Narodil ses v městečku Nuneaton u Coventry a prý jsi žil dlouho dobu i v hospodě. To jste byli tak chudí, že si rodiče nemohli dovolit byt, a tak jste bydleli nahoře v hospodě?

Ne, důvod byl jiný. Rodiče tu hospodu vlastnili, nastěhovali jsme se tam, když mi bylo asi 10 let a bylo to v městečku Unstone, kam jsme se z Nuneatonu přestěhovali.

Začal jsi natáčet krátké filmy doma, když Ti bylo 12 let, což bylo v roce 2010. Měli rodiče nějaký vztah k filmu nebo filmovému průmyslu a pokud ne, tak co bylo to, co nastartovalo Tvůj zájem o práci s kamerou?

Maminka byla ženou v domácnosti, protože mám ještě 5 bratrů a otec byl bývalý voják, takže žádný vztah k filmu ani umělecké vzdělání neměli, i když teď mi pomáhá s produkcí.

Bylo těžké se dostat na filmovou školu?

Ne, nebylo. Měl jsem štěstí, že na střední škole byl kurz, který připravoval studenty pro další studia na filmové škole, a tak jsem zde nasbíral spoustu zkušeností, které se mi u přijímaček hodily.

Dronflield není zrovna velkoměsto, že? Pomáhá Ti tento fakt ve filmovém kariéře, protože jsi malá ryba v malým rybníku, a tak snáz dostaneš grant, zatímco v Londýně bys byl jen malou rybičkou ve velkém rybníku plném žraloků, takže šance minimální?

No, fakt, že jsem z tak malého města mi fakt v mé práci a ve filmovém průmyslu jako takovém vůbec nepomáhá. Naštěstí v Sheffieldu je několik skupin, které jsou navzájem propojené, takže to bylo tam, kde jsem získal bakalářský titul v oblasti natáčení filmů.

Natočil jsi tři studentské krátké filmy, než ses vrhnul na celovečerní hraný film A Touch of Vengeance, což byl docela statečný krok. Měl jsi za sebou zkušený štáb, který by Ti pomohl v obtížných situacích nebo ji prostě skočil do vody po hlavě, aby ses naučil takto plavat = natáčet filmy?

Žádný zkušený štáb jsem za sebou neměl, na place byli se mnou dva, maximálně čtyři lidi. Myslím, že skočit do toho po hlavě z člověka vydá to nejlepší, protože to může být jeho jediná šance, takže si myslím, že je to mnohem lepší než se to učit postupně.

Tento film jsi sám režíroval, stříhal, produkoval, natáčel, a ještě i napsal scénář. Bylo to z důvodu nedostatku financí a malého rozpočtu, takže sis nemohl dovolit najmout profesionály, nebo chceš být od začátku autorský, nezávislý filmař?

Zkusili jsme crowdfunding na Go Fund Me a vybrali mrzkých 1 000 liber. Další 2 000 liber byly moje úspory, takže to byl spíše mikro-rozpočet, co jsem měl k dispozici. A ani moje škola neměla v té době moc filmařů, kteří by mi mohli pomoci, takže jsem na to zbyl skoro sám, což mě vedlo k té multifunkčnosti.

Jsi členem Directors UK? A pokud ano, jaké Ti to přináší výhody?

Ne, zatím jsem za člena této organizace nebyl přijat.

Od Covidu se náklady na všechno zdvojnásobily a musí to být velice těžké sehnat peníze na film. Mají začátečníci jako Ty od britského filmu nějaké pobídky, aby mohli rozjet svoji kariéru, nebo, upřímně řečeno, nejsou moc vítáni, protože to znamená konkurenci a víc hladových krků, takže je to otázka „přežije ten nejsilnější“?

Myslím, že Británie pomáhá filmařům z hlediska úlev na daních, pokud je vidět, že ví, co dělají, jinak se každý musí postarat sám od sebe.

Film A Touch of Vengeance jsme ještě neviděli. Dostal se do TV nebo do kin, nebo je to jen pro sledování na internetu?

No, dneska je to všechno o tom, dostat se do toho propojeného řetězce na sítích, o navštěvování festivalů, setkávání se s podobně zaměřenými a naladěnými filmaři na podobně orientovaných akcích. Oba moje celovečerní hrané filmy Nothing Goes a A Touch of Vengeance byly promítány na několika festivalech (Nothing Goes stále ještě festivaly objíždí) a samy si našly cestu na Amazon. Měli jsme premiéry v kinech a s filmem Nothing Goes aktivně objíždím britské univerzity. A Touch of Vengeance je na You Tube a několika jiných platformách.

Děkujeme za rozhovor.

Foto, s díky: archiv Jordana-Kane Lewise