Letní filmová škola 2022: Jak si Arvéd s Kocábem dali na Velké premiéře Slovo a jeli na Grand Prix s přáním Kdyby tak někde hořelo
Autor: Eva Csölleová, Vítek FormánekLetošní Letní filmová škola proběhla po dlouhém období pandemických omezení opět v plné parádě jen s jediným rozdílem, že trvala 6,5 dne místo 10. Důvodem zkrácení je podle ředitelky festivalu Radany Korené finanční neúnosnost, protože mají mnoho let stejně vysoké dotace, ale náklady rostou a momentálně není žádný velký komerční partner. Domníváme se, že ten týden je optimální. Letos se do něj organizátorům podařilo komprimovat 221 projekcí 178 filmů, 5 lekcí filmu, 89 položek odborného programu a 67 doprovodných akcí.
Festival zahájila světová premiéra filmu Michael Kocáb - rocker versus politik, který osobně přijela představit jeho režisérka Olga Sommerová a na otočku přijel diváky pozdravil i hlavní hrdina filmu.
Festival byl jednou velkou poctou legendárnímu režisérovi Martinu Fričovi, a kromě výstavy fotografií z natáčení, která byla instalována ve foyer kina Hvězda, bylo divákům promítnuto celkem devět filmů z dílny tohoto tvůrce.
Na této akci nejvíce oceňujeme možnost setkání s tvůrci filmů buď po projekcích nebo při Lekcích filmu a možnost jim klást otázky. Kdy se člověku poštěstí setkat se třikrát za den s režisérem nominovaným šestkrát na Oscara? Jima Sheridana zvali organizátoři na festival celých 14 let a letos se jim to konečně podařilo. Tento tvůrce točí filmy s kritickým pohledem na život v Severním Irsku a na vztah Británie k němu. Největším zážitkem pro nás byla večerní projekce snímku Ve jménu otce, po kterém Jim besedoval s plným kinem až do půlnoci. Jaké větší ocenění si může režisér přát, než sál nabitý diváky zajímající se o jeho práci? Sám k tomu řekl:
„Tohle byl úspěšný snímek, který nevyprávěl vyloženě o Severním Irsku, ale šlo především o emotivní příběh nespravedlnosti. Silný je zejména proto, že vyprávěl o nenásilí, ale nejsem si jistý, že se lidé chtějí dívat na příběhy o etnických nebo sektářských konfliktech. Do této problematiky je těžké proniknout, a ještě těžší je s sebou strhnout diváky.“
Pan režisér obdržel Výroční cenu AČFK.
Z podobného těsta jako Jim Sheridan je i polský režisér Wojciech Smarzowski, který v minulosti uváděl na tomto festivalu své kritické filmy Volyň a Klér. Tentokrát přivezl film Svatba, ve kterém se opět strefuje do palčivých míst polské historie, vztahu k židovské otázce, antisemitismu a zajímavě ho konfrontoval se dneškem, takže je patrné, že se od války moc v Polsku nezměnilo. Pro nás byl tento film tím nejsilnějším zážitkem z celého festivalu a velmi oceňujeme statečnost a úsilí pana režiséra, který to doma nemá jednoduché. Dle vlastních slov polský ministr kultury označil film za brak, stejně jako film Klér, který navíc ani neviděl. Ani světové festivaly v Cannes, Berlíně či Benátkách nezařadily snímek do projekce, což je již alarmující. O to více si ceníme toho, že jej koupila ČT. Tyto filmy, na které se těžko shání peníze a nemají cestu k divákům snadnou, mají podle nás stejné právo a větší smysl být promítány v kinech, než snímky typu Avengers či Captain America.
Výroční cenu AČFK převzal i významný turecký režisér Semih Kaplanoglu, který zde představil celkem pět svých filmů.
První dáma českého animovaného filmu Michaela Pavlátová rovněž převzala Výroční cenu AČFK a také během své Lekce filmu upřímně a otevřeně vyprávěla o své cestě k animovanému filmu, o tolik potřebném štěstí, zaujetí pro práci, pobytu v USA a nominaci na Oscara.
Besedy ve stanech ČT nebo Respekt patří k tradici festivalu, a zatímco na jednom místě probíhala diskuze o společenských tématech, situaci na Ukrajině z pohledu reportéra či novinkách ve virtuální realitě, jinde zase Jan Budař představoval novou pohádku Princ Mamánek nebo Ondřej Zíma a Jan Prušinovský vyprávěli o natáčení nového filmu Grand Prix, který ještě není hotov, ale do kin má přijít na podzim.
Na festivalu představil Adam Koloman Rybanský svůj celovečerní debut Kdyby raději hořelo s výborným Miroslavem Krobotem, jehož další režijní počin Velká premiéra zde měl také svoji premiéru, bohužel bez jeho osobní účasti. Bylo příjemné viděl dlouhého „hada“ diváků, čekajících na český film, který se vinul po chodníku před kinem. Tak tomu bylo i na další český film Slovo, který zde představila režisérka Beáta Parkanová a herec Martin Finger.
Film zneklidňoval sílou moci, kterou měl komunistický režim a který dokázal zlomit nebo ničit své odpůrce. Podobným tématem se zabýval další vynikající polský film Nezanechat stopy, natočený podle skutečné události.
Návštěvníci, diváci a fanoušci měli zcela mimořádnou příležitost setkat se a popovídat s populárním a oblíbeným hercem Ondřejem Vetchým, který zde uvedl své starší filmy Dům pro dva, Tmavomodrý svět, Okresní přebor – Poslední zápas Pepíka Hnátka, a kromě toho dal i svoji Lekci filmu.
Stan byl již zaplněný 45 minut před začátkem a během konání byl zcela obsypán diváky. Bezprostřední a upřímný herec zabrousil do mnoha témat, ať to bylo jeho vyučování na DAMU, účinkování a letošní ukončení angažmá v Činoherním klubu, sportovní kariéře, vztahu ke kolegům nebo životě v naší společnosti a lidských hodnotách. Z jeho slov byla cítit skromnost, všeobecný přehled a pokora a dočkal se často potlesku na otevřené scéně. Nestyděli bychom se zvednou transparent s nápisem ONDŘEJ VETCHÝ NA HRAD. Stejně skromně převzal i Výroční cenu AČFK a poznamenal k tomu:
„Mám z té ceny samozřejmě velkou radost, moc si ji vážím, ale upřímně se cítím trochu nepatřičně.“
Slavnostní zakončení festivalu okořenila světová premiéra nového českého filmu Arvéd, magicko-realisticky stylizovaný portrét okultisty a kolaboranta Jiřího Arvéda Smíchovského. Novinku představil debutující režisér Vojtěch Mašek a herec Vojtěch Vodochodský. Na otázku, zda by měl divák něco vědět, než se na film půjde podívat, odpověděl pan režisér:
“Upřímně, za mě bude nejlepší, když bude jako nepopsaný list. Ve filmu padají historická jména a reálie, ale důležitější je nechat se unést dějem a odcházet nějak zasažen. Zpětně si pak můžete zjistit, kdo byl Slánský nebo co to byly inscenované procesy. Nějaké povědomí o té době ale určitě není na škodu.“
Filmovka skončila a jak vypadá její budoucnost? Ředitelka festivalu Radana Korená k tomu říká:
„Za covidu jsme se učili pracovat s různými modely, jsme pružnější, mohli bychom řešit, jestli necháme stejně dlouhý festival, ale třeba zmenšíme počet sálů a aktivit. Pak bychom si ale museli říct, jestli by nám to ještě dávalo smysl, jestli by to pořád byla Filmovka. Držím v naději, že se financování nakonec podaří najít a zajistit. Chtěla bych poděkovat návštěvníkům i mecenášům, kteří si koupili akreditaci. Víme, že se na návštěvníky můžeme spolehnout, protože mají festival v Hradišti rádi.“
My ho také máme rádi, proto jsme si již poznamenali datum příštího ročníku 28. 7. - 3. 8. 2023.
Tak nashle opět v Uherském Hradišti.