Narodil jste se v Číně v roce 1988, ale studoval jste kameru na Londýnské filmové škole. Přestěhoval jste se z Číny, protože Vám tam bylo těsno nebo jste chtěl studovat obor, film, na který u Vás doma nebyly školy?

V Číně jsme měli filmové školy, ale já jsem chtěl je to ciziny, naučit se anglicky a studovat obchod, což byl také důvod, proč jsem se přestěhoval do Londýna. Neznamená to, že jsem neměl rád Čínu, nebo že by se mi tam nelíbilo. Jen jsem chtěl studovat obchod, a pak jsem změnil názor a dal se na studium filmu. Do Anglie jsem mohl odcestovat jen díky finanční pomoci mé rodiny a jako zahraniční student jsem měl nárok na různé půjčky.

Proč jste si vybral Británii a ne Ameriku, a kdy Vás začal zajímat film? Měl jste možnost chodit doma do kina, když jste byl malý, a jaký druh filmů to byl?

No, já jsem vcelku moc možností neměl, buď Británie nebo Austrálie, a já jsem chtěl do Evropy, protože má jinou kulturu a jsou zde jiní lidé. Popravdě nikdy jsem neměl zájem jet do Ameriky. Tedy cestovat po ní jako turista to ano, ale žít bych tam nechtěl. V Číně jsem chodil dost často do kina a viděl filmy z celého světa, spoustu těch blockbusterů. Díky distribuci a faktu, že Čína má velký trh pro filmy, vyrůstal jsem však hlavně při sledování domácích filmů a také iránských filmů, ty fakt miluju.

Co se Vám na nich tak líbí?

Nějak se cítím spojen s náměty a látkou, a také mám rád to pomalé tempo a způsob, jakým jsou ty filmy natočené, jednoduše a pomalu, což mi vyhovuje, já nejsem velkých fanda akcí a rychlého tempa ve filmu. Líbí se mně pomalý styl vyprávění.

Takže se Vám nikdy nelíbila klasická díla třeba Felliniho a jiných mistrů?

To ano, ale člověk si musel najít způsob, jak získat kopie těch filmů, a to nebylo vždy lehké.

Nyní tedy žijete a pracujete v Británii nebo jste se již přestěhoval zpátky domů do Číny a pracujete tam s čínským štábem za čínské peníze?

Ne, ne. Já jsem nikdy nepracovat v Číně. Británie je můj současný domov. Protože jsem studoval fotografii a film, jsem nezávislý umělec a natáčím, abych zaplatil účty. Dělám, co je potřeba, od každého něco.

Čína se velice rychle rozvíjí a expanduje na všech frontách. Jaká je tam platforma pro tamní režiséry a kameramany?

Myslím, že nejsem ta správná osoba pro tuhle otázku, protože, jak jsem říkal, jsem tam nikdy jako filmař nepracoval. Ale vím, že nezávislí filmaři nejsou podporovaní státem, ale jsem si jistý, že tam je podpora pro mladé umělecké projekty.

Je obecně filmařina v Číně podporována státem nebo se bojí, že by filmaři mohli říct něco, co by se jim nelíbilo?

Funguje tam systém cenzury, takže se ničeho neobávají. Pokud stát filmaře nemá rád, jednoduše ho odstaví a neumožní mu pracovat.

Trvalo Vám sedm let, než jste dal dohromady svůj debutový snímek Ječná pole za horami (Barley Fields on the other Side of the Mountains). Proč tak dlouho, nemohl jste sehnat peníze, štáb nebo byly problémy s autoritami?

Řekl bych tak od všeho něco. Neměl jsem žádnou finanční podporu a způsob, jakým jsem chtěl film natočit. Byl velmi osobní, takže získat důvěru lidí a pak peníze, trvalo hodně dlouho. Snažil jsem se a snažím se být tak nezávislým, jak to jen jde a dělám si věci po svém. Ale když pracuji pro jiné lidi, tak dělám, co po mě chtějí, protože mi za to platí.

Ještě jsme neviděli Váš film, ale stejně by nás zajímalo, co Vás vedlo k takovému námětu. A měl jste kvůli tomu názvu problémy s distribucí?

Můj film měl problémy najít distributory, ale ani ne tak kvůli názvu, jako spíš kvůli stylu, jakým byl natočen, protože to zrovna není moc komerčně zajímavé. Ale vyhrál jsem s ním tady ve Zlíně před pár lety, promítal se v Torontu, v Indii a v dalších zemích, takže jen ta zkušenost, kterou jsem získat natáčením, stála za tu námahu.

Takže teď, když jste získal zkušenosti, plánujete nějaký další projekt?

Ano, právě pracuji na scénáři pro svůj druhý film.

Je to obtížné pro Vás, čínského filmaře, pochopit západní mentalitu a natočit takový film, který by západní diváky zaujal?

Pro mě to problém není, protože žiji v Anglii již 14 let, takže moc dobře chápu západní mentalitu a vnímání. Samozřejmě, že tady byla a stále je určitá mezera mezi západní kulturou a čínským publikem, ale se současnou technologií a trhem se ta mezera postupně zmenšuje.

Co je pro Vás důležitější, natočit film o čínské kultuře, životě a historii, abyste nějak zviditelnil a propagoval svoji zemi, a tak ji splatil, co do Vás vložila, nebo natočit komerčně úspěšný film, který by Vás mezinárodně proslavil a stal by se z Vás žádaný režisér?

Ne, nic takového, já Číně nic nedlužím. Samozřejmě, že bych rád natočil film o čínské historii nebo kultuře, ale ne pro uvedený důvod. Mám svoji firmu, jsem svobodný a nezávislý, armáda jednoho muže, ale když filmuji, tak si najmu lidi a přátele, kteří mi pomáhají s psaním, natáčením, střihem, ale není mým záměrem si udělat jméno a být najatý velkými studii. Nikdo do mě nic neinvestoval, nikomu nic nedlužím a chci si dělat věci po svém.

Máte nějaké režisérské vzory?

Ano, zbožňuji iránské režiséry Hou Hsiao Hsian a Annas Karostami. Velmi se mi líbí a obdivuji jejich filmy, zejména ty rané.

Říká se, že současná doba je pro filmaře ta nejlepší, protože každý může točit se současnou a dostupnou technologií. Jaký je Váš názor?

Já jsem filmař ze staré školy a rád to o sobě říkám, a nevadí mi to přiznat. Přestože oceňuji technologii, která umožnuje natáčení filmů a jejich promítání na celém světě na různých filmových festivalech, rád dělám filmy “opravdovým“ způsobem, což je pomalejší tempo. Ale samozřejmě, technologie se vyvíjí a žene se kupředu, takže já se více méně musím adaptovat, protože mám rád ten starý styl. Ale filmařina je s technologií v první linii, takže chtě nechtě musím s ní udržet krok.

Děkujeme za rozhor.

Foto: autoři, a s díky-Zlín Film Festival