Tento film byl natočen podle autobiografického románu Alfréda Wetzlera Co Dante neviděl a pojednává o jeho útěku z Osvětimi spolu se spoluvězněm Rudolfem Vrbou. Jejich cílem je dostat se z tábora a informovat o tom, co se děje v Osvětimi. Mají s sebou záznamy o počtech zabitých Židů a počtu transportů sem dopravených. Nejdříve musí hladoví a zmrzlí přečkat 3 dny ukryti uvnitř tábora, než skončí hledání uprchnuvších vězňů. Pak je čeká přes sto kilometrů strastiplné cesty o hladu a v zimě, na území Československa. Zde mají před sebou ještě jeden těžký úkol, přesvědčit zástupce Červeného kříže, že to, co se děje v Osvětimi, nejsou výmysly, ale pravda.

Je smutné, že film, který byl prodán do 99 zemí světa a promítal se již v Kanadě, USA, Brazílii, Francii, Portugalsku, Španělsku, v Číně či na Taiwanu, dle slov producenta, nedostal podporu Státního fondu kinematografie, protože se jim nelíbil scénář.

Snímek, jehož úvodní titulek je tento citát “Lidé, kteří zapomínají na svoji minulost spějí k tomu, že ji budou muset prožít znovu“, doprovázela na tiskovou konferenci početná delegace, tvořená režisérem Peterem Bebjakem, producenty Rastislavem Šestákem a Ondřejem Zímou, herci Noelem Czuczorem, Petrem Ondrejíčkem, Janem Nedbalem, Johnem Hannahem a Florianem Panznerem. Často těžko hledali slova, jimiž by vyjádřili své pocity z natáčení.

Noel Czuczor - přestavitel Alfréda Wetzlera

Od příběhu, který jste ztělesnil, uteklo 80 let. Myslíte si, že už o tom víme dost a jako lidstvo jsme se poučili?

Bohužel, jsem toho názoru, že my lidé někdy na svá selhání rádi zapomínáme, což je obrovská tragédie. Již brzo mezi námi nebudou lidé, kteří tyto hrůzy prožili, a jak to tak vypadá, na světě i u nás doma se o slovo hlásí skupiny lidí, jimž vyhovuje ideologie, na které byla tato děsivá část historie postavená. Tomu nerozumím a o poučenosti lidí to nevypovídá. Upřímně si myslím, že se tomuto tématu dostatečně nevěnujeme ani na školách, což je obrovská škoda. Stalo se to relativně nedávno a je to pořád velice relevantní. Svoboda a lidská práva nikdy nepřestanou být důležitým tématem.

Jan Nedbal

Natáčelo se v zimě, dešti a ve tmě jste mohl vidět jen kulisy tábora a lidi v pruhovaných kostýmech. Co Vám pomohlo dostat se do postavy?

Naprosto zásadní vliv na samotný výkon měly právě ty podmínky a místo natáčení. Nejsilnější momenty, nastávaly ve fázi, kdy se člověk zimou, únavou a hladem dostal do stavu jakési zvláštní letargie a odevzdání se. Na tento “stav bytí“ jsem se pak už snažil jen co nejlépe adaptovat, udržet si bdělost, zdravý odstup a korigovat intenzitu odosobnění podle toho, co si žádala situace. Pamatuji si, že jsem zhubl na nějakých 50 kg díky tomu, že jsem skoro dva měsíce jedl jenom jedno malé jídlo denně, vykouřil třicet cigaret, a když jsem měl hlad, dal jsem si kávu. To s člověkem udělá celkem divy i za tak krátkou dobu.

Petr Bebjak - režisér

Dnes se na pultech knihkupectví dá najít i třicet knížek příběhu vězňů z Osvětimi. Jak se dostal tento příběh k Vám a co vedlo k natočení filmu?

K natáčení mě přivedlo to, když jsem zjistil, co je kolem mě nenávisti a co nenávistných výroků se dá najít na sociálních sítích. Ve stejném okamžiku se do slovenského parlamentu dostala strana Naše Slovensko, která nemá daleko k nacistickým ideám. V tu chvíli mi na mysli vytanulo, čeho všeho jsou lidé schopni a proč. Knížka se ke mně dostala od kamaráda a herce Ivana Šándora, který mi ji doporučil s tím, že je to velice silný příběh.

Florian Panzner - hlavní role esesáka

Herci často říkají, že je mnohem zábavnější hrát záporáka než kladnou postavu. Užíval jste si hrát takového hajzla, učiněné lidské zlo?

Ne, neužíval. Když jsem skončil první den natáčení, nejtěžší pro mě bylo se tam vracet, oblíknout si uniformu a jít „týrat“ lidi. Z hereckého pohledu to byla pro mě jedna z nejtěžších rolí a trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal, i když vím, že to nejsem já. Při návštěvě židovského hřbitova nebo synagogy se mi to pořád vrací, pořád je to ve mně, a to je také důležité, proč takové filmy točit.

Distribuci filmu Zpráva doprovází i speciální projekce pro školy.

Vítek Formánek a Eva Csölleová

Děkujeme paní Rekové ze 4press za spolupráci.