Pomozte dokončit film Ďáblova sbírka

Píšete, že "10 let po námětu film dokončujete“. To jste celou dekádu sháněl finance, točil a pracoval na něm, nebo byly několikaleté pauzy, kdy jste dělal něco jiného a vrátil se k tomu třeba po Covidu?

Durch. Celých deset let, skoro každý den. Jinak to u totálně nezávislého celovečerního filmu ani nejde. Kdykoli naše firma ušetřila dostatečný objem financí, chrstli jsme ho tam. Jak se říká ve filmu Romeo krvácí o poldovi, co měl na zahradě ukryté peníze, „krmil jámu“. Tak my jsme krmili Ďáblovu sbírku. A stále krmíme. Proto byla také vyhlášena crowd funding kampaň na Startovači.

Když jsem poskytoval rozhovor pro Rytmus života o svém bydlení ve skladu, což sice pracuje s motivem mého filmového alterega z Ďáblovy sbírky, kde hraji cinknutého sama sebe, režiséra točícího dokument o zmizelých hrdinech, ale přesto se mi dost ten „rejža“ podobá. V poslední fázi jsem opustil nákladný pronájem a investoval každou korunu do projektu, kterému věřím. Měli jsme nádherné kanceláře ve vile na Vinohradech, kde jsem mohl fungovat. Měl jsem tam sprchový kout, sklad, veškeré zázemí. Obrovskou zahradu. Jenomže potom došly peníze a po Covidu se zvedaly ceny, tak jsme odešli, abychom ušetřili na pronájmu.

Film popisujete jako černá komedie, mystery, crossžánru, který tu ještě nebyl. Můžete prozradit víc, aby se diváci mohli rozhodnout, zda to bude film pro ně?

Jako hlavní motiv filmu Ďáblova sbírka jsem zvolil okrádání naší vlasti v různých podobách. Hlavní hrdinka filmu se musí nějak postavit k osudu svého otce, který si toto téma vzal za své. Takže se nejen snaží zjistit, co se s ním stalo, ale také se pokouší najít vlastní stanovisko vůči jeho usilování. Myslím, že dříve nebo později se každý mladý člověk začne zamýšlet nad cestou svých rodičů. A vztahovat se k ní. To samé platí v širším plánu o vztahu ke své zemi. A pak jim mnohým možná dojde, že národní státy jsou permanentním lákadlem žraloků všeho typu. Každý by si z nich rád kus urval. Okrádat stát nebo národ lze mnoha způsoby. Tvrdím, že k něčemu podobnému došlo i při církevních restitucích, kterých se svým filmem dotýkám také.

Jste proti církevním restitucím?

Nejsem proti restitucím jako principu, jsem proti objemu a formě církevních restitucí. Církev nikdy nic nevybudovala sama o sobě, vždy šlo o spolupráci s městem a donátory z řad farníků. Typickým příkladem může být prodej Jindřišské věže. Byla postavena městem Prahou a měšťany jako součást kostelního areálu Kostela svatého Jindřicha a Kunhuty v patnáctém století. A nyní ho Arcibiskupství pražské prodává s tím, že je mu jedno, kdo ho koupí, hlavně, že za něj dostane částku minimálně 75 milionů. Dokonce ho ani přednostně nenabídlo městu. To jde proti všem slibům, že církev nebude restituovaný majetek rozprodávat. Ostatně fakt, že v tom rozsahu, v jakém proběhly, byly církevní restituce protlačeny v parlamentu za pomoci dvou přeběhlíků, aniž by na jejich objemu panoval konsenzus, opoziční poslanci dokonce zákon označovali za „krádež století“ a vládní poslance obviňovali z vlastizrady, jasně ukazuje, že česká společnost zase jednou donucena odevzdat své vlastnictví bez konsenzu, že je to tak správné.

Když je to něco, co tu ještě nebylo, sázíte na divácký zájem vidět něco zcela neotřelého a je to důvod, proč nebylo lehké sehnat finance na něco podobného, protože potencionální zdroje se bály nejistoty?

Spíš mi šlo o to, vyhnout se autocenzuře. Sám jsem si ověřil, jak těžké stále bojovat s tím vnitřním strachem a obavami, co ti na plátně projde a co už ne. Když jsem kdysi dávno koprodukoval s Českou televizí kraťas Byl jsem mladistvým intelektuálem, prošli jsme s kolegy Štěpánem Kopřivou a Jiřím Pavlovským svobodně ústrojím tak velké organizace jenom proto, že na nás nikdo neměl čas. Prostě měli důležitější věci na práci než dohlížet na tři šílence. Navíc producent Čestmír Kopecký byl zvyklý na projekty, které vybočují, stál za sérií Česká soda. Přesto, pokud by dramaturg přiřazený na vývoj „Intelektuála“ stihnul zasáhnout, nikdy by náš film diváci neviděli v té podobě, v jaké se nám ho podařilo dokončit. Totéž zombie komedie o hledání smyslu života Choking Hazard. Se Štěpánem Kopřivou jsme film produkovali, aniž by si nás kdokoli z oficiálních filmových míst všiml. Nedostali jsme ani korunu od fondu nebo televize a ani jsme o to neusilovali. Všechno jsme si platili spolu s privátními investory a za pomoci filmové garancie distributora Bontonfilm sami. Protože pokud tvoříš s vědomím, že budeš žádat o peníze na tvorbu nějaká oficiální místa, vždy se vnitřně kontroluješ, podrobuješ autocenzuře. Přemýšlíš, zda jsi to či ono nepřehnal a jestli to někoho nenaštve. Jenže film o církevních restitucích zákonitě naštve mnohé. A s tím se pojí to slovo nekrást. Okrádat stát nebo národ lze mnoha způsoby a při církevních restitucích k tomu dle mého názoru došlo.

Když filmař přijde s něčím zcela novým (Záhada Blair Witch), může to mít fenomenální úspěch nebo zůstat nepochopeno, nebojíte se varianty B?

Také bych se mohl bát varianty Z. Díky tomu, že na filmu makám od námětu už deset let, že téma Zastaralo. Ale já jsem jako tvůrce byl historicky často napřed. Choking Hazard je toho nejvýraznějším příkladem. Když jsme ho natáčeli, vznikala jediná další zombie komedie ve Velké Británii Soumrak mrtvých neboli Shaun of the Dead. Ve světě nás obdivovali, film startoval na prestižním Tribeca Film Festivalu v New Yorku, v českých kinech nás nechápali, zombíci byli neznámým pojmem, natož komedie s nimi. Dneska už to zní jako urban legend, ale taková byla v nultých takřka před-internetových letech doba, vždyť takový Facebook byl založen až 4. února 2004. A kolik přijde diváků? Věřím, že dost, film je snad chytrý i přístupný široké škále milovníků kina.

Pro jakou diváckou obec je film určen a můžete prozradit herecké obsazení?

Vatikán, Adolf Hitler, černý humor, tváře vlastenectví, postoj k vizím našich předků, síla přátelství. Ďáblova sbírka nese podtitul černá vlastenecká komedie. Napsal jsem Ďáblovu sbírku pro vlastence nikoli pro pitomce. Hlavní roli mého filmu reprezentuje dívka, která se podobně jako mnoho mladých lidí před ní musí bolestivě rozhodovat, zda její otec volil správnou životní cestu. Co se týče obsazení, napsal jsem hlavní mužskou roli na tělo Bohumírovi Starému. Mirek Starý je extrémně zkušený, fantastický herec, kterého znají jen filmoví odborníci. A o to mi přesně šlo. Seznámila mě s ním kdysi herečka Simona Prasková a stačilo mi pár minut v jeho přítomnosti, abych pochopil, že herce s takovou mírou autentické energie do svého projektu potřebuji. On začínal v nějakých devatenácti letech u klasika žánru, kterému se říká „character driven movie“, Karla Kachyni. A hned hrál hlavní roli. Režisér Kachyňa byl proslulý přesným a výrazným postižením psychologie postav, často zachycuje běžné lidské osudy, zajímá jej svět outsiderů. To je přesně to, co jsem chtěl v Ďáblově sbírce vyprávět. Kdybych měl styl Ďáblovy sbírky ještě víc upřesnit, tak jsem se snažil, aby šlo o průnik Karla Kachyni s Rainerem Wernerem Fassbinderem.

Jde čistě o Vaše autorské dílo, kde jste scénárista, režisér, producent, střihač?

A taky herec (smích). Ale střih, kameru, obrazovou a zvukovou postprodukci jsem svěřil schopnějším machrům, než jsem v těchto kategoriích já sám.

Hodláte mít premiéru v Lucerně, proč zrovna tam? Citová vazba nebo nějaká symbolika?

Některé scény se v ní natáčely. A symbolika je obsažena už v samotném názvu toho Kina. Mohli ho nazvat nějak hollywóďansky bombasticky englicky, jako se to dnes často děje, ale věděli, že staví v Praze a zvolili krásné, cizincům srozumitelné slovo Lucerna.

Vytvořil jste platformu Startovač, abyste mohl finančně film dokončit? Kolik Vám chybí, a co když se peníze nesejdou, co dál?

Když moji známí kdysi Startovač zakládali, oslovili mne jako prvního českého producenta, abych vybíral na dokončení projektu peníze a systém pomohl zviditelnit. Tehdy jsme na crazy komedii Vidět a zemřít nevybrali. Možná je to dobře, protože jsem se pustil do Ďáblovy sbírky a teď jsem těsně před dokončením. Snad vybereme, jsme v polovině akce, máme polovinu cílové částky. Věřím, že i za pomoci vašich čtenářů, kteří berou nezávislost jako hodnotu, se to podaří.

Ještě jednou tedy, pomoci nám můžete zde a v budoucnu snad na premiérovou viděnou v Kině Lucerna.

https://www.startovac.cz/projekty/dablova-sbirka

Děkujeme za rozhovor.

Foto, s díky: Alfedus, spol. s.r.o., archiv Marka Dobeše