Konec své kariéry vidí za kamerou, záporák z Uprchlíka Jeroen Krabbé
Autor: Eva Csölleová, Vítek FormánekTento holandský herec se narodil v roce 1944 do rodiny předního impresionisty. Vystudoval herectví na amsterdamské Akademii dramatického umění. U filmu debutoval sice již v roce 1963, ale první větší roli mu svěřil jeho kamarád, režisér Paul Verhoeven v roce 1972 ve svém filmu „Oranžský voják“. Od té doby točí Jeroen minimálně jeden film každý rok, často však stíhá i tři nebo čtyři. Prorazil v Hollywoodu a hrál v takových hitech jako „James Bond - Dech života“, nebo „Uprchlík“ s Harrisonem Fordem. Také často hrál v historických filmech, např.: „Stalin„ či „Farinelli“. Je úspěšných režisérem a také malířem. Jeho díla se dostala i na známky a vystavuje v mnoha galeriích, jednu má i v Londýně.
Nenávidím telenovely kvůli jejich stupiditě
Když právě vystudovaný herec chce hrát a musí vzít každou nabídnutou práci, což sice může obohatit jeho potenciál, ale naopak ho to může zaškatulkovat a může to zničit jeho umělecké ambice, má na výběr nebo to prostě musí přijmout?
Když vystudujete dramatickou školu, mohou zde být nějaké výjimky, herci dostanou třeba práci okamžitě. Ale většina bude muset jít a hledat si práci, což není snadné. V Holandsku máme spoustu telenovel, které jdou každý den, a hodně mladých herců v nich hraje. Já osobně tyto pořady nenávidím kvůli jejich stupiditě a speciálně kvůli přehrávání, ale i talentovaní herci v nich účinkují a jsou za to dobře placeni. Ale to je okamžitě nálepkuje, takže najít opravdovou uměleckou práci je pak ještě problematičtější. Ale co má člověk, dělat žádnou práci nebo tento druh práce? Takže ano, může to zničit jejich kariéru. Díky Bohu já jsem nikdy nemusel řešit podobné existenční a umělecké volby.
Máte v Holandsku nějakou platformu pro nezávislý film, kde by se tvůrci mohli střetávat a vyměňovat si zkušenosti?
Pochybuji, že nějaká taková u nás existuje. Samozřejmě tu máme festivaly jako třeba Amsterdam Documentary Film Festival, kde lidé předvádějí svá díla. Dalším takovým je Rotterdam Film Festival, kde se předvádějí nekomerční filmy.
Vy jste již sám režíroval nějaké filmy. Dělal jste to proto, že jste chtěl okusit u filmu i něco jiného, nebo protože jste měl zajímavý příběh, ale nikdo ho nechtěl zfilmovat tak jste to natočil sám? Je pro Vás režírování těžší než hraní?
Zatím jsem režíroval dva filmy, snažil jsem se režírovat i třetí, ale bylo to velmi obtížné a zabíralo mi spoustu často na to shánět peníze. Takže ten třetí film ještě hotov není. Vždycky jsem chtěl režírovat a většinou z toho důvodu, že jsem často pracoval se špatnými režiséry a cítil jsem, že bych to zvládl lépe. Takže jsem sobě dal výzvu a splnil jsem ji, to je vlastně celé.
Vidím konec své kariéry za kamerou
Takže vidíte svoji budoucnost za kamerou? Chcete využít Vaší slávy a jména, abyste našel peníze pro umělecky hluboký film, který by jinak nemohl být natočen?
Ano, tak trochu vidím konec své kariéry za kamerou. Ale kromě toho mám další profesi, jsem profesionální malíř a mám výstavy v mnoha muzeích v Holandsku a v mé galerii v Londýně, The Francis Kyle Gallery.
Je malování Vaším skrytým talentem a Vy jste jen musel čekat, až se projeví, nebo jste pouze v pozdějších našel způsob jak se projevit?
No, já sem se narodil do rodiny malíře, takže už v dětských letech jsem držel štětec v ruce a mohl jsem vyjadřovat svoje pocity. Vlastně to byla moje první profese vůbec.
Podporujete mladé, ambiciózní á a nastupující filmaře s nějakými přednáškami, penězi nebo jim dáváte rady při tvorbě nekomerčních snímků?
Ne, nepodporuji mladé filmaře. Ale podporuji mladé herce. Jsem učitel na Dramatické škole v Holandsku, tedy podle toho, jak mi to práce dovoluje.
Potřebujete hodně energie, abyste přesvědčil lidi, že máte „ten nejskvělejší scénář“ a že natočíte ten „nejlepší film“
Je výroba filmů v Holandsku podporována státem, nějakými granty, nebo musíte hledat v soukromém sektoru, aby Vás firmy sponzorovaly?
Natáčení filmů je podporováno státem, maximální podpora je milion euro. Ale zbytek si musíte zajistit přes sponzory, privátní fondy nebo holandské rozhlasové stanice. Ale, jak jsem uvedl dříve, je velice těžké získat peníze na film. Dokonce, ještě těžší je získat peníze z Evropského filmového fondu.
Myslíte si, že počátek Vaší filmové kariéry byl lehčí, než jaký mají dnešní mladí herci?
Ne, nemyslím, že by to dneska bylo těžší, než to kdy bylo…je to jen velice, velice těžká práce. Potřebujete hodně energie, abyste přesvědčil lidi, že máte „ten nejskvělejší scénář“ a že natočíte ten „nejlepší film“.
Uspěl jste v Hollywoodu, ale pořád žijete v Holandsku. Říká se tomu nezávislost?
Líbí se mi Los Angeles jako město, ve které je člověk určitý čas, ale ne pořád, žít bych tam rozhodně nemohl…To je také proč žiji ve své vlasti, žiji stále v Amsterdamu, ve svém rodném městě. Je to snazší a uvolněnější. Ale pracovat v L.A, to je skvělé, je to tam tak profesionální a všichni tam moc dobře vědí, o čem naše práce je.
Hrál jste především zloduchy a darebáky. Zahrál jste ho jednou tak dobře, že všichni režiséři pak chtěli, abyste to jen opakoval? Je pravda, že se herci hraje lépe zloduch, protože tam má více prostoru?
Hrát záporáka je často mnohem zajímavější, než hrát kultivovaného, slušného člověka. Říkám o tom, že role záporáka má v sobě „více masa od kosti“ jestli víte, co tím myslím.