Producent Lásky nebeské Kenworthy: Režisér je jen obyčejná loutka
Autor: Eva Csölleová, Vítek FormánekBritský producent Duncan Kenworthy se proslavil především divácky velmi úspěšnými filmy Láska nebeská, Čtyři svatby a jeden pohřeb a Notting Hill. Obdržel 5x ocenění BAFTA a 3x ocenění EMMY a rovněž byl nominován na Oscara. Byl vzácným hostem na Febiofestu a svoji první návštěvu Prahy si užíval. I přes svůj úspěch však zůstal skromným realistou a rozhovor s ním byl příjemný a zajímavý.
Když jste režisérem, neznamená to, že jste pánem na place, jste více méně jen obyčejná loutka a musíte dělat, co vám producent řekne
Stal jste se producentem proto, že Vám to připadalo zajímavější, než třeba režie, anebo rád pracujete s penězi?
Když jsem byl na univerzitě, tak jsem režíroval filmy a ještě dnes se mě lidé ptají: „Proč nerežíruješ?“. Mám na to dvě odpovědi, jedna je pravdivá a druhá moc ne. Pravda je taková, že moc rád produkuji, protože mám rád všechno pod kontrolou a mám rád mít všechno na starost. Když jste režisérem, neznamená to, že jste pánem na place, jste více méně jen obyčejná loutka a musíte dělat, co vám producent řekne. Každý musí poslouchat producenta. Druhá odpověď je taková, že když teď produkuji, nikdy bych již nemohl režírovat, protože když se umělecky zaháčkuji v nějakém projektu s nějakým režisérem, tak se mě ptá: „Proč si to tedy nenatočíš sám?“, na což mu odpovím: „Ne, díky, já ti chci jen pomoci natočit tvůj nejlepší film“.
Abych k vám byl úplně upřímný, myslím, že dokážu dostat z režiséra to nejlepší. V posledních deseti týdnech jsem s jedním z nich seděl ve střižně každý den a dokončovali jsme náš společný film. Souhlasili jsme spolu a hádali se a on se mě vždycky zeptal: „ Jak to, že když se hádáme, vždycky vyhraješ?“
Je to zajímavý element, že film vlastně dělají tři lidé, autor předlohy, režisér a producent. Je důležité, aby všichni tři měli stejná práva a stejnou moc a tak byla stabilita filmu vyvážená. Pokud se jeden přidá na stranu někoho jiného, dopadne to špatně. Já osobně nepocházím z žádných finančních kruhů a musel jsem se o penězích něco naučit. Nemohl bych dělat film bez koproducenta, který ví, kolik komu má zaplatit, jak je na tom štáb atd. Já to vím, ale nebaví mě to. Já jako nezávislý producent musím získat peníze. Vím, že jsem v tom dobrý a vím, že umím spojit dvě složky dohromady, lidi od filmu a lidi od finančních zdrojů. Jsem to já, kdo rozhoduje o tom, na co se peníze vydají a za co se utratí, co je důležité a co ne. Mám na stole nekonečný seznam položek, které by se měly zaplatit, ale já mám ve své hlavě jasnou představu o filmu a tak vím, co je pravdu potřebné a co je zbytečné.
Pokud má producent schopnosti získat peníze, nemusí mít žádné vzdělání z oblasti financí nebo práva
Abyste se stal producentem, musíme mít nějaké ekonomické vzdělání nebo stejně jako režisér se můžete učit za pochodu?
To nejkrásnější na práci producenta je to, že nemusí mít žádné vzdělání. Jediné, co musí mít, je přístup k penězům. Když je má, může si pak zbytek lidí najmout. Potřebuje sepsat smlouvy, najme si právníka, potřebuje najmout herce, najme si na to člověka. Pokud má schopnosti získat peníze, nemusí mít žádné vzdělání z oblasti financí nebo práva. Klíčovým předpokladem je to, že musí mít správný úsudek a musí mít jasnou představu, co potřebuje publikum a co dělá film dobrým filmem. Tohle musí vědět a mít to v sobě. Pro mě osobně je film částí konverzace mezi režisérem a divákem. On dodá první část rozhovoru, publikum přidá druhou. Já rád dělám filmy, které jsou srozumitelné pro publikum. Lidé si říkají, že je to příliš komerční a že to snižuje jejich uměleckou integritu, ale já vidím obě strany mince. Za svoji kariéru jsem pracoval s dvěma spisovateli, Richardem Curtisem a Anthony McGowanem. Anthonyho nikdy publikum nezajímalo, vždy jej zajímal jen děj filmu. Richarda vždycky zajímalo publikum a myslel na něj.
V současnosti jsou lidé velice otrlí a obezřetní ve srovnání s tím, jak to fungovalo před dvaceti lety
Říká se, že film Čtyři svatby a jeden pohřeb změnil zásadně Vaši kariéru. V jakém smyslu? Každý Vás chtěl nebo jste si mohl vybírat a odmítat práci?
Byl to velký úspěch a utvrdilo to lidi v tom, že vím, co dělám. Dalo mi to příležitost a otevřelo mi to dveře. V současnosti jsou lidé velice otrlí a obezřetní ve srovnání s tím, jak to fungovalo před dvaceti lety. Fox Searchlight, což je divise 20th Century Fox, nám dala tehdy na film 15 milionů dolarů, protože si říkala, že se jim to určitě vrátí. Je to dost peněz, ale pro americká studia je to pakatel. Nicméně, zhruba před deseti lety se jejich rozpočet, který nám jsou ochotní poskytnout, snížil z 15 na 10 milionů. Svět se změnil a ještě to, že jste měl jednou úspěch, neznamená, že si lidi sednou před vámi na zadek a dají vám peníze, o které žádáte. Když uděláte jeden úspěšný film, je to prima. Když uděláte dva hity po sobě, je to super, protože vám lidi uvěří. Já jsem udělal tři hity za sebou, a když jsem šel se svým posledním filmem za šéfy studia, řekli mi: „Moc se nám scénář libí, obsazení je skvělé, ale je to pro nás moc drahé“.
Platí tedy i pro producenty rčení, že je tak dobrý jako jeho poslední film?
Pokud má režisér úspěšnou kariéru a nepovede se mu jeden film, dostane druhou šanci. Pokud pokazí i druhý film, už se má za to, že to s ním jde z kopce a šance se mu snižují. Stává se, že znovu nastartuje svoji kariéru, v Hollywoodu jsou takové případy, ale jak jsem již řekl, lidé jsou dnes moc lakomí, úzkoprsí a otrlí. Nezajímá je, kdo jste a co jste již dokázal, ukažte jim scénář, pro jaké publikum je určený, kdo tam bude hrát a kolik na to chcete a pak si to teprve rozmyslí.
Jsou to diváci, kdo platí za lístky a jdou se na film podívat. Je obecně velice těžké zaujmout publikum s něčím, co neznají... Dnes studia sázejí na to, čemu se říká předprodaný film
Takže je tohle podle Vás důvod, proč je tolik sequelů a remaků a opravdu dobrý příběh má potíže sehnat peníze?
Jak jsem již řekl, film je o konverzaci mezi režisérem a publikem. Studia jsou velmi, velmi, velmi, velmi zaměřená na to, co publikum chce. Jsou to diváci, kdo platí za lístky a jdou se na film podívat. Je obecně velice těžké zaujmout publikum s něčím, co neznají. Pokud viděli film předtím a líbili se jim hrdinové, studio si řekne, že by se jim mohli líbit v něčem podobném. Pokud se předloha prodala v miliónovém nákladu nebo je to úspěšný komiks, diváky to osloví a je to pro studia tutovka. Dnes studia sázejí na to, čemu se říká předprodaný film. To znamená, že film se zaplatí, ještě než jde do kin, protože lidí již znají hlavní hrdiny a nemusí se tolik dávat do velmi drahého marketingu a diváci již na film čekají. Takže je to smutné, ale před hlubokými příběhy studia dají přednost nějaké adaptaci nebo známému titulu, protože sázejí na jistotu.
Byl jste požádán, abyste natočil pokračování Lásky nebeské?
To si děláte legraci, že, samozřejmě, že ano. Láska nebeská byla vyhlášená jako nejlepší britský vánoční film historie. Richard Curtis dostal nápad udělat takovou sérii asi sedmi pětiminutových skečů s hrdiny tohoto filmu po čtrnácti letech. Má to přinést peníze jeho projektu Comic Relief, ale média to označují za pokračování. Všechny hvězdy rádi přijaly nabídku, jenom Emma Thompson odmítla, protože její filmový partner Alan Rickman zemřel a ona to nechtěla dělat bez něj.
Když jste narazil na Alana Rickmana, ten seděl na tomhle místě na Febiofestu před dvěma lety a již není mezi námi. Není to smutné?
Je to tragédie. Víte, když vám řeknou, že jste nevyléčitelně nemocný, máte dvě možnosti jak s tím naložit. Buď to řeknete vašim blízkým a lidem okolo a uvedete je do trapné situace, že nebudou vědět, jak se zachovat, jak s vámi mluvit, jak jednat, jak k vám přistupovat. Nebo si to můžete nechat pro sebe a žít dál a čekat, až to přijde. Alan si vybral druhou možnost, přestože věděl, že je nemocný neřekl mi to. Mrzí mě to, protože jsem se s ním nemohl rozloučit.
Je pravda, že Claudia Schifferová dostala za svůj štěk v tomto filmu 100 000 liber?
Přesně si to již nepamatuji, ale nepodobá se to částce, kterou bychom byli ochotni ji zaplatit.
Když vám někdo zavolá s novým projektem, jaká je Vaše první otázka - kdo to režíruje nebo kdo tam hraje, nebo je to pro Vás irelevantní?
Tak to nefunguje, přestože tohle jsou dvě dost důležité položky. Než vůbec o tom začnu uvažovat, chci vidět scénář, ne to, co kdo řekne, ale o čem ten příběh je.
Když najdu příběh, který mě zaujme, snažím se pro to najít finanční krytí a jdu do toho
Šel byste do projektu, který by nebyl finanční sázkou na jistotu, ale po umělecké stránce by se Vám moc líbil?
Za svou kariéru jsem zase neudělal takovou spoustu filmů, tři byly velmi úspěšné, další slušně úspěšné. Obsahují veliké umělecké spektrum, od romantické komedie, přes historický film až k opravdu uměleckému a jediným pojítkem mezi nimi bylo to, že mě zajímaly a opravdu mi na nich záleželo. Takže dělám pouze filmy, na kterých mi záleží. Když najdu příběh, který mě zaujme, snažím se pro to najít finanční krytí a jdu do toho. Takže úplně první krok je to, že musím najít něco, co mě opravdu zaujme, protože mám určitý druh zodpovědnosti před lidmi, kteří to financují, a přiláká to lidi a pochopí to.
Trvalo Vám sedmnáct let, než jste dostal na plátno historický film Eagle. Proč to trvalo tak dlouho, nebyl jste si tím jistý nebo pro to nebyl správný čas?
Ne, prostě jsem byl pomalý, všechno mi to dlouho trvalo, ale to neznamená, že jsem se snažil celých sedmnáct let. Celý projekt trval osm let. Víte, produkování filmu je dost obtížná práce a já jsem čtyři roky hledal toho správného spisovatele. Pak nebyl dostupný režisér, kterého jsem chtěl, takže jsem na něj čekal a ono se to nabalovalo. Pokud se opravdu zajímáte o některé věci, musíte si počkat i na správné lidi.
Dostanete svoji příležitost ukázat, co ve vás je. Ale modlete se za to, ať to nepřijde příliš brzy, protože když to poděláte, druhou šanci už nemusíte nikdy dostat
Bylo Vám již 42 let, když jste udělal svůj první film. V Hollywoodu nemohou dostat mnohdy práci herci, kterým bylo 50. Je věk důležitý pro producenta nebo není?
Herci, to je jiná kategorie. Musí mít správný image na plátně a věk má vliv na prodejnost a marketing. Za kamerou je věk velice relativní věc. To, že mě bylo přes 40, když jsem začínal, bylo pro mě velké plus. Vždycky připomínám mladým lidem, kteří chtějí být ve věku 20 let přes noc slavní: „Můžu vám garantovat jednu věc, a to, že dostanete svoji příležitost ukázat, co ve vás je. Ale modlete se za to, ať to nepřijde příliš brzy, protože když to poděláte, druhou šanci už nemusíte nikdy dostat. Takže se modlete za šanci, ale ať přijde ve správný čas“.
Založil jste produkční společnost DNA. Použil jste to jako metaforu, která znamená označení základní lidské existence, takže vaše společnost bude základem pro filmovou produkci?
Ano, byl to jeden z důvodů. DNA je hezké jméno pro firmu, že? Znamená to zdroj všeho. Ale jinak název pochází ze zkratek Duncan a Andrew, protože jsem ji založil já s Andrew Mac Donaldem, který produkoval film Trainspotting.
Děkujeme za poskytnutí možnosti rozhovoru spolupracujícímu Febio Festu.