Máš nějaké umělecké zázemí, které by tě nasměrovalo do světa filmu?

Moje kariéra tak nějak „začala“ tím, že jsem doma točil s kamarády a rodinou filmy, a pokud budu mít štěstí, myslím, že je velice pravděpodobné, že v budoucnu se vrhnu na režii. Ale musím se ještě hodně učit, je přede mnou spousta práce, než budu schopen se pustit do nějakého hraného filmu.

Co byl ten rozhodující moment, který v tobě probudil touhu být hercem?

Je tak trochu legrační, že ten moment se datuje od začátku mého prvního projektu. Hraní tak nějak spadlo samo od sebe z nebe a já jsem si vlastně nebyl jistý, zda vůbec chci hrát nebo ne, ale pak přišlo natáčení a bylo rozhodnuto.

Mohl bys nám podrobněji ukázat, jak to v USA chodí, když mladý nezkušený člověk se chce stát hercem a doufá, že najde práci?

Je to více či méně otázka prezentace a trpělivosti. Tak to alespoň bylo v mém případě a domnívám se, že pokud opravdu má člověk upřímný zápal do řemesla, že se ty cestičky postupně najdou tak nějak sami.

Pro mě fakt, že mám manažera, znamená, že se ve filmovém průmyslu cítím bezpečně

Bude ti 20 let a už máš svého manažera. Je to jen agent, který se ti snaží sehnat práci nebo je to manažer, který ti říká, jak se máš oblíkat, chovat na veřejnosti, co říkat do médií a více méně vlastní tvůj život výměnou za to, že ti sežene práci ze které má procenta?

Myslím, že termín „vlastní můj život“ je poněkud nadsazený, nicméně manažer má velkou zásluhu na tom, že vím, jak se chovat a co říkat na veřejnosti. Nemohu mluvit za ostatní, ale pro mě fakt, že mám manažera, znamená, že se ve filmovém průmyslu cítím bezpečně, protože se osoby, které věřím, můžu zeptat na cokoliv a dostanu přímé odpovědi.

Mladí, nezkušení lidé ve filmu, sportu nebo modelingu jsou obvykle oslepeni vidinou bohatství a slávou, kterou jim manažeři nebo agentury slibují a když nejsou dost opatrní, jsou obvykle svedeni na špatnou cestu nebo využiti a skoro až zneužiti. Je těžké prohlédnout a zjistit, zda to manažer nebo agentura myslím opravdu upřímně a chce ti pomoct v kariéře, nebo tě jen využívá k vlastnímu prospěchu a odhodí tě, jakmile nebudeš vynášet dost peněz?

K tomu, aby člověk zjistil, zda je opravdu jen využíván, je potřeba se obklopit upřímnými lidmi, o kterých ví, že s tebou jednají čestně a na rovinu. Pokud se lidé obklopí někým, kdo jen říká ANO, jsou mnohem zranitelnější v tom, aby zjistili, kdo se kolem nich motá ze zištných a nečestných důvodů.

Když jsi dostal velkou roli a bylo ti 16 nebo 17 a moc jsi toho o hraní nevěděl, jak je dobré přistupovat k natáčení, abys nevypadal jako namyšlený všeználek? Je lepší být sebejistý nebo spíše se nebát požádat o názor či radu režiséra nebo hlavní hvězdy?

Můj nejznámější film, který jsem zatím dělal, byl ten třetí, takže moje zkušenosti byly téměř nulové. Myslím, že každý má v sobě ten pocit jistoty, že vždycky chce vypadat, jako že ví, co dělá, a já nejsem jiný. Nikdy mi nedělalo problém ani jsem nezranil svoji hrdost, když jsem se na něco zeptal, pokud jsem to nevěděl. Nemyslím, že bych „sežral“ všechnu moudrost světa a doufám, že nikdy takový nebudu.

Protože ses narodil v roce 1998, znamená to, že bereš vizuální efekty, digitální techniku či filmování před zeleným pozadím jako něco normálního. Díváš se někdy na klasické filmy 50. 60. a 70. let a obdivuješ umělecké schopnosti režisérů a kameramanů a sníš o tom, že bys v takovém filmu hrál raději, než v těch dnešních digitálních?

To je fakt dobrá otázka. Viděl jsem několik filmů z té podivné, černo-bílé doby, jako např The Hustler, Dvanáct rozhněvaných mužů nebo Stalo se jedné noci a viděl jsem hodně filmů ze 70. let. Jedna věc, která se mi na nich fakt líbí je ta, že tam není skoro žádný střih mezi jednotlivými úhly, což divákovi umožňuje vidět scénu jako celek, skoro jako na divadle. To je ten okamžik, kde je vidět herecký kumšt a je to fakt dobré to sledovat a pak analyzovat. Někteří moderní filmaři se snaží tento duch udržet, třeba Tarantino a já osobně doufám, že to nikdy nezmizí. Rád bych si v takto natočeném filmu jednou sám zahrál.

Četl jsem kritiky na projekty, kde jsem hrál a byl jsem samozřejmě smutný nebo potěšený podle toho, co se o mně psalo

Ještě nejsi v pozici, kdy bys sis mohl dovolit odmítnout roli. V jaké filmu bys rád hrál, kdybys měl tu svobodnou volbu a jaký bys odmítnul už z principu, i kdyby to byla lukrativní nabídka?

Už jsem měl nabídky, které jsem odmítnul, ale ještě to nebyla přímá nabídka na vysoko rozpočtový film. Chci být vždy součástí něčeho, na co mohu být pyšný a zatím naštěstí můžu říct, že jsem hrdý na všechno, co jsem dosud natočil.

Kritici - hlavně v USA - často zničí jedním článkem práci mnoha lidí, představení či film. Sami nikdy nic nenatočili ani nezahráli, tak jak mohou zasvěceně kritizovat? Bereš je vážně nebo jim nevěnuješ žádnou pozornost?

Četl jsem kritiky na projekty, kde jsem hrál a byl jsem samozřejmě smutný nebo potěšený podle toho, co se o mně psalo. Snažím se citově neprožívat, co o mně lidé říkají a píší, protože pokud bych měl hlavu hodně vysoko v oblacích, pak ten pád dolů by byl hodně velký. Pokud mohu být pyšný na to, co jsem vytvořil, jsem šťastný a je mi jedno, co si kdo myslí.

V Los Angeles jsou tisíce herců, kteří pracují jako číšnici nebo servírky a doufají, že jednoho dne zazvoní telefon s nějakou nabídkou. Jsi si tohohle rizika vědom nebo máš pod sebou nějakou záchrannou síť, o kterou se můžeš opřít nebo sis dal řekněme osm let na to, abys prorazil, a když se to nepodaří, tak to zabalíš?

Zanedlouho se hodlám s přáteli přestěhovat blíže ke svému rodnému městu, takže doufám, že budu mít dost práce na to, abych mohl žít pohodlně, ale kdo ví, třeba skončím na divadle, což se mi taky nezdá špatné.

Ve Zlíně jsi představil svůj nový film. Díváš se na svoje filmy a analyzuješ pokrok, který jsi udělal od minulého snímku a učíš se z chyb, které jsi udělal?

Ano, určitě analyzuji svůj výkon a jsem k sobě super kritický. Upřímné si myslím, že se zlepšuji roli od role a doufám, že tomu bude i nadále.

Tvůj film Nová šance byl o věcech, které se běžně v životě mohou stát. Zapomínáš na to po poslední klapce nebo o nich přemýšlíš a třeba si i z celého příběhu vezmeš něco pro svůj praktický život?

Velký důvod, proč jsem vzal roli ve filmu Nová šance (The Batchelors) byl fakt, že mi maminka umřela na rakovinu, když mi bylo 16, takže natáčení filmu byla pro mě jedna velká psychoterapie a vždycky se na ten film dívám jako na dobrý příklad toho, čím jsem si já a moje rodina museli projít.