Až úspěch a Oscar mě udělaly univerzálně známým režisérem

Jednou jste prohlásil, že Felliniho film La Strada ve Vás vzbudil zájem o to stát se režisérem. Bylo to kvůli příběhu nebo stylu natáčení a vyprávění?

Jako malý kluk, v 50. letech, jsem jednou měsíčně musel jít do kina a tam promítali samé hloupé americké westerny. Jednou tam promítali tento Felliniho film. Samozřejmě, že ho nikdo nepochopil. Já jsem ale věřil, že v tom filmu je obsaženo něco jedinečného magického. A pamatuji si na ten pocit, kdy jsem si říkal, že jednou bych chtěl být součástí toho filmového světa. Pak ten pocit zase zmizel a vyplaval na povrch až v 60. letech, kdy jsem viděl ty krásné české filmy Miloše Formana a Jiřího Menzela.

Jak moc Vám pomohl úspěch filmu Pelle dobyvatel, který získal Oscara a Césara?

Než jsem tento film natočil a získal ocenění, nefiguroval jsem na mezinárodní filmové scéně. Až úspěch a Oscar mě udělaly univerzálně známým režisérem, protože film měl velký úspěch po celém světě. V té době jsem se také zajímal o práci mimo Dánsko, takže tohle mi dalo velké možnosti.

Jak se stalo, že Vás oslovil Ingmar Bergman a jak se Vás s ním pracovalo, přece jenom byla to velká ikona?

Jednoho krásného dne mi zavolal a řekl, že napsal něco o svých rodičích, ale že se rozhodl už dál filmy netočit a že by byl moc rád, kdybych to místo něj mohl natočit já. Byla to vzrušující nabídka pro mě jako režiséra, ale samozřejmě přinesla mi obavy ohledně toho, jak to bude fungovat. Nakonec jsem si řekl, že budu točit, jak jsem točil doposud, a uvidíme. Přijel jsem k němu domů a on vyložil karty na stůl. Řekl mi, že on napsal scénář, já jsem režisér, takže je na mě, jak to natočím, že mi do toho nebude zasahovat. To bylo od něj hezké gesto a hodně mě uklidnilo a vlastně zaplašilo všechny obavy. Dalších 12 týdnů jsem s ním trávil čtyři hodiny denně a stránku po stránce jsme procházeli scénář a diskutovali nejen o něm, ale o běžném životě a podobných věcech. To velmi pomohlo.

Znal jste Bergmanovi filmy nebo Vás nějak zásadně ovlivnily?

Samozřejmě. Již jako student jsem viděl třeba Šepoty a výkřiky a myslím, že je to úžasný film. Ingmar byl jedním z režisérů, kteří mě velmi ovlivnili. Dalšími byli třeba Forman nebo Coppola.

Teď velká filmová studia investují hlavně do velkých blockbusterů, které nemají žádný lidský příběh

Vždycky jste dával přednost filmu před televizí, proč to, práce jako práce?

Já sám se na televizi nikdy nekoukám, takže mě tohle médium nijak zvlášť neláká. Několikrát jsem ale pro televizi točit musel, například při natáčení filmu Jerusalem. Ten je hodně dlouhý a nemohli jsme sehnat dost peněz jen pro promítání v kinech. Takže jsem musel natočit jednu verzi pro televizi, abychom vysíláním získali peníze a pak druhou verzi pro kina. Bylo to tehdy takové pragmatické rozhodnutí.

Jak se díváte na spory o to, zda produkty firem jako jsou Netflix patří na filmové festivaly či do oscarových nominací?

Pře nějakými 15-20 lety byla situace mnohem jednodušší a bylo mnohem snadnější najít peníze pro filmy, které zajímají mě. Teď velká filmová studia investují hlavně do velkých blockbusterů, které nemají žádný lidský příběh. Proto si myslím, že je dost dobré a důležité, že se streamingové firmy jako Netlfix pokouší natočit filmy o lidských vztazích, tedy ty, které mám rád, a že to je pozitivní krok kupředu, protože začínají dělat i celovečerní filmy. Bylo by ale důležité, kdyby tyto filmy byly nejdříve dostupné v kinech a pak teprve na streamingových platformách. Mám kolegu režiséra, který teď natočil film a oni mu dali naprosto volnou ruku a řekli mu ať natočí film, který bude zajímavý, jiný a na který bude hrdý. Ten film se pokoušejí dostat nejdříve do kin, kde sice možná tolik nevydělá, ale pak to mohou dohnat právě tím streamingem. Vnímám tento trend jako pozitivní, když vidím, jak velká studia, a hlavně ta americká, nemají žádný zájem natáčet tento druh filmů.

Na Febiofestu uvádíte svůj nejnovější film Šťastný to muž, který jste natočil podle známé literární předlohy. Co Vás vedlo k tomu, že jste si vybral právě tento příběh, nějaký osobní vztah k námětu?

Ta kniha byla napsána v roce 1905 pod titulem Štastný Per a já jsem ji četl před hodně dlouhou dobou a něco ve mně zanechala. Pak jsem se k ní vrátil a přišel na to, že by to mohl být dobrý film, ale myslím, že jsem sám nebyl ještě dost zralý a připravený na to, abych se pustil do tak složité a komplikované látky a musel jsme do toho dorůst. Na tom příběhu mě zaujala ta složitost toho hlavního hrdiny, protože jsem v něm viděl připomínku sebe sama a svého vlastního mládí, a tak jsem se s ním cítil bytostně spřízněn.

Pro dobrý film o vztazích potřebujete nejen dobrý příběh, ale také tam musíte zachytit ty drobné psychologické detaily

Vyznačujete se velkým perfekcionalismem, je to podle Vás tak důležité pro celý film, není to spíše na škodu?

Určitě ne, spíše naopak. Pro dobrý film o vztazích potřebujete nejen dobrý příběh, ale také tam musíte zachytit ty drobné psychologické detaily, které jsou pro ten celý film nesmírně důležité.

Natočil jsem spoustu filmů a musím říct, že ta komerční cenzura, kterou jsem zažil v Americe, a zvláště v Hollywoodu, je mnohem horší než ta, kterou jsem zažil v Číně

Zajímá nás Vaše práce v Číně. Jak to tam funguje, máte vlastní štáb, volné ruce, velký rozpočet od Číňanů a učíte místní filmaře krok po kroku točit film, nebo jste po kontrolou, funguje tam cenzura a velíte čistě čínskému štábu?

Není tajemstvím, že v Číně cenzura stále pracuje. Než jsem se pustil do práce, musel jsem absolvovat hodně setkání a večeří s vládními úředníky a představiteli komunistické strany, kteří si mě proklepávali a já jim vysvětloval, o co mi jde. Byl jsem cizinec, který hodlal v Číně natáčet filmy o čínských tématech. Pokud nehodláte točit pornografii nebo film, který by kritizoval systém komunistické strany, tak je pak asi vše v pořádku. Předtím jsem byl v Šanghaji a Pekingu členem poroty na několika festivalech a viděl jsem tam filmy, které kritizovali to zřízení. Při natáčení toho svého filmu jsem měl volnou ruku, a přestože jsem musel film předvést a úředníci ho museli schválit, cenzura mi do toho nijak nezasahovala. Natočil jsem spoustu filmů a musím říct, že ta komerční cenzura, kterou jsem zažil v Americe, a zvláště v Hollywoodu, je mnohem horší než ta, kterou jsem zažil v Číně.

Kameraman a střihač byli mí vlastní, zbytek štábu dodala čínská strana. Byli to výborní lidé a spolupráce neměla chybu a rád bych tam pracoval i nadále.

Když píši scénář, tak mi ho mí kolegové připomínkují, a když ho stříhám, tak ho vidí ještě ve střižně a já zase vidím jejich filmy

V poslední době mají skandinávské filmy a literatura ve světě úspěch. Máte představu, čím to je, kde došlo ke zvratu k lepšímu?

Myslím, že jedním z hlavních důvodů, proč se v posledních letech dánským filmům a dánské kinematografii daří je ten, že my režiséři jsme kolegové, ne konkurenti nebo dokonce nepřátelé. Když píši scénář, tak mi ho mí kolegové připomínkují, a když ho stříhám, tak ho vidí ještě ve střižně a já zase vidím jejich filmy. Proto u nás panuje taková tvůrčí atmosféra a kolegialita, která má pozitivní vliv na tvorbu. Nemůžu mluvit o literatuře, protože nevím, ale u filmu je to tak, že pokud má dánský film silnou dánskou identitu, může uspět i na velkém mezinárodním festivalu. To se týká třeba i českého filmu, pokud bude dost český, má šanci na úspěch. Naopak, pokud se budete snažit natočit film ála Hollywood, tak to dobře nedopadne a neuspějete, protože tam to vždycky natočí líp než vy. Ten film musí vycházet z vaší kulturní tradice a musí tam být tento fakt silně zobrazen. České filmy Jiřího Menzela a Miloše Formana, které jsem viděl v 60. letech, mě inspirovaly v mém rozhodnutí, vydat se na filmovou dráhu. Byly tak silně české, měly identitu a měly tak dobrý příběh a český humor, že mi to připadalo velice zajímavé a silné. U nás doma chodí lidé hodně do kina a filmy mají úspěch, protože jsou dobré. Samozřejmě se také natáčí pitomosti, ale jinak myslím, že mají naše filmy vysoký standard.

Rozdíl mezi evropským a americkým hercem je jen ve velikosti jejich karavanu

Jak pracujete s herci? Je nějaký rozdíl mezi tím, když pracujete s dánskými herci na nějakém dánském, intimním, nízkorozpočtovém filmu nebo s americkými superstars?

Ať jsou to evropští, dánští nebo američtí herci, jsou to lidé, se kterými chci z nějakého důvodu natáčet, protože mají rádi filmy s lidským příběhem. Jinak jediný rozdíl mezi evropským a americkým hercem je jen ve velikosti jejich karavanu. Velký rozdíl je však ve velikosti štábu a tím pádem i ve flexibilitě natáčení. Když se točí velkorozpočtový film, nemůžete improvizovat, nemůžete najednou přijít s nápadem, který není ve scénáři. Nemám rád hvězdné manýry, takže volím herce, se kterými si lidsky rozumím. Protože film je dlouhá práce, nejdříve si s herci sednu a povídáme si o tom příběhu a probíráme danou postavu, zda se na ní shodneme. Pak probíhají zkoušky, čtené zkoušky, zkoušky kostýmů, které jsou také velmi důležité. Večer před natáčením se vždycky snažím přivést herce na místo natáčení a povíme si o tom, jaké scény tady chystáme. Někdy také chodíme po lokacích, abychom nasáli jejich atmosféru a strukturu té scény mohli dobře vystavět. Pokud je nějaká scéna náročnější nebo začínáme brzo ráno, tak vždy začínáme posledním záběrem, protože pokud je herec dobře připravený a je schopen vytvořit tu danou atmosféru, kterou potřebujeme, dokáže to natočit vždy jen jednou. Podle mě je v tom to kouzlo toho filmu, protože vytvoříme nějakou atmosféru, která má své psychologické vyvrcholení, a to se nedá opakovat.

Vaše filmy jsou žánrově odlišné, ale třeba do akčních filmů se nijak moc nehrnete, je to záměr nebo nějaká obava?

Pro mě je nejdůležitější film o lidských vztazích, nejlepší je, když to obsahuje dramatickou linku. Tohle většinou v akčních filmech nebo thrillerech moc není a nijak mě to umělecky neobohacuje, takže i nadále hodlám točit hlavně filmy o lidských vztazích.

Děkujeme za rozhovor

Děkujeme za spolupráci Febiofestu