Film je trvárnejší a spracovanie témy v ňom vydrží oveľa dlhšie než v denníku

Byl film odjakživa váš sen a tak jste se přes žurnalistiku dostal až na VŠMU? Jaké byly tehdy podmínky pro mladé, filmu chtivé adepty na Slovensku?

Keď som končil gymnázium, nevedel som ešte presne, čomu sa chcem v živote venovať a tak som sa prihlásil na žurnalistiku, tá aspoň poskytovala čas na neskoršie rozhodnutie, akej špeicializácii alebo témam sa venovať. Počas školy sme často chodili do filmových klubov a keď skom skončil novinárčinu, zdalo sa mi, že filmová škola by mohla byť zaujímavá, že film je trvárnejší a spracovanie témy v ňom vydrží oveľa dlhšie než v denníku, týždenníku, či mesačníku a tak som sa prihlásil na VŠMU.

Začal jste se věnovat dokumentu. Byl to váš plán začít tam a nasbírat zkušenosti a pak přejít k hranému filmu, nebo vás lákal hned od počátku jen dokument as na celovečerní film jste ani nepomyslel?

Prechod od novinárčiny k dokumentu bol prirodzený, keďže reflektujú realitu, skutočne existujúcich ľudí, ich témy, príbehy… Neviem, všetko, čo robím v živote, robím tak krok za krokom, postupne po stupienoch objavujem nové.

Jak se mladý začínající režisér dostal do TV Markíza a ke spolupráci s italskou televizí? Zadali projekt a chtěli na to Vás, nebo naopak se jim líbil Váš styl a tak si vás najali, abyste točil dál pro ně to, co jste chtěl Vy?

Pre TV Markíza som nikdy nerobil okrem jedného zákazkového dokumenty z cyklu Tucet a aj to som zaskakoval za priateľa, ktorý po autonehode nemohol. Niekde sa to vzalo z životopisoch, ktoré sú rozšírené na internete, a ja nemám energiu to riešiť a všade písať opravte to… Skorigovať informáciu rozšírenú kade tade po internete sa nedá… Pre Talianov som robil tiež iba raz, jednu zákazkovú reportáž. V drtivej väčšine sa venujem autorskej a producentskej práci na vlastných filmoch.

Kde hledáte náměty pro dokumentární filmy? Snažíte se najít nějaká ožehavá témata, která by dokument pomohl dostat na veřejnost?

Každý autor má svoje vnútorné témy, ktoré ho zaujímajú. Pre mňa je to prienik světa jednotlivca s veľkým svetom naokolo, prienik nášho mikrosvea s makrosvetom.

Bol som proti rozdeleniu republiky

Pamatujeme si na hesla „Dost bylo Prahy“ někdy z roku 1991. Jak vy osobně jste prožíval rozdělení republiky a jakým směrem se po rozdělení ubírala slovenská kinematografie?

Bol som proti rozdeleniu republiky, stalo sa, nebolo v mojej moci to nijako ovplyvniť. Ideme ďalej a často spolupracujeme, navzájom sme pre seba najbližšími a najzaujímavejšími patnermi.

Jak byl před 20 lety a jak je nyní podporován slovenský film? Je nutná koprodukce s jinými státy nebo nějaký grant stačí pokrýt celý film?

Stále vznikajú aj filmy, ktoré kompletne zaplatí jeden zdroj a to Audiovizuálny fond. Myslím si, že to nie je správne a že filmy by mali byť financované viaczdrojovo s účasťou domácich aj zahraničných partnerov.

Nějakou dobu o slovenské kinematografii nebylo moc slyšet, ale nyní přicházejí zajímaví tvůrci se zajímavými náměty. Kdy a kde podle Vás nastal nějaký zlom?

Zásadný zlom priniesol vznik Audiovizuálneho fondu pred pár rokmi a tiež to, že do koprodukcií začal konečne viac vstupovať aj Rozhlas a televízia Slovenska.

Naše filmy vznikajú s podporou verejných financií, bez nich by sme žiaden film neurobili

Jste nyní režisérem i producentem. Založil jste firmu Artileria, abyste už nemusel poníženě žebrat o peníze a mohl být nezávislý jak finančně, tak umělecky? Jaké byly začátky a setkával jste se spíše s posměchem nebo s obdivem od kolegů a známých?

Naše filmy vznikajú s podporou verejných financií, bez nich by sme žiaden film neurobili. Začiatky boli zložité, ale dodnes robíme filmy na kolene, do ktorého si při tom zároveň vŕtame. A som zmierený, že to bude obdobne až do konca.

Jak funguje na Slovensku nezávislý film, má zde nějakou oficiální podporu, platformu, festival?

Odpovedal som vyššie a k festivalom by som sa nerad vyjadroval.

Jak jste se dostal k režírování seriálu pro chorvatskou televizi? Berete svoje účinkování v Chorvatsku jako velkou školu, kde získáte nejen zkušenosti, ale i kontakty, které by mohli vést k nějaké spolupráci či koprodukci?

Moja manželka je Chorvátka, bola súčasťou produkčného tímu výroby dramatického seriálu a spolu s kolegami ma prizvali k spolupráci na castingoch. S mojou prácou bola veľká spokojnosť a tak prišla ponuka režírovať 10 častí chorvátskej verzie Terapie. Bola to krásna práca nad výborným textom so skvelými hercami, čistá radosť.

Vaše dokumenty vyhrály na festivalu v Karlových Varech, uspěli třeba i v Amsterdamu a Londýně. Zaujal porotu námět filmu Osadné, nebo styl jakým jste ho zpracoval?

To je otázka na poroty. So svojimi priateľmi sme sa vždy snažili iba priniesť kvalitnú filmovú výpoveď. Či sa to podarilo, o tom v konečnom dôsledku rozhodujete vy jako diváci.

Na Febiofestu jste představil svůj celovečerní debut Eva Nová. Bylo to jen malé vybočení a zkouška, zda už dokážete režírovat i hraný film, nebo jen přirozený vývoj a teď bude následovat další a další a dokumenty budou ustupovat?

Uvidíme, som presvedčený, že pre niektoré témy je vhodnejšia dokumentárna forma, pre iné zasa forma hraná. Len veľmi na začiatku je moje uvažovanie o novej téme, bude to ešte chvíľu trvať, kým si ju vycizelujem a potom uvidíme, ktorý typ filmého zobrazenia pre ňu bude ten správny.