Odmítl hlavní roli ve filmu Top Gun, ale slávu si vydobyl v roli vojína Jokera ve slavném filmu Stanley Kubricka Full Metal Jacket

Kdo ve vás vzbudil zájem o umění?

Můj otec. Provozoval autokina, která byla velmi populární, protože se v autech dalo nejen koukat na filmy. A tak jsem měl k filmu blízko od malička.

Hrál jste v mnoha válečných filmech, což váš nutně muselo přivést na myšlenku, jaké to asi muselo být ve skutečnosti. Jaký je váš osobní názor na válku ve Vietnamu a na trauma, které to Americe přineslo?

Když se dívám na ty spousty válečných filmů, které se vyráběly a vyrábějí, na to střílení a zabíjení, tak mám takový nepříjemný pocit, že my lidé prostě válčení milujeme a nějak nás to vzrušuje. Já sám jsem v armádě nebyl, takže to, co jsem předváděl na plátně, jsem neměl z vlastní zkušenosti.

Myslíte si, že si vás Stanley Kubrick vybral pro svůj film proto, že viděl vaše předešlé válečné snímky a získal dojem, že jste ten správný typ amerického vojáka?

Možná máte pravdu, ale opravdu netuším, co ho k tomu vedlo, i když se k tomu váže jedna příhoda. Byl jsem jednou na snídani s kamarádem a uviděl jsem chlapíka, jak se na mě dost zle dívá. Kamarád se ohlédl a zjistil, že je to Val Kilmer. Tak nás představil a Val povídá: „Tak ty natáčíš s Kubrickem“. Po snídani jsem zavolal agentovi, který o tom nic nevěděl, ale já si vzpomněl, že jsem slyšel, že Stanley něco připravuje s Warner Bros. Tak jsme mu poslali záběry z filmu Birdy, kde jsem hrál. Je dost možné, že Stanley netušil, že existuji, a tak ta poznámka od Kilmera zapříčinila, že jsem se mu ozval a padl do oka, kdo ví?

Já sám jsem v armádě nebyl, takže to, co jsem předváděl na plátně, jsem neměl z vlastní zkušenosti

Na place jsem několikrát zažil, jak byl nemilosrdný, ale nebyl to jeho rozmar

Dva roky jste pracoval se Stanley Kubrickem na filmu Full Metal Jacket. Jaké na něj a natáčení máte vzpomínky?

Poprvé jsme se poznali, když pro mě poslal limuzínu a ta mě přivezla k jeho Londýnskému domu. Byl velmi milý a přátelský, což mě překvapilo, protože jsem o něm spíš slyšel opačné věci. Na place jsem několikrát zažil, jak byl nemilosrdný, ale nebyl to jeho rozmar, bylo to opodstatněné, protože nesnášel pitomce. Neustále jsme opakovali záběry, což bylo k zbláznění, ale mělo to svůj důvod. Stanley chtěl poznat, jaký opravdu jsem, jaký je vojín Joker a tak postupným opakováním záběrů mě oloupával jako cibuli, až se dostal k úplnému jádru charakteru. Na rozdíl od hollywoodských filmařů, kteří vykreslují člověka jako idealistické bytosti skrz své hrdiny, Stanley byl upřímný a nebál se ukázat člověka, který je schopen dělat věci jenom proto, aby dosáhl svého úspěchu a to některým lidem vadilo a tvrdili o něm, že je nelidský. Naopak, byl velmi citlivý. Točil filmy, ve kterých odhaloval pravdu, pravdu o nás lidech, což se mnohým nelíbilo. Když si začínáme lhát, vědomě se klameme a pak z toho vzniká násilí. Je to patrné skoro ve všech jeho filmech, když se na ně podíváte takto do hloubky. Když jsem začal natáčet, moje postava měla dělat vojenského dopisovatele. Kubrick mi poradil, abych si psal poznámky z natáčení a dovolil mi, abych na place fotil, což se normálně nesmělo. Takže díky němu jsem získal neocenitelné zkušenosti pro svoji roli. Stanley byl velmi dobrý rádce a jsem rád, že mohu říct, že i přítel.

Natáčel jste pod vedením mnoha světově proslulých režisérů, jako Altman, Parker, Pakula nebo již zmíněný Kubrick. Který z nich vám svým přístupem k práci nejvíce seděl a získal jste díky tomu i motivaci pro svoji pozdější režisérskou práci?

Myslím, že ano. Měl jsem je rád všechny, právě proto, že každý z nich byl úplně jiný. Například Robert Altman rád pracoval s lidmi, které měl rád. Stali se členy jeho rodiny, zval je na oběd. To se jinde moc nevidí. U jiných režisérů skončíte film a už se vám nikdy neozvou. Altman mi dal také jednu důležitou radu. Při natáčení filmu Streamers jsem měl dlouhý dialog a potřeboval jsem si o tom s ním promluvit. On se tomu vyhýbal a šel jsem rovnou na plac. Udělali jsme to na třetí dobrou a mě to naštvalo. Sedl si ke mně a říkal: „Najal jsem si tě, protože jsi herec, o kterém vím, že rozumí roli a dokáže ji interpretovat a zahrát. Já jsem tady od toho, abych ti jen říkal, tady trochu přidej a tady trochu uber.“  To byla pro mě důležitá lekce, protože jsem se dozvěděl, že je na mně, jak tu roli ztvárním, že to je to, co se po mně chce.

Myšlenky o válce vznikají u lidí, kteří mají peníze a tahají za provázky

Svého času jste dost odvážně odmítl hlavní roli ve filmu Top Gun, které proslavila Toma Cruise. Nelitoval jste někdy svého rozhodnutí, vaše kariéra mohla být dnes jinde?

Ne, nikdy jsem toho nelitoval. Ten film propagoval studenou válku a to je něco, s čím já nesouhlasím. Jednou jsem byl na festivalu v Berlíně a nabídli mi podívat se na Berlínskou zeď. Potkal jsem tam mladé ruské vojáky, kteří byli úplně v pohodě, nebyl rozdíl mezi nimi a kluky, co bojovali ve Vietnamu. Při cigaretě, kterou jsme spolu vykouřili, jsem si říkal, že tyhle lidi určitě nechtějí válčit s námi, stejně jako já nechci válčit s nimi. Tyhle myšlenky o válce vznikají u lidí, kteří mají peníze a tahají za provázky. A Top Gun byl o něčem podobném.

Snažím se žít skromně a pokorně

Od roku 1980 žijte v New Yorku. Uvažoval jste někdy o tom, že byste se přestěhoval o Hollywoodu, abyste byl blíž práci, nebo vědomě odmítáte Hollywood a raději vedete bohatý umělecký život v místě svého současného bydliště?

Na to, abych dostal práci, nemusím bydlet v Los Angeles, pracoval jsem po celém světě a New York je jedinečné místo ve všech směrech, kde nacházím neustále inspiraci, tak proto jsem se tady usadil.

Přestože nehrajete v blockbusterech a nejste na přední stránce novin každý den, necítíte se bohatší v tom, co děláte a čeho jste dosáhl, než třeba Johnny Depp, který za nekonečné pokračování Pirátů z Karibiku kasíruje desítky miliónů dolarů?

Každý jsme jiný a každý máme jiné potřeby. Já se snažím žít skromně a pokorně a jsem velice šťastný, že můžu dělat to, co mě baví. Opravdu miluju svoji práci.

Měli bychom omezit ten konzumní způsob života a něco udělat nejen pro naše zdraví, ale i naši planetu.

Myslíte si, že se současnou technologií a s internetem přišel čas úpadku velkých studií a nákladných reklamních kampaní, protože všechny filmy se budou moci levně shlédnout na You tube?

Celý filmový průmysl se mění a přinese to sebou nové cesty a formy.

Natočil jsem i dva zcela nezávislé filmy Family Weekend a Girl in Progress

Vyhýbáte se nálepkování a hrajete i v nezávislých filmech. Je pro vás myšlenka nebo poslání filmů důležitější než kasovní úspěch?

Určitě. Těší mě, že se moje filmy objevily i na Sundance Festivalu a natočil jsem i dva zcela nezávislé filmy Family Weekend a Girl in Progress. Ta různorodost stále bystří můj herecký potenciál.

Jezdíte skoro zásadně na kole a založil jste organizaci Bicycle for a day. Co je jejím cílem, přimět lidi k pohybu, aby se stali zdravější a nekrmili se jen fastfoodovým jídlem?

Nejen to. Měli bychom omezit ten konzumní způsob života a něco udělat nejen pro naše zdraví, ale i naši planetu. Měli bychom omezit naše uhlíkové stopy. Moje organizace má status charity, takže nejen, že poskytujeme kola lidem, kteří si je nemohou dovolit, ale financujeme i budování cyklistických stezek ke školám a jako instituce se snažíme tlačit na místní politické orgány, aby podporovali ochranu životního prostředí. Jako organizace má naše slovo větší sílu, než by měl jedinec. A kromě toho, když necháte auto v garáži a sednete na kolo, nejen, že uděláte něco pro své zdraví, ale také pro svoje okolí, takže je to správná volba.

Vy se hodně zajímáte o ekologie a pomoc druhým, že?

Jak jsem říkal, snažím se žít pokorně a myslím, že to je dobrá cesta. Před lety jsem natočil dokument, kde jsem ukazoval ekologickou krizi očima dítěte. Jednou jsem seděl doma a při čtení scénáře si všiml, že je potištěný jen na jedné straně. Začal jsem o tom přemýšlet, při objemu scénářů, co mi pravidelně chodí, a zašel do agentury a zeptal se jich, proč se netisknou texty na obě strany. President na mě koukal jak na blázna, protože to takto dělají celou věčnost a nikdo se na to neptal. Tak jsem se naštval a zeptal se v tiskárně, v čem je problém a oni o  ničem neviděli. Takže se od té doby začaly tisknout scénáře oboustranně a řekl bych, že se ušetřily spousty stromů. Měl jsem z toho dobrý pocit, ale co jsem si musel vytrpět? Kolovaly o mě vtipy a kresby, jak objímám stromy, a lidi si klepali na hlavu a říkali: „Debil, šetří papír“. Také jsem navštěvoval zraněné americké vojáky a je těšilo, že k nim zašel hlavní hrdina z Full Metal Jacket.