Festival nabízí k vidění nejlepší studentské filmy, které vznikly na půdě českých filmových škol. Letos jich bylo celkem 13 soutěžních a 3 nesoutěžní a dobrou tradicí je, že je představí samotní tvůrci, kteří pak po promítnutí s diváky o filmu besedují a odpovídají na otázky. K festivalu také patří porota, která filmy hodnotí. Letos ji tvořili Janis Prášil-televizní dramaturg, Jan Chramosta-český režisér, Zdeněk Krupa-trikový kameraman, herečka Kamila Janovičová a Markéta Pášmová-umělecká ředitelka Zlín Film Festu-festivalu pro děti a mládež. Festival začínal jak v pátek, tak v sobotu v 19 hodin dvouhodinovým koncertem kapely Žamboši, respektivě Touchwood, a po setmění se od 21. hodin promítalo až do 1 hodiny noční. Nevíme, zda to bylo tím, že Lipník je malé město s necelými osmi tisíci obyvatel, ale připadalo nám, že všichni tady festivalem žijí a všichni se na něj těší. Skoro v každé výloze byl vylepený plakát lákající na akci a příchozí, vybaveni dekami, byli pozitivně naladěni. Když padla tma a rozsvítila se nad zahradou světla, byli všichni diváci, kterých se sešlo první den 350 a druhý den 250, k těm nebesům blíže a je potěšitelné, že celou akci podporuje a zahradu k festivalu poskytnul místní pan farář. Byl ve vzduchu cítit takový příjemný duch sounáležitosti, kdy si každý přál úspěch akce a užíval si ji podle svého. Pan Vacek tu působil v několika rolích a filmy nejen uváděl, ale také celou akci moderoval, takže jsme našli společně čas až po skončení festivalu, aby nám o právě proběhlé akci pověděl několik slov.

Festival jste založil v roce 2013, prý u piva. Co Vás k tomu vedlo?

No, vlastně to nebyl můj nápad. Přišel s tím jeden starší kolega, že když znám ty studenty filmu, že bychom v Lipníku mohli nějaké ty studentské filmy pustit. Chytl jsem se toho a je z toho srdcovka.

V Česku je spousta filmových festivalů různé velikosti a úrovně. Měl jste od začátku představu, že to bude malé, spíše pohodové setkání a nebudete se snažit být každý rok větší, lepší, nabitější?

Tak jedna z velkých deviz našeho festivalu je to, kde se odehrává - v zahradě za kostelem, které se říká Meditační zahrada. Ta má svoji kapacitu, takže co do počtu diváků, my už se nemáme kam moc rozrůstat. Takže se snažíme spíš pracovat na té kvalitě. A rozhodně si zachovat tu rodinou neformální atmosféru, kvůli které, myslím, si lidé festival i zamilovali.

Celý program probíhá pod nebesy, takže počasí hraje podstatnou roli. Máte i plán B pro případ deště a bouřky nebo v případě nepřízně se akce ruší, aby nepřišla o svoji ideu?

Tato varianta, že bychom se museli schovat před deštěm, za těch 8 ročníků ještě nenastala. Bylo to párkrát na hraně, ale je to opravdu zázrak! Do zahrady spadne pár kapek pro osvěžení a jen kousek od nás jsou průtrže, až člověk tomuto úkazu nechce věřit. Ale kdyby průtrž opravdu přišla i do zahrady, přesuneme se do lipenského Kulturního domu Echo. A bereme-li "pod nebesy" i jako touhu být otevřený, tak to se člověku může podařit kdekoliv.

Jaký je hlavní účel festivalu a pro koho je hlavně určen?

Tak možná pro každého z organizátorů, tedy členů Okrašlovacího spolku Lípa, je ten účel jiný. Ale věřím, že bychom se shodli, že jeden z účelů, a pro mě ten hlavní, přinést lidem dva večery, kdy se budou cítit opravdu dobře. Ty filmy, které uvidí, jim něco řeknou, nějak s nimi třeba i pohnou. Jistě i díky tomu, že tam jsou přítomni i tvůrci těch filmů, že je to najednou daleko více osobní.

Sami jsme pomáhali s festivalem Cinema Open a víme, že bylo velice těžké přilákat diváky, sponzory, a dokonce i samotné tvůrce. Jak to funguje u vás?

Tak je to krůček po krůčku, myslím, že festival si již vybudoval své věrné diváky. Včera jsem se například po projekci bavil s jedním z diváků, že zatím mu utekl jen jediný ročník. Pak ty filmy jsou opravdu výborné, protože jsou od mladých tvůrců, kteří cítí velkou potřebu něco říct. Točí, protože chtějí, milují to a dělají to skvěle. Na festival se nám taky daří zvát známé osobnosti, které přirozeně lidi taky táhnou, jako Klára Issová, Andrea Kerestešová-Růžičková, Pepa Polášek, Kamila Janovičová. Taky Lipník je, myslím, opravdu kulturní město. No a Meditační zahrada je prostě kouzelné místo.

Co kromě promítání filmů ještě divákům nabízíte?

Jsou to vždy kapely, které hrají do setmění. Pak třeba autorské čtení, dříve jsme měli i divadlo. Ale to je vlastně vše. Jde nám prostě hlavně o tu projekci.

Jak hodnotíte letošní festival?

Letošní festival byl specifický v tom, že šlo o znovurozjetí akce, která dva roky kvůli Covidu nebyla. On-line nám to nedávalo smysl, vzhledem k našemu otevřenému a osobnímu formátu. A podařilo se to! Vrátili jsme se zpátky, jako by ani žádné přerušení nebylo. Ta kouzelná atmosféra tam zase byla.

Děkujeme za rozhovor.

Foto, s díky: Eliška Sedláková, Festival Pod Nebesy, autoři