Proč jste se přestěhovali z Ameriky do Řecka ve Vašem ranném věku? Rodičům se zdál život v Americe příliš tvrdý?

Narodil jsem se ve Státech a do Řecka jsme se přestěhovali, když mi byli čtyři roky, takže to nebylo moje rozhodnutí, ale rodiče to tak chtěli. Maminka se tam přestěhovala se mnou a s mojí sestrou, otec cestoval mezi USA a Řeckem, a nakonec ho to přestalo bavit a chtěl zůstat v Americe a maminka v Řecku. Do celé situace jsem neměl co mluvit.

Studoval jste na San Francisco Art Institute, ale pak jste se přestěhoval do Athén, kde jste pracoval na volné noze jako producent a režisér. Chtěl jste být velkou rybou v malém rybníce, než malou rybkou ve velké americkém jezeře?

Škola v San Francisku byla skvělá, ale pak jsem se přestěhoval do New Yorku a začal tam pracovat a snažil se nějak prosadit a protlouct. Bylo to velmi těžké, ale líbilo se mi to. Měl jsem štěstí, že jsem potkal dva mladé místní režiséry a otevřeli jsme si tam společně studio, které fungovalo tři roky. V tu dobu mi přišla nabídka z Řecka od místní produkční firmy, která mi nabídla práci. Byla to 90. léta, tedy doba rozkvětu, a tak jsem si říkal, že tam pojedu, budu tam pracovat a pak se do New Yorku vrátím a budu pokračovat, kde jsem skončil. Ale tak to nefungovalo. Myslím, že pro takovýto projekt musí být člověk dobře zapsán a být etablovaný na obou stranách, a já jsem nebyl ani na jedné. Tak jsem se vrátil do Řecka, kde se dala spousta věcí do pohybu. Režíroval jsem, dělal televizní reklamy a pracoval na spoustě projektů, takže jeden navazoval na druhý a já si myslel, že teď je ta správná doba a odletěl jsem do New Yorku. Ale věci již nebyly tak, jako když jsem New York opustil. Takže jsem opět letěl do Athén. V roce 2010 v Řecku začala krize a já se rozhodl opět se přestěhovat do New Yorku a začal tam pracovat, ale můj syn se v Athénách zrovna narodil a pro mě bylo dost neúnosné bydlet v Americe a mít rodinu v Řecku, takže hádejte, co jsem udělal…? Přestěhoval jsem se opět do Athén. Nebylo to jednoduché.

Hodně jsem makal, natočil jsem přes 500 reklam

Před pár lety Řecko téměř ekonomicky zkolabovalo. Je těžké tam dneska točit a produkovat filmy? Jsou tam nějaké státní filmové fondy, o které je třeba žádat, nebo jde všechno ze soukromých peněz?

Je a bylo vždycky těžké tam točit filmy, protože tam je velmi malý trh. V dobách krize tam byla možnost nalézt spoustu lidí, kteří chtěli pracovat u filmu a vydělat si přitom peníze. Takže sám za sebe mohu říci, že jsem měl velké štěstí, protože jsem dostal peníze od rádií, a také jsem měl spoustu podpory od společností, pro které jsem točil reklamní spoty. Takže v určitém smyslu já si nemohu stěžovat, protože jsem peníze dostal a měl kolem sebe spoustu skvělých lidí.

Točil jste reklamy proto, abyste si vydělal peníze pro svoje filmy a abyste se naučil řemeslu? Nebo to byl Váš denní chléb?

Ano, hodně jsem makal, natočil jsem přes 500 reklam, což bylo skvělé, protože jsem mohl hodně experimentovat, naučil jsem se řemeslu a vydělal velmi slušné peníze.

Jak byste vysvětlil příchod „podivné řecké vlny“? Je to reakce na těžký život v Řecku nebo se prostě objevila nová úroda talentovaných domácích tvůrců?

Myslím, že B je správně. Podle mě to nemělo co do činění s ekonomickou krizí, bylo to s tím spojené pouze faktem, že filmy se dělaly na koleně za velice málo peněz a s velkým úsilím a nadšením tvůrců. Něco uvnitř těchto lidí prostě vzplálo a měli vizi, co chtějí dělat.

Pořád mám kontakty v Americe a mám štěstí, že se mi podařilo je přesvědčit, aby změnili svůj postoj k filmování u nás v Řecku

Patříte sám k této vlně? Jaké jsou její průvodní znaky?

Je opravdu těžké říct, zda moje filmy patří k této podivné filmové vlně. Sám osobně bych řekl, že spíš ne, ale samozřejmě její tvůrci na mě měli vliv. Řecká podivná vlna nepracuje s žánrovými filmy, které jsou inspirovány pravdivými příběhy, což je např. můj nejnovější film The Waiter. Pracoval jsem s mnoha filmaři a byli jsme si blízcí, ale nějak jsem nesdílel jejich vnitřní pocity, což je jeden z důvodů, proč si myslím, že k této skupině tvůrců nepatřím. V Řecku jsme byli zvyklí na hluboká a těžká témata a noví tvůrci jsou úplně mimo tuto kategorii díky způsobu, jak příběh vypráví a jak je točí. Takže řekl bych, že ukazují filmy skrz nové oči mladé řecké generace.

Co Vás vedlo k natočení snímku The Waiter, který je kritikou označován za neo-noir? Byl to Vás filmový debut, který buď může kariéru odstartovat nebo ji zabít. Jak byl film přijat diváky po světě?

Už jsme vyhráli dvě ocenění na festivalech a mám agenta v Itálii, který se hodně snaží. Tady v Praze jsem na svém čtvrtém letošním festivalu, a ještě mě jich pár čeká. A řekl bych, že si vedeme velice dobře. Co mě k tomu vedlo je velmi dlouhý příběh, ale abych to zkrátil, stalo se asi toto. Žil jsem v New Yorku a pracoval na filmu a zažil jednu podivnou zkušenost, když můj soused byl zavražděn a já toho rána potkal vraha. Byla to šokující zkušenost, přijela FBI a všechno se vyšetřovalo a mě nikdy nenapadlo, že by mě to mohlo k něčemu inspirovat. O mnoho let později jsem byl na filmovém semináři v Anglii a bavili jsme se o tom, jaké filmy bychom chtěli realizovat a co nás k jejich natočení inspiruje. A z ničeho nic se mi tam vybavila ta vzpomínka na vraždu a setkání s vrahem, a tak jsem to začal dávat na papír a dlouho jsem si s tím hrál, až jsem přišel do bodu, kdy jsem se rozhodl vtělit hlavní postavě prvky mého vlastního zážitku. Takže jsem se na to zaměřil a vytvořil postavu číšníka, který je samotář a podivný člověk, a který má v sobě něco, s čím je velice těžké vyjít.

Založil jste Palmos Film Festival, ale již nefunguje, proč to? Podařilo se Vám jej dostat na mezinárodní úroveň s účastí filmových hvězd?

No, byl to velmi ambiciózní projekt, protože Palmos je krásné místo a já tam v létě jezdím každý rok. Založil jsem festival v roce 2010, když začala v Řecku krize a vedl jsem ho celkem sedm let. Pak začalo být velice obtížné na to shánět finance. Objevilo se tam mnoho známých tváří, a to dodalo celému ostrovu magickou atmosféru. Ale když jsem pak srovnal, kolik do toho dávám času a energie, tak vyšlo najevo, že uspokojení z toho všeho je minimální, a tak jsem to ukončil.

V Řecku nejsou žádná velká filmová studia a všechny filmy jsou v rukou samotných režisérů

Jste více ovlivněn řeckými filmaři nebo cizími?

Samozřejmě, že jsem hodně ovlivněn mnohými řeckými filmaři, protože film má u nás dlouhou a bohatou historii. Úzce jsem spolupracoval s Yiorgosem Lanthimosem, který se vypracoval v mezinárodní pojem. Ale jedním dechem musím přiznat, že mě hodně ovlivnil i italský neo-realismus. Fellini nebo de Sicca jsou mými velkými vzory. Také se inspiruji bratry Coeny a Davidem Lynchem. Protože hodně čtu, měli na mě vliv různí spisovatelé a jejich díla a je tu spousta dalších věci, které daly dohromady tu kompletní skládanku, která ze mě udělala režiséra.

Využíváte svých amerických známostí a kontaktů, abyste podpořil filmování v Řecku nebo jste sólista mající své vize a styl a staráte se jen o sebe?

Pořád mám kontakty v Americe a mám štěstí, že se mi podařilo je přesvědčit, aby změnili svůj postoj k filmování u nás. Snažím se přivést do Řecka cizí produkce, takže se snažím z tohoto důvodu maximálně využívat konexe, které po světě mám.

Jaká je současná situace v řeckém filmovém průmyslu? Máte nějakou státní podporu?

Ano, můžete zažádat o státní granty a je možné také dostat peníze od televize a ze soukromého sektoru. Ale není to jednoduché. Od loňského května se používá úleva z daní, což znamená, že pokud na filmování utratíte v Řecku určitý balík peněz, dostanete 35 % zpátky. Ale i tak je velice těžké pro řecké filmaře natočit velkorozpočtový film. Pozitivním znakem je to, že mnohé řecké filmové společnosti začaly spolupracovat na koprodukci s evropskými zeměmi, jako je třeba Francie.

Existuje tedy u vás i nějaká nezávislá filmová scéna?

Samozřejmě. V Řecku nejsou žádná velká filmová studia a všechny filmy jsou v rukou samotných režisérů. Je zde také spousta mladých producentů, kteří spolupracují přímo se spisovateli a režiséry, a myslím, že je to celé na vzestupu, protože je teď ten správný čas.

Děkujeme za rozhovor.

Foto: Imdb.com, Eva Csölleova, Steve Krikris