Je možné natočit zajímavý, nezávislý film s důrazem na námět, nikoli na zisk se špičkovým hercem, který je zvyklý brát 15 miliónů dolarů za roli? Mohl byste řekněme přesvědčit Tom Hankse, aby pro vás hrál za 50 000 dolarů?

No, nevím, jestli zrovna Toma Hankse, ale ano, už to došlo i nejlepším hercům, že pokud chtějí opravdu zajímavé a hluboké role, musejí je hledat v nízkorozpočtových filmech.

Film American Dreamz neměl příliš velký úspěch. Bylo to z toho důvodu, že to byla politická satira a americká společnost to nechce poslouchat, protože si myslí, že dělá všechno správně? Domníváte se, že politické špičky stále strkají hlavy do písku, aby se nemuseli setkat tváří tvář s opravdovými problémy, kde by utrpělo jejich ego a odhalilo by to jejich selhání?

American Dreams byl zvláštní film, jeden z těch lepších, které jsem vytvořil, tedy aspoň si to myslím. Dělal si legraci z Bushe v době, kdy lidé stále věřili, že to bylo správné napadnout Irák a předtím, než se proti němu postavili. Více lidí naštvalo to, že jsem si dělal legraci z Laury Bushové. Například tam byla i scéna, kdy Hugh Grant vyletí do vzduchu po té, co ho napadne americký voják se sebevražednou náloží připevněnou k tělu. Takže si myslím, že jsem měl docela štěstí, že jsem to vůbec natočil.

Je to obtížné v Americe natočit politickou satiru? Mohl byste udělat něco podobného po vzoru třeba Monty Pythonů? Proč je Amerika tak prudérní a dělá velké vlny z toho, když se na TV obrazovce objeví ženská prsa, když vyhlašuje, že je svobodnou zemí neomezených možností. Není to tak trochu pokrytecké tvrzení?

Myslím si, že satira je velmi potřebná v podmínkách, kdy útisk zacpává lidem pusu. Člověk by mohl říct, že takový Havel a Mrázek byli nezbytnými satiriky. U nás v Americe jsme utiskování našim vlastní touhou po zábavě.

Píšete hodně her, které se hrají mimo Broadway. Je to proto, že: a) snažíte se najít pro ně publikum a pokud se osvědčí, tak je natočíte; b) jste pilný autor a nemůžete nečinně sedět, proto stále pracujete; c) tyto hry nemohou být zfilmovány, protože mají hlubokou myšlenku, takže je nechcete nechat ladem a uvedete je aspoň na divadle?

Mám spoustu nápadů, které vypadají jako dobré hry. Já jsem vyrůstal v uctívání Čechova, ne Bergmana, takže pořád proto píšu hry. Moc bych si přál, kdyby některou z nich mohl někdo produkovat v České republice. Je tu jedna, která se jmenuje Trust, která je o dominanci a myslím, že by se mohla líbit.

Snažíte se najít vážné náměty o vzdalujících se přátelstvích v moderní době plné technologie, o rodinách, kde má každý tři mobily, ale nejsou schopni spolu komunikovat normálně nebo o osamělosti, proto, abyste pomohl stejně smýšlejícím lidem najít svoji cestu? Nebo máte před očima jen úspěch a finanční stimul?

Vydělal jsem si nějaký peníze a teď mi to už je jedno. Snažím se točit filmy, kde se můžu vcítit do postav a zápletky. Také jsem rád, když můj štáb se stává moji dočasnou rodinou a já rád pobývám „na place“.

Co je Vám nejblíže - psaní scénářů, hraní, produkování nebo režírování? Musíte být mnohostranný nebo byste se rád věnoval jen jedné činnosti, pokud by Vás to uživilo?

Stejným dílem mám rád psaní scénářů a režírování. Produkování mi leze krkem, ale vím, že to je součástí byznysu.

Používáte klienty agentury Vašeho dědečka „Paul Kohner Agency“ ve Vašich filmech?

Ano, občas se některý z klientů této agentury objeví v mých filmech.

Je Váš bratr Chris spolupracovník, bratr ve zbrani nebo konkurent a Vy se vždycky snažíte ho porazit, sebrat mu zakázku a ukousnout z jeho koláče?

Ne, Chris je mi nápomocný a doufám, že to může říci i on o mně. Koláč je dost veliký, abych se na něm uživili oba.