Andrew Holmes: Dnes se naučíte točit filmy z internetu
Autor: Eva Csölleová, Vítek Formánek
Jméno tohoto kanadského režiséra, dokumentaristy a kameramana nám je neznámé. Ale doporučil nám jej a kontakt dodal již známější režisér ze severoamerické divočiny Jesse James Miller s dodatkem, že to bude stát za to. Zkusili jsme to a opravdu to byl zásah do černého, Andrew Holmes má o čem povídat.
Byla práce ve filmovém odvětví něco, po čem jste toužil od malička a podvědomě jste se vydal tím směrem? Pokud ne, tak so bylo tím spouštěcím mechanismem?
Celý příběh začíná v roce 1995. Byl jsem na základní škole a v knihovně měli k dispozici VHS kameru, kterou si studenti mohli klidně půjčit a používat. Vůbec netuším, proč ji tam měli, ale půjčil jsem si ji domů, rozbalil a byl jsem fascinován celou tou krásnou věcičkou. Pamatuji si, jak jsem zmáčkl tlačítko „nahrávání“, pak jsem držel tlačítko „fade“ a běhal jsem s kamerou po domě, pak jsem ji postavil a sám vlezl „do obrazu“ a začal „hrát“. Nevěděl jsem, co vlastně dělám, ale učarovalo mi to. V roce 1997 se na škole, kam jsem chodil, otevřel filmová kurz, který se jmenoval „Video production“, a protože jsem tehdy projevoval zájem o drama a hraní, učitelé se mě zeptali, zda bych neměl zájem do ní chodit. Myslím, že jsem ho během roku absolvoval dvakrát nebo třikrát. Věděl jsem, že chci vyprávět příběhy ze života, ale netušil jsem jak to vlastně udělat a co vlastně zrovna dělám. Takže jsem rád, že teď realizuji svůj sen.
Když se podíváte na jakýkoliv skvělý film z minulé dekády, většina z nich byla produkována režisérem filmu
Dočetli jsme se, že jste scénárista, kameraman, producent, herec a režisér. Učil jste se všechny tyto profese tak, jak roky a práce šla, a stal se z vás velice universální tvůrce, nebo jste se neuměl rozhodnout, čím vlastně chcete být, a tak jste zkoušel kde co,a teď to vlastně všechno umíte?
No, jednu chvilku jsem si připadal jako děvče pro všechno, které ale nic neumí. Ale až po filmu A Mother´s Nightmare mi bylo úplně jasné, že chci filmy režírovat. Předtím jsem koketoval s myšlenkou, že budu kameramanem. Moje zkušenosti s videokamerou byly bonusem a koupil jsem si vlastní DSLR a natáčel ve svém volném čase. Kamery mě fascinovaly, vždycky jsem s nimi rád dělal různé věci a triky. To mě pak dovedlo k tomu, že jsem natočil pár dokumentů, což je skvělý způsob, jak cestovat, natáčet a vydělat si peníze. Kurzy na střední škole mě naučily základy a každý další krok byl stylem pokus-omyl. Také jsem měl šanci dělat produkčního u několika filmů, což je neuvěřitelně důležitá zkušenost k tomu malému úspěchu, který jsem získal. Když se podíváte na jakýkoliv skvělý film z minulé dekády, většina z nich byla produkována režisérem filmu. Chci vyprávět svoje příběhy, a protože si uvědomuji, jaká je na trhu konkurence, tak mi je jasné, že jediná šance jak točit je ta, že si ji vytvořím sám. Vyzkoušel jsem spoustu různých podpůrných fondů a také jsem se snažil pracovat a získat si jméno mezi kolegy-filmaři.
Každý člověk, se kterým jsem mluvil, který prošel filmovou školou, mi řekl, že by si přáli, aby tam neutráceli čas a peníze a vůbec do ní nešli.
Jaká je podle vás snadnější cesta jak se stát filmařem? Navštěvovat filmovou školu a učit se řemeslu, nebo navštěvovat studio, sledovat režiséra při práci, nasávat informace jako houba a učit se OPRAVDU potřebné věci „naživo“ a přeskočit školní léta?
Každý člověk, se kterým jsem mluvil, který prošel filmovou školou, mi řekl, že by si přáli, aby tam neutráceli čas a peníze a vůbec do ní nešli. Také jsem mluvil s lidmi „na place“, kteří pracují na dobře placených místech u filmu, který by nedostali, kdyby nechodili do filmové školy. Já jsem začal pracovat jako asistent režie, což byla práce, která mi dovolila nakouknout tam, kam se běžný člověk nepodívá. To byla pro mě velmi cenná zkušenost. Domnívám se, že předtím, než někdo začne režírovat filmy, by měl úplně chápat, jak vlastně vzniká. Tento proces je velice důležitý. Musíte vědět přesně, co chcete a nemáte moc času na tato rozhodnutí. Čím více rozumíte tomu, jak film vzniká, tím snadněji zvládnete řešit obtížná rozhodnutí. Tomu všemu se můžete naučit „na place“ jako asistent nebo jakýkoliv jiný pracovník štábu. Abyste mohl režírovat filmy, potřebujete se naučit, jak dobře se všemi spolupracovat a hádám, že to se naučíte…ve škole.
Také internet je neuvěřitelná věc. Je to až neuvěřitelné, že všechny základní věci pro filmařinu se můžete naučit právě z internetu. Můžete zde vidět skoro jakýkoliv film, který se kdy natočil, číst si filmové scénáře, poslouchat rozhovory a poznámky štábu, navštívit filmové blogy jako např. nofilmschool.com, kterou až nábožně rád navštěvuji. Podle mého názoru, pokud někdo chce opravdu filmy režírovat, měl by začít právě tady a takto. Natoč film se svými přáteli, dej je na You Tube a sdílej je s ostatními, poslouchej jejich názory, dělej si poznámky. Každý další film bude zase o něco lehčí a vždy v něm použij lekce, které ses naučil při výrobě a po zhlédnutí toho minulého. Udělej další film vždy o něco delší a vždy jinačí.
Kanada je neuvěřitelné místo na natáčení filmů a speciálně ve Vancouveru
Bylo to snadné v Kanadě začít točit filmy? Zažádal jste o nějakou práci, kde byste si obrousil drápky a získal nějaká kredit, nebo jste znal někoho, kdo pro vás otevřel dveře v nějakém studiu? Měl jste v úmyslu pracovat jen v Kanadě, nebo pokud by byla šance odejít do USA, tak byste ji využil?
Jak už jsem dříve nakousnul, můj vstup do filmového světa nebyl nijak snadný. V roce 2011 nebylo ve Vancouveru moc práce, ale měl jsem štěstí a nějakou práci jsem získal. Kanada je neuvěřitelné místo na natáčení filmů a speciálně ve Vancouveru. Je zde hodně velmi talentovaných herců a filmařů, kteří podporují jeden druhého. Kanadští filmaři také dostávají neuvěřitelnou podporu od naší vlády, provinční a národní úvěry, pak jsou tu k mání peníze z Canadian Media Fund, což je národní fond a také je tu vice jak dvanáct filmových fondů. Můj první hraný film financoval muž, se kterým jsem na střední škole trénoval fotbal. S tím, co jsem se při něm naučil ohledně produkce a režírování jsem si pak troufnul na další film s větším rozpočtem. Vancouver a místní lidé jdou skvělý a hodně mi pomohli a rád bych zde točil dál. Pokud by přišla nabídka z USA, tak bych ji samozřejmě využil, za předpokladu, že bych se mohl vrátit zpátky do Vancouveru, až bych práci odvedl.
Řeknete nám něco o svém období v Sepia Films? Kdo tuto společnost vede a co jste tam dělal a jak dlouho? Čemu všemu jste se tam naučil a chtěl jste vyzkoušet co nejvíce pozic nebo je to normální praxe, že lidé tam rotují, aby si vyzkoušeli všechno?
Po několika měsících práce u této společnosti jsem přešel na post asistenta produkce. Tina Pehme a její produkční partner Kim Robert dal, nám všem zaměstnanců, možnost dělat cokoliv, o co jsme projevili zájem, zatímco oni měli svůj projekt v produkční fázi. Pracoval jsem na place a Tina s Kimem pro mě vypracovali speciální „styčnou jednotku“, kde jsem dělal vlastně cokoliv, co bylo potřeba. Ve společnosti jsem pracoval necelé tři roky a procestoval jsem s ní celou Severní Ameriku, Evropu a Afriku a nemohl jsem být šťastnější. V lednu 2015 mě zavolali zpátky, abych s nimi pracoval na televizním filmu Perfect High, což se točilo na Vancouver Island a byla to skvělá práce.
Kdy přišel ten bod, kdy jste si byl jistý, že jste schopný sám natočit hraný film? Musíte získat určité vědomosti, abyste v sobě získal jistotu, nebo prostě cítíte, že na to už máte? Myslíte si, že obecně, pokud režisér váhá příliš dlouho se svým krokem, může ztratit jistotu v sama sebe a film nikdy nenatočit?
Cítil jsem se jistý na režírování filmu v roce 2014 a ta jistota tak nějak přišla díky zkušenostem, které jsem nasbíral na různých postech. Je to samozřejmě spousta věcí, které se musím naučit, ale v duchu jsem věděl, že vlastně jsem schopen zvládnout každou situaci. Austin Andrews mě požádal, abych spolurežíroval jeho film, a já jsem na to radostně přistoupil. Je to skvělý střihač a má více zkušeností než kdokoliv, koho znám. Moje zkušenost a jeho znalosti vedly ke skvělé spolupráci. Myslím si, že pokud chce člověk v životě něco dokázat, tak to prostě udělá, ať se jedná o natočení filmu nebo rozjetí svého byznysu. Když na to nasměrujete svoji energii a čas, tak to dokážete. Myslím, že je velice důležité se zaměřit na to, co chcete dělat a jít si za tím. Plýtváte časem, pokud děláte něco jiného. Jistotu můžete obejít, protože pokud jste dokonale připraven, můžete přesvědčit sám sebe, že to zvládnete bez ohledu na to, jak je to důležité. V tu chvíli pak budete svoji jistotou muset přesvědčit ostatní, že sám sobě věříte. Tak takto já si představuji jistotu.
Co vás vedlo k tomu, že jste pro svůj hraný debut zvolil k natáčení Jižní Afriku? Byly to finanční důvody nebo praktické důvody jako neznámá krajina, která vašemu příběhu vyhovovala lépe? Jaké to bylo filmovat v Johannesburgu? Najmul jste si místní štáb?
Když jsme se rozhodovali mezi tím, zda točit ve Vancouveru nebo v Johannesburgu, ptali jsme se sami sebe, čím lokace rozšíří náš příběh. Lord Jones is Dead je o třech novinářích, kteří se snaží vytvořit příběh pro noviny. V Johannesburgu stále ještě hodně spoléhají na tištené médium, takže to mělo smysl točit to tam. Jakmile lokační manažér přinesl úžasné výsledky, okamžitě jsme se rozhodli jet natáčet tam. Jsou tam neuvěřitelné štáby a tak se stalo, že Austtin Andrew a naše hvězda Chad Krowcuck spolu se mnou jsme byli jedinými Kanaďany na natáčení, všechno ostatní byli najmutí místní odborníci.
Jaký film byste chtěl v budoucnu natočit? Nějaké sociální drama nebo něco, co se vás osobně dotýká nebo pozoruhodný příběh, který nemá naději na kasovní úspěch, ale umělecky je to skvělé? Nebo dáte přednost něčemu univerzálnímu, s čím se trefíte do chuti každého, uděláte si jméno a vyděláte peníze?
Chci točit příběhy, které mají neobyčejné charaktery a nemají moc naděje zaujmout v mainstreamovém médiu. Nechápejte mě špatně, chci natočit příběh o tajném policistovi, stejně jako příběh a člověku, který udělá z propagandy „public relations“. Myslím, že každý film má potenciál, aby se stal finančně úspěšný, záleží na tom, aby člověk zjistil, jak takový úspěch vypadá a aby měl realistická očekávání. Ptáte se, zda bych rád natočil film za stomiliónů dolarů? Jasně že ano. Ale zatím budu dělat jen malé kroky a natáčet příběhy, které mají co říct a budu pracovat s rozpočtem, na který dosáhnu.
Je to neuvěřitelně těžké prodat film, když vás nikdo nezná nebo nezná nikoho, kdo ve filmu hraje
Když natočíte svůj první film a moc lidí vás nezná, je pro vás těžké jej prodat, dostat na festivaly a do kin? Jak prorazíte na trh?
Je to neuvěřitelně těžké prodat film, když vás nikdo nezná nebo nezná nikoho, kdo ve filmu hraje. Festivalový trh dost pomáhá, ale jak se mi zdá, renomované festivaly příliš nechtějí filmy, kde nehrají určité hvězdy, myslím, že použití on-line systému spolu s Videem na požádání (VOD) může být nejlepší cesta, jak se na prodejní trh dostat. Myslím si, že firmy jako Amazon na to už přišly se svojí současnou platformou a budou velice důležité při udržování nezávislého trhu naživu.
Máte svoji vlastní produkční společnost, kde pracujete se stejným štábem, nebo si najímáte různé lidi, kteří jsou momentálně k mání, a pracujete pro kohokoliv, kdo vám nabídne peníze?
Nemám žádnou produkční firmu, ale pracuji pro několik produkčních firem, abych měl na placení účtů, a když dojde na moje vlastní projekty, je to případ od případu. Spolupracuji se mnoha kolegy, ať je to Adam Scorgie z ScoreG Productions, Jesse James Miller z Profile Films nebo s mým režijním partnerem Flicker Theory. Snažíme se najímat stejný štáb, ale samozřejmě, že tým se obvykle trochu liší, když se konečně rozjedou kamery.
Dnes jsou některé filmy stahovány den po premiéře. Myslíte si, že tento současný trend může zabít kina jako médium a také přivést ke krachu některá studia, která přijdou o výdělky za filmy a premiéry na velkých festivalech se stanou součástí historie, protože nebudou potřeba?
Myslím, že ke každému projektu by se mělo přistupovat individuálně. Pokud je premiéra filmu na festivalu, tak to ještě bude asi nedokončená verze, takže to ještě nějakou chvíli potrvá, než se dostane do kin. Osobně si myslím, že by nemělo být možné, aby se jakýkoliv film dal stáhnout dříve, než opustí kina. To by drželo pirátství u země a pomohlo by to kinům. Ale jedním dechem musím říct, že filmy jako je můj Lord Jones is Dead má šanci pouze online, jakmile si odbyde premiéru, a doufám, že se nám tato strategie vyplatí.