Začala jste jako zpěvačka, tanečnice a modelka. Znamená to, že jste zkoušela v showbyznyse různé profese, jednu po druhé, ale konkurence byla obrovská a úspěch skromný, takže po dekádě marného boje jste se rozhodla jít za kameru a dělat úplně něco jiného?

Vidím, že jste si mě pěkně nastudovali, že? Vývoj mé profesní kariéry je jako vývoj lidského života a člověka, který postupně nabírá zkušenosti a stoupá nahoru. Jako malá holka jsem byla velmi plachá a introvertní a věnovala se věcem, kde jsem mohla být spíše sama. Kreslila jsem, dělala sochy, fotila, a to jsem dělala až do svých dvaceti let, kdy jsem vylezla ze své ulity a dala své portfolio dohromady a začala dělat modelku, chodit na castingy, a navíc jsem účinkovala s Free Street Theatre Company, kde jsem svoje dovednosti rozšířila o zpěv, tanec a hraní. Byla to tvrdá, ale dobrá škola, a přinesla mi hodně zkušeností. Také jsem tancovala s taneční skupinou, a to se mi hodně líbilo. Jednoho krásného dne se mě agent, se kterým jsem spolupracovala zeptal, zda bych nechtěla zaskočit za herečku Maude Adams v televizní sérii. Já jsem na to kývla a zamilovala se do filmové práce. To mě dovedlo k záskokům za Jane Fondovou a další herečky a tím jsem se dostala do blízkosti práce před a za kamerou. Po čase jsem zjistila, že mi je lépe a cítím větší kreativitu za kamerou jako členka štábu a prošla jsem různými pracovními pozicemi na place s tím, že jsem se chtěla stát producentkou. To mě dovedlo až k pozici, kdy jsem začala zastupovat režiséry, animátory, umělce z oblasti vizuálních efektů a také hudebníky, kteří pracovali na televizních reklamách, a tomu se také dodneška věnuji.

V Chicagu jste pracovala jako záskok pro herečky hlavních rolí. Co to přesně znamená, za koho jste zaskakovala? Nemluvíme o kaskadérských nebo intimních scénách, že?

Trochu jsem to už nakousla, ale vysvětlím to podrobněji. Záskok je skvělý způsob, jak získat zkušenosti a porozumět filmování. Záskok by měl být stejné nebo velmi přibližné výšky, váhy, barvy a délky vlasů a barvy kůže, jako ten, za koho zaskakuje. Režisér mi pak řekl, kam si mám stoupnout, kam mám jít a při tom se nainstalovaly kamery, světlo a vše potřebné se připravilo. Pak jsem musela odejít ze scény (bohužel) a přišla dotyčná herečka, se kterou se natáčelo na již nastavené scéně. Pro mě to byla skvělá příležitost, jak se naučit vše o pohybu a nastavení kamery, světla a správném časování.

Zatímco jste tohle dělala, získala jste i nějaké mini role ve filmu, takže se dá říct, že jste herec-samouk, nebo jste měla nějaké herecké kurzy, které se Vám pak hodily a vše se pak začalo na sebe nabalovat?

Když jsem dělala ty záskoky, tak jak režisér, tak i jeho asistent si všimli, že mám nějaké herecké zkušenosti, a tam mi řekli, abych si na sebe oblékla potřebný kostým a jen tak z ničeho nic mi dali ve filmu příležitost. Takže bych řekla, že jsem z poloviny samouk a tu druhou polovinu tvoří klasické herecké kurzy, které jsem za pochodu absolvovala.

Záskoky byly pro mě skvělá příležitost, jak se naučit vše o pohybu a nastavení kamery, světla a správném časování

Pak jste dostala práci v reklamní agentuře v Chicagu, která pracovala ve filmové branži. Co konkrétního jste na té pozici dělala? Třeba nějaký výrobce hodinek za Vámi přišel s tím, že má půl milionu dolarů a chce product placement v připravovaném filmu a Vy jste zavolala produkci a zeptala se jich, zda mají zájem?

S product placementem jsem moc nepracovala, ale klidně bych to zvládla. A kromě toho, jsem nebyla zaměstnanec reklamní agentury, ale pracovala jako nezávislý reprezentant, který zastupoval různé režiséry, produkční firmy a pomáhala reklamním agenturám, když potřebovali pomoci s produkcí a post produkcí pro vysílání, média na sociálních sítích, tisk a reklamní kampaně. Pořád to ještě dělám, protože mám kontakty, je to lukrativní a hodně mě to baví.

Takže takhle jste nahromadila kontakty s režiséry a jinými osobami a založila svoji vlastní agenturu? Kolik máte zaměstnanců a co konkrétně Vaše agentura pro klienty dělá? Kolik jich máte ve své stáji, a pokud jim seženete práci, dostanete 10 %, takže když nevydělávají oni, Vy také ne?

Za ty roky, co jsem ve filmové branži, jsem si vytvořila spoustu přátelských vztahů s mnoha umělci u nás doma i v cizině. Momentálně je nemám smluvně vázané, pracujeme na bázi důvěry, přátelský stisk ruky místo smlouvy a je to projekt od projektu. Tohle mi vyhovuje víc, protože nikdo z nás není ve stresu, že musí tomu druhému sehnat práci. Je to situace, ve které nikdo neprohraje, když jim seženu práci a nikdo není pod tlakem, když ji neseženu. Věříme jeden druhému a užíváme si faktu, že práce a pocity jsou propojeny. Domnívám se, že dobrý vztah pak plyne tímto způsobem lépe. A co se mých procent týče, závisí na rozpočtu a typu projektů.

Bylo to snadnější, rozjet svoji agenturu v Chicagu a pak jako dobře rozjetá společnost proniknout do Hollywoodu, než začít od nuly rovnou v Hollywoodu nebo v New Yorku? Je konkurence tvrdá ale férová a nejlepší nabídka vyhrává, nebo je to souboj bez rukavic, používají se špinavé triky, úplatky a sex, jak se dostat výš, protože peníze je to, oč tu běží, a tak vyhrává ten nejsilnější?

Když jsem žila v Chicagu, byla jsem velká ryba v malém rybníku a od té doby, co žiji v Los Angeles, plavu mezi žraloky...

Bylo to samozřejmě snadnější být velkou rybou v Chicagu, což je město, kde funguje velká reklama. Ale proto, abych mohla nabízet a prodávat televizní série a filmy, LA je velice dobré a důležité místo.

Přijela jsem do LA před mnoha lety, se snahou rozvinout svoji hereckou kariéru a cítila jsem ten velký tlak, kdy každý potřeboval být krásnější a talentovanější než ten druhý a bylo vžité klišé lézt do postele šéfovi castingu. Ale jsem hrdá na to, že mohu říct, že jsem se s nikým nevyspala na své cestě nahoru, takže mi to trvalo mnohem déle než ostatním. Ale já se rozhodla používat svoje zkušenosti a mozek místo jiného orgánu svého těla, a proto to taky šlo tak pomalu. Pořád spolupracuji se svými kontakty ze středozápadu a práce s nimi mě baví. Ale co se velkých hraných filmů týče, většina kšeftů je uzavírána v Los Angeles a přišla jsem na to, že aby člověka ve filmovém průmyslu brali vážně, je to nejlepší místo, kde člověk může být. Jak říká jedno přísloví “Pokud jste v Římě, chovejte se jako Římané“. Tak takhle to funguje ve filmu v Kalifornii. A co se týče poznámky a tom, že vyhraje nejsilnější, tak to tady tedy zcela určitě platí. Do té doby, než přijdete na velký, dobře rozpoznatelný a žhavý projekt, jste jen obyčejný outsider, který se snaží prorazit, a bohužel takových je kolem velká většina. Takže do té doby, než se dostanete do těch správných a velkých dveří, jste nula.

Pracujeme na bázi důvěry, přátelský stisk ruky místo smlouvy a je to projekt od projektu

Snažila jste se proniknout de „velké ligy“ v Hollywoodu, nebo tohle Vás nikdy nelákalo, protože je to jen pro vyvolené a stejně točí většinou hovadiny, remaky, sequely a rebooty a Vás zajímají OPRAVDU DOBRÉ příběhy, které nemusí zrovna vydělat desítky miliónů, ale aspoň jsou o něčem a chtějí něco říct?

V současné době se snažím dostat se do „velké hollywoodské ligy“. Oficiálně tady bydlím a pracuji čtyři roky a za tu dobu jsem navázala skvělé kontakty s hlavními produkčními společnostmi, spisovateli, studii a streamovacími společnostmi. A jsem velice vděčná za to, že mi věnují pozornost, berou mě, a berou i vážně to, co jim chci nabídnout. Pracuji pouze na IP, což znamená „intelektuálních projektech“, které se mi líbí a věřím jim. Mám jich spoustu a moc ráda bych, aby se dostaly na velké nebo menší obrazovky. Co je zajímavé a líbí se mi, je to, že když čtu knihu nebo scénář, vidím to již jako hotový film.

Jsem si jistá, že až budu mít jeden či dva hity, že telefon nepřestane zvonit a studia budou chtít vědět, co dalšího mám v záloze. A doufám a těším se, že to se stane ve velmi blízké budoucnosti.

Vlastníte hodně práv ke scénářům, knihám a příběhům. Znamená to v praxi, že hodně čtete a hledáte na knižním trhu a snažíte se najít nebo vycítit, co by mohl být dobrý a zfilmovatelný příběh, pak zaplatíte třeba 10 000 dolarů autorovi, koupíte práva, a pak se je snažíte nabídnout studiím, takže vyděláte peníze, když je prodáte a tratíte, když se Vám to nepovede? Máte raději opravdu dobré příběhy, i když se nejeví jako komerčně výdělečné nebo berete cokoliv, co se může dobře prodat, vydělat Vám peníze, a ty pak můžete dál investovat a stát se tak nezávislá?

Dělám si většinou to, co uznám za vhodné, a jak jsem se již zmínila, snažím se nabídnout a prodat jen to, co se mi líbí. Takže myslím, že o sobě můžu směle říct, že raději sama nastavuji trend, než někoho kopíruji a následuji. Jsem umělec a umělecký producent. A neplatím velké peníze za opce na díla. Většinou to funguje tak, že sepíšu s autory kupní smlouvu a pak se to snažím prodat komukoliv, kdo projeví zájem. Takže to není tak, že hned na začátku procesu bych měla velké náklady. Je to hlavně můj čas a ten je hodně cenný. Neříkám, že jednou nebudu muset zaplatit spoustu peněz za nějakou opci, ale momentálně to nedělám.

Je pro Vás jako producenta a vlastníka práv těžké pracovat v současném trendu LGBT a nastavených „politicky korektních“ pravidel, která tvůrcům omezují svobodu? Co si o nich myslíte Vy, „vítejte zpátky v temných 50. letech“?

Upřímně jsem ráda, že je nyní v Hollywoodu diverzita a myslím si, že předtím to bylo nastaveno až nepřirozeně přímo na bílou, střední Ameriku. V současné době pracuji s autorem na scénáři a musíme si dávat zatracený pozor a být opatrní. A v reklamě je také zajímavé vidět potřebu pro diverzitu. Nedávno mě kontaktoval Nissan kvůli vytvoření reklamy pro LGBTQ rodinu, takže tato záležitost proběhla všemi médii.

Když čtu knihu nebo scénář, vidím to již jako hotový film

Můžete nám říct, který film byl Váš největší dosavadní úspěch a se kterými známými režiséry jste pracovala?

Před dvaceti lety jsem získala skvělého Martina Scorseseho jako výkonného producenta pro film Brides (Nyfes), řeckého režiséra Pantelise Voulgarise. Film si vedl dobře, ale nebyl to nějaký kasovní trhák. Byla jsem také producentkou na ruském filmu Brat 2, který si vedl velmi dobře. Ale cítím, že můj největší úspěch mě teprve čeká a je to velmi blízko.

Když jsme se snažili oslovit agenty některých herců pro rozhovor, a tedy jim udělat reklamu, 99 % se ani neobtěžovala nám odpovědět na e-mail a poslat nás do háje. Je to normální praxe nebo jen arogantní chování agentů, což je normou v dnešním filmovém průmyslu?

Ano, bohužel velcí agenti si drží velký odstup a nejsou vstřícní, pokud nejste velké jméno. Pokud jste, tak to obrátí a budou na vás agresivně dotírat. Já mám jiný přístup a vždycky se snažím každému odpovědět, protože si nemyslím, že někdo je důležitější nebo lepší než ten druhý. Někteří lidé jsou víc úspěšní než druzí, ale každý z nás má místo a čas, kdy zazáří a člověk nikdy neví, kdo se kam dostane a jak důležitý pak bude, takže si myslím, že je lepší být milý a slušný ke všem již nyní.

Máte radši malé štáby, upřímného režiséra s malým rozpočtem ale správným přístupem a dobrým příběhem, nebo velké společnosti, velká studia a odtažité, byť bohaté a vlivné lidi?

Mám ráda a také ráda oceňuji talent, takže je jedno, jestli je to krátkometrážní film s malým rozpočtem nebo velký hraný film, myslím, že geniálnost je geniálnost. Jestli se příběh řekne za 2 hodiny nebo 30 vteřin, pokud to je dobré, tak je to prostě dobré.

Děkujeme za rozhovor.

Foto: Val Gobos