Ve Skandinávii nejsou žádné soukromé peníze, protože je to riskantní odvětví

Když jste se jako malá holka dívala na videokazety s Chaplinem, Fellinim a Bergmanem, snila jste o tom, že jednou budete také dělat filmy?

Možná to zní divně, ale do svých 20 let jsem neuvažovala o tom, že bych mohla někdy točit. Tehdy to u mě nebyla práce, které bych se měla věnovat, já jsem snila o tom, že budu spisovatelkou. Byla to pro mě prostě přirozená věc, protože jsem hodně četla a psala, otec mě v tom jen podporoval. Rodiče měli klasické vzdělání a byli velmi staromódní a myslím, že poslední knihu, kterou četli, byla nějaká z poloviny 50. let. Pro ně film nebyl žádné umění a nevěděli nic o moderní literatuře. Já jsem byla odmalička velice zvídavá osoba, a tak jsem navštěvovala spoustu večerních kurzů, video kurzů a jednou jsme dělali s mým tehdejším přítelem takové blbosti s kamerou, a najednou se mi něco v hlavě sepnulo a já si řekla, že by mě točení filmu bavilo. Až tehdy mi došlo, že filmy, které jsem jako dítě viděla, byly vlastně filmové umění.

Jak to funguje na Dánském filmové institutu, kde jste studovala? Je to pouze pro studenty ze Skandinávie nebo je to mezinárodně zaměřené? A jsou třídy rozděleny podle oborů, kde učí renomovaní dánští herci nebo režiséři?

Je to otevřené pouze pro studenty z EU, což je myslím hloupé a mělo by se to změnit. Žáci musí umět dánsky, protože se v angličtině nepřednáší. Učí zde spousta dobrých režisérů, ale je známo, že ne všichni učitelé jsou dobrými umělci a naopak. Nejsem si jistá, jaká je úroveň institutu dnes, protože tam došlo k personálním změnám, ale já jsem měla hodně velké štěstí, když jsem tam studovala. Měli jsme na výuku režiséra animovaných filmů, který nic hraného nenatočil. Pořádal pro nás ale workshopy a soustavně nás motivoval a vysvětlil nám všechny aspekty výroby filmu od psaní scénáře, přes střih, mix zvuku atd. Také náš učitel kamery byl skvělý. Měl takové ty staré, klasické oči filmaře, který nás perfektně naučil načasování, zvládnutí techniky, a také nás naučil disciplíně, která je velice důležitá. Když jsme zvládli techniku, cítili jsme se mnohem svobodnější, pokud si s technikou nerozumíte, nikdy z Vás nic ve filmu nebude. Ročníky byly rozdělené na kameramany, střihače, scénáristy, režiséry, producenty a zvukové mistry. Náš absolventský film musel být alespoň 30 minut dlouhý a já měla tu čest pracovat se všemi těmi lidmi a technikou. Dobrou věcí bylo, že produkční štáb byl najímám a placen z řad profesionálů, takže nás naučili, jak dělat film na špičkové úrovni. Když jsem natáčela v druhém ročníku, najali mi nejlepšího osvětlovače v Dánsku.

Když jste opustila školu, dostala jste z filmových studií nějakou nabídku, abyste tam začala pracovat?

V Dánsku nejsou žádná filmová studia. Jsou tam jen velké produkční firmy, ale ve filmovém průmyslu ve Skandinávii nejsou žádné soukromé peníze, protože je to riskantní odvětví - velké investice, nízká návratnost. Všechny tedy financuje stát.

Jako režisérka jste debutovala na prahu čtyřicítky, že? Proč tak pozdě, nemohla jste najít dobrý scénář a financování, nebo jste pracovala v TV na reklamách, abyste získala peníze a získala zkušenost?

Ne, byla jsem ten člověk, který je věčný student. Já jsem studovala přes dvacet let. Byla jsem ten typ umělce, který má hluboko do kapsy a navštěvovala jsem čtyři školy, kde jsem natáčela svoje divné krátké filmy a zlepšovala jsem se v technice. Nebyla jsem ten typ člověka, o kterém si ostatní myslí, že z něj bude něco velkého. Musela jsem ukázat, že jsem dobrá, výrobou dobrého materiálu. Všechno to bylo kvůli faktu, že jsem žena a stará pravda říká, že lidé dají chlapovi peníze, protože věří jeho potenciálu, zatímco ženě dají peníze až tehdy, kdy něco dokáže. Takže jsem postupně budovala své jméno tím, že jsem točila lepší a delší filmy.

Se svým debutem jste měla úspěch na festivalu Sundance, kam není lehké se dostat, protože vybírají asi z 2 000 filmů. Jak jste je oslovila, měla jste agenta nebo jste si všechnu PR dělala sama?

Dánský filmový institut má velmi dobrý program. Vyberou si každý rok určitý počet filmů, které podporují nejen finančně, ale také know-how a nasměrují režiséry správným směrem. Takže oni poslali přihlášku pro můj film. Byl to ve skutečnosti první festival, kam jsme se přihlásili a přijali nás tak brzo, že jsme museli film dotočit o dva týdny dříve, než jsme plánovali, takže to bylo dost stresující.

Jednou z mých největší předností coby režiséra je fakt, že ráda sleduji své herce

Říká se o Vás, že se nerada díváte na své filmy. Jak se tedy chcete vyhnou možným chybám pro budoucí projekty, a proč taková nechuť k vlastním dílům?

Myslím, že mám diagnostikované IDD, což znamená, že jsme velice netrpělivá osoba. I pokud mám opravdu ráda nějaký film, nedívám se na něj více než jednou. Mám velice dobrou paměť pro umění a speciálně v literatuře si pamatuji všechno. Na filmy se dívám jako dítě, jsem do nich úplně ponořena a vadí mi, když mě při tom cokoliv ruší. Sledovat filmy je pro mě velice náročné a stojí mě to spoustu energie. Je to jen plýtvání časem a energii, sledovat něco dvakrát. Co se mých vlastních filmů týče, viděla jsem je stokrát při dokončovacích pracích a stříhání a jsem z nich už fakt unavená. Víte, když vidíte film po hrubém střihu, a ještě nemáte tu správnou hudbu, už pak nemáte chuť se na to dívat zase znovu.

Někteří lidé točí filmy jen pro peníze a osobně nemají na filmu velký zájem

Takže když máte IDD, asi je těžké s Vámi jako s režisérem vyjít a pracovat, ne?

Tak to vůbec ne, já si hrozně vážím toho, když je někdo fakt milý a příjemný, a je to pro mě velice důležitá liská vlastnost. Nezahazuji se s lidmi, kteří nejsou milí. Myslím, že jednou z mých největší předností coby režiséra je fakt, že ráda sleduji své herce. Oni jsou rádi, když je někdo sleduje. Dávám jim pocit, že je opravdu pozoruji se zaujetím a beru je jako členy rodiny. Očekávám od nich výkon na špičkové úrovni a jsem dost netrpělivá, když se tak neděje.

Vždycky Vás zajímaly příběhy o lidské existenci. Znamená to, že hodláte točit pouze filmy s nějakým důležitým námětem, který se bude snažit něco změnit, nebo na něco ukázat a bude klást filozofické otázky? Takže komedie, horory nebo akční filmy Vás nelákají?

Ne, vůbec tomu tak není. Mohla bych natočit horror film, protože věřím, že má potenciál ukázat nějakou naši hlubokou a tajemnou stránku, což by mohlo být zajímavé. Nevidím důvod, proč se zabývat akčním filmem, vůbec mě nezajímají a demolice aut mě k smrti nudí. Patrně to má co do činění s mojí hladinou testosteronu. Mohla bych i natočit komedii, spíše černou komedii nebo něco, o čem je těžké nahlas mluvit. Natáčení a výroba filmu je dlouhý proces a musíte tomu být úplně oddán. Někteří lidé točí filmy jen pro peníze a osobně nemají na filmu velký zájem, ale to všechno záleží na celkové hranici oddanosti filmu, a to já chci být na špičkové úrovni.

Producenti by neměli nikdy dělat poslední střih, to je recept ke zkáze

Sama jste o svém nejnovější filmu řekla: „Nečekala jsem žádný úspěch a zahraniční distribuci. Nezajímá mě filmový obchod, ale vím, že je to on, kdo platí účty, takže by mě asi zajímat měl“. Takže s čím vlastně přistupujete ke svým filmům, co od nich čekáte a myslíte, že se takové Vaše řeči budou líbit budoucím producentům?

No, upřímně mohu říci, že jsme ve velice privilegované pozici, kdy nepotřebuji peníze žádných producentů, protože mi je dává stát. Takže teoreticky mohu točit filmy, které nikdo neuvidí a pořád dostanu peníze. Jedinou podmínkou je to, že ty filmy musí mít úspěch u kritiky. Funguje to asi takto: Musíte udělat koprodukci s jinými zeměmi, protože každý státní institut do toho vloží jen 30 % peněz. Takže řekněme, že dostanete 40 % z Dánska, 30 % z Holandska a 30 % ze Švédska. Takže žádné soukromé peníze vůbec nepotřebujete. To není jako ten pitomý americký systém, který funguje jinak a také vidíte, jak blbé filmy vyrábí. Producenti by neměli nikdy dělat poslední střih, to je recept ke zkáze.

Vypadáte na silného fanouška hnutí Me Too. Ukazovat na opravdové urážky a násilí je správné, ale nemáte pocit, že už je trochu ujeté, ukřižovat někoho na základě stížnosti, že někdo něco řekl nebo udělal před dvaceti lety? To už je hon na čarodějnice, nemyslíte?

Dejte mi konkrétní příklad.

Amerika je pokrytecká společnost, která je hysterická a má dost divný zákony

Před několika týdny se psalo o režisérovi filmu Star Gate, který přišel o práci proto, že před 25 lety řekl nějaký sexistický vtip. Fanoušci se za něj postavili, a studio ho přijalo zpátky, protože se obávalo o svoje zisky. To je dost ujetý, ne?

Hm, nemyslím, že je to hon na čarodějnice. Žijeme v takovém prostředí, a já to sama znám z osobní zkušenosti, kdy mě jako ženě pořád někdo sahal na koleno. Jsme nuceni žít v prostředí, kde jsme si nevybrali pravidla. O tom přesně jsou mé filmy. Chápu, že to vidíte jako přehánění, ale to se stává, když se systém mění. Musíte stanovit velice jasná pravidla a může se zdát, že to některé lidi zasáhne neoprávněně. Konečně to mění způsob, jakým vnímáme fyzický kontakt a způsob, jakým vnímáte moc. Není v pořádku používat moc proti někomu, kdo se nemůže sám bránit, měl byste vědět rozdíl mezi flirtováním, a kdy používáte svoji sílu a moc, což není jedno a to samé. Neměl byste hladit koleno 15leté dívce.

Ale každý dělá chyby, a pokud něco uděláte nebo řeknete, když je vám 20, a jste za to obviněn, když je Vám 40, je to nefér, protože všichni dospíváme, ne?

Úplně s vámi souhlasím. Má to mnoho aspektů. Jeden z nich je ten, že Amerika je pokrytecká společnost, která je hysterická a má dost divný zákony. Ale my nejsme v Americe a jejich problémy by nám měly být ukradený. Druhý aspekt je ten, že bychom neměli trestat někoho za něco, o čem s určitostí nevíme, zda to udělal nebo neudělal. Jenom proto, že jedna paní povídala, by neměl být důvod někoho vyhodit z práce. Ale je velký rozdíl mezí tímto a třeba Kevinem Spacym, který obtěžoval a využívat mladé muže jenom proto, aby dostal práci, a to po dobu 30 let. Pokud mu to dokážete a on nejde do vězení, je v pořádku, když prohlásíte, že s ním nechcete prostě pracovat. Úplně jiný je případ, když dotyčný je shledán vinným, odsouzen a stráví dobu ve vězení. Když je propuštěn, znamená to, že si svůj trest odpykal a má právo dostat zpět svoji práci. Ale pokud se takový člověk vymlouvá a najde se 10 lidí, kteří o něm tvrdí to samé, patrně to není dobrý člověk a měli bychom to vzít v potaz, než mu nabídneme práci.

A co v případě, kdy je někdo obviněn a nedostane čas a právo se obhajovat, to je podle Vás také správné?

Samozřejmě, že ne. Měli bychom se dívat na fakta a nebýt hysteričtí.

Používáte festivaly jako třeba Febiofest k propagaci vlastních filmů, nebo spíše k navazování kontaktů pro případnou příští spolupráci?

Myslím, že na festivaly jezdím hlavně proto, abych tam z vnitřku viděla opravdový svět. Propagování vlastních filmů je až to poslední, nejsem PR a ani to není moje práce a mě marketing vůbec nezajímá. Většinou jedu proto, že jsem pozvaná, což mě těší a lichotí, ale beru to spíš jako zajímavou dovolenou než cokoliv jiného.

Děkujeme za rozhovor.

Děkujeme za spolupráci PR Febiofestu

Foto: Febiofest.cz, Imdb.com, Eva Csölleova