Naše sny jsou občas i naším největším strachem

Podporovali Vás rodiče ve Vašem úsilí jít studovat divadelní školu?

Ne, ne, rodiče s tím neměli nic společného, ale nic mi nezakazovali. Abych řekl upřímně, ani nevím, co mě k tomu vedlo, vím jen to, že jsem na škole nebyl obyčejné dítě, byl jsem takový klaun, který chtěl všechny bavit. To mi patrně v hlavě zůstalo i po dobu, když jsem to nijak nerozvíjel až do svých 26 let. Věřím, že naše sny jsou občas i naším největším strachem, protože je tak snadné je nesplnit. Já jsem se vydal studovat obchodní právo, přijali mě a byl jsem připraven se do toho pustit. Ale najednou jsem se přihlásil do konkurzu na West Side Story, která se hrála venku, jako každoroční událost u nás doma. Hráli tam amatérští herci a poloprofesionální muzikanti. Co je na tom nejzajímavější, že jsem nic takového předtím nedělal a přiznám se, že dodneška netuším, co mi to vnuklo tu myšlenku to zkusit. Málem jsem to vzdal, protože to bylo těžké zpívat a tančit, ale překonal jsem to a zjistil, že to je to, co bych chtěl dělat celý život.

Je těžké vyhnout se Los Angeles, pokud chcete být známý herec

Zářil jste v domácích filmech, ale lidé si Vás zapamatovali až po té, co jste hrál v James Bondovi. Je nutné pro skandinávské herce odejít do Hollywoodu, aby nastartovali svoji mezinárodní kariéru?

Pokud jste Dán, musíte určitě hrát za hranicemi Dánska, aspoň ve Švédsku nebo v Německu. Pokud chcete být známý v Americe, musíte tam odjet a snažit se pracovat tam. Abyste se stal mezinárodně známým, stačí hrát v Asii a Evropě. Já jsem se do Prahy vrátil z LA, kde jsem natáčel šest měsíců. Je těžké vyhnout se Los Angeles, pokud chcete být známý herec, protože to je centrum filmu, alespoň tedy to tady hodně frčelo před lety.

Když mluvíme o Americe. Váš film Embryo byl o Bushovi a jeho politice, teď se chystáte natočit film o Trumpovi. Nebojíte se, že to může ohrozit vaši americkou kariéru, protože Vám tam dají nálepku „potížista“?

Hm, ani ne. Můj příští film nebude o Trumpovi, ale bude se ho dotýkat, ukazovat jeho názory a to, co říká a za čím si stojí. Myslím si, že ON je potížista, ale na druhou stranu, když s ním nesouhlasíte, tak vlastně můžete být v rámci „demokracie“ onálepkován také, ha, ha. Film bude mít prvky Amerického snu. Základem toho snu je to, jak se Američané berou, jak je pro ně důležitá kvalita a respekt před rodem, je to skoro o všem, o čem Trump mluví. Amerika vždycky byla hodně dominantní a my jsme k ní vždycky vzhlíželi.

Dnes je větší možnost natočit za málo peněz film, který vypadá hodně profesionálně

Film Embryo Vás stál 600 000 z vlastní kapsy. Nenašel jste producenta, který by si chtěl pálit prsty s horkým tématem, nebo jste chtěl mít kompletní kontrolu nad tím, co děláte?

Film je těžké natočit a financovat, konkurence je obrovská. Technická stránka věci je daleko více dostupná, stačí, když máme chytrý telefon, film si sestříháte a dodáte mu barvu doma na laptopu. Myslím, že dnes je větší možnost natočit za málo peněz film, který vypadá hodně profesionálně. Co stojí peníze, jsou herci a akce, kterou do filmu chcete. Ale moje prvotina byl poměrně malý film, nebylo tu tolik herců. Mělo se to produkovat v Německu, ale člověk, co to měl dělat, pracoval vždy s hodně velkým rozpočtem, tak jsem měl pocit, že to bude trvat dlouho. Pracoval jsem čtvrtým rokem v Americe, na sérii Bansheee a zrovna jsem měl pauzu mezi tou první a druhou. Takže jsem si řekl, že když to neudělám teď, tak možná už taky nikdy. Odjel jsem do LA, vybral z účtu peníze, zavolal pár lidem a začal točit. Platil jsem jim minimální mzdu a všem se líbil scénář. Nic jsme nevydělali a upřímné, tento druh filmu nevydělává peníze. Ale co, stejně to nebyl můj záměr, vydělat na něm peníze, chtěl jsem tím něco říct. Chtěl jsem mít absolutní uměleckou kontrolu nad celým projektem, protože jsem věděl, že je to kontroverzní téma. Bylo mi jasné, že čím víc lidí do toho bude kecat, tím se to budou snažit to nějak ošulit a odklonit. Velkou zkušeností z natáčení pro mě bylo to, že jsem natáčel to, co jsem měl v hlavě a viděl, zda jsem schopen to přenést na plátno. Když jste umělec a začnete dělat kompromisy, nikdy nenajdete to pravé. Musíte mít odvahu stát si za tím, čemu věříte a co chcete dělat. Musíte zůstat věrný svému původnímu námětu a začnete dávat dohromady veškerou svoji zkušenost a pak uvidíte, jak se věci vyvíjí a můžete se tak naučit jít kupředu. Pak se můžete na film podívat a říct si „Sakra, to je blbý“ nebo „To nebylo to, co jsem chtěl udělat“, ale držel jste se své původní myšlenky a tak víte, jak ten proces funguje. Já jsem myslel jen na to, co jsem chtěl říct, a bylo mi jedno, zda se to bude líbit ženskému publiku nebo někomu, komu je přes padesát let. Byla to pro mě velká pracovní zkušenost a také výzva, protože rozpočet nebyl velký, peněz bylo málo a tak jsme se museli občas na plac vrátit a přetočit nebo sestříhat pár scén.

Nechci se dostat do kontaktu s hollywoodskými firmami, protože jakmile se jim jednou upíšete, je vymalováno

Než začnete dělat svůj druhý film, máte v úmyslu hrát v něčem hodně komerčním jen pro peníze, které pak do svého projektu vložíte?

Mluvíme s některými možnými investory, ale zase si to budu sám částečně financovat. Chci to natáčet v Novém Mexiku a nechci se dostat do kontaktu s hollywoodskými firmami, protože jakmile se jim jednou upíšete, je vymalováno. Když vám dají na film 40 milónů, chtějí do toho také podle toho kecat, takže si si to udělám po svém a budu mít zase celkovou kontrolu nad tím, co udělám.

Jsme dobří na rodinná dramata, také je to skoro jediné, na co se dávají u nás peníze

Pracoval jste pro spoustu režisérů, od Ridleye Scotta až po Kathryn Bigelow. Udělal jste to schválně, abyste od všech nasál zkušenosti a inspiraci, kterou byste pak zúročil ve své režisérské práci?

Já jsem měl velké štěstí, že jsem s nimi pracoval, byl bych idiot, kdybych to odmítl. Filmy Království nebeské a Váha vody byly skvělé filmy a přišly na začátku mé kariéry. Nebylo to samozřejmé záměrné rozhodnutí, protože člověk si nemůže vybírat, jestli s nimi bude pracovat. Byla to pro mě velká zkušenost pracovat s tak velkou produkcí, protože v Dánsku je nemáme. Tam jsme dobří na rodinná dramata, také je to skoro jediné, na co se dávají u nás peníze.

Kdy jste přišel k bodu, když jste si řekl: „Tak tohle už zvládnu taky, jdu do toho“?

To se tak nějak strádá za ty roky práce, když čtete scénáře a hrajete v nich, máte v hlavě obraz, jako byste četl román. No, a když jich přečtete hodně, tak je to vlastně takové přirozené rozšíření vašeho spektra. Já jsem byl dost kreativní již od dětských let, takže tohle byla pro mě výzva a stal jsem se šéfem, který měl kontrolu nad vším. Jednu věc, kterou jsem se naučil, bylo to, proč režisér pracuje se stejnými lidmi pořád dokola. Jednak víte, co můžete dostat a očekávat a pak na place není čas na diskuze, které nikam nevedou, čas jsou v tomto případě peníze a peníze vyrovnávají vaši vůli.

Takže hodláte vybudovat vlastní štáb, vlastní produkci a věnovat se více režii, než herectví?

Ano, hodlám to takhle dělat.

Filmy by měly být zábavné. Je jedno, jestli jsou dlouhé nebo pomalé, ale měly by rozvíjet vaši představivost a fantazii

Filmy, které režírujete, mají co říct. Chcete si vytvořit takovou obchodní značku, že Vaše filmy budou vždy o něčem důležitém, žádné komerční braky?

Nemyslím si, že komerční nezbytně musí znamenat brak, ale braky rozhodně točit nehodlám. Myslím si, že filmy by měly být zábavné. Je jedno, jestli jsou dlouhé nebo pomalé, ale měly by rozvíjet vaši představivost a fantazii. Je zajímavé, že vždy, kdy jsem dělal komerční film, z toho vzniklo něco důležitého, nebo zajímavé se tam vloudilo. Myslím, že je nesmírně důležité, abychom spolupracovali se světem, ve kterém žijeme. Rád bych ve svých filmech na něco poukazoval, na něco, co není správné a je potřeba na to upozornit. Víte, Amerika ovlivňuje všechny. Když teď slyšíme říkat „Udělejme Ameriku opět velkou“, přesně víme, co tím kdo myslí. Pracoval jsem v Americe několik let, líbilo se mi tam, ale nemyslím si, že to, co Trump představuje, je pravda, má to k pravdě velmi daleko. Máme podobné problémy v Evropě, kde lidé přestali věřit establishmentu a to má co společného s tím, jak to teď na světě chodí. Je zde příliš mnoho lidí, kteří to řídí špatně. V minulých čtyřiceti letech se žilo tak, jako by neměla být žádná budoucnost. Nemůžeme takhle dál žít a ničit naši Zemi, to nejde do nekonečna. Máme v Evropě uprchlickou krizi, která hodně lidí děsí. Jsem poněkud pesimistický ve své vizi budoucnosti a obávám se, že bohužel nějaké války přijdou.

Děkujeme za poskytnutí možnosti rozhovoru spolupracujícímu Febio Festu.