Když chce mladý filmový nadšenec natočit ve Finsku film a ukázat ho divákům, má nějakou platformu, kde to presentovat, možná dokonce i s oficiálním požehnáním, nebo je to spíše něco jako undergroundová záležitost?

Vývoj lehčí techniky samozřejmě snižuje práh, kdy člověk může začít buď s nízkým nebo vůbec žádným rozpočtem. U nás je pouze jeden druh školy pro filmaře a sice universita v Aalto. Ale jinak je tu dost škol, které poskytují nižší úrověň vzdělání. V 90. letech bylo podobných škol otevřeno velké množství, což bohužel, zapříčinilo nezaměstnanost na tomto poli. Myslím si, že vice a více undergroundových projektů je realizováno a dokonce některé z nich končí jako hrané filmy uváděné v kinech.

Jaké byly Vaše začátky coby filmaře? Vzal jste jen kameru, dal dohromady pár kamarádů a něco málo peněz a natočil to, nebo jste měl profesionálního rádce a ministerské granty?

Pocházím z dělnické rodiny a jako teenager jsem si ani nedovolil snít o práci na filmu. Později, když jsem studoval filozofii a literaturu na universitě v Helsinkách, jsem se rozhodl podat si přihlášku na filmovou školu. Měl jsem štěstí. Myslím si, že bez navštěvování této filmové školy bych neměl dost odvahy na to, abych začal natáčet nezávislé filmy.

Spolupracujete s filmovými tvůrci z Estonska a Gruzie. Je to kvůli tomu, že oni mají peníze a Vy máte know how nebo proto, že Vám dají podmínky, které byste doma nenašel a takováto vzájemná spolupráce Vám pomáhá zůstat nezávislý?

Můj poslední film byl natočen v koprodukci Finsko-Estonsko. Většina finských filmů je financována z domácích zdrojů přes Finskou filmovou nadaci a jedním z národních tv-kanálů. To jde až do maximální výše jeden millión euro, což při dnešních cenách za výrobu filmů dává jen velmi omezený čas na vlastní filmování. Co se mezinárodní koprodukce týče, ta pomáhá zvýšit rozpočet a také, na příkladu Estonie, nižší náklady na filmování. Také proto jsme točili můj film Rat King v Estonsku. Můj předešlý film Black Ice byl ve spolupráci s německou produkcí a v tomto případě jsme udělali filmové a zvukové post produkce v Berlíně, ačkoliv film se točil ve Finsku. Můj příští film, Absolution, bude mít koproducenty z Irska, což znamená, že střihač a hudební skladatel přijedou z Irska, stejně jako celá postprodukce filmu.

Co si myslíte, že je hlavní pohnutkou nezávislého filmového tvůrce?
a/ natočit film, který chce natočit podle svých představ a to i tehdy, když ví, že z toho nebude mezinárodní hit
b/ získat pozornost a uznání a možná dostat nabídku od velkého studiam která by mu umožnila natočit film a vydělat peníze, které by mu umožnily natočit vice filmů svých vlastních
c/ ukázat na nějaký zajímavý námět, kterého by se někdo jiný ujal, udělal z toho velkorozpočtový film, který by přinesl onu myšlenku miliónům lidí na celém světě

Jsem si zcela jist, že natočení filmu vyžaduje velké množství vůle a nadšení. Tím výchozím bodem může být buď myšlenka, kterou chce filmař jednoduše sledovat nebo láska k samotnému procesu. Myslím si, že opravdu dobře natočený krátkometrážní film může být dobrou vizitkou, která povede k nabídce na financovaní hraného filmu.

"Myslím si, že ty nejzajímavější filmy musí mít určitý kontaktní bod s životem svého tvůrce. Může to být třeba něco, co filmař potkal nebo zažil ve svém životě, nebo jen jeho jedinečný a unikátní pohled na život"

Myslíte si, že pracování s mnohonárodnostní koprodukcí může být cesta k tomu, jak nátačet opravdu hlubokomyslné filmy, být otevřený a vyhnout se diktátu velkých studií?

Já nemám zkušenost se spoluprací s velkými studii, ale jsem si docela jistý tím, že v Evropě má filmař daleko větší kontrolu nad obsahem filmu.

Co je nejdůležitější věcí pro nadšeného filmaře, aby začal svoji kariéru? Vzdělání, dobrý scénář, čisté odhodlání a nadšení, technika nebo znalost dveří, na které je potřeba ve správnou chvíli zaklepat?

Jak jsem se zmínil již dříve, pro mě bylo školní vzdělání nejdůležitější. Nicméně, velmi dobrý scénář v kombinaci s určitým druhem režisérských schopností, zejména přenést svoji vizi na plátno, mohou vést k dobrým filmům. Ale v každém případě hodně nadšení a odříkání bude muset mít režisér ve své výbavě.

Co se snažíte říct se svými filmy? Ukázat prstem na nějaký palčivý problem, nějaký zajímavý společenský námět, říct Vaše vlastní pocity nebo prostě se jen snažíte filmovat dobré a zábavné historky, o kterých jste snil nebo je viděl v reálném životě?

Myslím si, že ty nejzajímavější filmy musí mít určitý kontaktní bod s životem svého tvůrce. Může to být třeba něco, co filmař potkal nebo zažil ve svém životě, nebo jen jeho jedinečný a unikátní pohled na život. V každém případě to musí být individuální úhel. Pro mě je také důležitá určitá morálka ve filmu. Tím nemám na mysli přímo moralizování, spíše skryté snahy přinést alespoň trochu dobra. To může například být příležitost pro diváky, jak spatřit předmět jejich předsudků v novém světle. Mojím osobním posláním je dát tvář někomu, kdo je obyčejně považován za nepřítele. Udělal jsem to ve filmu Black Ice a budu v tom pokračovat i v obsahu mého dalšího filmu Absolution.

Máte nějaké organizované worshopy ve Finsku, kde se mohou sejít mladí filmaři z celého světa a vyměňovat si pohledy a názory nebo si jede každý na vlastní pěst?

O tomhle tématu toho upřímně řečeno moc nevím, ale řekl bych, že je tady stále víc a víc klubů a společností, které natáčejí svoje vlastní filmy díky tomu, že vybavení je dnes docela snadno dostupné.

Využíváte festivaly na které jezdíte jako způsob jak najít spolupracovníky nebo pouze zjistit jak to dělají jinde a možná využít jejich znalosti a triky?

Já prostě hrozně rád jezdím na festivaly se svými filmy. Je to skvělý způsob, jak vidět filmy, které bych jinak neměl šanci vidět. Samozřejmě, že je to take způsob, jak nalézt nové kontakty. Nicméně, mezinárodní koprodukční fóra, která jsou často součástí velkých filmových festival, jsou vlastní cestou jak ukázat film a hledat možné spolupracovníky.