Ryzí nadšení mě dodávalo sílu

Jak se stane, že si klavírní virtuos natočí film o světovém režisérovi? Umělecká výzva nebo pošetilý sen?

V Basileji organizuji mezinárodní festival Martinu Festtage, kde jeden den věnujeme i filmu. A před několika lety jsme pozvali jako hosta Jiřího Menzela a promítli jeho rané filmy. Byl to moc příjemný večer, hezky jsme si povídali. Tak nějak jsme si padli do oka, strávili jsme spolu hodně času a spřátelili se. Víte, pro mě je pan Menzel velkou inspirací, a co mě inspiruje, mě dělá i šťastným a nadšeným. Proto, když mi kamarád navrhl, ať o něm natočím dokument, neváhal jsem a pustil se do práce, přestože jsem netušil, co to všechno bude obnášet. Ale právě to ryzí nadšení mě dodávalo sílu.

Chodil jste na přednášky Otakara Vávry na FAMU, ale diplom nemáte. To Vám stačilo několik přednášek, abyste se naučil točit, nebo jste se učil ještě někde jinde? Máte za sebou nějakou filmařskou zkušenost, nebo je tohle vaše prvotina?

Ne, ne, Otakar Vávra s tím nemá nic společného. Já na FAMU chodil chvíli jen ze zájmu a o panu Vávrovi jsem neměl ani tuchy, ani neviděl jeho filmy, ale jednou mi někdo řekl, kdo to je a jeho přednášky se mi líbily. Nenatočil jsem předtím nic, ale osoba Jiřího Menzela mě natolik zaujala, že jsem se prostě rozhodl to zkusit i bez zkušeností, prostě byl v tom jen zápal a nadšení.

Jiří Menzel mi do toho nemluvil

Radil Vám pan Menzel při filmování, nebo třeba ve střižně, jak byste měl co dělat a co dát pryč a co tam nechat, nebo Vám dal absolutní důvěru a svobodu?

Ne, neradil mi a ani mi do toho nemluvil. Natočili jsme s ním tolik materiálu, že by to vydalo na deset filmů a stříhání byla strašná práce. Někdy jsem v tom měl chaos, že jsem přesně nevěděl, co by tam bylo dobré nechat a co ne, ale nakonec jsem to zvládl. Co byla moje silná parketa, byla hudba. Tam jsem přesně věděl, co kde bude vhodné. Všude, kde jsme film promítali, měl velký úspěch. Pan Menzel byl velice laskavý, a přestože film viděl několikrát, nikdy u něj neusnul. Při mém koncertě jsem ho však již jednou přistihl (smích).

Žijete ve Švýcarsku a Německu, měl jste nějakou pomoc i z české strany?

Měl jsem ohromnou pomoc z archivu České televize, za což bych moc rád poděkoval. Byli ke mně velmi vstřícní a pomohli najít důležité dokumenty nebo reportáže, které se ve filmu objeví. Ve filmu se objeví také rozhovory lidí, kteří buď Jiřího Menzela obdivují, nebo s ním pracovali. Je tu Věra Chytilová nebo Miloš Forman, kteří s ním začínali o v 60. letech. Ken Loach, Emir Kusturica, Istvan Szabo nebo Míla Řádová, jeho asistentka. Myslím, že to hezky dokresluje to, kolik lidí Menzel svojí tvorbou ohromil a na kolik lidí měl vliv.

Chtěl jsem ukázat, že se dá něco udělat jen z prostého nadšení, ne pro peníze nebo pro umělecké ambice

Když bude mít film úspěch, povzbudí Vás to k dalším filmovým počinům nebo zase kameru odložíte a sednete ke klavíru?

Ne, tady ve Zlíně jsem film uvedl v české premiéře, já nemám čas se filmování věnovat. Hraji, věnuji se dílu Bohuslava Martinů, organizuji jeho festival, moje manželka je Němka, hraje profesionálně na saxofon a máme dvě děti, takže je to někdy dost těžké časově a logisticky to všechno zvládnout. Tomu filmu jsem věnoval několik let svého života a chtěl jsem ukázat, že se dá něco udělat jen z prostého nadšení, ne pro peníze nebo pro umělecké ambice. Distribuční firma Trigon vydala soubor, takovou první digitálně restaurovanou kolekci jeho filmů a mělo to u nás i ve světě velký úspěch, takže doufám, že film pak trochu pomůže k tomu, aby i naše připravovaná druhá kolekce dopadla stejně úspěšně. Bylo velice náročné všechny filmy opatřit německým překladem, aby se tam zachoval ten jemný humor, ale povedlo se to. Jiří Menzel si to zaslouží a jsem rád, že jsem se do toho pustil a mělo to odezvu.