Největší filmový festival pro děti a mládež na světě ve Zlíně se letos konal ve dvou fázích. První on-line, v tradiční květnový termín, a ta druhá “naživo“ v polovině září. Tento nezvyklý termín měl své výhody a nevýhody. Nevýhody proto, protože se připravoval v létě, a to jsou herci na dovolených, neberou telefony, takže zvaní hostů nebylo snadným úkolem. Stejně jako školy se netvářily tak ochotně jako v květnu, aby uvolnily dobrovolníky, kteří si letos školní výuky moc neužili. Ten klad byl v tom, že některé osobnosti mohli přijet, protože v květnu mají svoje domácí festivaly, což jejich účast vylučovalo. Pán Bůh asi musí být filmový fanoušek, protože snahu a úsilí pořadatelů ocenil a podpořil luxusním počasím, které nabídlo pocit, že léto teprve začíná a ne, že je podzim za dveřmi.

V roce 2019 organizátoři poprvé představili hlavní téma festivalu. Zatímco to první bylo inspirováno 100. narozeninami Miroslava Zikmunda a jmenovalo se Objevuj a poznávej, loňský ročník evokoval 60. narozeniny samotného festivalu a nesl název Návrat do budoucnosti. Tématem letošního ročníku byla Literatura ve filmu, který zdůvodnila programová ředitelka Markéta Pášmová slovy: „Děti čtou pořád méně a méně a je důležité se pokusit to změnit. Propojení knižních předloh s filmem, to je obrovská studnice příležitostí, jak prostřednictvím filmu dostat děti i mládež ke čtení. Od prvního filmu s Harry Potterem uplynulo dvacet let, to samé platí i o filmové adaptaci tománů J.R.R.Tolkiena - Pán Prstenů. To je prostě ideální příležitost pro toto téma.“

Tato myšlenka, kterou nezbývá než jen schválit a odměnit potleskem byla v reálu doplněna i velkými bannery rozestavěnými po zlínském náměstí, na nichž na jedné straně byla fotka a biografie spisovatele, na druhé straně jeho zfilmovaná díla. Téměř čtyři desítky filmů natočených podle knižní předlohy byly rozděleny do minisekcí: Klub hrdinů, Mladá akademie, Evropský koutek, Komiksů ráj a Filmová četba.

V těchto sekcích k malým divákům promlouvali odborníci na slovo vzatí, ať už Jaroslav Němeček, tvůrce Čtyřlístku, recenzent komiksů Ondřej Král, legenda české literatury Vladimír Körner nebo literární a filmový kritik Jan Lukeš. O tom, jak vznikl Pán prstenů, vyprávěl teolog a pedagog Pavel Hošek.

V kinech se promítlo téměř 300 filmů z 50 zemí světa a některé z nich měly i světovou předpremiéru. Lahůdkou byla obnovená premiéra digitálně restaurovaného filmu Hotel Modrá hvězda, který v roce 1941 natočil legendární Martin Frič. Tento film měl premiéru před 80 lety na Filmových žních ve Zlíně a získal Cenu města Zlína. Pražskou premiéru měl o měsíc později v srpnu 1941.

Rovněž 90. výročí založení Filmového studia Barrandov se připomnělo rozsáhlou výstavou filmových kostýmů z různých období, které byly vybrány z velmi bohatého fundusu studia.

Život a dílo akademického malíře Zdeňka Buriana připomněla výstava jeho obrazů, na kterou zvaly modely prehistorických tvorů na chodníku.

Nás hodně zajímala premiéra prvního českého filmu natočeného na mobilní telefon. Má název Město a režisér Jiří Diviš přivedl na svůj filmový debut i početnou hereckou a tvůrčí delegaci, takže se po zajímavém a temném filmu rozběhla zajímavá a přínosná diskuze. Díky ní jsme se např. dozvěděli to, že i takový film stojí dva milióny korun, protože se sice ušetří na štábu, ale post-produkční náklady nebo mzdy herců se prostě ošulit nedají. Herečka hlavní role Veronika Divíšková k obsahu filmu podotkla: „Myslím, že by ho měli vidět hlavně mladistvé osoby, ale klidně i děti. Vzkazuji rodičům, že jestli chcete svým dětem ukázat důvod, proč nebrat drogy, film Město je skvělou ukázkou, jak by to mohlo dopadnout.“

Tahle setkávání s tvůrci a debaty po filmech je opravdu nádherná věc a je přínosná jak pro diváky, tak funguje jako zpětná vazba pro tvůrce, o čemž jsme se sami přesvědčili po filmech Francesca a SpaceBoy.

Podobně zajímavý byl i workshop s Billem Gerberem, americkým hudebním a filmovým producentem, který je podepsaný pod tak známými a oceňovanými filmy jako Příliš dlouhé zásnuby, JFK, Zrodila se hvězda, Nelítostný souboj či Grand Torino. Protože zastával i pozici ředitele studia Warner Brothers, dal nám nahlédnout (jen trochu) do kuchyně tohoto filmového giganta. Gerber byl, díky covidovým opatřením, jedním z mála zahraničních hostů, dá se říci, že byl tím největším, a převzal Cenu prezidenta festivalu.

Když jsme zmínily workshop, festival jich nabídl pro zájemce opravdu velké množství. Například Workshop analogové fotografie pro malé i velké nabízel seznámení s rozdílem mezi digitálními fotoaparáty a těmi klasickými, analogovými. Další se jmenoval Workshop filmového herectví pro děti, kde se dětem představilo umění Charlie Chaplina a podrobně byly seznámeny s jeho vytříbenou hereckou technikou. Od dětí se čekalo, že sami přijdou s autentickým a kreativním projevem.

Doprovodných programů bylo samozřejmě více, ať už šlo o Červený koberec, autogramiády, malování na chodníku nebo koncerty či letní kino.

Nedělní večer patřil akci s názvem Filmové melodie Ondřeje Soukupa, tvůrce, který se podílel na hudbě pro filmy Kolja, Vratné lahve, Requiem pro panenku, Akumulátor 1, Tmavomodrý svět aj. Kongresovým centrem zazněly tyto melodie v provedení Filharmonie Bohuslava Martinů.

Tradiční a oblíbenou akcí je dražba filmových klapek, letos se konala již po 24. Bylo do ní věnováno 125 výtvarných děl a všechny našly své majitele. Nejvíce vynesla klapka Jaroslava Němečka s názvem Teskně hučí Niagára, která se prodala za 111 000 Kč. Celkem tato několik hodin trvající aukce dosáhla rekordní výše 2 752 000 Kč. Z výtěžku budou jako vždy podporovány projekty mladých filmařů prostřednictvím Nadačního fondu FILMTALENT Zlín. Za celou historii této bohulibé akce bylo již vydraženo celkem 2 749 výtvarně ztvárněných klapek v celkové výši 40 989 000 Kč. Potlesk prosím!

Tradiční je i odhalování filmové hvězdy na Chodníku slávy před místním kinem, které je bohužel zavřené již od roku 2016 a festival by ho tak potřeboval.

Letošními oceněnými se staly Klára Issová a Aňa Geislerová. Ta má ke Zlínu zvláštní vztah: „Vždycky si říkám, jak se může, tak krásné a laskavé město jmenovat Zlín. Všechno je tu hodné a mám s tímto městem spojené nekonečné množství vzpomínek. Začíná natáčením filmu Requiem pro panenku s Filipem Řenčem, a dneska k nim přibyla i hvězda na chodníku." Ve festivalovém kině šla i pohádka O vánoční hvězdě, kde tato herečka hrála zápornou roli hvězdy Proximy.

Ocenění Zlatý střevíček letos za mimořádný přínos českému filmu převzal Ondřej Vetchý. Poděkoval skromně slovy: „Když se dozvíte, že vám někde chtějí dát cenu, je ten první pocit samozřejmě hezký. Jelikož se ale jedná o cenu za delší časový úsek, začnete hned přemýšlet o tom, proč byste ji měl získat zrovna vy, a ne někdo jiný.“

Samozřejmě se udílely i ceny za nejlepší filmy v daných kategoriích, ale to teď není podstatné. Důležité je, že se festival povedl a zvítězilo nadšení organizačního týmu, zájem diváků a víra sponzorů a podporovatelů v to, že společnými silami se překoná zlo a překážky, které se postavily tento rok do cesty, a že festival bude i nadále pokračovat v příštích letech.

Jak to zakončila paní Markéta Pášmová: „Je ještě předčasné řešit, kterým směrem se bude ubírat příští ročník. Tím, že letos jedeme ve dvou festivalových vlnách, nebyl čas se ještě tím pořádně zabývat. Budeme pak mít hodně málo času, ale musíme to zvládnout. Něco vymyslíme. 62. ročník se bude konat od 26. května do 1. června 2022. Těšíme se na vás.“

Fota Ondřeje Vetchého, s díky, Zlín film festivalu