Velké informační panely v parku před kinem Hvězda informovaly návštěvníky o spletité historii a (mnohdy trnité) cestě této filmové akce od svých počátků až do dnešních dnů. Dalo se tam dočíst o lokacích, které předcházely Uherskému Hradišti nebo o hostech, který tento festival navštívili a kteří si to tady pro svoji přátelskou atmosféru zamilovali.

Rádi sem jezdíme i my, protože se nám líbí ta pohodička, kterou festival nabízí, možnost se setkat s tvůrci či herci a po projekcích nebo při master-classech se jich ptát, což děláme velmi rádi. Navíc jsou tu připraveny projekce filmů vybraných tvůrců, takže zatímco třeba letní kino uvedlo během týdne celou tvorbu génia Karla Zemana, diváci stály fronty na projekce filmů Davida Lynche, které uváděl David Bushman, americký publicista, dramaturg a editor, který Lynchovu tvorbu sleduje již půl století.

Nedávno zesnulá legenda českého filmu a divadla Jan Kačer obdržel in memoriam Ocenění za celoživotní přínos českému filmu. Cenu převzala jedna z jeho dcer, herečka Adéla Kubačáková a diváci mu mohli vzdát poctu sledováním několika jeho vybraných filmů.

Zajímavým počinem organizátorů byl filmový comeback čtyř zahraničních tvůrců, kteří již v minulosti na LFŠ byli. Šlo a Petera Stricklanda, Seana Ellise, Fridrik Thór Fridrikssona a Mohsena Makhmalbafa. Každý z nich představil jeden film, který natočil od své poslední návštěvy filmovky, a kromě toho ještě jakýkoliv titul z historie kinematografie, jako dárek pro festival. Tímto dárkem si tak trochu organizátoři na sebe ušili bič, protože sehnat všechny vybrané filmy bylo opravdu hodně náročné.

My jsme stačili za dobu naší návštěvy vidět šest filmů a zúčastnit se několika besed. Jiří Suchý zde uváděl svůj film Nevěsta, který natočil v roce 1970 a na svoji dobu jde o velmi pozoruhodné dílo. Pan Suchý přes svůj pokročilý věk vtipně a rychle reagoval na otázky diváků a také přiznal, že díky tomuto filmu na čas poněkud ochladly vzájemné vztahy s Jiřím Šlitrem, kterého díky režisérské práci upozadil. Takže se takto svému příteli a kolegovi po letech a na dálku omluvil.

Jan Kraus uvedl film Evžen mezi námi, kde hrál hlavní roli. Na otázku, zda si cení více tohoto filmu, který šel do trezoru nebo Saxany, která mu přinesla popularitu a do dneška se hraje, odpověděl:

„Saxana byla jediný film, ve kterém jsem kdy odmítl hrát. Připadalo mi to jako hrozná hovadina, králíci, čarodějnice a odmítal jsem to vytrvale a oni mě vytrvale přemlouvali. Nakonec jsem, nerad, podlehl a podívejte, jak to dopadlo. Úspěšný film, a i dneska se to po 50 letech lidem líbí. Tohle u filmu nikdy neodhadnete. Václav Vorlíček byl pro mě nejdůležitější režisér a hrál jsem v mnoha jeho filmech, a když mi v 80 letech, tedy poté, co se hodně změnil, nabídl roli, dlouho jsem dával na misku vah pro a proti. Nakonec jsem si řekl, že za to všechno, co pro mě udělal, mu v tom filmu prostě hrát musím.“

Peter Strickland nám zase pověděl, jak je dnes těžké točit film:

„Máte dobrý námět a sháníte peníze a společnost vám je slíbí pod podmínkou, že tam musí hrát hvězdný herec. Ale jak takový hvězdný herec vypadá, podle čeho se najde? Musíte zjistit, kolik lajků má na sociálních sítích, jak je sledovaný na Instagramu a aktivní na Facebooku, sledoval algoritmy, jak je oblíbený, jaký je jeho marketingový potenciál a co si o něm lidé myslí. Tak takhle se dneska určuje a hledá hvězdný herec! Pak ho oslovím, čekám čtyři měsíce, než se uráčí mi napsat a odpověď je obvykle zamítavá. Je to hrozně frustrující. Takže točím tak jeden film za pět let, abych se uživil, píšu scénáře nebo na zakázku adaptuji knihu a moje kreativní ego sedí v koutku těch pět let a čeká na příležitost. Je to hrozně deprimující a těžké, zvlášť v Británii, ale obecně si myslím, že tohle je problém především Západu.“

Podobně mluvil i Sean Ellis, který 17 let pracoval na filmu Anthropoid, protože má k Česku vřelý vztah a tento příběh byl pro něj velmi silný.

„Filmovku mám rád, protože to je to, o čem film má být. Setkat se s diváky, debatovat s nimi o svých filmech, sledovat jejich emoce a dostat okamžitou zpětnou vazbu. Pro diváky jsou filmy určeny. Dnes je práce režiséra velmi stresující záležitost. Když natočíte film a má úspěch, dostanete nabídky a další šanci. Když pak váš další film propadne, je vymalováno a nesmírně těžké se znovu prosadit. Já natočil Cashback, což byl velký úspěch. Již tehdy však vzbudil nelibost u některých lidí a dneska bych byl označen za sexistu a byl bych patrně na černé listině. Pak jsem natočil film The Broken, který byl naprostá finanční katastrofa a já se ocitl v tom, čemu se říká “director´s jail“. Seznam jmen režisérů, kteří na tom jsou nebo byli stejně je skoro nekonečný. Měl jsem nabídky z Hollywoodu, měl jsem točit film John Wick, ale odmítl jsem to, protože jsem chtěl dělat něco intelektuálnějšího. Kdo mohl tušit, že se z toho stane hit a já bych se z té pasti dostal a mohl bych být za vodou.“

Podobně se cítil i Bohdan Sláma, který zde uváděl pozoruhodný film Sucho. Jak sám přiznal, bylo to těžké na něj sehnat peníze a prosadit jej do výroby, a přestože má silnou myšlenku, vztah člověka k přírodě a půdě, do kina na něj skoro nikdo nepřišel. Ale jak doufá, film si cestu k divákům najde i jinak.

Celý týdenní festival zakončila premiéra nového filmu Jiřího Mádla Vlny.

Filmy jsou o emocích a my jsme z Uherského Hradiště odjížděli s velmi příjemným pocitem spokojenosti, a tak jsme si už zapsali termín na příští rok 25. 7. - 31. 7. 2025. See you there.

Foto, s díky: autoři a LFŠ