Vaše začátky jsou spojené s hudbou a manažerováním kapel. Toužil jste mít i vlastní kapelu?

Ano, hrál jsem na bicí, ale pořád jsem jen nosil aparaturu sem a tam, o to mě nebavilo. Tak jsem si řekl, že bych měl jít do hudebního průmyslu, založit vlastní společnost, a vydávat desky jaké chci. Hudební průmysl je hodně o pocitech, kdy si říkáte: „Hm, z týhle kapely by mohlo něco být,“ a já se naučil věřit vlastním instinktům.

Elliot Roberts, který dělal manažera např. Bobu Dylanovi nebo Eagles, mě vzal pod křídla a naučil, jak to v branži funguje. Tehdy měly velké úspěchy muzikály jako Horečka sobotní noci nebo Pomáda a studia si uvědomila, že velký podíl na úspěchu mají soundtracky. A tak začala oslovovat hudebníky, aby jim pomohli zkomponovat hudbu k filmu, a tím by posílili jejich úspěch a zvýšili prodejnost. No a tímto způsobem jsem se seznámil i s tímto médiem.

Také jste spolupracoval s ikonickou kapelou DEVO. Bylo to jen z komerčního hlediska, nebo se Vám líbila jejich hudba střihnutá punkem a novou vlnou a jejich umělecké novátorství?

DEVO jsem viděl na koncertě úplnou náhodou a vůbec nic jsem o nich nevěděl a byl jsem z nich úplně hotovej. Byla to ta nejlepší věc, kterou jsem v životě viděl. Takže když jsem s nimi začal spolupracovat, bylo to takové hezké a příjemné spojení radosti z hudby, kterou dělají spolu s byznysem. Pracoval jsem s nimi již na třetím studiovém albu a třeba na videoklipu Whip it.

Jak se člověk stane producentem? Musí mít nějakou ekonomickou školu, nebo jen smysl pro to, co může přinést zisk?

Musí mít především správný vkus a velkou vytrvalost. Někteří školu mají a jiní ne.

A co, Vy ji máte?

Ne, nemám.

Založil jste vlastní produkční firmu, ale pak jste přešel k Warner Bros, a firma zanikla. Bylo to podle hesla “když je nemůžeš porazit, přidej se k nim“ nebo jste mohl mít více peněz za méně práce, stresu a rizika?

Ne, moje produkční firma spíš dělala manažera různým kapelám a zastupovala herce, takže nebyla vlastně konkurentem filmového studia. Nikdy jsem nedostal více peněz za méně práce, vždycky jsem dřel jak soumar.

Byl jste prezidentem produkce pro Warner Bros Studio. Jak dlouho jste musel šplhat na kariérním žebříčku z té spodní příčky, a co jste musel mít za sebou, abyste šéfy přesvědčil?

No, já jsem zase až tak úplně na spodu nebyl, protože jsem měl zkušenosti z hudebního průmyslu a manažeroval jsem kapely jako DEVO, The Cars, Scritti Politti, The ABC, Heaven 17 atd, takže když mě Warner Bros nabídlo pozici výkonného producenta, už jsem měl za sebou úspěšnou kariéru v hudebním průmyslu, takže jsem se jim hodil, protože jsem byl člověk, který měl na věc pohled z jiného úhlu. Takže mě vzali na pozici vice-prezidenta. Trvalo mi deset let, než jsem se naučil svoji práci.

Co jste měl na starost v této pozici? Hledat náměty s možným ziskem nebo vyhodnocovat a odmítat nabídky?

Faktem je, že to bylo v 80. letech a tehdy ještě nebylo tolik blockbusterů jako je dneska. Bylo to ještě před Batmanem, a tehdy jsme museli dost hledat výdělečné a dobré filmy, a ne vždy se nám to povedlo.

Kdy přišla změna v hollywoodských studiích, kdy se vrhly na nákladné blockbustery, které se předtím netočily?

Myslím, že se to zlomilo v roce 1989, kdy přišel do kin již zmiňovaný Batman od Tima Burtona. Měl rozpočet 35 milionů a vydělal více než 10x tolik. Všichni mu ten úspěch záviděli, a to odstartovalo celý franchising, který je dneska běžně s blockbusterem spojován. Tehdy bylo v kinech dost dobrých filmů, ale až po Titanicu se začaly natáčet ty marvelovské komiksy. Tehdy šlo pár filmů o superhrdinech, které byly fenomenální, ale nebylo ještě běžné, jako je to dneska, aby byl v kinech blockbuster skoro každý víkend.

Můžete nám říct, jak to funguje u studia Warner Bros? Je to řízeno právníky, kteří o všem rozhodují, na rozdíl od 50. let, kdy to vedli velcí bossové?

No, pořád to byl tak trochu normální byznys až do 90. let, kdy došlo k fúzi s Time Inc a vzniku Time Warner Inc. Pokud jste tenkrát přesvědčil ředitele, že uděláte dobrý film, tak jste udělal dobrý film. Nyní…hm, myslím, že ve filmovém byznysu není nikdo, kdo by film opravdu nemiloval, protože je to velmi obtížné a příliš práce, aby to někdo dělal jen tak pro peníze.

Kdo udělá rozhodnutí, kdy a do jakého filmu investovat 200 milionů dolarů. Je to na nějakém pracovním zasedání a jsou to peníze studia nebo půjčky z bank?

Filmy jsou financování mnoha způsoby, někdy to je samotným studiem, které si půjčí od banky, což se děje zvlášť v Hollywoodu. Ta zásadní rozhodnutí se dělají po tom, až se sežene velké množství informací a dat. Ptají se různých lidí v různých zemích, zda si myslí, že takový film v takovém obsazení a s takovým režisérem bude diváky přitahovat. No a pak ta zásadní rozhodnutí udělají zodpovědní lidé.

Pokud je film propadák, čí hlava půjde na špalek?

To záleží na studiu. Když jsem já dělal u Warner Bros, byli to vždycky šéfové, kdo brali na sebe veškerou zodpovědnost, a pokud to byl propadák, dávali vinu jen sami sobě.

Pracoval jste na sérii Harry Potter. Kdy se rozhodne, že se bude točit sequel? Hned jak jsou známé tržby za první díl nebo už když se točí?

Ne. Když já jsem získal Harryho Pottera pro Warner Bros, tak to byla jenom kniha. Ještě nebyl žádný režisér, vůbec nic, jen producent mi poslal knihu. Říkali jsme si, že by to byl dobrý námět pro film, ale než se to celé rozjelo, tak já jsem studio opustil. Během prvního dílu se z knihy stal takový hit, že se pokračování samo nabízelo. A kromě toho celkem napsala osm knih, takže všichni věděli, kam se příběh bude ubírat.

Je v Hollywoodu ještě místo pro nezávislý film? Jak se Vy osobně díváte na ty filmy o superhrdinech, kterými nás Hollywood donekonečna zásobuje?

Já rád dám lidem to, co chtějí vidět, a je mi jedno, na co koukají, je to jejich volba. Dneska nikoho moc nezajímá politické drama trvající 150 minut, chtějí vidět akci a zase akci. Když do kin chodit nechtějí, je to opět jejich volba, nemůžeme je nutit, takže pokud jde velký film s nějakým superhrdinou najednou do 150 kin a oni chtějí zůstat doma a dívat se na stream, je to na nich. Myslím, že ta nezávislost je do budoucna právě v těch streamových kanálech.

Jaké filmy máte rád jako producent? A stalo se Vám, že jste jen četl scénář a hned jste věděl, že to bude dobrý film?

Skvělá volba jsou pro mě temné filmy, na ně se rád na streamu dívám. Když jsem četl scénář na JFK, věděl jsem hned, že to bude pecka. Stejně tak to bylo s filmem Grand Torino, to byl druhý scénář, tak perfektně napsaný, že jsem věděl, že úspěch je zaručený. Psaní scénářů není nejvyšší forma literatury, ale abyste napsal dobrý scénář, musíte psát a psát, abyste v tom měl praxi a věděl, co tam patří a co ne. Jen psaním se to naučíte.

Jaký máte přístup k režisérovi, jehož film produkujete?

Jako producent jsem na „place“ dost často, řekl bych až příliš často. Sleduji natáčení a nechávám si svoje nápady a připomínky pro sebe, a pak je mezi čtyřma očima proberu s režisérem. Vidím, kde by mohl vzniknout problém a s režisérem mluvím dřív, než se z toho problém opravdu stane. Nechci být producentem, kterého se všichni na place bojí, ale čas je luxus, který si ve filmu nemůžete dovolit, všechno musí být včas, takže vlastně každý den přenášíte hory, abyste mohli točit bez problémů a nepřekročili rozpočet. Já jako producent nepracuji na jednom projektu, ale na více najednou, zatímco režisér pracuje na jednom filmu asi tak 2,5 roku a skoro nevidí svoji rodinu.

V Hollywoodu je to tvrdý byznys, a ne vždy jsou praktiky čisté. Jak tam můžete žít a pracovat?

Musíte mít hroší kůži. Buď se s ní již narodíte, nebo se to musíte naučit.

Četli jsme, že studia či společnosti po uvedení filmu často fixlují, a pokud jde film do zisku, vždycky přijdou s nějakými nákladovými položkami, takže producent nikdy nic nevydělá. Mohl byste to nějak komentovat?

Historie financování filmů a vykazování zisků je velice dlouhá. Účetnictví ve studiích je stejně obtížné a nejasné jako ve velkých firmách a někteří lidé fixlují a jiní ne. Ale my se snažíme, aby naše účetnictví bylo co nejtransparentnější.

A vy jako producent dostáváte nějaký plat během natáčení filmu, nebo až nějaké procento ze zisku, pokud se vykáže, takže třete bídu s nouzí třeba dva roky?

Já bych to vyjádřil tak, že jíme, co si ulovíme.

Říká se, že režisér je tak dobrý jako jeho poslední film. Jak to je v případě producentů, jak se měří jejich úspěch?

Myslím, že se to rčení týká spíše producentů než režisérů. Když režisér natočí jeden špatný film, to ještě neznamená, že nebudete mít rád jeho ostatní filmy. Ale když producent vyprodukuje dva propadáky po sobě, tak už mu studia nebudou zvedat telefony tak rychle, když se bude snažit jim prodat svoje filmy.

Jak se Vám pracovalo s Clintem Eastwoodem na filmu Grand Torino? Přeci jenom je to zkušený herec, režisér a producent a svoji práci zná dokonale. Na co potřeboval peníze Warner Bros, když má vlastní produkční firmu Malpaso, která se na filmu podílela?

Každý by měl udělat možné i nemožné, aby mohl pracovat s Clintem Eastwoodem. Nikdo lepší v branži totiž neexistuje. Já jsem s ním takhle jednou seděl a debatoval a byla pauza na oběd. Clint vstal, vzal si tác a šel se postavit na konec fronty jako obyčejný pěšák. Nikoho skromnějšího a pokornějšího jsem v životě nepotkal. Malpaso je jeho produkční firma, ale ta jen dohlížela na kaskadéry a na filmování, ale byly to peníze Warner Bros studia, které byly do filmu vloženy.

Jak se díváte na možnosti pro filmaře na počátku 21. století, jsou lepší nebo horší?

Dobrá zpráva pro film je, že technické věci jsou čím dál víc levnější, je to nejlepší doba vůbec. Filmovat si může dovolit skoro kdokoliv, už to nejsou jen studia. Nejtěžší je rozhodnout se, co je dobrý a co špatný příběh.

Jak se díváte na nová pravidla, která americká Akademie vyhlásila, a kterým se musí podrobit filmy, které se chtějí ucházet o nominace? Týká se to počtu žen a minorit ve štábu, udílení hlavním nebo důležitých vedlejších rolí ženám a minoritám atd. Není to již v rozporu s uměleckou svobodou?

Přiznám se, že jsem je ještě nečetl, ale nemám s tím problém. Já osobně si myslím, že ve filmovém průmyslu není a nebylo dost diverzity a že jakákoliv změna, aby vznikl dobrý film, je dobrá. Co se žen týče, myslím, že to vždycky byla naše tajná zbraň a že bychom měli točit filmy tak, jak opravdu mají být, pokud v nich žena má hrát hlavní roli. Já jsem vždycky proto, aby se točily dobrý filmy a že by ženy měly dostat šanci, kterou si zaslouží. Myslím, že spousta filmů se stala hity, právě proto, že v ní hrála žena hlavní roli. Vzpomenul bych třeba Julii Roberts ve filmu Erin Brockovich, který ukázal typ ženy, která si jde za svým svojí cestou, a to je dobrý.

Děkujeme za rozhovor.