Letos slavila Filmovka 50. narozeniny. Lišily se přípravy v něčem od ostatních ročníků, byla snaha přinést něco EXTRA na oslavu jubilea?

Hned po skončení 49. ročníku vyrazil náš hlavní tým na několikadenní poradu, kde padala spousta návrhů, jak obohatit jubilejní ročník, a to jak programově, tak organizačně. Z původního brainstormingu pak postupem času vykrystalizovaly ty nápady, které měly šanci na realizaci. Povedla se třeba sekce Comeback, v rámci které se do Hradiště vrátili režiséři, kteří už byli hosty Filmovky. Tentokrát přivezli Sean Ellis, Mohsen Makhmalbaf, Fridrik Thór Fridriksson a Peter Strickland své snímky natočené po předchozí návštěvě LFŠ, a navíc vybrali film z historie kinematografie, který chtěli představit festivalovým divákům. Opravdu velkou práci dala výstava 50: Příběh Filmovky, která sestávala ze tří částí a vyžadovala půlroční bádání v archivech i v soukromých sbírkách pamětníků. Radost máme i z realizace výročních cen, jejichž designu se letos ujal Maxim Velčovský. No a snad se nakonec podařilo přinést divákům větší komfort v rámci zlepšení organizace řad před kinosály, aniž bychom se uchýlili k rezervačnímu systému, který si dle průzkumu návštěvníci Filmovky nepřejí. Ač výsledné řešení bylo nakonec velmi jednoduché, cesta k němu byla dosti trnitá J . (LH)

Kdy začínají přípravy na další roční, a máte nějaký briefing, kde vyhodnotíte ten právě skončený, najdete třeba slabší místa a z nich se poučíte a stanovíte plán na další ročník?

Přípravy na další ročník začínají hned po skončení festivalu. Důležité je už v průběhu či v prvních dnech po skončení zachytit všechny možné problémy, připomínky a návrhy od návštěvníků i všech členů týmu – od služeb u vchodu až po vedení. Vzniklé dokumenty pak pečlivě probíráme na poradě, která probíhá na podzim. Nespíme na vavřínech, dobře si uvědomujeme, že vždy je co posouvat. (LH)

Kolik stálých členů má tým Filmovky, a protože každý má na starost něco jiného, scházíte se třeba 1x měsíčně, abyste zjistili, jak a kdo v jakém směru tu pokročil? Končí přípravy až vlastním dnem zahájení dalšího ročníku, nebo máte deadline, a pak se jen modlíte, aby vše klaplo?

Tým Asociace českých filmových klubů, která je pořadatelem Letní filmové školy, má 10 stálých členů, kteří pracují nejen na Filmovce, ale i na dalších projektech, jako je filmová distribuce či projekt filmové výchovy CinEd. Součástí naší činnosti je i organizační, propagační a metodická pomoc filmovým klubům, které sdružujeme. Jelikož pocházíme ze všech možných koutů republiky, naše komunikace probíhá zejména online. Osobně se scházíme v průběhu roku zhruba jednou měsíčně (zejména v naší olomoucké kanceláři), čím více se blíží Filmovka, stoupá i frekvence našich setkání. V úterý v zahajovacím týdnu festivalu pak probíhá už v Uherském Hradišti poslední porada, kde se sejdou všichni stálí členové týmu plus vedoucí jednotlivých pracovišť a kde se snažíme odhalit a vyřešit poslední organizační nedostatky. Naše celoroční úsilí se zhmotní v moment, kdy se v pátek začne okolí kina Hvězda plnit prvními návštěvníky, rozjedou se promítačky a přijedou první hosté. Ten pocit je k nezaplacení. (LH)

Covid změnil život na celém světě a lidé se naučili být doma. Zaznamenali jste pokles návštěvníků a úbytek hostů ochotných na LFŠ přijet?

Letní filmovou školu, jako snad jediný festival u nás, covid nezastavil a oba „covidové“ ročníky se podařilo za přísných hygienických opatření uspořádat. S poklesem návštěvníků problém nemáme – naopak, poslední roky se nám daří festival od soboty do pondělí vyprodat. Myslím, že po skončení covidové epidemie a všech restrikcí se lidem už naopak zajídalo být doma, člověk je přece jen tvor společenský a Filmovka tuto potřebu dokáže velmi uspokojivě naplnit J . Což se nám potvrzuje i v rámci našich členských filmových klubů, jimž se daří udržovat a mnohde i rozšiřovat komunity zapálených diváků. (LH)

Filmovka je o filmech a vy jich ukazujete spoustu. Jak to funguje se získáváním kopií na festival, a máte představu, co chcete získat a jdete za tím, nebo máte k dispozici seznam, ze kterého si můžete vybrat a podle toho pak stavíte program? Musíte platit za každý půjčený film?

Funguje to tak, že si vymyslíme program a naše milá kolegyně Gabriela je má za úkol sehnat. Jedná a vyjednává s desítkami archivů, studií a sales společností. Někdy je to opravdu detektivní práce, protože ne každý majitel práv má například práva pro celý svět. Jindy vlastní práva pro Českou republiku, ale zase nemá k dispozici kopii. Je to občas velmi dobrodružné. A ano, platíme za každý jednotlivý film, resp. za každou projekci. (IH)

Jak to funguje se zvaním hostů? Máte podobně jako K.V. seznam, ze kterého se snažíte vybrat, a trvá to roky, než dotyčný přijede nebo vás zaujme film či napadne jméno a oslovíte ho a pak ho “zpracováváte“ několik měsíců?

Fungují oba principy, ale základem je bezpochyby ten první. Máme adresář top jmen pro LFŠ, se kterým pracujeme každý rok, a jsou někteří tvůrci, které zveme téměř od počátku naší filmovkové „éry“, tedy třeba od roku 2010 (prozradím jedno jméno: Stephen Frears). Dalším příkladem může být Jim Sheridan, kterého jsme zvali také dvanáct let každým rokem znovu a znovu, a nakonec v roce 2022 na LFŠ opravdu přijel. Tak trochu počítáme s tím, že oslovení hosté a jejich agenti po letech ocení naši trpělivost a možná i s tím, že už jim to stálé říkání „ne“ bude trochu trapné. (JJ)

Jaký je poměr oslovených a odmítnutých, nebo naopak byste měli více zájemců, ale musíte je odmítnout kvůli finančním a organizačním možnostem?

Nikdy se nám nestalo, že by se hostů sešlo příliš moc, tak moc, že bychom někoho museli odmítnout. Problémům s finančními možnostmi i se zrušením návštěv na poslední chvíli jsme v minulosti také čelili, ale často se to týkalo amerických hostů. U nich už jsme poučeni a víme, že dostat do UH relevantního amerického hosta je z hlediska našeho budgetu a servisu, které město může nabídnout, prakticky nemožné. Velkých zahraničních hostů na cenu a retrospektivu zveme každý rok určitě více než dvacet a jsme šťastní, když pak můžeme přivítat dva. (JJ)

Stalo se, že jste uvedli nějaký současný český film, který se v kinech moc nepromítal a díky LFŠ o něj začal být zájem a režisér vám poděkoval, že jste ho zachránili od propadáku?

Ono to je trochu jinak. Když na LFŠ hrajeme film, který už je v distribuci a není to, řekněme, vysloveně hit, pak ho možná diváci objeví a ocení, ale zpětně to na distribuci velký vliv nemá.  (IH)

Prosíte vy tvůrce o premiéry filmů (např. Vlny–Jiří Mádl) nebo naopak tvůrci oslovují vás, protože kde lépe začít než na LFŠ a vy zvažujete a něco vyberete a něco odmítnete?

Platí v zásadě obojí. Díky kolegovi Jardovi Sedláčkovi, který má výborný přehled o všem, co se u nás točí, si vytipujeme filmy, o které bychom měli zájem, a domlouváme se s distributory a producenty, jestli nám ho na festival dají, a zároveň se nám ozývají producenti a režiséři menších filmů a ty nám nabízejí do programu. Vidíme všechno a vybíráme to nejlepší. (IH)

Všechno je dneska-bohužel-o penězích, lidé žijí ve spěchu. Je pro vás čím dál těžší sem dostat tvůrce, kteří by byli ochotni dělat masterclass a besedovat s diváky nebo naopak jsou šťastní za pozvání, protože to je, proč točí filmy, aby mohli s diváky hovořit a znát jejich reakce a pocity?

Je těžké odprezentovat do mailu fenomén, jakým Filmovka je. Naši unikátní atmosféru a neskutečně erudované publikum do žádného PDF prostě nedostanete. Dalším problémem je, že skupina zásadních režisérů ochotných přijet do UH a diskutovat o svých filmech je omezená a my jsme od roku 2008 takových tvůrců už představili desítky. Stále je však zhruba těch 30 jmen, která jsou pro nás přáním a snem, a tahle skupina nám vydrží ještě dlouho. A mezitím nám zestárnou a zmoudří další tvůrci J. (JJ)

Děkujeme za rozhovor

Foto, s díky: LFŠ, Radek Petrášek, Richard Skoumal, Dalibor Glück, Petr Mlch, Marek Malůšek, Tomáš Železný