Snil jste o tom, že se stanete filmovým režisérem nebo tak nějak to přišlo až v dospělých letech a pak jste se už nechal strhnout?

Když jsem byl malý chlapec, mohlo mi být tak 8 let, viděl jsem svého otce, jak doma stříhal film, který natočil při horolezecké výpravě do Alp. Natáčeli na kameru Super 8 a já jsem jej sledoval, jak stříhal a slepoval jednotlivé kusy filmu dohromady, což dneska už zní téměř archaicky. Ale bylo v tom tolik zaujetí, zápalu a lásky, se kterou ten film dělal, že to byla pro mě obrovská inspirace. Když mi bylo nějakých 18 - 19 let, nikdy jsem nesnil o tom, že bych natáčel filmy, takže se domnívám, že tohle musel být jeden z těch momentů, který mě ovlivnil pro život. Mimochodem, chtěl jsem být původně knězem!! Ale pak se všechno změnilo.

"Česká nezávislá společnost Unitedfilm nabídla zajímavý námět, o kterém uvažuji jako o možném dalším projektu"

Pracoval jsem v zařízení, kde bydlely děti bez přístřeší a potkal jsem tam spoustu zajímavých charakterů. Byla to pro mě velká inspirace a cítil jsem hezký pocit, že jsem někdo, na koho se mohou spolehnout. Ale stále jsem nevěděl, co chci v životě dělat. Koupil jsem si kameru a najednou jsem zjistil, že nejen umím fotit obrázky do rodinného alba, ale že se to i lidem líbí. Účastnil jsem se několika fotografických výstav a lidé si moje fotky kupovali a já si řekl aha, tohle by mohlo být zajímavé. A tak jsem šel studovat fotografování. A při tom jsem zjistil, že statické fotky nejsou pro mě dost, chtěl jsem točit nějakou akci a pak jsem si pomyslel už si myslím, že vím, co bych chtěl dělat. Jel jsem do Mnichova a zaparkoval vedle velkého stanu, který patřil české rodině. Mluvili jsme spolu a ten muž mi vyprávěl o tom, že je režisérem a dělá pro televizi. Bohužel, nikdy jsem se dozvěděl jeho jméno. Vyprávěl mi o své práci a o tom, co právě chystá a najednou mi to docvaklo - sakra, točit filmy, režírovat, to je to, co chci dělat. A to mě tak inspirovalo, že jsem se hned v Mnichově přihlásil do filmové školy. Takže na začátku mé kariéry stál český režisér, zajímavé, že?

Chtěl jste jen vyprávět příběhy, které Vám zaujaly, nebo jste zjistil, že film může být ten správný nástroj pro kritiku některých společenských témat?

Bylo to pokaždé jiné. Někdy jsem přijal nějaký malý příběh, ze kterého jsem pak napsal scénář. Ve svých posledních třech filmech mi byl nabídnut nápad a já jsem se zúčastnil. V tuto chvíli (září 2014) pracuji na filmu, jehož scénář jsem dostal z Ameriky. Je to skvělý příběh a zajímá mě to nejen z pohledu filmaře, ale také jako člověka. Řekne to lidem něco o mé životní filozofii, něco, čemu pevně věřím a to je reinkarnace. Je to příběh psychologa a mladého muže. Mladý muž psychologa inspiruje a změní mu život a pak se dostanou v čase do středověku a zjistí, že jsou otec a syn. Zuří třicetiletá válka a oni musí bojovat o to, aby se vůbec mohli v čase vrátit zpátky. Takže tento film chci natočit v roce 2015. Rovněž mi česká nezávislá společnost Unitedfilm nabídla zajímavý námět, o kterém uvažuji jako o možném dalším projektu, takže práce budu mít asi dost.

Děláte jen hrané filmy nebo také animované?

Teď pracuji na animovaném filmu pro děti, který nám zadalo Dánsko. Režíruje to někdo jiný a já to produkuji, ale normálně dělám jen hrané filmy.

Jak to funguje v Německu, když chce režisér natočit film? Je to dotováno státem nebo ministerstvem nebo všechny peníze musí přijít ze soukromého zdroje?

V současné době je to tak půl napůl. Normálně peníze přicházejí ze státních zdrojů. Kromě toho jsou tu ještě regionální zdroje, jako třeba Bavorsko, Hamburk nebo Berlín. Je to vždy velmi nelehký úkol dát všechny tyto fondy dohromady, protože je zapotřebí vyplnit spoustu papírů a také musí režisér komisi přesvědčit, že je příběh dobrý. Každá komise, která rozhoduje o přidělení grantu má tak 6 -7 členů.

Jaké jste měl pocity, když jste natočil svůj první film? Bylo to vzrušení z toho, že jste udělal něco, co ostatní mohou vidět nebo spíše strach, že e něco může pokazit?

Hm, můj první hraný film „Fussbal ist unser Leben“ se poprvé promítal na festivalu ve městě Hof. Byla to jeho světová premiéra. Seděl jsem v kině a držel přítelkyni za ruku a mačkal ji tak silně, že se na mě podívala a zvýšeným hlasem řekla: „Co to děláš, to je moje ruka, kterou tady drtíš“. Tak jsem se bál a zároveň cítil vzrušení, že to byla skoro fyzická bolest a já si pro sebe říkal - tohle propadne, tohle určitě bude průšvih. Takže, když se diváci začali smát a přítelkyně mě na to upozornila, nevěřil jsem tomu. Když přišel konec a lidi tleskali, smáli se a dávali najevo, že se jim to líbilo, pořád jsem tomu nevěřil. Víte, jste tak pohlcen strachem a vzrušením, že nevěříte tomu, co se ve skutečnosti vlastně děje.

Proč jste si vybral fotbal jako téma pro svůj první film? Mělo to mít nějaký sociální podtext, třeba že lidé ve skupině cítí sílu a chovají se v anonymitě jinak, než když jsou sami?

Ne, ne, nic takového. Producent viděl jeden můj film v  TV a myslel si, že to bylo zábavné. Tak mi poslal scénář a já mu odpověděl: „Tohle nemůžu dělat já, já nejsem ani fotbalový fanoušek, nerozumím tomu sportu a nikdy jsem nebyl na zápase“. Ale on se nedal a zeptal se mě, zda se mi líbil scénář. Přitakal jsem a řekl, že je to skvělý příběh. Na to on odpověděl: „No tak běž na zápas a dívej se. Nemusíš být fotbalový expert, jsi odborník na točení filmu a to je to, co potřebuji“. Šel jsem tedy na zápas a dokonce točil během zápasu Schalke 04. Film nebyl zdrcující úspěch, ale zaplatil se a i dnes se dá stále koupit na DVD.

"Myslím si, že nezávislá scéna je často jedinou šancí pro mladé talenty, ať už to jsou režiséři nebo herci, aby dokázali, co v nich je"

Když natáčí režisér svůj první film, je dobré, když požádá o radu zkušenějšího kolegu, poslouchá kritiky nebo má zůstat sám sebou, věří si, jde svoji vlastní cestou bez ohledu na ostatní, učí se ze svých vlastních chyb a ignoruje novináře - kritiky, kteří na něm tak jako tak nenechají nit suchou?

Já málokdy mluvím s lidmi o svém filmu, na rozdíl o jiných režisérů. Pouze debatuji o scénáři s obyčejnými lidmi a ptám se na jejich názory. Někdy o tom mluvím se svojí přítelkyní nebo jdu do filmové školy, dám jim svůj scénář a zeptám se jich co si o tom myslí. Chci vědět, co si myslí o hlavních postavách, protože to je jádro příběhu. Pokud nemůžete hlavní postavy vysvětlit obyčejným lidem, potencionálním divákům, nemá cenu ten film dělat.

Myslíte si, že je dobré, když má režisér svůj vlastní tým a dělá s ním všechny filmy, přestože se z toho stává rutina a může ztratit svoji břitkost, nebo je lépe dělat s jiným týmem na každém dalším filmu?

Hm, je to různé. Většinou jádro mého týmu je stejné, ale vybírám si jiné lidi na různé pozice. Je to tak 50:50 s každým filmem.

Jak vnímáte nezávislý film a nezávislé filmaře a jak je podle Vás důležité natáčení nezávislého filmu v současné době?

Nezávislé filmy jsou velmi důležité a to i přesto, že je velmi obtížné je natočit. Pro nezávislé filmaře je málo peněz. Lidé raději investují peníze do komerčních blbin, protože to je to, co si myslí, že jim zaručí finanční návratnost. Myslím si, že nezávislá scéna je často jedinou šancí pro mladé talenty, ať už to jsou režiséři nebo herci, aby dokázali, co v nich je. Já bych také rád natočil nezávislý film, ale musel bych nad tím mít kompletní kontrolu. Někdy, když máte deset partnerů, tak jich osm mluví zbytečně moc.

"Před několika lety chtěl natočit malý, nezávislý příběh, ale nikdo o to neprojevil zájem, nikdo nechtěl, aby to udělal. Nakonec si musel najmout mladého německého režiséra, aby to za něj udělal"

Je podle Vás někde hranice, která rozděluje nezávislý film od středního proudu?

Domnívám se, že každý nezávislý režisér sní o tom, že se z něj stane střední proud. Chce úspěch. Ale jakmile dosáhne úspěchu ve středním proudu, hnusí se mu to. Peníze vám nedávají svobodu ve vyprávění příběhů. Ronald Emmerich je velmi úspěšný režisér komerčních filmů. Před několika lety chtěl natočit malý, nezávislý příběh, ale nikdo o to neprojevil zájem, nikdo nechtěl, aby to udělal. Nakonec si musel najmout mladého německého režiséra, aby to za něj udělal. Myslím, že je to velmi obtížné. Když jste režisér, který dělá velké filmy, pak se jen velice těžko budete chtít vrátit a točit malé filmy. Jste zvyklý na dělání velkých filmů, takže když dostanete, řekněme, 15 milionů dolarů, tak můžete zjistit, že je to ještě málo a tak hledáte více peněz, možná požádáte i studio, zda by vám nepomohlo. Jste zkrátka už tak daleko v natáčení úspěšných filmů, že je obtížné se vrátit zpátky. Možná to zní nelogicky, ale tak nějak se nemůžete vrátit zase zpátky a být nezávislý.

Jaká je platforma pro nezávislý film v Německu, máte nějaké filmové festivaly, kde si můžete vyměňovat zkušenosti a povídat a své tvorbě?

Ano, máme tady festivaly, například jeden je v městečku Hof, je to vlastně festival nezávislých filmů. Je tam skvělé publikum a filmy jsou velmi kladně přijímány. Hof je něco jako festival Sundance. Chodí tam producenti, televize tam chodí a hledá nové talenty. Také máme festival v Mnichově, ale ten je spíše pro TV.

Když natáčíte, nebo se díváte na filmy, co je první věc, na kterou se zaměříte? Necháváte úsudek na vlastních emocích, nebo máte nějaký racionální, více profesionální pohled?

První věc, na kterou se ptám sám sebe je - libí se mi postava? Druhá věc o čem to je, že to normální příběh? Dám vám příklad. Můj poslední film je milostní příběh, dva muži, jedna žena. Ona si nějak neumí uspořádat život, žije s úspěšným partnerem, který ji může finančně zajistit, založit rodinu, mít děti. Pracuje s tělesně postiženými osobami v rehabilitačním centru a potká tam chlapce na vozíku, který se chová jako úplný blbec. Ona ignoruje jeho chování a stará se o něj a přemění jeho vztah k ostatním a jeho pohled na svět. Pak zjistí, že je to vlastně velice zajímavý člověk. Na závěr se má rozhodnout, s kým vlastně bude chtít žít, a přestože má ráda oba muže, nastěhuje se k vozíčkáři, protože je to zajímavý charakter, lepší a otevřenější člověk, než její úspěšný partner. Je to velmi zajímavý příběh a proto jsem se také na něj vrhnul.

Co si myslíte, že udělá lepší film? Nadšení, dobrý příběh, ale bohužel nedostatek financí a dobré techniky na jedné straně nebo velký rozpočet, velké hvězdy a profesionální tým, který to dělá jen pro peníze a žádný osobní vztah k filmu nemá?

Pokud mě film pocitově nezaujme, tak ho prostě netočím. Může to být zajímavý námět, může to být neúspěch, kdo ví, ale pokud do mě to nechytí za srdce, nedotkne se mé duše, tak se do toho prostě nepustím.

Pokud režisér natočí, řekněme, tři filmy, které propadnou, co by měl dělat? Zabalit to, nebo se podívat důsledně na to, co dělá, změnit štáb nebo filmovat dál bez ohledu na tyto faktory a doufat, že ten příští už bude mít úspěch?

Hm, to je opravdu těžké říct, ale já to dělám opačně. Když dostanu scénář a nelíbí se mi, nezaujme mě, tak se do toho nepouštím. Někdy mi přijde scénář a vidím v něm něco zajímavého, ale odmítnu ho, protože producent to chce dělat jinak. Pak se mě zeptá, proč jsem odmítl scénář, že je to velmi dobré a já mu odpovím: „Možná je to dobrý příběh, ale ne pro mě“. Chtěl bych udělat to a to jinak a jít tímhle směrem. Takže se stane, že se vrátí a řekne: „Dobrá, tak to tak uděláme“. Takže nakonec se sejdeme a uděláme ten film. Ale musel jsem o to bojovat, abych to udělal, jak to chci já. Moje filmy jsou více méně úspěšné a důvod je ten, že to dělám po svém. Buď to vyjde, nebo nevyjde. Většinou to vyjde.

Myslíte si, že je těžší a těžší zaujmout a udivit filmové diváky, že musíte přijít s něčím novým, novou animací, novými efekty, 3D nebo záleží na dobrém příběhu a způsobu, jakým je film natočen a není k jeho úspěchu potřeba žádné speciální efekty?

Když se dívám na německé filmy na našem trhu, tak si myslím, že by měli být akčnější. Je tady tak velký rozdíl mezi americkými filmy a německými filmy nebo třeba francouzskými filmy. Francouzi už to pochopili. Mají skvělé příběhy a ještě dají něco navrch, takže je to větší a mezinárodnější. Většina německých filmů přijde do určitého bodu, tam ustrne a zemře. Můžete udělat dobrý film za 5,5 milionu euro, ale nepoužijete speciální efekty. Pokud je chcete, musíte jít výš. Ale myslím si, že už by měly být ve filmu tak jako tak, protože publikum je očekává a oni vytvářejí jejich sny. Vzpomněl jsem svůj film o reinkarnaci. To je také důvod, proč mám amerického producenta, protože ten film chci pojmout velkoryseji, je to příběh otce a syna z minulosti a současnosti a já chci, aby to bylo a vypadalo efektní a bylo to něco jako pohádka.

Když jste zmínil německé filmy, že tu jeden, který se nám hodně líbil - Die Welle (Náš vůdce). Nemělo to žádné efekt ani animace, ale velmi silný podtext.

Ano, mně se ten film také líbil. Zneklidňující, inspirující příběh, žádné efekty. Potřebujete pouze zápal a tyhle zneklidňující scény. To stačí k tomu, aby vznikl dobrý a zajímavý film.

Děkujeme za rozhovor

Vítek Formánek a Eva Csölleová

Foto: kino.de