Pro mě je animace něco jako deštník celého umění. Je tam malování, akce, sochy, příběh a animace to dává všechno dohromady

Co vás přivedlo na cestu k filmu?

Když jsem byl na univerzitě, hodně mě zajímala literatura. Také jsem zjistil, že umím dobře psát a že by mi šly nejen knihy, ale i scénáře. Pak jsem z čista jasna dostal nabídku pracovat v rádiu a vytvořit sérii o filmu a historii kultury. Mělo to osm částí a vyhrála celou řadu cen. To mi přineslo zájem divadel. Lidé se přišli podívat na moje hry a tak se jim líbili, že mi dali možnost je dělat pro televizi. Tak jsem se dostal až k psaní scénářů pro telenovely, jako jsou velmi populární East Enders. Takže jak vidíte, jedna věc mě přivedla k druhé a tak jsem se etabloval ve filmovém průmyslu a hlavně v animaci, kterou miluji. Pro mě je animace něco jako deštník celého umění. Je tam malování, akce, sochy, příběh a animace to dává všechno dohromady. Tak jsem začal o animaci učit, protože jsem měl zkušenosti z jiných odvětví, které se teď hodily. A úplně zvláštní náhodou jsem se stal najednou ústřední postavou jakéhosi hnutí, které zahrnovalo i animaci a to prosím na universitě, kde nebyl o tento druh umění žádný zájem a nikdo o tom ani nic nenapsal. Filmové knihy nikdy nic nepsali o animaci, filmoví studenti nikdy na animace nekoukali, takže shodou náhod jsem se stal předvojem pro kohokoliv v tomto oboru. Takže teď mám dvě kariéry, jedna je učení a psaní o animaci a druhá psaní scénářů pro televizi a film. Dostal jsem šanci pracovat třeba na seriálu Simpsonovi a dalších slavných sériích. Je to jako řetězová reakce, dělám jednu věc, která mě dovede k druhé. Jednou jsem dělal v Americe seminář o animaci pro lidi z tohoto oboru. Účastníci byli fajn a upřímní a na začátku mi řekli na rovinu: „Přišli jsme, abychom se podívali, jak to funguje. Jestli to bude hovadina, tak máme aspoň den volna, pokud zjistíme, že píšeme líp než ty, tak budeme mít dobrý pocit a pokud píšeš líp než my, tak si můžeme dát u baru aspoň drink“. Nakonec to dopadlo dobře a někteří přišli s nabídkou, zda bych pro ně nechtěl pracovat, takže seminář mi přinesl další práci. Takže díky náhodě jsem se dostal mezi animátory ve velkých studiích a dostal se na samou špičku v oboru. Když jsem byl u nich v kancelářích, zjistil jsem, že mají na poličce moje knihy o animaci a používají je.

Víte, třeba Meliés nebyl ve své době vůbec doceněn, byli to až historikové, kteří ukázali prstem a řekli světu „Podívejte, to je génius“

Jak jste se dostal k práci Karla Zemana?

Jednou jsem viděl v britské televizi Vynález zkázy a zamiloval si to, protože jsem měl hodně načteného Julese Verna a zrovna v tu dobu jsem měl napsat sci-fi sérii pro rádio. Takže jsem začal hledat více informací, mluvíme o době, kdy internet neexistoval. Pracně jsem něco dal dohromady a viděl jeho další filmy, a když jsem psal a přednášel o animaci na nějaké konferenci, uváděl jsem Karla Zemana jako svůj vzor. Nedlouho poté mě kontaktovala jeho dcera Ludmila, protože slyšela, že jsem ve styku s dcerou předního britského animátora Johna Halase, která dávala dohromady jeho studio v Anglii. Tehdy se rodiny Georgese Meliese nebo Arthura Melbourne-Coopera (první britský animátor z 19. století. pozn.a) snažily získat co nejvíce informací o práci svých otců. Víte, třeba Meliés nebyl ve své době vůbec doceněn, byli to až historikové, kteří ukázali prstem a řekli světu „Podívejte, to je génius“. Takže Ludmila mě pozvala do Teplic na konferenci o práci Karla Zemana. Měl jsem přednášku a seznámil se s lidmi, kteří s ním pracovali, co pro mě bylo úžasné. Získal jsem si tehdy již nějakou reputaci, tedy alespoň v Česku a tak mě opět pozvali. Mnohem později mě kontaktoval Ondřej Berenek z pražského Muzea Karla Zemana. Oznámil mi, že chce o něm natočit film a zda bych mu mohl pomoci. Naštěstí jsme měli Tima Burtona v jednom z našich filmů a tak jsme se snažili jej získat také pro Zemanův dokument. Bohužel, zrovna točil v Hollywoodu, což byla smůla, protože on miluje a ctí Zemanovi filmy. Takže jsme získali alespoň Terry Gilliama, dalšího Zemanova ctitele. Během práce jsem se s Ondřejem sblížil. Takže jak vidíte, během mé kariéry jsem pracoval na hodně projektech a všechny byly dílem náhody.

Takže jak osobně vidíte Karla Zemana v kontextu se světovou kinematografií?

Když jsem o něm na přednášce mluvil, řekl jsem, že byl mezi dvěma Georgi-Georgesem Meliesem a George Lucasem. Zeman vzal veškerý um Meliése a namíchal to s Lucasovým digitálním jazykem. Jeho filmy byly brilantní analogovou verzí čehokoliv, co se později stalo digitální. Světlo, smíchání živé akce, loutky, 2D a 3D efekty-to všechno dal dohromady v analogové podobě. Když jsem se tady ve Zlíně v sobotu díval na restaurovanou verzi Barona Prášila, připadalo mi to jako velice moderní film s těmi upravenými barvami. Byla tam jedna věc, která mě hned zaujala. Jistě víte, že jedním z Bohů animace 60. let byl Ray Harryhausen. Uvažte, že již v roce 1963 zanimoval šermířský souboj ve filmu Jason a Argonauti a vzniklo z toho mistrovské dílo. Ale když se podíváte na souboj v Baronu Prášilovi, je to mnohem avantgardnější, mnohem experimentálnější a je to daleko modernější.

Jeho film Vynález zkázy se promítal v New Yorku v 76 kinech najednou, což je naprosto úžasné. Tehdy byla Amerika fascinována vlastní nezávislou scénou

Myslíte si, že předběhl dobu se svými metodami?

Ano, bez jakýchkoliv pochybností. Měl velkou radost pracovat a mazlit se s filmem. Neměl digitální technologii, měl všechny představy ve své hlavě a musel vyřešit jak je přenést do života, TEĎ HNED. Tomu se říká génius. Jeho film Vynález zkázy se promítal v New Yorku v 76 kinech najednou, což je naprosto úžasné. Tehdy byla Amerika fascinována vlastní nezávislou scénou. Filmy se vymanily z Hollywoodu. Začaly se promítat rané filmy Di Palmy, Scorseseho nebo Spielberga a také se dívali směrem do Evropy, kde vznikala celá řada nezávislých filmů. Když se Amerika dívala poprvé do Evropy, pouštěly se filmy Bergmana a Felliniho a objevila i Zemana. Zvláště v New Yorku, který byl vždy levicově orientovaný, zjistili, jak skvělý umělec Zeman je. Jeho filmy s časem nezestárly. U nich je to jako s kouzelníkem. Udělá kouzlo, vám se show líbí, a na jeho konci chcete vědět, jak to udělal. Pokud se díváte na současné filmy, všechno je tak vysoce sofistikované, že o tom, jako se to provedlo, už neuvažujete. Můžete se dívat na filmy jako Captain America a je vám fuk, jak se to točilo, protože berete jako samozřejmost všechny ty exploze a efekty. Už se neptáme, prostě jen vnímáme příběh. Ale i dnes Zemanovi filmy vyvolávají otázky „Jak to jen sakra udělal“. Lidem se líbí příběh, ale, a to je podstatné, se jim velice líbí způsob, jakým je to udělané.

Současná filmová animace už není o skutečném řemesle. Je to o tom, že majitelé studií chtějí brát velké platy

Můžete uvěřit tomu, že on vytvořil všechny ty geniální věci takřka na koleně s minimálním rozpočtem, zatímco nyní se investují desítky milionů dolarů do triků, které mají diváky přivést v úžas?

Současná filmová animace už není o skutečném řemesle. Je to o tom, že majitelé studií chtějí brát velké platy. Znám spoustu dobrých chlapců, kteří pracují ve velkých animovacích studiích v USA. Je to jako když pracují v továrně, dělají skvělou práci a mají průměrný plat. Velké peníze jdou velkých chlapíkům, co třímají otěže firmy. Velké peníze jsou také investovány do reklamy, ale opravdové řemeslo v těch filmech už neuvidíte.

V 60. letech byly animované figurky, třeba jako Krtek Zdeňka Milera roztomilé a něžné. Nyní jsou více sarkastické, násilné a destruktivní. Myslíte si, že je to přirozená evoluce nebo že to jen odpovídá vkusu dnešních dětí?

Je to velice komplexní a komplikovaná otázka. Walt Disney ve 20. - 30. letech vyráběl hloupoučké symfonie. Experimentovalo se a v roce 1934 se staly barevnými. Pak se začal synchronizovat zvuk. Disney zvládl veškeré umění animace a jeho postavy jsou lyrické a něžné. Pak přišli Warner Bros a říkali si „co asi tak uděláme“ a přinesli humorný prvek. Jejich příběhy se staly rychlejšími, bylo v nich více akce, více násilí a hudba byla třeba i jazzová. Pak přišlo studio MGM s Tomem a Jerrym a jejich hrdinové se začali honit a mlátit, rozbíjet věci kolem sebe. V 60. letech přišli Hanna a Barbera a jejich hrdinové více mluvili, scénář byl skvělý, animace se stala méně důležitou. Současná animace je dotlačená k limitu, má rychlost, energii, je to více o prostoru a dynamice, která nepostrádá brutalitu a násilí.

Po celém světě děláte spoustu workshopů, jak to funguje? Někdo vás požádá, abyste mluvit na dané téma a vy se seberete a letíte?

Je to různé. Moje knihy jsou velice důležité. Když byly vydány, řekl jsem nakladateli, že nechci žádný honorář, ale ať za ně nechá knihy přeložit do různých světových jazyků, ať se dostanou do tolika zemí, jak jen to bude možné. Takže teď je ve světě mnoho mých knih. Také moje televizní programy se vysílají po celém světě, takže mi někdo zavolá, že chce, abych vyprávěl o svých knihách nebo o nějakém tématu z televizního programu. Nebo mi prostě jen řeknou, ať přiletím a mluvím, o čem chci. Napsal jsem knihu Animace, zvířata a sport, takže jsem najednou získal kontakty od spolků a organizací v těchto odvětvích.

Takže se dá říct, že jste nezávislý umělec?

Ano, v určitém směru ano. Vždycky jsem pracoval na několika projektech najednou. Myslím, že bych potřeboval více než jeden život, abych to všechno zvládl.

Je pravda, že jste ředitelem Asociace sbírek britské animace?

Víte, neměli jsme nikdy žádný archív animací, nikdo se o to nestaral, nesnažil se to uchovat, takže to byl těžký boj, když jsme začínali sbírat jakékoliv výtvory britských animátorů z minulých let. Dali jsme se dohromady s institucemi jako je Britské muzeum nebo Britský národní archív. Snažíme se získat jakýkoliv před produkční materiál, který poté archivujeme. Rádi bychom vytvořili určitý druh Britského národního muzea animace, ale jsme tak někde uprostřed tohoto snažení a nerad to říkám, ale spousta cenného materiálu zmizela a je ztracena v nenávratnu, což je velká škoda.

Máte v úmyslu také napsat knihu o Karlu Zemanovi a jeho dopadu na světovou kinematografii?

Není teorie bez praxe a žádná praxe bez teorie a žádný pokrok bez historie. Co tím chci říct je to, že vždycky dáváme Karla Zemana jako příklad filmaře, který předešel svoji dobu. Měl jasnou představu o historii a literatuře. Znal Cyrana de Bergerac, znal dobře Julese Verna, věděl o sci-fi a o romantismu a samozřejmě znal i dílo Meliese a to vše používal ve svých filmech. Byl českou avantgardou.

To, co vytvořil ve zlínských ateliérech, bylo výjimečné. Myslíte si, že kdyby měl možnost žít a pracovat v Americe, že by byl tak úspěšný jako byl tady?

Tohle je dost zapeklitá otázka protože Američané mají jiné pracovní metody. Lidé, co mají v rukou peníze, jsou vždy přítomni, takže vás nikdy nenechají jen pracovat a myslím si, že to by na něj mělo negativní dopad. Těžko by se vyrovnával s tím tlakem, že něco musí mít hotovo tehdy a tehdy. Myslím si, že potřeboval svůj vlastní čas a tempo a byl to velice laskavý muž a Hollywood by byl pro něj příliš dravý.

Nedávno jsem mluvil s George Millerem, který natočil Mad Maxe a ten mluvil o Zemanovi jako o velké inspiraci

Myslíte si, že lidi jako Spielberg nebo Lucas byli Zemanem nějak ovlivněni? Když srovnáme třeba Cestu do pravěku a Jurský park, u nás jasně vítězí Zeman na body.

Určitě, oba výše jmenovaní ho mají rádi a respektují jeho dílo. Oni společně se Scorsesem a Di Palmou byli ti, čemu se začalo říkat „Movie brats“, protože byli první, kdo měli vzdělání z filmových škol. Tam nemluvili a neučili se jenom o americké historii, ale mluvili také o evropské historii. Viděli všechny Zemanovi filmy, všichni ho uznávali a líbil se jim a také jím byli inspirování. Nedávno jsem mluvil s George Millerem, který natočil Mad Maxe a ten mluvil o Zemanovi jako o velké inspiraci.

Pohybujete se ve světě špičkových animátorů, vidíte nějaký rozdíl mezi touto komunitou a tou u hraného filmu?

A komunitě animátorů se kupodivu mluví více o Janu Švankmajerovi nebo Jiří Trnkovi, protože jsou považováni za tradicionalisty. Tohle je hezké na festivale animovaných filmů, že tady není žádný status celebrity jako u hraných filmů. Můžete klidně sedět vedle týpka, co je číslem jedna ve svém oboru ve své zemi. Celá komunita si navzájem pomáhá. Nevýhodou je to, jak dostat poselství do celého světa.