V Hollywoodu je teď spousta lidí bez práce

Vy jste umělecká maskérka, která se nějakou cestou dostala k filmu, nebo jste to již od mládí dělala cíleně?

Bylo to cílené, protože již od útlého mládí jsem přesně věděla, co chci dělat. Byla jsem rozhodnutá dělat maskérku u filmu a samozřejmě jsem chtěla do Hollywoodu, což byla mekka filmu. Říkám byla, protože teď již se tam tolik netočí. Často se točí v Louisianě, v Chicagu a ve Vancoveru, a je to samozřejmě z finančních důvodů. V Hollywoodu je teď spousta lidí bez práce.

Dá se tedy říci, že se Vám splnil Váš životní sen?

Ano, ano, jsem velmi šťastný člověk. Nemám nic, co se mě v životě nesplnilo.

Jak to funguje v té Vaší branži? Studio si Vás najme, Vy si pak získáte nějaký kredit a to se dostane mezi lidi, kteří si Vás pak zajistí na další práci?

V mém případě to tak není, protože já dělám jen s jedním hercem. Já nedělám celý film, pracuji jen s tou hlavní hvězdou. Na začátku kariéry jsem dělala hodně dlouho v televizi, a učila jsem se v prostetickém studiu v LA techniku a proto nejsem vizážista, ale maskér, což je velký rozdíl a vizážista nemá nic společného s mojí prací. Můj první velký film byl se Seanem Connerym. Seznámili jsme se na natáčení japonské reklamy a velice dobře se nám spolu spolupracovalo. A on mě pak pozval na natáčení Jamese Bonda a tak to vlastně začalo. Stala jsem se jeho osobní maskérkou a byla to pro mě velká zkušenost, protože jsme spolu hodně cestovali a Bond se natáčel devět měsíců. Natáčelo se v osmi zemích, takže jsme často létali, já v letadle šila paruky a povídali jsme si.

Během práce s panem Connerym a Dustinem Hoffmanem v New Yorku mi najednou zavolal Roberto De Niro. Sedím v hotelu a zvoní telefon. Zvednu sluchátko a na druhém konci se ozve: „Tady de Niro“. Já mu říkám: „Jo jo, srandičky, fuck you“. A on: „ Ne, tady je opravdu Roberto De Niro“. No a tak začala naše spolupráce.

Můžete se stát se „svými herci“ dobrými přáteli nebo je tady nějaká etická hranice, kterou nesmíte překročit?

Ne ne. My jsme opravdovými přáteli, jsme téměř v každodenním styku, často si voláme. Jsem třeba kmotrou třech dětí Umy Thurman.

Instrumentářka musí znát celou operaci, musíte i Vy znát celý scénář filmu do detailu?

Ano, samozřejmě. Já si přečtu scénář a tak o měsíc dřív než herec, začnu pracovat, shánět informace, dělat výzkum. Například, když jsme natáčeli „Mys hrůzy“, kde Roberto hraje vraha, který znásilnil, tak jsem dostala povolení navštěvovat věznice a bavit se s trestanci, kteří byli za znásilnění zavření. Podle toho jsem pak vymyslela tetování, které jsem Robertovi namalovala na kůži. On zase usilovně měsíc cvičil v posilovně čtyři hodiny denně, aby nabral svaly a pro tu roli se hodil. Takže když přijde vlastní natáčení, přesně vím, jak se herec musí cítit, koho hraje, kdy přijde to a to, jak má vypadat.

Je těžší udělat herce ošklivějšího nebo hezčího a staršího nebo mladšího?

Je to případ od případu, ale musím říct, že třeba film Benjamin Button, kde se Brad Pitt narodí starý a postupně mládne, tak to musela být pro maskéra zatraceně těžká práce.

Vy jste smluvně vázaná jen s De Nirem a Nicolasem Cagem, takže kdyby Vám třeba zavolal Tom Hanks nebo Tom Crusie, tak je musíte odmítnout?

Ne, samozřejmě že bych pro ně mohla dělat, ale když mám těch herců víc, tak ono je pak dost těžké to časově skloubit dohromady. Takže mi je dost líto, když musím někomu odmítnout. Jednou se mi stalo, že jsme natáčeli s panem Connerym v Moskvě a také filmoval Roberto De Niro v New Yorku a chtěl mě tam mít. Takže jsme letěla na 3 dny do New Yorku, a pak se zase vrátila na scény s panem Connerym do Moskvy a takhle to fungovalo celé natáčení.

Jsou i herci, se kterými bych nemohla dělat

Musím fungovat mezi Vámi a hercem nějaká chemie nebo byste mohla třeba říct, hele Roberte, ctím tě jako herce, ale jako člověk mě štveš, já s tebou nechci pracovat?

Podívejte, když s někým trávíte tolik času jako já s tím hercem, tak to prostě lidsky musí fungovat, jinak by to nešlo. Já jsem jejich osobní přítel, maskér, pomocník a dokonce jim i vařím. Mám svůj karavan, kde mám všechno a tak jsem třeba při natáčení upekla českou kachnu a to si pak herci pošmákli. Ten karavan má řidiče, takže když musím na “plac“, tak mu tam narychtuju plotny, dám vařit brambory a dám instrukce. Jakmile skončím, jdu se zpátky podívat, jestli se to už nevaří. Takže pro herce dělám všechno a lidsky to mezi námi musí fungovat.

Když líčíte herce před scénou třeba 6 nebo 12hodin, jsou trpěliví nebo neklidní?

Jsou trpěliví, ale je to těžké. Dám příklad o jednom natáčení. S Robertem jsme vyrazili v 10 hodin večer na večeři. O půlnoci jsme přijeli do studia a do rána se pracovalo se všemi asistenty. Já mezi tím ještě vařila polívky, aby se mělo co jíst. Tak jsme filmovali celý den a ještě celou noc a pak jsme měli den volna. To jsme se šli podívat na denní práce a druhou noc jsme opět vyrazili v 10 večer na večeři, pak o půlnoci do studia a znovu. A takhle to šlo týdny. Bylo to velice těžké, minimálně těch prvních 6 týdnů.

Vy se s herci tedy dost osobně znáte. Jací jsou to lidé, jsou nějak namyšlení nebo tak něco?

Ne, jsou to úžasný lidi. Ale myslím, že mám štěstí i v tom, že jsem již v pozici, kdy domůžu vybírat. Takže kdybych cítila nějaké tření nebo negativní emoce, tak bych rozhodně tu práci nevzala. Jsou samozřejmě i herci, se kterými bych nemohla dělat, ale nebudu je jmenovat a chtěla bych dělat s každým dobrým hercem. Když skončí film, tak za mnou ten „můj „ herec přijde a poděkuje mi za práci.

Promiňte otázku, ale jak jste placená? Za film bez ohledu na tom, kolik toho uděláte nebo jako u holiče, tetování 100 dolarů, zestárnutí o 10 let 200 dolarů atd?

Mám smlouvu na film a dostávám plat jednou týdně.

Když dostanete scénář, jak dlouho se musíte připravovat na film, který se má, řekněme, začít točit v prosinci, abyste to všechno stihla a byla připravená?

Přečtu si scénář a promluvím si s herci. On mi řekne svůj nápad, pak mu já řeknu svůj. Pak začnu mluvit s režisérem a takhle to pokračuje. Většinou, když dostanu scénář, tak po jeho přečtení už mám jasnou představu, co potřebuji a to pak objednám a oni mi to dodají až na plac. Je to týmová práce, v této situaci nikdo není boss a nikdo podřízený.

Když se dává Oscar za make up, jaká jsou kritéria pro jeho udělení? Jak hrozně ten herec vypadal, nebo jak jeho postava zapadla do filmu a období?

Já Oscara dostat nemůžu, já dělám všechno - šaty, masky, vlasy, někdy i kostýmy. Při druhém dílu Kill Bill jsem Umě Thurman barvila její kostým do 4 hodin do rána, protože to, co bylo navrhnutý, nepasovalo. Takže protože dělám tolik práce, nemůžu Oscara nikdy dostat, ale já to stejně kvůli němu nedělám. Mě těší, že mohu dělat to, co pro mě není práce, ale radost.

Pokud člověk už má v sobě rozhodnuto co chce dělat a věří tomu, je už na půlce cesty a má 50 % splněno

Sean Connery byl nebo ještě je považován za sex symbol. Jaký ve skutečnosti je?

Má úžasné charisma. Když někdo přijde do místnosti, tak se nikdo ani neotočí, ale když tam přijde Sean, tak všichni zvednou hlavy, protože vešel „pan někdo“. Ten má v sobě něco magického. S ním vám řeknu jednu příhodu. Filmovali jsme „Jméno růže“ a byli jsme na velikánské tiskové konferenci v Německu. V té místnosti byla velká zima, já jsem do konvice s kávou dala místo kávy červené víno a tak jsem dělala svařák. A Sean do mikrofonu řekl: „Já mám tady maskérku a ta je tak chytrá, že přeměnila kávu na svařák“. Žádné přímé poděkování, ale prostě to takhle oznámil veřejně novinářům. Skvělé.

Často vidíme fotky, jak vypadají herci v civilu a jsou úplně k nepoznání. Obávají se vrásek nebo dokážou vzít stárnutí s noblesou a jako fakt, který se nedá zvrátit?

Ano, tak to je. Já samozřejmě nemohu mluvit o všech, protože to nevím a nebylo by to správné, ale z herců, se kterými já pracuji, nikdo takové starosti nemá. Nikdo. Takže dokážou stárnout a ještě si to užívají.

Co byste doporučila někomu, kdo by chtěl jít ve Vašich šlépějích?

Co bych mu doporučila to nevím, ale rozhodně bych mu řekla, že bude mít nádherný život. Kdo má v hlavě jasno, co chce dělat, není těžké se prosadit. Pokud člověk už má v sobě rozhodnuto co chce dělat a věří tomu, je už na půlce cesty a má 50 % splněno. Schopnosti a zkušenosti přijdou později, ale důležitá je jasná představa a víra v to, co chci dělat. Špatný přístup, který nefunguje je ten, že si někdo řekne, aha, budu dělat v Hollywoodu, budu mít peníze, bourák, vilu, tak to ne. Musíte věřit ve svoje schopnosti, kterými se k úspěchu propracujete.