Jaké bylo za Vašich mladých let režírovat filmy? Měl jste tehdy více svobody a nezávislosti, nebo to bylo více sešněrováno předpisy pravidly?

První film, který jsem sám režíroval, byl čtyřicetiminutový, experimentální snímek pro BBC s názvem „The Visit“. Měl jsem úplně volnou ruku, pokud jsem dodržel rozpočet. Když jsem se pak stal zaměstnancem BBC a pracoval jako střihač a režisér, natočil jsem spoustu filmů, kde jsem měl skoro úplnou svobodu, pokud jsem dodržel programové podmínky. Některé projekty byly iniciovány mnou. Byl jsem si vědom parametrů, ale měl jsem velkou svobodu v realizaci.

Myslíte si, že někteří režiséři se nazývají nezávislými jenom proto, aby vypadali zajímavě, ale používají stejnou strategii jako ti komerční? Je nezávislost pouze otázka osobní víry a principů?

No, neznám motivy těch ostatních režisérů, ale pro mě osobně je nezávislost schopnost vybírat si témata a také svoboda k jejich realizaci v osobním stylu.

Když je něco nezávislého, stane se to módou, je to více populárnější, a pak se z toho stane střední proud. Myslíte si, že je někde daná hranice, kde končí nezávislost nebo je to všechno jen v režisérově hlavě?

Na něco už jsem odpověděl v předešlém bodě. Zbytek je pouze hra na kategorie pro kritiky a marketing.

"Nepřestávejte točit filmy bez ohledu na jejich délku nebo rozpočet…"

Co byste doporučil mladým, zapáleným filmařům, kteří mají zápal, ale žádné peníze?

Nepřestávejte točit filmy bez ohledu na jejich délku nebo rozpočet…Trénujte svoji dovednost.

Natočil jste úspěšné filmy s velkými hvězdami. Měl jste všechno pod kontrolou nebo jste více méně musel dělat to, co Vás studio řeklo?

Studia mi nikdy neříkala, jak mám točit filmy, jakmile jsme se dohodli na rozpočtu, scénáři a obsazení. A velice, velice zřídka byly diskuze nad finálním střihem.

Britská kinematografie se kdysi řadila spolu s tou francouzskou k nejlepším v Evropě. Teď nám připadá, že se stala jen odnoží Hollywoodu. Jak Vy sám vidíte britský filmový průmysl 21. století?

Nejdříve bych začal prohlášením, že točení filmů je velké riziko. Nikdo dopředu neví, jak film uspěje jak umělecky tak komerčně. Jeden americký producent mi říkal, že z deseti filmů, které studio natočí, je šest propadáků, tři si vydělají na náklady a jen jeden vydělá pro studio dost peněz, aby ho zajistil, ale NIKDO neví, který z těch filmů to bude. Takže to je komerční aspekt. Z uměleckého hlediska je velice těžké mluvit o současném britském filmovém průmyslu, protože teď je tolik způsobů, jak film natočit, jak ho distribuovat a jak a je promítat. A navíc je zde více talentů než jenom režiséři jako Ken Loach, Mike Leigh ale také Shane Meadows či Andrea Arnoldová.

Nemyslíte si, že v současné době se točí jen sequely úspěšných filmů, ale skoro žádný originální námět? Jsou režiséři líní nebo producenti jsou zbabělí, protože se obávají vložit peníze do riskantních projektů?

Je to jen otázka peněz. Výroba filmu je riskantní záležitost, protože studio si musí být jisté, že film nebude ztrátový. To se někdy stane a někdy ne. Nové projekty se mohou ukázat jako skvělé náměty nebo to může být i velký propadák, ale to dopředu nikdo neví.

Měl jste někdy nějaké nápady, které jste chtěl nafilmovat, nebo jste o nich snil, ale neměl jste buď šanci, nebo peníze?

Jsou tu tři filmy, které jsem chtěl natočit. “Story of an African farm“ se nerealizoval kvůli nedostatku financí. Druhý film se jmenoval „JR from William Gaddiss“, což byla velká satira kapitalismu, ale opět se nesehnaly peníze a potom byl „Darkness at the noon“ od Artura Koestlera, na což jsme zase nezískali práva.

Chtěl byste být mladší a natáčet filmy se současnou digitální technikou nebo jste spokojený, že jste točil filmy v době, kdy jste je točil?

Technologie a zvláště ta současná mě opravdu ani trochu nezajímá. Není to ten hlavní předpoklad filmů, které mám rád, spíše naopak.

Váš film „Útěk ze Sobiboru“ je zajímavým svědectvím holocaustu v koncentračním táboře. Jak hodně Vás zajímaly zločiny 2. světové války a byl jste před natáčením osobně třeba v Birkenau, Osvětimi, Mauthausenu nebo Dachau, abyste to „dostal pod kůži“?

Nejdříve jsem odmítl nápad točit film o holocaustu. Nemyslím si, že se nějak dá zachytit ta hrůza, kterou nám ukazovaly dokumentární filmy nebo dokumenty SHOA. Nicméně Sobibor byl jiný. Ukazoval aspekty židovské zkušenosti, což bylo v přímém rozporu s verzí, že Židi byli podvratní živlové. Nenavštívil jsem žádný tábor osobně, ale byl jsem v blízkém kontaktu s lidmi, kteří to přežili. Také jsem přečetl a shlédl hodně materiálů. Možná, že jsem se podvědomě obával, že by mě ty návštěvy znemožnily natáčení. Těžko říct.

„Stíhači na start“ byl skvělý film o letcích 1. světové války. Na rozdíl od současných filmů podobné tématiky, Vy jste nepracoval s animací. Bylo těžké natočit souboje na obloze, a jak jste získal dobová letadla? Snažil jste se uctít památku hrdinů nebo se Vám jen líbil námět?

Bylo velice těžké sehnat ta letadla. Někdy jsme používali i modely a někdy tam byly archivní záběry. Akční sekvence na obloze bylo těžké nafilmovat, protože byly provázané s příběhem. Měl jsem skvělého asistenta v Deriku Craknellovi a měl jsem i výborného specialistu na speciální efekty a jak správně říkáte, nebyla tam žádná animace. Proč jsem si vybral tento námět? Byla v tom nevinnost, extrémní mládí, zmařené životy těchto pilotů, kteří věděli, že zemřou. A také jsme mohli ukázat nejen rytířskost a statečnost, ale i strach.

Byl jste někdy v České republice, a který ze svých snímkový sám máte nejraději?

Byl jsem na festivalu v Karlových Varech, kde jsem získal cenu za film s názvem „Námořníkův návrat“. Z mých filmů se mně osobně líbí nejvíce „Naked Civil servant“.

 Foto: theguardian.com, www.tech-ops.co.uk