Co tě přivedlo k herectví? Někteří lidé mají představu, že je to jen červený koberec, večírky a sláva, ale je to především tvrdá práce, jsi na to připraven?

Moje maminka byla amatérská herečka a já jsem začal hrát jako malý kluk. Nejdříve to bylo jen tak pro zábavu, ale když jsem měl za sebou Nippera, tak pak to začalo být již mnohem vážnější a začal jsem přistupovat k této práci profesionálně. Svého prvního agenta jsem měl ve svých osmi letech.

Jak to vlastně funguje, když máš agenta?

Měl jsem britského agenta po filmu Oliver. Pak jsem hrál v Bídnících, což byl velký film a americký agent zavolal tomu britskému, že by rád zastupoval moje zájmy v USA. Obecně to funguje tak, že mají procenta z honoráře, který dostanu. Když nemám roli, nevydělávají ani oni, takže se musí snažit.

Studoval jsi, nebo hodláš studovat nějakou uměleckou nebo filmovou školu, nebo jsi jen rozený talent?

Asi B je správně, protože kromě sledování hraní mé maminky nemám žádnou teoretickou průpravu. Samozřejmě, pokud bych chtěl, mohl bych chodit do školy, ale můj agent na mě nenaléhá, že musím mít školu, jinak pro mě nic nesežene, takže tomu nechávám volný průběh a raději hraji, než studuji.

Tisíce herců nebo budoucích herců mají vedlejší pracovní poměr, protože telefon od agenta nezvoní a oni nemají práci. Jak se snažíš podobné situaci vyhnout?

Toho se nebojím, protože otec dělá ve stavebnictví, takže jsem již pro něj dělal pomocné práce na stavbách, takže kdybych musel mít vedlejšák, vím, kam se obrátit. Ale já věnuji svoji energii hraní, dělám hodně zkoušek, učím se texty a hraji pro místní produkce.

Již jsi hrál vedle Meryl Streep a Johnny Deppa. Jací byli a přijali tě mezi sebe nebo byli odtažití?

Všichni na place byli skvělí. Vládla tam přátelská, řekl bych, skoro rodinná atmosféra. Všichni byli ke mně milí a povídali jsme si nad kávou. Johnny si se mnou hrál na mobilu hry a byl fakt prima. Samozřejmě si lidé myslí, že jsou tyhle hvězdy trochu nafrněné ale v mém případě tomu tak nebylo. Říkali mi v kostce to, abych si užíval a dal 100% do toho, co dělám rád, což se také snažím praktikovat.

Jaké to bylo sedět v kině a dívat se na sebe jako třeba tady ve Zlíně při premiéře filmu London Town?

Přestože jsem ten film viděl již mnohokrát předtím, byl jsem na sebe pyšný a nebylo to pro mě již žádné překvapení. Byla to moje první hlavní role a vždycky si, asi jako každý herec, říkám, že to mohlo být lepší. Tenhle film byl tvrdá práce, natáčelo se pouhé čtyři týdny a já byl na place každý den od 8-22 hodin. Maminka se mnou jezdí všude, takže mě udržuje nohama na zemi. Na vrchol je ještě dlouhá cesta a já jsem momentálně na úplném spodku toho ledovce.

Pokud chce být člověk profesionálem, trénink a praktické hraní je nejlepší průpravou

Hodláš zůstat v Anglii, nebo kvůli kariéře plánuješ přestěhovat se do Ameriky?

Až budu starší, tak bych se rád přestěhoval do Los Angeles, ale momentálně bydlím u Londýna a moc se mi tam líbí. Není to žádná nóbl čtvrť, spíš taková, jako já vidět ve filmu a mám to kousek na letiště Hornchurch, které sehrálo svoji roli za války v Bitvě o Británii.

Zatím ještě nejsi v situaci, kdy bys mohl odmítat role. Hodláš si vybudovat určitou uměleckou svobodu, takže by sis mohl vybírat, nebo ti je jedno, v čem hraješ, hlavně když dobře platí?

Agenti dělají svoji práci, podívají se na nabídku a zeptají se mě, zda si myslím, že by se mi ta role líbila a hodila se na mě. Když si myslím, že na to mám, tak to přijmu. Nechci být onálepkovaný jako herec jen pro určité role, ale chci zůstat sám sebou. Chci být jiný a svůj. O tom je i punk, že ano, ten říká, nebuď kopie, buď sám sebou.

London Town ukazuje Británii dvacet tři let před tvým narozením. Byla to pro tebe taková zvláštní cesta proti proudu času a poznal jsi něco z historie?

Moji rodiče a prarodiče mi samozřejmě vyprávěli o 60. a 70. letech a bylo to všechno na filmařích, aby mi ukázali, jaké to tehdy vlastně bylo a jak to fungovalo. Museli mě naučit tehdejší dialekt, protože se angličtina dost od té doby změnila a také mě museli ukázat, jak funguje kazeťák, protože dneska se už skoro nepoužívá.

Pracovali jste s nějakými z tehdejších pankáčů, kteří vám řekli, jaké to tehdy bylo, nebo možná hráli v kapele? Ve filmu je hodně přesných detailů včetně tehdejší oblečení The Clash, což tomu přidává na autenticitě.

Byl tam s námi Ray Gange, který měl v tom filmu i malou roli. V roce 1980 hrál hlavní roli ve filmu Rude Boy, což bylo napůl fiktivní a napůl dokumentární příběh o The Clash. Na place to bylo aranžované tak, jak by byl rok 1976. To se mi fakt líbilo.

Říkal jsi, že před filmem jsi o punku neslyšel, ani jsi ho neposlouchal, ale teď na tom ujíždíš. Změnil tento film nějak tvůj pohled na život nebo společnost, ve které žiješ?

Ano, co mě ovlivnilo, byly texty písniček The Clash, které mají hluboký význam a donutily mě hodně přemýšlet.

Dostal jsi pouze scénář a naučil ses text nebo jsi osobně víc pátral po informacích o Joe Strummerovi a The Clash, abys pochopil o co tam vlastně jde?

Štáb udělal výzkum a našli všechny detaily o kapele a té době. Já jsem dostal text a vžil se do postavy kluka, kterého hraju v kontextu doby. Něco jsem o té době věděl, ale netušil jsem, kdy se kapela rozpadla a kdy umřel Joe Strummer. Moc rád bych se v čase přenesl zpátky do té doby a všechno to prožil sám na vlastní kůži, to by bylo skvělý.

Jsi na začátku kariéry, máš nějaké idoly, ke kterým vzhlížíš a na jaké filmy se díváš, když máš čas?

Moc se mi líbí Russell Crowe, a abych byl upřímný, dost se mi líbí jeho Gladiátor. Myslím, že já bych tam mohl hrát tak akorát jeho syna (smích a ukazuje si na slabé ruce). Divám se hodně na filmy s Leonardo di Capriem, kterého mám moc rád a mohl bych říct, že je to můj idol.

Jaké jsou v Británii podmínky pro mladé, začínající herce?

Obecně vzato, jsou dva způsoby, jak se u nás můžete stát hercem. Ten první je takový, který praktikuji já, bez vzdělání a tréninku, pouze trocha talentu a štěstí. Jiní preferují druhý způsob, který je mnohem náročnější. Chodí do školy a veškerý čas a život věnují herectví. Musím říct, že štěstí u mě hrálo velkou roli, protože někteří adepti herectví dřou, učí se, zkouší a nikam se nedostanou, role je prostě míjí. Myslím si, že pokud chce být člověk profesionálem, tréning a praktické hraní je nejlepší průpravou. Když jsem byl malý, hrál v divadle celých pět let, hrál jsem v muzikálech a teď se soustředím jen na filmy. Nicméně, až mi bude více, rád bych se zase do divadla vrátil.