Většinu důležitých věcí se filmař ve škole stejně nenaučí

Co Vás přivedlo k filmové práci? Bylo to Vaše životní ambice nebo na Vás někdo udělal dojem a tak jste to chtěl zkusit sám?

Začínal jsem jako poslíček v reklamní agentuře. Vždycky jsem miloval filmy, ale až do svých 21 let jsem neuvažoval o tom, že bych se tomu mohl věnovat. Pak jsem se skupinou stejně starých lidí založil alternativní školu s názvem Super 16. Bylo to v roce 1999 poté, co jsme nebyli přijati do národní filmové školy.

Máte tedy filmové vzdělání nebo jste samouk? Myslíte si, že filmový tvůrce současnosti potřebuje klasické vzdělání, aby mohl dělat svoji práci?

Myslím si, že není špatné mít klasické vzdělání, ale stejně zastávám názor, že většinu důležitých věcí se filmař ve škole stejně nenaučí. Mám na mysli třeba schopnost vyjadřovat svoje myšlenky a představy nebo mít dobrý kontakt se svým vnitřním životem.

Z jakého důvodu točíte filmy? Chcete jen vyjadřovat svoje pocity a pohledy nebo chcete vyprávět příběhy a poukazovat na bolestivá společenská témata?

Moc rád vyprávím příběhy a také mám potřebu se vyjadřovat. Ale chci také zkoumat a objevovat lidské podmínky a emoce. Sám sebe vidím jako takového objevitele a dobrodruha.

Co jste cítil, když jste začínal natáčet svůj první film a když jste ho pak viděl na plátně?

Když jsem točil svůj první hraný film, měl jsem velké obavy. Nespal jsem kloudně skoro dva měsíce, a když přišla premiéra, byl jsem úplně vyřízený.

Jak to v Dánsku funguje v oblasti komerční a nezávislé kinematografie? Je to financované státem nebo můžete požádat ministerstvo o nějaké granty nebo se musíte spoléhat na sponzory a přátele?

Většina hraných filmů je u nás financována státem a to od 30-50% rozpočtu. Možná jeden nebo dva hrané filmy se u nás natočí mimo dánský filmový institut. Máte zde také regionální fondy a naše televize také dotuje hrané filmy. Zbytek financí přichází od distributorů, sponzorů a privátních fondů.

Pirátské kopírování je v Dánsku velkým problémem...díky tomu má dánský filmový průmysl o hodně méně peněz

Máte u vás nějaké velké filmové festivaly pro nezávislý film, kde by si mohli tvůrci vyměňovat zkušenosti, názory nebo se jen setkat a diskutovat?

Nejsem si úplně jistý, ale myslím, že máme čtyři hlavní festivaly. Jeden je pro děti, druhý pro dokumenty, třetí pro krátké filmy a jeden pro hrané filmy.

Jak v Dánsku funguje distribuce nezávislých filmů? Musí všechny filmy jít nejdříve do kin, nebo jsou distribuovány na uzavřeném trhu nebo na internetu?

Ve filmovém průmyslu se mluví hodně o tom, zda by filmy měly jít rovnou na video nebo jiné distribuční kanály než jsou kina, ale pokud vím, zatím nikdo nic nevyzkoušel.

Jak se díváte na fakt, že filmy se dají stahovat na počítači jen pár dní potom, co byly uvedeny? Nemyslíte, že to zásadě ničí filmaře, kteří přicházejí o peníze? Co se s tím dá dělat?

Pirátské kopírování je v Dánsku velkým problémem. Myslím si, že některé filmy by na tom byly lépe, kdyby šly hned na video a na internet. Ale je to velmi těžká otázka. Faktem zůstává, že díky tomu má dánský filmový průmysl o hodně méně peněz.

Myslím, že nezávislost je o tom, že člověk vydrží lpět na svých vnitřních pocitech a představách ale v stejnou chvíli je i otevřený novým nápadům a připomínkám

Analyzujete svůj právě dokončený film, abyste se poučil z chyb, nebo jdete svoji vlastní cestou a jakmile je film dokončen, jdete kupředu a zpátky se už neohlížíte?

Když dokončím film, už o něm potom moc nepřemýšlím. Já se snažím učit věci za pochodu, při práci.

Filmujete jen svoje scénáře a vlastní nápady nebo kupujte adaptace a nepohrdnete cizím scénářem? Je zde nějaká sféra, do které byste se rád ponořil a nebo naopak Vás něco vůbec nezajímá?

Píšu si svoje vlastní scénáře a mám svoje osobní témata, na kterých pracuji.

Snažíte se být tak nezávislý, jak to jen jde nebo Vám nevadí, když Vám různí lidé z různých profesí říkají, co a jak máte dělat? Co je podle Vás pro filmaře nezávislost a jak je pro něj důležitá?

Dánský filmový institut financuje většinu filmů v Dánsku. Často diskutujeme, jak hodně a nebo jak málo, by filmoví podílníci měli zasahovat do výroby filmů. Myslím, si, že dobrá zpětná vazba od producentů, distributorů nebo podílníků pomáhá vytvořit ty nejlepší filmy. Myslím, že nezávislost je o tom, že člověk vydrží lpět na svých vnitřních pocitech a představách ale v stejnou chvíli je i otevřený novým nápadům a připomínkám. Podle mě je právě tohle to umění dělat filmy.

Co je podle Vás úspěch pro filmaře. Když jeho film zaujme a ovlivní 100 lidí z 10 000 a uspokojí jeho uměleckou představu, nebo když film vydělá milióny dolarů, ale je zapomenut půl roku po premiéře?

Mým snem je natočit filmy, na které by se lidi rádi dívali i za deset nebo dvacet let. Samozřejmě bych také na filmech vydělal nějaké peníze, ale není to pro mě ta nejdůležitější věc.

Měl jste nějaké vzory, které na Vás měly vliv, nebo jste vždycky chtěl jít vlastní cestou? Na jaké filmy byste šel třeba do kina?

Nemám žádné speciální vzory. Miluju evropské filmy, ale také se dívám na hollywoodské a to speciálně komedie. Nikdy se nedívám na dobrodružné nebo akční filmy. Poslední film, který jsem minulý týden viděl, byl švédské produkce.

Natočil jste filmy vždy s dvouletou pauzou. Je to právě tak dlouho, jak připravujete svůj další film, nebo to bylo období, kdy jste neměl co točit, žádný scénář, žádný nápad a musel jsem tedy hledat a hledat?

Mně to trvá kolem dvou let, než vybrousím scénář. A samozřejmě to také trvá, než člověk sežene finance, takže netočím tolik, kolik bych chtěl. Nikdy to není nedostatek nápadů, který mi brání ve filmování…