Staral se o mě nevlastní otec, podvodník a zloděj

Jaké jste měl dětství, 30. léta nebyla právě šťastné období v Americe?

Vyrůstal jsem v době hospodářské krize v chudé oblasti Arkansasu. Bylo nás v rodině sedm, otec matku opustil, když jsem se narodil, takže se o mě staral nevlastní otec, podvodník a zloděj, který mě však nikdy neuhodil a udělal ze mě tvrdého chlapa. Otec vydělával 400 dolarů ročně, a abychom měli na stole maso, musel jsem lovit králíky a veverky. Do školy jsem moc nechodil, mám všeho všudy osm tříd základní školy. Oblečení jsem měl od Armády spásy. Když mi bylo 10 let, přestěhovali jsme se do St. Louis, protože vypukla válka a nevlastní otec dostal práci ve zbrojařské firmě. Tehdy jsem poprvé uviděl město, auta, kino. Protože jsem už od dětství tvrdě makal, našel jsem si práci v obchodě. Po škole jsem dostal práci, za dolar na hodinu jsem lezl po vysokých stromech a prořezával větve. Nikdy mi výšky nevadily.

Za každý pokus jsem dostal 1000 dolarů, takže mi vůbec nevadilo, že jsme to několikrát opakovali

Měl jste představu o tom, čím byste chtěl být v životě?

Neměl jsem ponětí. U lezení po stromech jsem zůstal tři roky a říkal si co dál. Pak jsem šel jednou kolem náborového střediska armády. Četl jsem, co nabízejí, a zaujalo mě to. Zrovna zuřila válka v Koreji a to mi připadalo jako zajímavá výzva. Do války mě neposlali, takže jsem využil času tím, že jsem prodělal paravýcvik, výcvik Rangera, výcvik pro boj v poušti, výcvik v arktických podmínkách, naučil jsem se ovládat lehké i těžké zbraně. Propustili mě v roce 1954. Vrátil jsem se k lezení po stromech, kde jsem potkal chlapíka, co byl rovněž parašutistou a točil pro televizi. Ten mi nabídl, jestli bych s ním nechtěl natočit nebezpečný kousek. Měl jsem skočit z letadla na jezdce na koni, který jel pode mnou. To se mi tak zalíbilo, že jsem kolegu požádal o další práci a tak se ze mě stal kaskadér.

Vzpomínáte na svůj první opravdový film?

Ano. Jmenoval se The Spirit of St. Louis, kde hrál Jamese Stewarta, letce Charlese Lindberga. Režisérem byl později slavný Billy Wilder. Měl jsem stát na křídle dvojplošníku a za letu se chytit podvozku letounu, co byl nade mnou. Za každý pokus jsem dostal 1000 dolarů, takže mi vůbec nevadilo, že jsme to několikrát opakovali. Takový peníze jsem v životě neviděl. Na filmu jsem strávil šest týdnů a měl jsem jasno o svém životě. Budu kaskadérem v Hollywoodu.

Zatímco všichni točili s Johnem Waynem čtyři měsíce, já měl tolik práce, že jsem někdy pracoval i na pěti filmech v jeden den

Asi to nebylo moc snadné začít od nuly, že?

Nebylo, ale já jsem se práce nebál a pomohla mi náhoda. Bydlel jsem v Californii, kousek od studií, a všude kolem žili kaskadéři. John Wayne natáčel svůj film Alamo a potřeboval spoustu chlapů. Mě nevybrali. Jenže protože jsem doma zůstal skoro sám, najednou nebyl, kdo by točil v dalších filmech a tak zatímco všichni točili s Johnem Waynem čtyři měsíce, já měl tolik práce, že jsem někdy pracoval i na pěti filmech v jeden den. To nejen zvýšilo moje bankovní konto, ale zvláště moji prestiž a jméno. Daboval jsem hodně herců a jeden z nich se stal mým nejbližším přítelem. Jmenoval se Burt Reynolds. I režiséři si všimli, že jsem schopen a ochoten dělat cokoliv, tak se stalo, že jsem se stal klíčovým kaskadérem pro režiséra Andrew McLaglena.

Jak jste získával zakázky?

Je několik způsobů. Buď pracujete pro kamaráda, který je koordinátor kaskadérů a ten zavolá na každý film, kde jsou nebezpečné scény. Pak můžete listovat místními novinami, jako The Hollywood reporter, kde se píše, co se kde točí, kdo to točí a kdo tam hraje a potom obvolávat produkce těchto filmů. Další možností a tou cestou jsem šel já, že jsem neodmítal žádnou zakázku a brzo se moje jméno stalo pojmem, takže štáby volaly sami. Když jsem si vydělal peníze, nakoupil jsem stádo koní, celkem 250 kusů. Ty jsem ustájil a cvičil je, takže jsem je pak pronajímal studiím na různé filmy. V reálu to znamenalo, že já jsem v tom filmu hrál a dostával plat a moji koně mi vydělávaly také, takže se peníze jen hrnuly. Třeba James Stewart hrál ve všech westernech na mém koni, který se jmenoval Pie.

Já sám jsem měl 56 zlomenin kostí a 2x zlomená záda

Došlo při náročných scénách ke zranění nebo smrti?

Bezpečnost je prioritou každého štábu. Fungují i silné odbory, které dohlížejí na to, aby bylo všechno zabezpečeno. Já sám jsem měl 56 zlomenin kostí a 2x zlomená záda. Když jsme natáčeli v Mexiku film Král slunce s Yul Brynnerem, střílelo se opravdovými šípy s kovovými hroty. Měli jsme pod kostýmem kovové desky a na nich balzu, ale moc příjemné to nebylo. Pak se natáčela hromadná scéna ve filmu Malý velký muž s Dustinem Hoffmanem. Bylo tam asi 1 200 lidí na koních a indiáni stříleli jak diví všemi směry. Tentokrát měly šípy gumové hroty, ale stejně, jeden kaskadér dostal zásah do oka a přišel o něj. Takže riziko samozřejmě je, ale všichni dělají všechno proto, aby se zminimalizovalo.

Jak jste se dostal k režírování?

Opět jsem šplhal dál na tom pomyslném žebříku. Jak jsem získával zkušenosti při filmování, čím dál častěji mě režisér pověřil funkcí koordinátor kaskadérů nebo asistent režie druhé týmu. Což v praxi znamenalo, že jsem vymýšlel scény a pak instruoval herce, kde mají být, co mají dělat a kde bude stát kamera. Jako asistent režie druhého týmu jsem pak pomáhal natáčet scény, kde nehrály hlavní hvězdy. Takže tak jsem vstřebal zkušenosti režiséra.

Jaký jste byl režisér? Jsou různé typy od perfekcionalistů typu Kubricka až po ty, co nedávají hercům scénář, jako Woody Allen?

Já jsem vždycky měl kolem sebe lidi, kteří byli moji přátelé. Na rozdíl o jiných režisérů jsem dovolil, aby všichni mohli přijít na promítání denních prací, aby viděli, jak jsme to ten den zvládli. Všichni mohli nahlédnout do plánu prací, aby zjistili, zda jsme pozadu, nebo naopak máme rezervu. Jsem přesvědčen o tom, že když je štáb spokojený, dělá pro režiséra maximum. Jedl jsem stejné jídlo jako všichni a často, když jsme končili v noci, jsem platil za všechny účet u baru. Když jsem natáčel svůj první film, pozval jsem svoji maminku, silně věřícího člověka, aby pronesla modlitbu za nás všechny a za úspěch filmu. Celý štáb se zúčastnil. To jsem pak opakoval v každém ze svých filmů.

Oslovil jsem firmu Pontiac, že točím film o autech. Požadoval jsem deset aut, dali mi jich šest. Když se stal film hitem, všichni chtěli od Pontiaca ten model, co byl ve filmu

Kolik jste vlastně natočil filmů jako režisér, kolik jako herec a kolik jako kaskadér?

Celkem jsem hrál asi ve 4100 televizních dílech jako kaskadér, přímo jako herec mám na kontě kolem 50 filmů a jako kaskadér 310. Jako režisér jsem natočil 10 hraných filmů. Můj první se jmenoval Smokey and the Bandit. Výrobní náklady byly 4.3 miliony dolarů, z toho milion byla gáže pro Burta Reynoldse. Film se stal hitem a vydělal 300 milionů. Takže pokračování bylo logickým krokem. Moje filmy celkem stály 110 milionů dolarů a vydělaly 1.4 miliardy, takže bych řekl, že jsem úspěšný režisér. V podobném duchu jsem pak netočil Tajný závod, což byl rovněž kasovní trhák s velkými hvězdami a tak i tady přišlo pokračování.

Vy jste byl jedním z prvních režisérů, kteří nejen že dávali k závěrečným titulkům výňatky z filmu, ale také vyšlapali cestičku product placementu, že?

Ano, ty závěrečné scény jsem poprvé použil při mém veleúspěšném hitu Hooper. Zbyla nám spousta nepoužitých záběrů a byla podle mě škoda je nevyužít. Nápad se ujal. S tím product placementem to má spojitost i s tím, že jsem vlastnil závodní tým v sérii NASCAR, a když jsem sháněl sponzory, tak jsem vždy nabídl dobrou reklamu ve svých příštích filmech. Jak to hezky fungovalo, je patrné právě na filmu Smokey and the Bandit. Oslovil jsem firmu Pontiac, že točím film o autech. Požadoval jsem deset aut, dali mi jich šest. Když se stal film hitem, všichni chtěli od Pontiaca ten model, co byl ve filmu. Jejich tržby enormně vzrostly. Když jsem připravoval pokračování tohoto filmu, zavolal jsem jim a jejich otázka zněla „kolik potřebuješ“. Dostal jsem celkem 70 aut a všechny šly do šrotu.

Je to velká škoda, že už se nevyrábějí filmy, jaké jsme dělali tehdy my

Měl jste pověst nejlépe placeného kaskadéra na světě. Proč jste si účtoval tak velké sumy?

Já jsem se vždycky snažil odvést práci na první klapku. Takže jsem vycházel z předpokladu, že když si řeknu o řekněme 5000 dolarů za jednu akci a provedu ji na první dobrou, je to pro režiséra levnější, než si najmout někoho, kdo bude stát sice polovinu, ale bude pokus opakovat čtyřikrát, pětkrát, takže ve výsledku to vyjde režiséra dráž. Když člověk dělá nebezpečné věci, které by druhý neudělal, tak si může říct o velký peníze. Za to, že jsem při testování airbagu vrazil v rychlosti do zdi, jsem si řekl 25000 dolarů a dostal jsem je.

Jak se díváte na současné filmy, kde je to samá animace?

Je to velká škoda, že už se nevyrábějí filmy, jaké jsme dělali tehdy my. Dřív jsem měl na starost stádo 1200 koní, které jsem musel zvládnout pro scénu. Bylo to opravdová tisícovka koní. Dneska animací udělají stádo, které má 5000 hlav. Jsem ale přesvědčen, že lidé budou stále ve filmu potřeba, ty se animací prostě nahradit nedají.

Děkujeme za rozhovor Eva Csölleová a Vítek Formánek

Památce

Hala Needhama

6.3.1931 - 25.10.2013

Foto: Hal Needham, Pinterest, Imdb.com, picsofcelebrities.com, High Performance Pontiac

Další zajímavé lidské příběhy v nové knize

Přes překážky osudu navzdory