Letos si ji převzal Karel Roden, jedna z nejvýraznějších osobností současné kinematografie, který rovněž na festivalu představil v premiéře film Roberta Sedláčka Promlčeno, ve kterém ztvárnil hlavní roli. Druhým oceněným byl ukrajinský režisér Oleg Sencov, který si však cenu nepřevzal osobně, protože v současné době bojuje aktivně v armádě v rusko-ukrajinském konfliktu. Ostatně, ten se promítl i do programu letošního Febiofestu a ředitel festivalu Fero Fenič na zahajovací filmové konferenci přednesl následující slova:

„Velmi dlouho jsme diskutovali, jak a jestli proběhne letošní roční festivalu, protože potřetí za sebou jsme v situaci, která není jistě normální. Společnost je tak nějak vykloubena z toho svého bývalého stavu. Před třemi lety jsme ohlásili program, hosty, a zahájili prodej vstupenek, a druhý den vláda vyhlásila epidemiologická opatření a my jsme museli festival zastavit. Byli jsme první akce v této zemi, která to odnesla. Když se musí zrušit akce tohoto rozsahu, znamená to finanční tragédii, což byl i náš případ. I tak jsme ho jako jedni z mála v náhradním termínu realizovali, byť jsme ho museli znovu celý postavit. Měli jsme velké naděje o festivalovém růstu i jeho napojení na Berlinale, ale to se zastavilo. V minulém ročníku se situace prakticky opakovala a festival jsme museli několikrát přesouvat. Nakonec proběhl v omezené míře, a přestože některé kulturní akce končily nebo se zastavovaly, my jsme tvrdohlavě pokračovali dál, i když následky byly nepříjemné a návštěvnost filmových představení se zastavila na 1/6. Ani letos to nebylo jednoduché a v lednu, kdy se uzavíral program, se pořád měnila nařízení vlády ohledně epidemiologických opatření. Tak jsme připravili ještě omezenější program než v minulých letech, protože nebylo jasné, zda diváci budou moci v nějakém počtu jít do kin. Když se ta opatření začala vyjasňovat, přišla válka na Ukrajině. Nevěděli jsme, co to způsobí, zda přijdou nějaká omezení nebo opatření a změnila se nálada ve společnosti. Takže jsme znovu měnili program. Rozhodli jsme se zaměřit se na Ukrajinu a vytvořili jsme filmovou sekci, abychom aspoň takto symbolicky vzdali hold ukrajinské kultuře a její kinematografii, kterou Češi moc neznají. Tato kinematografie produkuje každý rok několik desítek celovečerních filmů a vždy se mezi nimi objeví nějaké mimořádné dílo. Také jsme se rozhodli, že podíl ze vstupného na tyto filmy půjde na jednu ze sbírek na pomoc Ukrajině. Filmový výběr se zkoncentroval na to skutečně nejpodstatnější, co světová kinematografie nabídla a jak všichni víme, ta filmová nabídka není tak pestrá jako byla v době předcovidové, proto nemělo cenu tu projekci dělat v tak velkém rozsahu. Rozhodli jsme se omezit i společenské a doprovodné akce, protože nám to za této situace připadlo tak nějak nepatřičné. Takže neproběhne ani slavnostní zahájení ve Slovanském domě, jak bylo v minulosti zvykem. Doufáme, že pro ty zarputilé fandy bude festival v dostačující míře, protože si nemyslíme, že letos by se vrátili diváci do kin v takové míře, jak tomu bylo v minulosti.“

 Čestný předseda divácké poroty Soutěže komedií Michal Suchánek na otázku, jakou má svoji nejlepší a nejhorší komedii, odpověděl:

„Já to takhle nemám rozdělený. Každý to máme nastavený jinak a kdybych jmenoval, tak bych mohl ovlivnit potencionálního diváka, a to bych nechtěl. Když jsem byl mladší, tak se mi třeba líbila komedie a možná jsem byl i ovlivněn lidmi, se kterými jsem se na ni díval a teď ji považuji za hovadinu anebo naopak, prostě se to mění a každý člověk má jiný vkus a má rád jiný druh humoru. Já jsem ze své role předsedy dost nervózní, protože je to pro mě nová situace a myslím, že je to adrenalinový zážitek od té agentury, že jsem to dostal. Ale já jsem Febiofest vždycky obdivoval, takže jsem rád, že teď mohu být na chvilku jeho součástí a třeba se podívám i na filmy, které bych neviděl z nedostatku času.“

Zahajovacím filmem festivalu byla komedie Vévoda z Wellingtonu, natočená režisérem Rogerem Mitchelem, který je podepsán také pod známou komedií Notting Hill.

Celý festival zakončil francouzský parodický špionážní thriller Srdečné pozdravy z Afriky.

Celkem bylo nabídnuto divákům 90 filmů reprezentujících to nejzajímavější v české a zahraniční kinematografie. V hlavní soutěži se představilo sedm výrazných debutů nebo druhých filmů talentovaných filmařů, šesti režisérek a jednoho režiséra, kteří v současnosti bodují na mezinárodních festivalech. V soutěži komedií bylo k vidění sedm snímků. Novinek bylo letos několik, nesoutěžní programová sekce Ukrajina: střed Evropy, rozdělení sekce Generace na dvě podsekce: Junior a Generace Plus. Sekce TV Now, která je zaměřená na televizní seriálovou tvorbu letos představila výhradně české seriály. Industry program nabídla tři semináře. První z nich se věnoval tzv. green filmingu a jmenoval se Planeta-před kamerou a za kamerou. Druhý byl aktuálně nazván Works in Progress-Focus on Ukraine s účastí producentek nebo režisérek žijících v České republice, které mají rozdělané projekty a nyní je nemohou na Ukrajině dokončit. A třetí byl pokračováním loňské akce s názvem Chybí vám scénárista? Seznamte se s vycházejícími talenty.

 Jak již zde bývá zvykem, projekci filmů ve většině případů doprovázeli i jejich tvůrci a s některými z nich pak následovala beseda.

Před časem se objevila v tisku zpráva, že pan Fero Fenič vyzval Emira Kusturicu, aby vrátil cenu Kristiána (kterou dostal v minulosti za přínos světovému filmu), protože přijal nabídku pracovat v Ruském armádním divadle a letos toto ocenění dostal ukrajinský režisér Oleg Sencov. Zajímalo nás, zda je kritériem pro udělení ceny stále filmový přínos, nebo jen správný politický názor a pomalu se začínáme ubírat cestou udílení Oscarů? 

Fero Fenič: Já si myslím, že přínos filmu a občanské postoje nelze oddělovat. Proto jsme vždycky pro toto ocenění vybírali komplexní osobnost. Nikdy bychom třeba nedali cenu Leni Riefenstahlové, byť její přínos světovému filmu byl ohromný. Takový návrh tehdy padnul, bylo ji už skoro sto let, ale nemohli jsme opomenout její obdiv k nacismu. Nemůžeme takový obdiv přehlédnout ani dneska, pokud ho někdo tak demonstrativně a aktivně předvádí, jako Emir Kusturica. Poprvé dnes veřejně říkám, že když byl tehdy Kusturica oceněn, já jsem o tom návrhu nevěděl, jinak bych byl proti. Já ho znám, i jeho názory, v podstatě to byl můj spolužák na FAMU, a když na náš festival přijel, tak jsem se s ním odmítl setkat. On organizoval v Srbsku petici proti zavedením jakýchkoliv sankcí proti Rusku a takový postoj už nemůžeme přehlížet. Jsem prostě člověk, který nedokáže nevnímat, co se kolem něj děje.“

A na závěr. Hlavní soutěž 29. ročníku MFF Praha – Febiofest a Amnesty International Febiofest Award 2022 vyhrálo drama podle skutečné události Jsi jako já.

Foto, s díky: Febiofest