Když fotím, můžu na to být sám, zatímco při filmování se mnou pracuje víc lidí

Píše a vydává knihy, dělá putovní výstavu plakátů Země seshora, která navštívila 110 měst a zhlédlo ji přes 120 miliónů lidí. Názvy jeho dokumentárních filmů jako Planeta Oceán, Člověk, Země, Středozemní moře-moře nás všech ukazují, že mu opravdu stav naší planety a života na ní leží na srdci. Aby své poselství dostal mezi co nejvíce lidí, vzdal se autorských práv ze svého filmu Domov aneb kam směřuje naše cesta, dal je volně k dispozici do kin. Když jej v Americe odmítla kina promítat, zaplatil se svého 10 000 dolarů za pronájem kina a promítal ho divákům tam. My jsme film shlédli na Zlínském filmovém festivalu a byl úchvatný, co se zpracováním týče, ale depresivní svým obsahem o vědomém ničení naší planety za účelem zisku. Hned se nám vyrojila spousta otázek, a tak jsme režiséra kontaktovali na jeho adrese.

Jak jste se vlastně dostal k fotografování z horkovzdušných balónů? To není tak běžné…

Když jsem s manželkou žil v keňské rezervaci Masai Mara, naučil jsem se balóny sám řídit a vydělával si „vozením“ turistů na živobytí. Víc jak dva roky jsme denně pozorovali život větší lví rodiny. Na něco se nedají najít slova, tak jsme se rozhodli to zachytit na fotografiích.

Není to riskantní se naklánět z balónů nebo z letadla, abyste zachytil na kameru něco zajímavého nebo unikátního?

Jednou jsme měli namále, když se přehnal hurikán Katrina a vrtulník, ze kterého jsem fotil, padal nekontrolovaně k zemi. Spadl jsem spolu s pilotem na střechu domu zatopeného povodní, který nás tím pádem zachránil, protože absorboval náraz.

Vy jste nejdříve pracoval jako asistent režie, pak jste začal fotit a teď točíte dokumenty. Je v tom pro vás velký rozdíl, nebo jen zachycujete přírodu jinou formou?

Pro mě to nějaký výrazný rozdíl není, snad jen v tom, že když fotím, můžu na to být sám, zatímco při filmování se mnou pracuje víc lidí. Ale jinak cit pro záběr je stejný u obou profesí, stejně jako vědět, co je důležité a podstatné a co ne.

Film odmítla Velká Británie a USA... v Americe odmítali film několik let, protože byl zdarma

Hrozně se nám líbil váš film Domov, aneb kam směřuje naše cesta. Byla to vaše vlastní iniciativa, pro kterou jste hledal mezinárodní spolupráci a peníze, nebo vás požádalo třeba UNESCO, abyste se takového mamutího projektu ujal?

Přímo mě inspiroval dokument Al Gora s názvem An Inconvenient Truth (Nevhodná pravda), kterému jsem se snažil pomoci s projekcí u nás doma. Ukázal jsem ho politikům, kteří na rozdíl o francouzské veřejnosti nepřikládají klimatickým změnám důležitost a berou je na lehkou váhu. Zabralo to, protože film je mocné médium a tak jsem si řekl, že by stálo za to se pustit do projektu, který pak dostal název Domov. Získal jsem podporu mnoha velkých sponzorů, jako je třeba módní mogul PPR.

Jaká byla odezva na tento projekt?

Myslím, že velmi dobrá u správných lidí. U mnohých politiků to narazilo, protože oni nemají srdce a doma jsem často narazil na ekologické aktivisty, kteří mě nazývali pokrytcem, protože jsem točil dokument o znečišťování Země a přitom mě sponzorovali velké korporace. Já to vidím z toho pragmatického pohledu, že je lepší, když můj film díky jejich penězům uvidí stoky milionů lidí na světě, než abych se šťoural v tom, co kdo dělá.

Podařilo se vám dostat film do celého světa?

Měl premiéru ve 100 zemích světa a byl namluven do 33 jazyků a šel na 65 televizních kanálech i v takových zemích, jako byla Burkina Faso, Nepál, Argentina a Čína. Film odmítla Velká Británie a USA, což se zdá neuvěřitelné. BBC ho odmítla uvést, vůbec netuším, jaký k tomu měla důvod, a v Americe odmítali film několik let, protože byl zdarma. Až osobně jsem musel zařídit v New Yorku projekci, než se mi podařilo ji dostat do distribuce. Z Ameriky jsem dostal stovky rozhořených dopisů, že lžu, když tvrdím, že vývoj Země trval miliardy let, protože Bůh ho stvořil za 7 dní.

V současné době si myslím, že nikdo nechce věřit tomu, co už o stavu planety víme. Každý ví, co musí nutně přijít, ale nechce tomu stále uvěřit

Přírodu máte rád od dětství, ale kde se ve vás probudila tak touha burcovat veřejnost a zamýšlet se nad stavem naší planety?

V roce 1992 se konal v Rio de Janeiru summit o naší Zemi. Tam jsem poprvé slyšel pojmy jako globální oteplování, klimatické změny, a to mě přimělo dát svoji profesi do služeb dobré věci. Není mi jedno, že 20 % světové populace konzumuje 80 % našich zdrojů, že 3/4 rybářských oblastí jsou vyčerpané a že více jak miliarda lidí nemá přístup k pitné vodě. To mě silně znepokojuje. V současné době si myslím, že nikdo nechce věřit tomu, co už o stavu planety víme. Každý ví, co musí nutně přijít, ale nechce tomu stále uvěřit.

Berete tento film jen jako vztyčený prst vůči znečišťování oceánů, kácení deštných pralesů, znečišťování ovzduší atd, nebo to má i nějaký hlubší, řekněme humanistický podtext?

Měli bychom si uvědomit, že planeta nás přežije, my se sami jako lidstvo vyhubíme. Já miluju svůj život a svoji planetu a musíme se naučit milovat i ostatní lidi, kteří s námi žijí, a musíme milovat naši Zemi, abychom přežili. Nikdo se ekologem nenarodí, to přináší až poznání a životní zkušenosti. Když jsem připravoval svoji knihu Země shora zastavil jsem svůj byt, abych na tisk získal peníze. Za prodej svých předchozích knih jsem si kupoval letenky. Film Domov jsem dělal úplně zadarmo, a nechal jsem ho zdarma na internetu. To je můj příspěvek k šíření poslání o záchraně planety.

Když jste se díval z výšky na desítky zemí světa, byl to jiný pocit, než po ní chodit? Připadal jet si jako Bůh nebo astronaut z jiné planety?

Ze vzduchu je svět vidět úplně jinak, nejsou žádné hranice. Nic není v izolaci od druhého, všechno je propojeno.

Foto: Yann Arthus Bertrand, Imdb.com