První film: Nízkorozpočtová nezávislá Temná hvězda

Měl velkou fantazii, a proto začal sám natáčet krátké horory na 8 mm film, ještě než začal chodit na střední školu. Když mu bylo 21 let, režíroval krátký film Captain Voyeur. Hned následující rok pomáhal natočit, sestříhat a zkomponoval hudbu k filmu The Ressurection of Bronco Billy (Oživení Bronco Billyho). Film vyhrál Oscara. Jako režisér je poprvé podepsán pod filmem Dark Star (Temná hvězda), který v roce 1974 natočil za pouhých 60 000 dolarů. Opět si na něm dělal všechno sám, od scénáře, až po vlastní hudbu. To jej dostalo do povědomí velkých hollywoodských studií, kterým se zamlouval jeho styl, „za málo peněz hodně muziky“.

Halloween: fenomenální zisk

Přišel další film Assault on Presinct 13 (Přepadení 13. okrsku) a film ocenila jak kritika, tak diváci, což autora mohlo těšit, protože si opět na filmu dělal všechno sám. Přišel roku 1978 a jeho nejznámější film Halloween. Měl fenomenální úspěch a tržby dosáhly výše 65 miliónů, zatímco náklady byly pouhých 320 000. Změnu v žánru předvedl v následujícím roce, kdy natočil životopisný film Elvis v hlavní roli s Kurtem Russellem, čímž započala jejich dlouhodobá spolupráce. Natáčení dalšího filmu The Fog (Mlha) přineslo celou řadu problémů, a když si Carpenter promítl materiál, nebyl s prací spokojen a natočil dodatečně materiál, který do filmu přidal. Bylo to poprvé a naposledy, co se k takovému činu uchýlil. Náklady se vyšplhaly na jeden milion, ale tržby se vyšplhaly na 21 milionů, což znamenalo další pozoruhodný komerční úspěch.

Z Útěku z New Yorku až ke hvězdám (Starman)

Escape from New York (Útěk z New Yorku) si získal jak srdce kritiky, tak přízeň diváků a vydělal 25 milionů. Hlavní představitel Kurt Russell spolupracoval i na dalším projektu The Thing (Věc). Přestože měl speciální vizuální efekty a mrazivou hudbu mága Ennio Morriconeho, byl to první Carpenterův propadák. Další snímek Starman produkoval Michael Douglas a film se stal hitem a dokonce přinesl nominace na Oscara a Zlatý glóbus pro hlavního představitele Jeffa Bridgese.

Kult Carpenter

Úspěchy v 70. a 80. letech začaly pomalu vysychat s příchodem 90. let a žádný z filmů se pak již nedočkal takového úspěchu jako výše uvedené. Přesto je John Carpenter oslavován fanoušky na celém světě. Jeho filmy nesou specifické znaky v podobě malého nasvícení, použití steadicamu a mrazivé hudební kompozice. Více méně ze zvědavosti jsme poslali panu režisérovi dotaz, zda by byl ochoten nám odpovědět na několik otázek. K našemu překvapení kladná odpověď přišla během několika dnů. Protože John Carpenter se potýká řadu let s problémy s očima a prodělal několik operací, byl nám přidělen asistent Sean, který koordinoval vzájemnou korespondenci. Odpovědi došly s omluvou, že jsou tak stručné, protože dotazovaný dokončuje svoje další CD a připravuje se na koncertní turné.

Halloween vytvořil nápad točit nízkorozpočtové filmy, které by vydělaly balík peněz

Proč a jak jste se zamiloval do hororů a sci-fi již v tak raném věku? Měl jste divokou fantazii, nebo v tom svoji roli sehrála tehdy zuřící Studená válka, strach z nukleární války, které formovala vaši představivost?

Oboje. Já se zamiloval do filmu v době, kdy strach z nukleárního útoku visel na našimi hlavami. Jako kluk jsem chodil do kina, kde zrovna šla vlna filmů s monstry. To mě citově velmi ovlivnilo.

Přestože jste studoval na filmové škole v Kalifornii, opustil jste ji, abyste natočil svůj první celovečerní film. Kde jste tedy získal svoji nezbytnou jistotu a zkušenost, že už dokážete natočit hraný film? Obecně, myslíte si, že vzdělání je nezbytné pro jakéhokoliv budoucího filmaře, nebo pokud má chuť, zápal, jistotu a fantazii, že tím nedostatek vzdělání nahradí a může uspět?

Věřím tomu, že jsem měl dost vědomostí a zkušeností, abych svůj první film mohl natočit. Možná je to arogance, možná hloupost, kdož ví, ale nemyslím si, že škola je nutností pro filmaře. Pokud ji máte, určitě vám to neublíží, ale jde to i bez ní. Na školu k nám chodili režiséři jako John Ford, Howard Hawks, Orson Welles nebo Alfred Hitchcock a přednášeli nám. Orson Welles tehdy natáčel svůj poslední film a tak přivedl sebou kameramany a chtěl po nás, abychom mu, jako hlavnímu představiteli, kladli otázky. Připadali jsme si jako skauti u táboráku a poslouchali, jak velký mág vypravuje.

Pravidla natáčení se moc nezměnily od dob. D. W. Griffitha

Vaše první filmy vznikly dávno před příchodem digitální éry a použil jste takové speciální efekty, které šokovaly, na svoji dobu vypadali neuvěřitelně. Myslíte si, že to bylo ku prospěchu režiséra, který musel využít své fantazie, kreativity a často na koleně prováděl úpravy, zatímco dnes je všechno děláno přes počítač a pokud jste dobrý IT, jsme prakticky bez limitu?

Musím přiznat, že si někdy přeji, abych měl tehdy přístup k počítačovým efektům v době, kdy jsem natáčel své první filmy. Kdo ví, jak by vypadaly. Ale obecně si myslím, že se pravidla natáčení moc nezměnily od dob. D. W. Griffitha. Mám na mysli styl, jakým děláte filmy, pohybujete s kamerou, strukturujete celý film a děláte záběry zblízka. Co se změnilo je technologie a místo černobíle natáčíme barevně a místo na film je to digitálně.

Halloween dal vzniknout žánru „slasher“, nyní diváci mají rádi „splatter“ horory. Čím více brutality a krve, tím lépe. Jaký má smysl točit takové filmy, při nichž lidé křičí hrůzou, když ve skutečném životě je té brutality až dost a ještě daleko horší?

Halloween nedal život žánru „slasher“. Psycho byl první „slasher“ film. Halloween vytvořil nápad točit nízkorozpočtové filmy, které by vydělaly balík peněz. Horory se točí proto, aby děsily lidi. Měly by diváky na chvilku vzít z reality každodenního života a v bezpečí kina vás vyděsit. I horor má svá pravidla a není snadné natočit dobrý horor, ale je to flexibilní žánr, který se mění se společenskými proměnami. Náměty hororů se mění, ale ve svých reálných životech se lidé pořád bojí podobných věcí, jako je smrt, bolest nebo ztráta bližních. Je to stejné na celém světě.

Jediným důvodem, proč se někdo z velkých studií obtěžuje přijít, je to, že čichá zisk...

Většina vašich filmů jsou horory a sci–fi. Elvis byl pravdivý příběh. Co vás vedlo k tomu jej natočit? Chtěl jste si odpočinout od výše uvedených námětů a ukázat, že umíte i tento druh filmu, nebo se vám Elvis líbil a tohle byla vaše osobní pocta?

Byl jsem velký fanda Elvise a na jaře 1978 jsem chtěl natočit něco jiného, nového.

Řekněte nám něco o natáčení Halloweenu. Je pravda, že jste to zvládnul za 20 dní a stálo to jen 300 000?

Ano, je. Byla to zábava natáčet ten film, protože jsme neměli žádné ambice. Bylo mi tehdy 30 a byl jsem nejstarším člověkem ve štábu. Film měl špatné kritiky, ale k lidem se dostal šeptandou. Já o tom neměl ani ponětí, protože už tehdy jsem se věnoval natáčení Elvise. Pak se na place objevil chlapík jménem Bob Rehne z velkého studia a protože se obecně ví, že jediným důvodem, proč se někdo z velkých studií obtěžuje přijít, je to, že čichá zisk, uvědomil jsem si, že se něco děje. Dá se říct, že Halloween nastartoval moji kariéru.

Dělali jsme levné filmy a měli jsme dostat procenta ze zisku, ale když se přišlo na vyúčtování, studia nečekaně prohlásila, že film se nikdy do zisku nedostal

Úspěšné filmy se většinou dočkají pokračování, protože lidé věří, že to přinese ještě více peněz. Proč jste nikdy nenatočil osobně pokračování Halloweenu?

Nemyslel jsem si, že by se z toho příběhu dalo ještě něco vytvořit a tak jsem se do toho ani nepouštěl. Samozřejmě mě těší, že lidé dělají remaky mých filmů, ale na druhou stranu, dneska se dělají remaky z kde čeho, takže já zase taková rarita nejsem. Samozřejmě, že nemohu zabránit nikomu, aby dělal pokračování k mým filmům, ale pro mě natočit pokračování Halloweenu by znamenalo sednout a napsat opravdu dobrý příběh a pro mě bylo psaní vždycky těžké a bolestné a teď mám problémy s očima, takže to není pro mě snadné něco psát.

Začal jste natáčením nízkorozpočtových filmů a později jste dostal na natáčení mnohem větší balík. Pořád jste se držel svých skromných natáčecích praktik, nebo jste si vydechnul, že už nemusíte škudlit každý dolar?

Když máte vyšší rozpočet, nemusíte se striktně držet u zdi a můžete víc experimentovat, což je skvělé. Víte, ale co je legrační, dělali jsme levné filmy a měli jsme dostat procenta ze zisku, ale když se přišlo na vyúčtování, studia nečekaně prohlásila, že film se nikdy do zisku nedostal. Opravdu nemohu uvěřit, jak to fungovalo. Když jsem natočil za tři miliony film They live (Oni žijí), studio mi pořád tvrdilo, že film nic nevydělal. To byla moje zkušenost s filmovým průmyslem, velká studia říkají, že film nikdy ziskový nebyl.

Můj agent mi řekl, že se do filmového průmyslu musím propsat

Jste považován za inspirativního filmaře, který stvořil několik kultovních děl. Jak vidíte sám sebe ve filmovém průmyslu?

Po svém prvním velkém úspěchu s filmem Dark Star (Temná hvězda) jsem si myslel, že mě ve filmovém průmyslu přijmou jako režiséra, ale místo toho jsem musel tvrdě makat na psaní svých scénářů, protože mi můj agent řekl, že se do filmového průmyslu musím propsat. Psaní bylo těžké, ale točil jsem film za filmem, což člověka dost citově a fyzicky vyčerpává, protože pořád bojuje se stresem na různých frontách. Takže teď, v 68 letech se cítím dost opotřebovaný. Musel jsem zpomalit, občas mě něco bolí, ale jinak si nemám nač stěžovat.