Dělala jsem i zkoušky na velké filmy a v nezávislých hrála proto, abych si vypilovala svoji techniku

Bylo hraní něco, co jste chtěla dělat od malička anebo něco Vás ovlivnilo v pozdějších letech tak silně, že jste se vydala tím směrem?

Začala jsem hrát, protože se mi to hrozně líbilo, ale postupně mě unavilo čekání, než se nějaké projekty dají do pohybu.

Poté, co jste se přestěhovala do New York City, hrála jste v šesti nezávislých filmech během prvních dvou let. Byl to pro Vás začátek, takže jste hrála v čemkoliv, co Vám nabídli, nebo jste chtěla hrát pouze v nezávislých filmech a ne v komerčních bracích?

Víte, když začínáte kariéru, berete více méně všechno, co vám kdo nabídne. Dělala jsem i zkoušky na velké filmy a v nezávislých hrála proto, abych si vypilovala svoji techniku.

Jste první tvůrce, kterého jsme kdy potkali, který se zúčastnil a vyhrál na festivalu Sundance. Řeknete nám něco o tom, jak to tam funguje? Četli jsme, že v posledních letech už to tak moc nezávislé není a je tu velká protekce.

Festival Sundance je obrovská akce a stal se extrémně politický. Nicméně, stále je to ještě jeden z nejlepších nezávislých festivalů, kde můžete zájemcům předvést svůj film.

Pokud chcete dělat kariéru v Hollywoodu, musíte tam bydlet

Přestěhovala jste e do Los Angeles proto, abyste byla blíže Hollywoodu nebo New York nebylo to správné místo s těmi správnými nabídkami?

Filmový průmysl je hlavně v Los Angeles. Pokud chcete dělat kariéru v Hollywoodu, musíte tam bydlet (minimálně na začátku kariéry). Musíte si sednout tváří v tvář s výkonnými producenty a lovci talentů, dívat se jim do očí a ne se jen nechat vyfotit. NYC je určitě lepší, pokud chcete dělat divadlo, ale já měla velké potíže bydlet tam a snažit se prorazit s psaním a režírováním.

Být stand-up komikem je těžká práce. Bylo to, co jste chtěla dělat, nebo žádná jiná práce se tehdy nenaskytla, tak jste to přijala? Woody Allen říkal, že když on byl stand-up komikem, napsal si jen dva řádky a zbytek improvizoval na pódiu. Jak to fungovalo ve Vašem případě?

Bylo to něco, co jsem chtěla dělat, protože jsme si psala sama svůj materiál a bylo pro mě úžasné mít okamžitou zpětnou vazbu a reakci od publika, ať to bylo vtipné či nikoliv. Aby člověk dal dohromady skvělé komediální číslo, to trvá měsíce příprav a práce. A mě to hrozně uspokojovalo. Ale v momentě, kdy jsem začala psát scénáře, jsem do nich dávala i svoje vtipy a dostávala za to peníze.

Malý kousek nebe: Film vyzněl úplně jinak, než to, co jsem napsala já

Naučila jste se na pódiu něco, co Vám později bylo ku prospěchu v další kariéře nebo při režírování, třeba načasování vtipu atd?

Načasování znamená v komediích všechno a byla to pro mě úžasná škola, když jsem musela být vtipná na pódiu. A podařilo se mi nalézt svůj vlastní úhel pohledu, což je velký bonus při psaní scénáře. Lidé platí za to, aby se scénáři byl jasný a zřetelný hlas.

Napsala jste scénář k filmu Malý kousek nebe, podle kterého 20th Century Fox natočilo film. Líbilo se Vám, jak byl Váš scénář zfilmován nebo to bylo značně rozdílné? Měla jste nějaké slovo během natáčení?

Hm, jediné, co k tomu můžu říct je, že se hodně událo mezi scénářem a než byl film dokončen. Film vyzněl úplně jinak, než to, co jsem napsala já. Hodně lidem se film líbil, tak o něm nebudu mluvit špatně, ale neměla jsme během natáčení žádnou možnost do děje zasáhnout.

Vždycky jsem toužila režírovat, ale bylo těžké nalézt někoho, kdo by mi dal šanci

Jako režisérka jste debutovala s filmem OUTsideři. Co Vás vedlo k tomu, že jste se stala režisérkou? Je to finální stádium Vaší kariéry, něco, kam jste od začátku oklikami směřovala, nebo je to jen další důkaz Vaší umělecké všestrannosti a Vy se vrátíte k hraní a tohle byla jen taková jednohubka?

Vždycky jsem toužila režírovat, ale bylo těžké nalézt někoho, kdo by mi dal šanci. Chci být přítomna celému procesu tvorby filmu a většina režisérů nestojí o to, aby se jim autoři scénáře dívali pod ruce. Takže tohle je poslední podoba mé kariéry. Neznamená to, že bych se vzdala psaní scénářů, ale již teď pracuji na svém druhém filmu, který budu opět režírovat a nemůžu být šťastnější.

Když strávíte tři roky života na přípravě jednoho filmu, tak to už musí být něco, co vás opravdu zajímá

Co to bylo, co Vás přesvědčilo, že už jste schopná sama režírovat? Měla jste za sebou nějaké režisérské studium či přímo zkušenosti z natáčení?

Studovala jsem školu v New Yorku a režírovala jsme divadlo a hudební videa. Také jsem stála několika režisérům za zády, když oni točili svoje filmy a já se tak připravovala na svoji práci. Vždycky jsem věděla, že to zvládnu, protože to je moje přirozená vlastnost, někomu velet a jako režisér musíte umět vést celý štáb a herce. Musíte se umět rozhodovat rychle a efektivně. A tak se to stalo a já v tom jsem hodně dobrá.

Námět Vašeho filmu OUTsideři bohužel asi není určen ke komerčnímu ocenění. Vybrala jste si to, protože to bylo blízké Vašemu srdci a Vy jste chtěla říct něco důležitého a stát si zatím?

Vedli jsme si neuvěřitelně dobře na kabelové televizi a na videu a investoři peníze vydělali, takže to byl i komerční úspěch. Ale vždycky to měl být malý, nezávislý film. Když přihlédneme k faktu, že to dostalo rating R v USA, což automaticky znamená, že jej nesmí vidět děti mladší 18 let bez doprovodu rodičů, to nás připravilo a hodně peněz na tržbách. A protože jsme měli malého distributora, neměl moc velký rozpočet na propagační kampaň. Ale v současné době jsme nejlépe hodnocený film na Netflixu, takže jsme spokojená.

Co se tématu filmu týče....je mi blízké to stigma proti duševním nemocem. Moje maminka trpěla depresemi a bylo hrozné sledovat, jak s ní lidé a doktoři zacházejí - jako by byla úplný debil. Uvědomění si a tolerance duševního zdraví je pro mě velký úkol, protože dle mého názoru by nemělo být rozdílu mezi přístupu k fyzickému a duševnímu zdraví.

Rating: Je to totální kravina... Amerika to má celé obráceně

Vidíte svoji budoucnost ve filmování podobně sociálně kritických filmech, které jsou důležité pro společnost, ale Hollywood na ně nikdy nebude brát zřetel?

Můj příští film bude a zraněné ženě Marině, takže ano, zajímají mě filmy, která jsou důležitá pro společnost. Jedním dechem ale říkám, že to neznamená, že nehledám filmy s komerčním potenciálem. Ale když strávíte tři roky života na přípravě jednoho filmu, tak to už musí být něco, co vás opravdu zajímá.

Jak se díváte na ratingový systém v USA, když se děti můžou dívat a brutalitu na televizních obrazovkách nebo na internetu? Není to tak trochu anachronismus a pokrytectví?

Je to totální kravina (fucking bullshit). Amerika to má celé obráceně, když mluvíme o ratingu. Násilí je podle ní v pohodě, ale klení a sexualita není. To mi nedává smysl a nikdy dávat nebude.

Zaměříte se více na nezávislou scénu, nebo když dostanete šanci hrát v Hollywoodu, tak půjdete tam? Jak je pro Vás důležitá svoboda a umělecká nezávislost?

Moje hraní je dávno pasé, ale nebráním se režírování velkorozpočtových filmů. Ale musí to pro mě znamenat citově něco důležitého, protože si nedokáži představit, že bych dělala nějakou práci jen pro peníze.

Foto: Gren Wells, Imdb.com, Eva Csölleova