Nevíme o Vás vůbec nic, ani kdy a kde jste se narodil a co a kde jste studoval. Mohl byste to napravit prosím?

Narodil jsem se 25.4.1975 v Praze.

Studoval jsem na VOŠF Zlín / Organizace filmové, televizní a rozhlasové tvorby / v letech 2000-2002. Přede mnou na stejné škole studoval např. Dan Svátek, nynější úspěšný režisér. Mým spolužákem byl např. Tomáš Hodan, který letos dokončuje svůj první celovečerní film Poslední závod. Vůbec na téhle škole studovala spousta lidí, kteří se později dokázali uplatnit v praxi, i zvukaři, animátoři atd. Na dobu studia vzpomínám rád, Zlín je krásné město.

Být filmařem bylo Vaše přání odmalička, nebo to přišlo až později? A pokud ano, tak co bylo impulzem pro změnu?

Já jsem nevěděl ještě ani po vojně, co budu dělat. Dobře jsem kreslil, fotil, občas něco napsal. Ale filmařina jako taková mě míjela, byla to v 90 letech dost drahá záležitost. Pokud jste měli točit např. na 16 mm kameru, tak jste pak potřeboval hodně peněz na laboratoře atd. Navíc práce se zvukem tam byla také docela složitá. V té době tady bylo už také dost videokamer na amatérské bázi, jednočipové, a na ty jsme občas natočili nějakou legraci. Nicméně, kolem roku 1999 jsem se dočetl, že ve Zlíně funguje Filmová škola a nachází se přímo v ateliérech, kde předtím tvořila např. Hermína Týrlová, Karel Zeman atd. To mě zajímalo. Na FAMU jsem si tehdy moc netroufal, sice teorii jsem celkem měl načtenou, ale praxe chyběla. Vyšší odborná škola mi přišla jako takový mezičlánek mezi střední a vysokou, tak jsem se rozhodl, že bych Zlín zkusil. Příjímací řízení jsem udělal a nastoupil jsem na obor Organizace filmové, televizní a rozhlasové tvorby. Paradoxní bylo, že to byla dvouletá škola, ale u přijímaček nám tvrdili, že dostanou akreditaci na 3letý bakalářský obor a tím mě přesvědčili. A asi i ostatní. Nicméně, i když se tak nestalo, na studium vzpomínám rád. Potkali jsme tam např. dramaturga Jana Gogolu st., kameramana Juraje Fándliho atd. Po skončení školy jsem to ještě zkusil na FAMU, obor hraná režie, ale nejdál jsem se dostal do 2. kola. Pamatuji se, že jsem jednou seděl v lavici / když jsme dělali test ve 2. kole/ i s Olgou Špátovou. Říkali jsme si, jestli nám to už tentokrát vyjde. A nevyšlo, život jde dál. Hlásili jsme se tehdy do silného ročníku, byl tam Olmo Omerzu a ještě jeden, který také nyní vozí vavříny ze zahraničních festivalů, ale jméno jsem zapomněl. Olga to myslím nese špatně dodnes, že se na FAMU nedostala / oba její rodiče tam učili /, ale všem dokázala, že na to má přechodem do praxe. A co se týká mě? Já jsem se potom soustředil na to, abych se naučil i věci, které s režií úzce souvisí. Kameru a střih.

Řeknete nám něco o Vaší firmě JDI Pictures? Kdy jste ji založil a s jakým cílem a kolik čítá lidí? Je to pro Vás zdroj živobytí, kdy točení reklam vydělá peníze na Vaše umělecké projekty, jako třeba film Město?

JDI Pictures jsem založil proto, abych nějak zastřešil moje aktivity v audiovizuální tvorbě. Časem jsem se naučil pracovat s kamerou, pak zrcadlovkou, pořídil jsem si střižnu a začal pracovat s klienty. Začínal jsem natáčením videoklipů, pak jsem pro neziskový sektor dělal různá výuková videa, dokumenty, a i reklamní spoty, které většinou pak vysílala např. ČT. Podle velikosti zakázek jsme měli buď více nebo méně početný štáb. Potkal jsem se se spoustou zajímavých lidí, z nichž jeden z nich byl kameraman Jakub Šimůnek, se kterým jsme si řekli, že by bylo dobré něco natočit. Kromě několika komerčních věcí to byl i krátký film Výlet do Paříže, / který je ke shlédnutí na YouTube /. Tam někde jsme položili základ k tomu, abychom spolu udělali snímek s celovečerní stopáží.

Váš celovečerní debut Město jste jako první u nás točil na mobil. Byl to záměr, nebo jste si s mobilem byl jistější než s kamerou, či jste jen chtěl být v něčem u nás první a tahle výzva Vás lákala?

Natáčení na mobil vám celý proces podstatně zlevní. Je to samozřejmě i zajímavé, být v něčem první, ale to je u nás z hlediska reklamního sdělení asi jedno. Tady to moc lidí nezajímá. Měl jsem napsaný scénář, který se odehrával celý skoro na ulici a kdybychom to točili na nějakou bezzrcadlovku nebo zrcadlovku, tak bychom to dělali tak 14-16 dní a na to jsme neměli peníze. Ze zahraničí jsem věděl, že filmy na mobil, pokud je tam alespoň trochu zajímavý příběh, jsou koukatelné, a dokonce i na velkém plátně multiplexu vypadají dobře, protože se natáčí ve 4k, i když s malým čipem.

Viděl jsem asi nejlepší film, Tangerine, režiséra S. Bakera, který to celé vlastně nastartoval. To tehdy točil dokonce na iPhone 5s, jen na Full HD, ale je to klenot, protože to má TEN příběh. Pak jsme viděli filmy Unsane, High Flying Bird / režie S. Soderbergh / a film Ghost, režiséra A. Z. Jamese. Unsane byl točen na iPhone 7+ a ty další dva už na iPhone 8+ a to jsme věděli, že bohatě stačí. Tam jsme viděli, že to funguje a ujasnili si naší koncepci. Ta byla, že film budeme dělat celý z ruky, žádný stativ. Pouze kamerová klec a max. gimbal. A také, že nebudeme svítit, což jsme ve 4 záběrech museli porušit, neboť jsme se během natáčení dostali do časového skluzu a ony záběry, které jsme měli točit v podvečer, jsme nakonec točili v noci, a to opravdu jinak, než se světly nejde. Přece jen je to mobil.

Mohl byste říct pár technických dat, jaký mobil jste použil a co jste k němu musel dokoupit. Byli potřeba např. ruchaři, klapka, zvukaři, osvětlovači, nebo se štáb skládal z pár jedinců?

I když jsme natáčeli na mobilní telefon, složení štábu bylo stejné jako u klasického natáčení. Jen nás pochopitelně bylo méně. Z našich příprav / a i ze zahraničí / jsme věděli, že ideální je mít dva mobily, pokud možno s co největší úhlopříčkou. Měli jsme iPhone 8+ a k tomu variabilní NF filter Hoya. Na iPhone jsme připevnili skvělý anomorfní objektiv, který jsme si objednali v USA – Moondogs Labs, 1.33x. Čili máte vlastně formát Cinemascope 4096 x 1716 a to na plátně kin vypadá opravdu dobře. Ve štábu byli kromě mě a kameramana také klapka, maskérka, řidič, runner, zvukař a mikrofonista, občas i kostýmní návrhářka – měla v té době souběh natáčení jiného projektu a pomocný režisér, který zároveň dělal výkonnou produkci. To bylo vše.

Je natáčení mobilem obecně výhodnější než kamerou, kterou každý vidí a hned je ve střehu, takže s mobilem byste třeba mohl točit i na místech, kde by normální štáb musel platit a vy byste se vydával za turistu a případně se z prekérní situace vylhal, že nejde o natáčení?

Je to samozřejmě lepší, není vás tolik vidět, i když vás někdy prozradí mikrofonista. Ale v některých scénách, např. na Václavském náměstí, jsme ho poslali stranou, a pak si nás skoro nikdo nevšiml. Jinak my jsme natáčení vždy museli přiznat, z ničeho jsme se vylhat nemohli. Lidem, kteří se pak ocitli v záběru a mohli se identifikovat, jsme to řekli, a pokud jim to nevadilo, pokračovali jsme pak dál a scénu nepřetáčeli.

Je postup s mobilem stejný jako s kamerou, tj. předchází scénář, záběry se opakují, večer se shlédnou denní práce, pak se stříhá a dokresluje hudba, nebo je to diametrálně odlišné a na mnohem skromnější a méně nákladnější úrovni?

Všechno je stejné jako u jiného natáčení. My máme pouze jiný prostředek než kameru, ale postupy musí být stejné, to je jasné. Scénář, výběr lokací, casting, natáčení, postprodukce, mastering. My jsme sice tvořili low-budget, ale měli jsme, a stále máme velké plány. Pokud tvoříte film pro kina a TV, tak přece nemůžete nic ošidit. Musí tam být mix zvuku pro kino, pak pro TV. Stejně tak post-proces obrazu. A to už je nákladné. Mistr zvuku byl u našeho projektu Jiří Klenka, a i když víme, že obraz je natočený na mobil, tak ale kino mix má svoje minimální specifika a ty je nutné dodržet. Zvukař pracuje stejně jako u jiného projektu, se stejnými daty. Je to dlouhá a náročná práce. Stejně jako hudební skladatel. Ten neskládal hudbu na mobil. Všechny procesy už dále neošidíte a musíte mít trochu peněz na dobrou postprodukci.

Je ten mobil nevýhodou pro herce nebo naopak možná tréma a stud odpadne, protože si připadají tak nějak přirozeně, komfortně?

Myslím, že někteří možná mohli mít menší trému, ale to byste se spíš měli zeptat jich. Za mě si to nemyslím. Je tam před záběrem klapka, stojí tam mikrofonista jako u jiných filmů a kameraman drží v ruce klec s mobilem. Ten pocit, teď točíme, je silný pořád, ale jak říkám, to se musíte zeptat herců.

Bylo těžké sehnat peníze na první film mobilem, nebo naopak to znělo nově a lákavě, takže opak byl pravdou?

Nebylo to jednoduché. Rozpočet filmu byl dva milióny Kč. Nikdo tomu projektu nevěřil, byť se scénář líbil, ale to vám na realizaci nestačí. Museli jsme hodně chodit, přesvědčovat, prosit atd. Nakonec jsme měli štěstí, že jsme sehnali generálního partnera filmu – společnost Remedis a Vratislava Řeháka.

Váš film je velmi sugestivní, autentický a dobře udělaný. Myslíte, že jste tím u nás prolomil hranice a vydají se po Vaší cestě i další, ať už noví nebo renomovaní tvůrci?

Trochu doufám, s tím jsme také do toho šli. Že by to konečně u nás mohlo i někoho inspirovat. Jakub, kameraman, mi vždycky říkal, že točit se dá vlastně na všechno, ale musíte mít ten příběh...Venku je to běžná věc, u nás jsme první vlaštovkou. Před pár dny vyšel nový iPhone 13, který má Cinema mode. To je podle mě ta pravá revoluce, která přitáhne další filmaře.

Příští film už prý chcete fotit na foťák. Znamená to, že Vám jedna mobilní zkušenost stačí a chcete se postupně „profilmovat“ až ke klasické kameře, nebo Vás lákají cesty neprobádané a jste takové české filmové pokusné morče?

Když bude více peněz, natočíme to na kameru. Jakub má oblíbenou Arri Alexu, tak třeba se zadaří. Když ne, zrcadlovka je taky dobrá volba, konečně natočil s ní i Spící město. A když bude úplně nejhůř, je tady ten iPhone 13:)

Děkujeme za rozhovor.