prostých lidech bez násilí

Aby si odpočinul, přijal roli ve filmu Frajer Luke (Cool Hand Luke). Stal se z něj trhák, a opět byl Newman nominován na Oscara. Jen pro zajímavost uvádíme, že soutěžil o sošku s Warrenem Beattym za film Bonnie a Clyde, Dustinem Hoffmanem za Absolventa, Rod Steigerem za film V žáru noci a Spencerem Tracym za Hádej, kdo přijde na večeři. Co film, to klasika (vzpomenete si, který film vyhrál Oscara před dvěma nebo třemi lety? - pozn. autorů), což se o současné produkci Hollywoodu rozhodně říct nedá.

Přestože Newman neproměnil ani čtvrtou nominaci, byl tehdy spokojený, protože jeho film Rachel, Rachel byl úspěšný jak divácky, tak komerčně. Sám to komentoval slovy: „Postavil jsem svůj vkus proti vkusu osmi velkých studií, která film nechtěla koupit. Doufal jsem, že bude úspěšný, a to ne kvůli zisku, dělali jsme ho s Joanne zadarmo, ale abychom Hollywoodu dokázali, že je možné natočit film o normálních, prostých lidech bez násilí.“

Film Rachel, Rachel dostal čtyři nominace na Oscara, za nejlepší film, nejlepší herečku, nejlepší herečku ve vedlejší roli a nejlepší scénář. Nikoliv však za režii. Nutně se začala nabízet otázka, zda je to pomsta, že Akademie takto Paula Newmana ignoruje. Nakonec snímek nominace neproměnil a pro oba to bylo velké zklamání. Další film Vítězství (Winning) přinesl Newmanovi nejen 1,1 milionu dolarů za honorář, ale také jej přivedl k automobilovým závodům. Naučil se řídit závodní vůz v plné rychlosti, a to jej tak nadchlo, že se v příštích letech účastnil závodů jako amatérský závodník a filmy si vybíral tak, aby nekolidovaly se závody. Později vyhrál několik domácích šampionátů, dojel druhý ve slavném závodě v Le Mans a založil vlastní stáj Newman-Haas v seriálu CART.

Dalším filmem v pořadí byl Butch Cassidy a Sundance Kid, kde mu sekundoval Robert Redford, jehož doporučila Joanne, která jeho práci již znala. Původně měl s Newmanem hrát Steve McQueen, ale ten s ním soupeřil v popularitě a bylo mu nabídnuto méně peněz, takže ze spolupráce sešlo. Film byl trhákem a vydělal 102 milionu dolarů. Newman si s Redfordem sedli, stali se z nich doživotní přátelé a jeden druhého respektovali.

Velkou událostí se stalo založení First Artists Production Company v červenci 1969, v níž se dali dohromady Paul Newman, Steve McQueen, Sidney Poitier a Barbra Streisandová. Byla to společnost na produkování vlastních filmů, které by jim studia nedovolila udělat. Newman to okomentoval slovy: „Byl to způsob, jak převzít kontrolu nad vlastními filmy a zbavit se velkého producentského a distribučního dinosaura. Celá ta studiová mašinérie si ukousne velký kus, stejně tak jako distribuce, a já nevím, proč by si studia měla brát všechny ty peníze. Já chci mít nad vším absolutní kontrolu.“

Po několika letech, kdy kariéra jak Newmana tak Redforda dosáhla hvězdných výšin, vznikl nápad, dát je znovu dohromady a natočil další film. Stal se jím Podraz (The Sting). Chemie opět fungovala a film vydělal 165 milionů dolarů. Získal sedm Oscarů a byl to nejúspěšnější film Newmanovy kariéry. Produkční společnost First Artists fungovala do roku 1980 a moc úspěšná nebyla, za celou dekádu vyprodukovala jen deset filmů. Zanikla poté, co Newman založil novou společnost Projections Unlimited. Jedním z prvních počinů měla být adaptace románu The Front Runner, kde měl Newman hrát roli homosexuála. Sám se vyjádřil, že podporuje jejich práva, čehož se chytil tisk a začal o něm psát v souvislostech s gayi, a nakonec té negativní kritiky bylo tolik, že Newman projekt vzdal. Čekal na něj však jiný projekt Skleněné peklo (The Towering Inferno), který se řadil do tehdy populární vlny katastrofických filmů. Byl hvězdně obsazený a Paul tam sehnal místo kaskadéra pro svého syna Scotta, se kterým měl tehdy velké problémy, neboť propadl drogám a několikrát překročil zákon. Sám Paul ten film rád neměl a říkal, že byl první a jediný do té doby, který dělal kvůli penězům. Celkem na něm vydělal 10 milionů dolarů.

V polovině 70. let hledal Newman stále zajímavé projekty a odmítal role, které by opakovaly již ty, které jednou ztvárnil. Což mělo za následek, že filmy u diváků propadly, a jeho popularita též klesla. Znovu tedy režíroval film, kde hrála jeho manželka hlavní roli. Jmenoval se The Shadow Box, a přestože herecké výkony byly skvělé, film nedopadl nejlépe. Pro diváky i kritiku byl příliš depresivní a obsahoval na tehdejší dobu příliš upřímnosti o smrti a homosexualitě.

Nevím, proč by si měla studia brát všechny ty peníze. Chci mít nad svými filmy kontrolu

Až v roce 1980 přišla nabídka na film Pevnost Apačů v Bronxu (Fort Apache the Bronx). Paul zde podal skvělý výkon, ale film moc nevydělal, protože měl v sobě poselství, a to nebylo tehdy v Americe moc oblíbené. Tisk ho rozcupoval, a tak Paul měl radost, když mu byla nabídnuta role ve filmu Bez zlého úmyslu (Absence of Malice). Jeho téma jako by předpovědělo to, co se děje ve světě nyní. Noviny otiskly článek, kde tvrdily, že občan je podezřelý z nevyřešeného zločinu. Dotyčný, který zločin nespáchal, díky článku přišel o podnik a jeho přítel spáchá sebevraždu. Byla to Newmanova osobní kritika tisku, který se navážel do něj a sám přiznal, že film byl: „Přímým útokem na New York Post. Byl jsem ochotný natočit něco o špatném žurnalismu.“ Za výkon byl popáté nominován na Oscara, kterého ani tentokrát nezískal, ale naznačil, že je zpátky ve skvělé formě.

Tehdy také začal podnikat, založil firmu Newman´s Own, na potravinářské výrobky, zálivky na saláty a omáčky na špagety, a jeho cílem bylo dát veškerý zisk na charitu. Byl tak úspěšný, že každý rok rozdal desítky milionů dolarů. K tomu si přibral aktivně automobilové závody a dostal novou energii. Ta se projevila na jeho dalším filmu Verdikt (The Verdict) režiséra Sidney Lumeta. Roli zkrachovalého právníka odmítl jak Frank Sinatra, tak Robert Redford. Paul Newman ji rád přijal a předvedl excelentní výkon, za který byl nominován pošesté na Oscara. Opět jej nezískal a komentoval to vtipně slovy: „Letěl jsem do Hollywoodu jenom proto, abych dokázal, že jsem ztracený případ.“

Dalším Paulovým režisérským počinem byl film Harry a syn (Harry and Son), také zde hrál. Byla to osobní výpověď, která evokovala jeho vztah k synovi Scottovi, který zemřel na předávkování drogami. Sám režisér přiznal, že ta kombinace moc nefungovala, a že se přistihl, že místo aby hrál svoji postavu, sledoval ostatní herce. Film zcela propadl. Když oslavil šedesátku, Akademie se rozhodla mu udělit čestného Oscara za celoživotní dílo.

Přišla nabídka na film Barva peněz (The Color of Money), kde mu sekundovala nová vycházející hvězda Tom Cruise. Paul si po letech zopakoval svoji roli z Biliárového krále, režie se ujal Martin Scorsese. Film byl úspěch a vydělal 60 milionů dolarů. Paul dokázal, že i v důchodovém věku je stále v dobré formě. Byl po sedmé nominován na Oscara, ale neobtěžoval se již na ceremoniál odletět. Tentokrát však vyhrál, rok poté, co získal čestného Oscara.

I přes to všechno dobro, co dělal ve veřejném a soukromém životě byl v novinách The New York Post na černé listině a nesmělo se o něm psát ani ve spojitosti s charitou či jeho potravinářskou firmou. Majitelem listu byl Rupert Murdoch, který vlastnil společnost 20th Century Fox. Newman se zařekl, že s tímto studiem již nikdy spolupracovat nebude, protože: „Murdoch je parazit, který všechno uchvátí, vyždíme, využije, a nikdy nevrátí." Slovo dodržel a nikdy pro ni již film nenatočil.

V té době založil další charitativní projekt pro nemocné děti Hole in the Wall. Byl to tábor, kde děti pod dohledem lékařů mohli alespoň na čas zapomenout na útrapy, které jim nemoc přinesla. Po tomto táboře v Connecticutu následovaly další v New Yorku, na Floridě, v Irsku, Francii, Izraeli a v Africe. Během prvních dvaceti let své existence hostilo všech 11 táborů celkem 120 000 dětí. Vše financovala Newmanova společnost. Newman sám, neohlášeně, občas do tábora v Connecticutu dorazil a chodil s dětmi na ryby, nebo zpíval s nimi u táboráku.

Někdy Bůh stvoří dokonalého člověka. Paul Newman byl jedním z nich

S přibývajícími lety vhodných rolí ubývalo, ale Newmana to tolik netrápilo, vedl stále bohatý život a držel se ve skvělé kondici. V roce 2001 dostal nabídku na film Cesta do zatracení (Road to Perdition), který natáčel Sam Mendes a hráli v něm hvězdy jako např. Tom Hanks, Daniel Craig nebo Jude Law. Paul natáčel jen dva týdny, byl nominován na Oscara za vedlejší roli, ale nezískal ho. Film byl velmi úspěšný, vydělal 100 milionů dolarů. Rok před 80. narozeninami si zahrál ve filmu Zánik Empire Falls. O tom, že Paul měl nadále charisma i kouzlo, svědčil fakt, že získal za roli cenu Emmy, Zlatý Globus a Cenu sdružení filmových herců. Ani na jeden ceremoniál nedorazil. Ceny pro něj moc neznamenaly.

Ke konci svého života rozesílal společně s Joanne přátelům vánoční pohlednice s poznámkou: "Máme víc, než potřebujeme. Zavolejte na tohle číslo a řekněte mé asistence, jaká je vaše oblíbená charita. Pokusím se vás nezahanbit." Rozdávali svoje vlastní peníze.

Paul Newman přišel k filmu pár let před pádem studiového modelu a po většinu času zůstal nezávislý. Před jeho příchodem chování a image svých hvězd určovali šéfové studií. Paul se sám rozhodoval, jaké filmy natočí, jak je bude prezentovat před světem. Budoval svoji kariéru a image sám. Věděl, že herectví je tvrdá práce, a byl vychován k tomu, že se dělá vždy na 100 %.

Když zemřel na rakovinu 29. 9. 2008, o jeho smrti se zmínily všechny světové agentury, kondolence proudily ze všech stran, poklony skládali kolegové. Jednu krásnou vyslovila Sally Fieldová: „Někdy Bůh stvoří dokonalého člověka a Paul Newman byl jedním z nich.“ George Clooney to shrnul prostě: „Nasadil nám laťku příliš vysoko, nejen hercům, ale nám všem.“

Zpracováno podle knihy Paul Newman: Životopis, autora Shawna Levyho, opatřené výborným překladem Adély Bártlové, vydané nakladatelstvím BB/art v roce 2010.

Foto, s díky: IMDb