Stal jsem se ředitelem festivalu v 19 letech

Narodil jste se v roce 1987, takže vám byly 3 roky před pádem Sovětského svazu, což zastavilo výrobu filmů. Co vás vedlo k rozhodnutí stát se filmařem, když toto odvětví u vás nemělo na růžích ustláno?

Můj otec byl filmař, takže já jsem vlastně vyrůstal mezi filmovými kotouči, takže bych řekl, že pro mě to byl celkem logický krok svého otce následovat.

Celých devět let jste pracoval ve vedení Black Nights Film Festival, což znamená, že jste se tam objevil v době, kdy lidé končí střední školu. Kde jste získal pro takovouto zodpovědnou funkci zkušenosti?

Je mi 28, takže jsem se ředitelem stal v 19 letech. Když jsem chodil do školy, chtěl jsem točit filmy. Měl jsem dva kamarády, se kterými jsme amatérsky točili, ale nikdo je nechtěl nikde promítat, tak jsme uspořádali vlastní amatérský filmový festival ve staré škole, který měl úspěch a tak jsme to opakovali dalších 5 let. Pak mě zavolal ředitel a zeptal se mě, zda bych si troufnul a měl zájem se podílet na organizaci Black Nights Film festivalu. Byl jsem nezkušený, mladý a samozřejmě mě to velmi překvapilo. Udělal jsem stovky chyb, ale učil jsem se za pochodu.

Řeknete nám něco více o festivalu Black Nights Film a JUST Film? Čemu se věnuje a jaké má poslání?

Black Nights Film Festival je velký mezinárodní festival a našim cílem je samozřejmě promítat co nejvíce dobrých filmů z různých zemí. Máme několik soutěžních kategorií, soutěž pro mladé tvůrce a diskuzní panely. Loni jsme promítali celkem 254 dlouhometrážních filmů. JUST film je pod festival výše zmíněného. Máme celkem tři pod festivaly, jeden se zaměřuje na animované filmy, další na studentské filmy a potom na děti a mládež. Já se je snažím zlepšovat, jak nejvíce to jde.

Mladí lidé se musí naučit pochopit, jak příběhy vyprávět, jakou práci má režisér, jak důležité je světlo, ale především jak příběh dobře vystavět, aby zaujal

Také učíte na filmové škole. Co studenty učíte? Jen historii estonského filmu od začátku až do současna, nové trendy a technologii?

Učím je filmovou historii Ameriky, Evropy a Ruska a především je učím, že každý film je vyprávění příběhu. Pro mě osobně film znamená právě toto. Mladí lidé se musí naučit pochopit, jak příběhy vyprávět, jakou práci má režisér, jak důležité je světlo, ale především jak příběh dobře vystavět, aby zaujal.

Estonsko vyrábí asi sedm filmů ročně. Je to dost pro malou zemí jakou jste nebo by jich bylo víc, kdyby bylo více peněz? Jak se v současné době filmy u vás financují?

Netočíme filmy pro děti a mládež. Točí se převážně drama a dokumenty. Jsme malá země a tak samozřejmě i peníze na filmy jsou malé. Dva hlavní podpůrci filmové tvorby jsou Ministerstvo kultury a Filmový institut. Ministerstvo dá peníze Institutu, který je přerozděluje k filmařům. Naše TV se neangažuje, ale máme zde soukromé subjekty, které pomáhají. Myslím si, že kdyby bylo peněz více, že by tu bylo co filmovat.

Nemáme žádnou velkou platformu pro nezávislý film, protože nemáme ani velký mainstream

Jste sousedi s Finskem, takže je tato země přirozenou destinací, kde vaši filmaři hledají koproducenty? Jsou všechny filmy v estonštině nebo mají i anglické titulky?

Náš poslední film byl natočen ve spolupráci s Finskem a byl nominován na Zlatý Glóbus. Nevím proč, ale těch filmů se s Finy zase tolik netočí. Točí se filmy v estonštině, ale samozřejmě ty, co jdou do mezinárodních soutěží, mají anglické titulky.

V roce 2002 byl estonský film Names in Marble úspěšnější než Pán prstenů. Co na něm bylo tak speciálního, že z něj byl takový trhák?

Byl to historický film o historii boje o nezávislost, takže všechny školy na to šly a samozřejmě se to promítlo na návštěvnosti. Bylo to natočeno podle estonské knihy, takže je vcelku logické, že to mělo úspěch. Návštěvnost u nás hodně záleží na to, co točíte, zda to jsou komedie nebo historické filmy z období bojů o nezávislost. Jsme malá země, takže návštěvnost 10 000 se bere jako úspěšný film.

Jak velká je amatérská a nezávislá scéna v Estonsku, má to nějakou platformu, kde se mohou tvůrci setkat s profesionály a dozvědět se, co dělají špatně?

Máme pouze čtyři filmové festivaly pro amatéry a dva festival pro nezávislé tvůrce. Nemáme žádnou velkou platformu pro nezávislý film, protože nemáme ani velký mainstream, nepotřebujeme žádnou subkulturu.

Máte velké studio, jako třeba u nás Barrandov?

Ne, nemáme, točí se na lokacích a existují u nás dvě společnosti, které se hledáním lokací zabývají.

Jak jste říkal, jste malá země. Jak populární je u vás film ve srovnání s divadlem a myslíte si, že se Estonsko jednou vyšvihne na solidní evropskou úroveň?

Film je u nás velmi populární a lidé do kina hodně a rádi chodí a chtějí se naučit něco o historii a umění. V kinech se promítají evropské filmy a americké nezávislé filmy, žádné velké blockbustery, ale opravdové nezávislé filmy. Jen multiplexy promítají filmy jako Harry Potter. Myslím, že jako filmová země rosteme, čehož je náš festival důkazem. Dle mého názoru bude do dvaceti let Estonsko velkou filmovou zemí.

Jak hodně je známý český animovaný film v Estonsku a jména jako Karel Zeman nebo Jiří Trnka?

Každý v Estonsku zná Karla Zemana - je to opravdu legenda. Hodně českých filmů promítáme na Black Night Film Festivalu a naše publikum se v českých filmech dobře orientuje. Tady ve Zlíně jsem jako člen jury a viděl jsem skvělý film PAT a MAT, který se mi moc líbil a chtěl bych jej vzít na náš festival. Ve Zlíně se mi líbí, jak hezky dají dohromady program, jak spojí staré filmy s hranými filmy. Program je velice dobrý a je to nejdůležitější pro filmový festival.