Umělecká svoboda v Americe je veskrze nulová

Miloš Forman jednou prohlásil, že umělecká svoboda v USA je poněkud omezená. Jak se na to díváte Vy?

Umělecká svoboda v Americe je veskrze nulová. On si vybudoval svoji vlastní svobodu, ale já jsem se raději přestěhoval do Říma a točím v Evropě, kde si režisérů více váží. Americký filmový průmysl je velký, ale naštěstí díky současné technologii si mohou lidé natočit film i na mobil a dát to na YouTube, takže se nemusí stát součástí toho velkého mechanismu. Hollywood je řízen obchodníky a je to podobná situace, jakou máme v Bílém domě. Respekt k režisérům a autorům není určitě zakódován v DNA amerického filmového průmyslu.

Váš film Král v New Yorku se také točil v jednom z hotelů Donalda Trumpa. Takže jste s ním nějakým způsobem musel spolupracovat, ne?

Znám ho již z 90. let. Musím ale říct, že vždycky říká, co si myslí a má srdce na dlani, nemá nějakou skrytou agendu. V době, kdy jsme natáčeli ten film, nikomu nedovolil v Hotelu Plaza filmovat. Ale dovolil to na hodinu nám pod podmínkou, že se Christopher Walken vyfotí s jeho tehdejší manželkou Ivanou. Takže tady vidíte, když hvězdná síla potká establishment. Filmové hvězdy, to je národ sám pro sebe. Vezměte si například vztahy Depardieua s Putinem nebo s Fidelem Castrem. Hvězdná moc je neomezená.

Máte biblické jméno Abel, bojujete s Kainem v životě i ve svých filmech?

No, snažím se aspoň být dobrým bratrem. Abel je skutečně podivné jméno a neznám nikoho, kdo by jej měl. Když jsem vyrůstal v Bronxu, byla to italsko-americká tradice, pojmenovat po otci prvního syna. Takže tohle jméno bylo dost často používané v naší rodině a moji bratranci se jmenovali Abel 1, Abel 2, Abel 3. Až když jsem opustil Bronx, zjistil jsem, jak divné jméno to je.

Zajímáme mě to, zda peníze, které mám k dispozici, mi zajistí udělat film, který mám v hlavě

Byl byste při filmování schopen v něčem ustoupit, když byste zjistil, že nemáte dost velký rozpočet?

Když připravuji nový film, mám představu, jak velký by měl rozpočet být. Pokud bych měl dělat příliš mnoho kompromisů, začal bych hodně uvažovat, zda to za to stojí, se do něj vůbec pustit. Nestarám se moc o to, zda dělám nízko nebo vysoko rozpočtový film, ale zajímáme mě to, zda peníze, které mám k dispozici, mi zajistí udělat film, který mám v hlavě.

Jste budhista. Má to nějaký vliv na Váš přístup k filmování a nějak Vás to omezuje?

Nemyslím si, že se dá striktně oddělit osobní život o práce. Začal jsem se o budhismus zajímat před dvanácti lety a začalo mi to dávat smysl, protože je tam hodně prostoru pro soucit. Před pěti lety jsem přestal s alkoholem a drogami, protože to nejde s budhismem dohromady. Nemůžete se zfetovat a pak meditovat. Takže toto náboženství se stalo součástí mého života. Jednu lekci, kterou jsem se naučil v budhismu je to, že to není jen o čtení, ale potřebujete i učitele, které do vás myšlenky přenáší. Ve filmu byl pro mě takovým učitelem Pier Paolo Pasolini, kterého jsem nikdy nepotkal, takže natáčení filmu o něm, v Římě a setkání s jeho přáteli a rodinou mě k němu přiblížilo.

Obecenstvo je obecenstvo a film by bez něj neexistoval

Je pro Vás důležité, jaký druh lidí se na Vaše filmy divá, kolik jich přijde?

Nesoudím obecenstvo. Obecenstvo je obecenstvo a film by bez něj neexistoval. Režisér se přes film s ním kontaktuje, tam zobrazuje svoje pocity a prožitky. Nijak se to nezměnilo od nástěnných maleb lovců mamutů. Lidé se vždy chtěli prezentovat před ostatními lidmi a chtěli jim sdělit to, co cítí.

Co byl ten moment, kdy jste se rozhodl, že se budete chtít věnovat filmu? Podporovali Vás rodiče a dávali čtvrťák na nedělní kino?

Vyrůstal jsem v 60. letech, což byla doba filmů a televize. Moje rodina byla velice milující a starala se o mě a myslím, že kdyby toho nebylo, že bych se pro film nerozhodl. Mimochodem můj otec nikdy do kina se mnou nešel.

Ve Vašem prvním filmu Driller Killer hrajete hlavní roli. Bylo to proto, že jste si herce nemohl dovolit nebo jste to prostě chtěl vyzkoušet jaké to je a získat zkušenosti a ušetřit peníze?

Ne, kdybychom bývali měli toho správného herce, tak bychom jej určitě použili. Několik jsme jich vyzkoušeli, ale byly problémy, protože to tehdy trvalo dlouho, než se film natočil, neboť lidé nebyli vždy dostupní, točili jsme o víkendech. Takže nakonec jsem si řekl, že to zahraji sám, protože na place budu vždy přítomen. Neplatili jsme štáb, nevěděli jsme, kdy budeme moci točit a jediné, co jsme věděli, že chceme udělat hraný film. Věděl jsem, že to bude trvat bůhvíjak dlouho.

Na konci 70. a začátku 80. let to bylo plné cracku

Vaše první filmy jsou často provokativní, mají v sobě spoustu drog, sexu a násilí. Je to patrně realita života v Bronxu. Byly by ty filmy jiné, kdybyste žil v jiném prostředí, třeba na Floridě nebo v San Franciscu?

Filmy většinou vycházejí z prostředí a tohle byla součást života na Manhattanu. Na konci 70. a začátku 80. let to bylo plné cracku, byl to plný život bez nějakého zbytečného oddělování.

Vy jste sám byl závislý na alkoholu a drogách. Myslíte si, že Vás to zabrzdilo a dnes byste byl mnohem dál?

Já jsem měl odlišný vztah k alkoholu a drogám. Osobně jsem neviděl nikoho, komu by užívání drog prospělo. Nemyslím si, že mě užívání nějak změnilo, já jsem pořád já a moje filmy jsou pořád moje filmy. Alkohol a drogy změnily lidi kolem mě, a změnily moji schopnost se s lidmi spojit.

Jsou drogy pro umělce destruktivní nebo kreativní?

Jsou destruktivním způsobem, kterého si ani nevšimnete.

Jak řídíte herce? Dovolujete jim říkat, co chtějí, jako to dělá Woody Allen, nebo trváte na tom, aby dělali přesně to, co chcete Vy?

S každým hercem mám jiný vztah a to se týká čtení scénáře nebo zkoušek, každý z nich je jiný, takže k nim i individuálně přistupuji. Je důležité, aby se lidé napojili a uměli spolu komunikovat.

To platí třeba i v případě herců jako je Walken, Argo nebo Keitel?

Ano, s nimi je opravdu radost pracovat. Pokud člověk dostane příležitost s nimi natáčet, musí toho využít. Mezi námi funguje určitá chemie, proto je tak často používám.

Měl jsem možnost být ve velkém studiu a vidět jak funguje celý ten systém výroby filmu, což bylo od nezávislého filmu, velmi, velmi rozdílné

Co chcete svými filmy říci: pravdu, Vaše pocity nebo chcete jen děsit a bavit lidi?

Pouze se snažím vyjádřit, ukázat svoje pocity a názory. Jsem součástí publika, takže to co jim ukazuji, ukazuji zároveň i sám sobě. Je to část mé zkušenosti. Jsem filmař a můj finální produkt je film.

Váš film Go Go Tales byl buď vysoce ceněný, nebo vehementně kritizovaný. Jak to, že jeden film vyvolá tak odlišné reakce? Je to pro Vás dobré nebo špatné?

Každý člověk v publiku je úplně jiný, jsou z jiného místa a z jiného společenského postavení. Znáte ten případ, kdy se díváte na film a děsně se vám líbí a za deset let ho vidíte znovu a nic vám to neříká? Nebo naopak vidíte film a nezaujme vás to a o deset let později vám to vyrazí mozek z hlavy?

Pokud by příběh z filmu 4:44 byla pravda a měl byste na Zemi strávit jediný den, co byste se snažil za těch posledních 24 hodin udělat?

Rád bych byl blízko lidí, které mám rád a o které se starám a myslím, že bych si vážil toho času.

Skočil jste z hollywoodského filmu Invasion of Body Snatchers do nezávislých filmů jako Funeral nebo The Addiction. Je mezi nimi rozdíl jen v rozpočtu nebo v rozdílném přístupu a tvůrčí svobodě?

Body Snatchers byly opravdu hollywoodský film. Měl jsem možnost být ve velkém studiu a vidět jak funguje celý ten systém výroby filmu, což bylo od nezávislého filmu, velmi, velmi rozdílné.

Jste herec, filmař, producent a střihač. Je to jediný způsob pro budoucího nezávislého tvůrce?

Já jsem naštěstí hrál pouze ve filmu Driller Killer. Jako filmař jsem členem týmu, jsem jedním z mnohých. Když natáčíte film, není to o tom, že byste měl umět úplně všechno, je to proces, ve kterém pracuje více lidí. Pokud byste dělal všechno sám, bylo by to dost klaustrofobní. Já natáčím a jiní lidé film prodávají, já se do toho nemontuji.

Máte spoustu společných témat s Woody Allenem. Je to Váš idol, spojenec nebo soupeř?

Já ho mám moc rád. A s ním člověk nemůže soupeřit, je prostě skvělý. Řekl bych, že jsem jeho fanda.