Mnoho festivalů připravilo určité varianty, aby se vůbec mohly uskutečnit a lockdown jim paradoxně ukázal alternativní cesty. V situaci, kdy se vše měnilo každý týden, muselo být i pro vás těžké něco plánovat. Měli jste plán A, plán B a plán C, nebo jste se snažili zajistit filmové projekce s tím, že když budou zahraniční hosté a doprovodný program, bude to bonus, ale filmy jsou základ celého festivalu?

Před rokem jsme společně s dalšími festivaly založili Asociaci sdružující filmové festivaly. V nelehké době rušení a odkládání akcí jsme spolu komunikovali a řešili společně strategie a různé plány a sdíleli know how. To nám pomohlo připravit se na různé varianty situace. Stejně jako Letní filmová škola jsme se snažili zachovat fyzickou variantu festivalu, jelikož tu nelze ničím nahradit. Festival je nejen o promítání filmů, je také o sdíleném zážitku, osobním setkání s tvůrci a reflexi prožitků. Snažili jsme se o hybridní verzi s možností mít určitou část programu a případně masterclass online a zároveň dostat do Prahy tvůrce, aby svoje filmy představili na plátně před publikem.

Během Covidu se lidé naučili dívat se na filmy doma, na PC nebo telefonu. Myslíte si, že bude hlad po tom jít na festival a vidět film v kině a užít si to, nebo lidé zlenivěli a budete rádi, když budou kina zaplněná aspoň z poloviny?

Vzhledem k vysoké návštěvnosti již proběhlých letních festivalů LFŠ a KVIFF vidíme, že diváci se velice rádi vracejí do kin a věříme, že i přes různá omezení chtějí vidět filmy v kinech. Určitě je ale část diváků, která si na komfort domácího kina zvykla, těm festival nabídne online verzi festivalu.

Přišli jste díky Covidu o některé tradiční sponzory nebo všichni zůstali loajální, a tak rozpočet není nijak napnutý?

Každá kulturní akce se letos dostala na hranice svých rozpočtů a musela řešit, jak se vypořádat se vzniklou situací. Nicméně, tradiční sponzoři zůstávají, dokonce se nám povedlo získat nové. Rozpočet jsme snížili, abychom měli jistotu, že akce proběhne v pořádku.

Máte pocit, že začínáte zase od začátku?

Každý ročník je v jistém smyslu začátek něčeho nového. Nové filmy, hosté, doprovodný program, masterclass, nové výzvy, nové sekce. Letos například přibude sekce VR filmů a programový tým už uvažuje o směřování dalšího ročníku.

Při omezeném cestování je asi těžké počítat s nějakou zahraniční osobností. Oslovili jste někoho, či jste zůstali pro jistotu u domácích tvůrců a zahraniční pro letošek úplně vypustili i z finančních důvodů?

Nehodláme rezignovat na mezinárodní prezentaci hostů, i když podmínky nejsou příznivé. Na festival přijedou hosté z různých zemí, někteří zasednou v porotě, jiní představí svůj film.

Kdo se tedy v Praze nakonec ukázal?

Díky bezchybné práci PR festivalu, paní Simony Andělové, jsme se vždy včas vše dozvěděli, mj. i to, že největším tahákem byl patrně režisér Stephen Daldry, který zde představil svůj nový film Together. Doplnit ho měl představitel hlavní role James McAvoy, ale tomu nakonec nebyl let z USA doporučen kvůli Covidu. Irácká režisérka Mahnaz Mohammadi zasedla do hlavní poroty, žádaný a uznávaný norský kameraman Sturla Brandth Grovlen měl na festivalu nejen masterclass, ale byla mu i věnována celá jedna sekce a uváděl zde svůj film Kamenné srdce.

Režisér Gary Lennon uváděl dokument Castrovi špióni, německý režisér Bastian Günther předvedl svůj film Jeden z těch dnů, estonský režisér Lauri Randla přivezl a uvedl svůj nový film Sbohem Sovětský svaze.

Irská filmařka Ruth Meehan uvedla v Hlavní soutěži svůj snímek Smysl života, zatímco americká fotografka a režisérka Heather Kessinger přijela s dokumentem o bangladéšské surfařce nazvaný Beze strachu, který zde měl celosvětovou premiéru.

Herečka Vica Kerekés svojí přítomností ozdobila projekci romantické komedie Snoubenec nebo milenec maďarské režisérky a scenáristky Nóry Lakos, kde si zahrála hlavní roli.

Další premiérou byl první česko-švýcarský koprodukční film Ztraceni v ráji, což byl částečně autobiografický debut režisérky Fiony Ziegler.

Světovou předpremiéru zde měl i nový československý koprodukční film Kryštof a na červeném koberci se prošla jeho početná delegace v čele s režisérem Zdeňkem Jiránským, producenty Mariánem Urbanem a Olgou Raitoralovou a herci Mikulášem Bukovjanem, Davidem Uzsákem a Stanislavem Majerem. Pozoruhodné téma z doby nejtvrdšího stalinismu, kdy mladý Kryštof jako čerstvý postulant žije v komunitě mnichů a pomáhá převádět ilegálně lidi do Německa. Stane se svědkem akce K, která má za úkol likvidaci mužských řeholnických řádů u nás. Toto nadčasové drama sledující zápas jednoho muže o svůj život a důstojnost určitě stojí za zhlédnutí.

Za zhlédnutí stojí i nový snímek Woody Allena s názvem Festival pana Rifkina, který celý Febiofest zahajoval, a také Oscary oceněný film Otec s Anthony Hopkinsem, který festival zakončoval.

My osobně jsme v nabitém programu stačili zhlédnout dokument 76 dní ve Wu-chanu. Možná proto, že lidé už mají Covidu-19 dost, přišlo do sálu jen statečných 15 lidí. Jistě stálo za to vidět, jak to celé začalo a jak s tím v tamních nemocnicích snažili bojovat.

Druhý snímek, který jsme viděli, pocházel z Francie a se jmenoval Linie života. Tady se také hledělo do očí smrti, a i vlastní minulosti. Diváků přišlo 22.

Závěr večera pro nás obstarala premiéra dokumentu Karel režisérky Olgy Malířové Špátové, který nám poskytnul dvouhodinovou možnost podívat se do soukromí Karla Gotta. Upřímný snímek zachycuje poslední měsíce života této nesmrtelné české hudební ikony. Sál byl narvaný.

Hlavní festivalovou cenu Kristián letos získal britský režisér a producent Mike Downey,

slovenská herecké legenda Božidara Turzonovová

a populární herec Jiří Lábus. Při té příležitosti bylo promítnuto několik filmů na připomenutí jejich uměleckých kariér. Božidara Turzonovová se objevila na plátně ve svých patrně dvou nejznámějších filmech Akce Bororo a Božská Emma. Jiřího Lábuse uvedly filmy Specialita šéfkuchaře a Vlastníci. Mike Downey, který byl jako host na festivalu před pár lety a hodně času pracuje na území bývalé Jugoslávie, se představil ve filmech Mrtvá hlídka, Služebníci a Šarlatán, kde buď hrál nebo je produkoval.

Hlavní festivalovou porotu letos tvořil herec a režisér Jiří Mádl, loňský vítěz Hlavní soutěže s filmem Služebníci scenárista a režisér Ivan Ostrochovský a irácká režisérka Mahnaz Mohammadi. Vybírali ze sedmi soutěžních snímků a jako nejlepší z nich zvolili celovečerní snímek Charter režisérky Amany Kernell.

Třiatřicetičlennou diváckou porotu v čele s čestným předsedou Michaelem Kocábem mezi šesti soutěžními filmy sekce Soutěž komedií zaujal film Večeře v Americe režiséra Adama Carter Rehmeiera.

V soutěžní sekci Amnesty International Febiofest Award, kde komisi tvořili režisér Vít Klusák, violoncelistka Tereza Vodička Kovalová a Jiří Bejček z Amnesty ČR, zvítězil film Exil režiséra Visara Morina. Tento snímek se s úspěchem promítal jak na Berlinale 2020 tak na Sundance.

Tématem soutěžní sekce I ty jsi filmařem bylo tentokrát Moje město. Vítězství si odnesl snímek Homemade, který vytvořila Sofie Mayorga, a získala i částku 20 000 Kč.

Na závěr slova zakladatele a prezidenta festivalu Fero Feniče:

„Febiofest se pandemií nenechal zlomit. Ze všech festivalů byl postižen nejdramatičtěji, protože byl zrušen jen několik dní před svým začátkem. Ale po tomto tornádu jsme ho znovu postavili a přes mnohá omezení řádně proběhl v tomto téměř podzimním termínu. Největší výzvou pro nás bylo, aby se i přes změnu termínu povedl i letos. Tato nepříjemná zkušenost nám ale pomohla v tom, že jsme ze začali více zamýšlet na budoucností festivalu a chtěli bychom ho ještě více zkvalitnit a posílit.“

Foto, s díky: FEBIOFEST, autoři