"Režisér Troška použil gagy z mých grotesek, zjistil jsem to, až jsem v kině viděl film Slunce, seno, jahody."

Jak jste začal s natáčením filmů a kam chodíte na svoje nápady?

Začal jsem v roce 1959 natáčením rodiny. S nápady člověk žije. Já se kolem sebe pořád dívám a pořád něco registruji. Něco se mi líbí a už si tam do toho obsazuji osoby a postavy. Já fandím tomu, co chci udělat, protože film musí být o něčem. Mě chytly hraný filmy, které dělám od roku 1960 a udělal jsem jich kolem 160. Zapisoval jsem si různé myšlenky a příhody a z toho pak tvořil scénář. Stále jsem ho měnil a upravoval. Improvizace probíhala většinou přímo při natáčení s herci na place.

Co Vás na filmování přitahuje?

Já nevím, to je něco jako vášeň. Jak jsem říkal, dělám to už více jak 50 let a tehdy bylo okolo taková spousta námětů, které mě inspirovaly.

Nechtěl jste jít na filmovou školu?

Ne, nikdy.

Vaše filmy jsou většinou němé grotesky, netoužil jste pracovat i se zvukem?

Zvuk jsem nahrazoval hudbou, dialogům jsem se vyhýbal, neměly úroveň. Herce nahrávaný dialog spíše svazoval.

Vzpomenete si na svou první cenu na filmové soutěži?

V roce 1961 na soutěži "Rychnovská 8" jsem získal svou první cenu "Cenu okresní rady odborů" za film "Pastevní odchov a kejdování".

Neměl jste ambice dostat se ke státnímu filmu?

V roce 1973 jsem byl požádán Barrandovem, ředitelem Tomanem, abych pro ně natočil film s vesnickou tématikou. Scénář přivezli s sebou. Odmítl jsem, nevěřil jsem si, že bych dokázal řídit celý profesionální štáb. V roce 1981 mě navštívil Vladimír Dvořák z ČT, abych jim pomohl udělat grotesku pro filmový festival v Cannes. K natočení komedie pro kina jsem byl několikrát vyzýván. Paradoxem je, že režisér Troška použil gagy z mých grotesek např. "Pláničkova metoda" - kravám se pouštěla hudba do sluchátek a lépe dojily, farář se "zranil" o ohradník atd., díky svému scénáristovi Petru Markovovi, který mé filmy znal. Zjistil jsem to, až jsem v kině viděl film Slunce, seno, jahody.

Nechtěl jste se filmem živit? Šlo to tehdy vůbec, aniž by jste měl filmovou školu?

Ne. Nešlo.

Myslíte si, že by pro vás dnes bylo natáčení snímků snazší? Nemáme cenzuru, svobodu projevu a kvalitní technika je dostupná?

Nebylo, pravé kulturní hodnoty jsou limitovány penězi v různých formách, včetně forem nekulturních.

Bylo to pro Vás lepší točit tehdy než teď?

Jistě, tehdy bylo mraky neotřelých nápadů. Pravý a poctivý amatér měl podporu amatérských organizovaných forem s potřebnou profesionální informací.

Konzultujete svoje postupy nebo výtvory s někým, kdo je profík ve svém oboru, abyste zjistil, zda třeba jdete správnou cestou?

Ne, nikdy jsem se nikoho neptal.

Dokáže Vás kritika otrávit nebo Vás to naopak motivuje k další práci?

Z kraje mě to těžce otravovalo a byl jsem každému protivný. Bylo mě soustavně vytýkáno odbornýma porotami, že tam mám tolik gagů a pořád něco kritizuji.

Co vás vlastně k filmování přivedlo, měl jste nějaký vzor, kterému jste se chtěl vyrovnat nebo ho napodobit?

Ne, v životě ne. Já se přiznám, já jsem byl trhlej, já jsem za každým momentem viděl možnost nějakého fóru. Musel jsem mít precizní střih a film prostě musel šlapat, musel mít rytmus.

Ve svém věku je vaším posledním filmem střihový videoklip Dežaví po česku, který opět boduje na soutěžích. Jak vás napadl nápad na tento videoklip?

Již jsem byl rozhodnut s filmem skončit. Zalíbila se mi však písnička Tomáše Kluse "Pánu bohu do oken" a její filozofie byla dobrým podkladem pro použití mých gagů ze starých filmů stejného myšlenkového náboje.

Co by jste poradil dnešním tvůrcům, kteří se pokouší obecenstvo rozesmát natočením komedie?

Mají-li sílu a odvahu, ať se do toho dají, ale ať si uvědomí, že dělat legraci, není žádná legrace! Mladým fandím, ale samozřejmě, že to musí mít taky nějaké okraje a limity.

Souhrn ocenění Jaroslava Dolečka

160 filmů hraných a dokumentů, soutěženo se 130 filmy
Z toho 28x v zahraničí v 10 státech
Získáno: 28 hlavních cen
51 1. cen
38 2. cen
38 3. cen
36 čestných uznání
44 cena diváků, v zahraničí 44 cen