Název vaší firmy obsahuje naše dvě srdeční záležitosti Punk a Film. Je to tak i ve vašem případě (firemním), že jste skupina lidí, kteří mají rádi tyhle dvě věci, nebo je to jenom Vaše doména, jako zakladatele firmy?

Punk a film jsou určitě naše srdeční záležitosti! Nedá mi to, ale musím zmínit devadesátá léta, kdy jsme nastoupili na gympl a jenom jsme nasávali tu úžasnou atmosféru, která tehdy panovala napříč celou kulturou a společností. Samozřejmě - zpětně viděno – ta doba měla fůru problémů, ale nám bylo patnáct, a najednou se začalo dít tolik věcí – koncerty (domácích kapel i těch „velkých“ z ciziny), festivaly (hudební, filmové…), divadla, čtení… člověk měl pocit, že možnosti jsou neomezené. Punková muzika a vůbec celá devadesátková scéna tak nějak prostě tehdy patřily k životu, do různých klubů jsme chodili několikrát týdně. A punk měl neskutečnou energii. Ale jeli jsme i v jiných hudebních stylech, doteď si třeba pamatuju ten smutek, když se před pražským koncertem zastřelil Kurt Cobain.

Posléze se k tomu přidal film, jezdili jsme na Letní filmovou školu do Uherského Hradiště, do Varů, kde se tehdy spalo všude možně… pamatuju se, jak jsem „povýšil“, když jsem tam přijel poprvé ve Felícii kombíku, kterou mi rodiče půjčili, já ji zaparkoval v parku nad Thermalem, okna zevnitř vylepil novinami, aby tam nebylo vidět, zadní sedačky zůstaly v Praze a já měl najednou luxusní dvoupostel, kam nepršelo a ráno si člověk vyčistil zuby u bazénu nad Thermalem, vykoupal se a zase sjel výtahem dolů do města, kde jsme dali třeba 4-5 filmů denně, pak skončili na nějaké akci….

A jelikož vrána k vráně sedá, začala se posléze na FAMU – to byl tak nějak přelom milénia - formovat myšlenka na založení firmy, která by nám umožnila oboje skloubit.

Čili bych řekl, že to máme všichni podobně, a i další spolupracovníky jsme si vybírali tak, aby k nám zapadli.

Za těch skoro dvacet let se to rozrostlo, jsme tam pořád my tři původní kamarádi

Mohl byste říct něco o Punk Film s.r.o., kdy bylo založeno, s jakým cílem, kolik vás tam je, jak to funguje atd?

Firmu jsme založili tři kamarádi v roce 2003, to jsme tak nějak končili bakaláře. S Jakubem Drocárem jsem se znal od školky, nějak jsme prošli pak i stejnou základku, gympl i FAMU. Ondřeje Beránka jsme potkali až na FAMU, do té doby jsme se neznali, protože je z Havlíčkova Brodu a pohyboval se na scéně tam.

Cíl byl víceméně jasný od začátku – chceme si dělat svoje věci po svém a chceme to dělat naplno čili nás ta firma musí i živit.

Začátky byly vpravdě punkové, první kancl jsme měli v nonstop herně na Letné, což bylo fajn, protože jsme už tehdy mohli klientům tvrdit, že jsme tady pro ně 24/7, a to se tehdy ten termín ještě ani nepoužíval. Jakub měl jeden notebook a my v tom nonstopáči seděli, dávali si tam schůzky a s prvníma mobilama jsme produkovali.

Nějakým zázrakem jsme hned chytili několik velkých zakázek pro filmaře z Jižní Koreji, kteří tady v sezóně 2003/4 s námi natočili pár velkých spotů pro Samsung a jiné značky. Platili nám v hotovosti (legálně, na fakturu), takže jeden byl vždycky na place a druhý objížděl ve starém autě dodavatele a všem vyplácel peníze dopředu, protože jsme vyhodnotili, že mít pod postelí pár milionů není bezpečný, když tam máte psa a každý druhý den mejdan… Zpětně nechápu, jak je možný, že se nestal nějaký průser, ale prostě to vyšlo. A všichni se ptali, co že jsme to za firmu, že točíme takový velký zakázky, a my vždycky říkali, že žádnou firmu nemáme, že jsme jenom takový punkáči, a to nám pak už zůstalo.

No, když jsme se z toho prvního roku oklepali, zjistili jsme, že máme něco do začátku, můžeme si otevřít malou kancelář a vzít jednu asistentku.

Za těch skoro dvacet let se to rozrostlo, jsme tam pořád my tři původní kamarádi a nejužší tým čítá zhruba sedm dalších lidí víceméně na stálo. Plus další, kteří s námi pravidelně spolupracují. Čili ta firma vlastně dokáže uživit docela dost lidí.

Máte široký záběr, videoklipy, dokumenty, reklamy a hrané filmy. Na tom všem se podílíte tvůrčím stylem, nebo je produkujete, či spolupracujete tím, že dodáváte a sháníte lidi, lokace, techniku?

Široký záběr je nutnost a zároveň nás baví, člověk nemůže dělat do nekonečna pořád jen to jedno. Krom natáčení občas odbočíme i trochu jinam, dali jsme třeba dohromady ještě s jednou partou Muzeum Karla Zemana a digitálně restaurujeme filmy tohoto totálně vizionářského režiséra.

Ale dá se to velmi hrubě rozdělit na tři základní směry:

1. Komerční práce, kdy vyrábíme zakázky pro reklamní agentury a zahraniční filmaře, kteří přijedou do Čech točit, nebo třeba televize. Myslím, že jsme si za tu dobu našli stálou skupinu klientů, kteří vidí věci nějak podobně a chtějí mít za partnera někoho s vlastním názorem. A je to neskutečná škola, kdy se naučíte řemeslo, potkáte lidi z celého světa a pozorujete, jak se to dělá jinde. První kreativní impuls tady je z vnějšku a na nás je, to pak nějak uchopit a posunout.
2. Vlastní producentské projekty, kdy si prostě vymyslíme nějaký nápad na film (hraný i dokument) a absolvujeme trnitou cestu od toho prvního námětu až k premiéře. Tady máme absolutní svobodu, není nikdo „nad námi“. Do celého procesu vstupujeme tvůrčím způsobem od samého počátku do konce. Ale taky to znamená, že když tenhle záměr nevyjde, tak všechny průšvihy dopadnou plně na nás.
3. Úplné srdcovky, jako jsou třeba klipy, různé charitativní spoty, experimentální filmy, o kterých víte, že se nikdy nezaplatí, ale bude super, když vzniknou… Zde to většinou vzniká v okruhu lidí, kdy se každý pro společný záměr snaží přispět tím, co umí.

Film se vyrábí od začátku do konce klidně několik let, a to je dlouhá doba 

Máte v portfoliu i pohádku Čertí brko nebo digitalizaci Vynálezu zkázy nebo hraný film Poslední závod. Co je vlastně vaší hlavní náplní a co přišlo jako vedlejší produkt, který se na to nabalil?

To se úplně nedá říct. Vždycky jsme jeli výše zmíněné okruhy paralelně, vzájemně se to prolíná.

U Čertího brka byl určitě ten první impuls to, že jsme najednou měli rodiny. A děti se pak začnou ptát, co že ten rodič vlastně má za práci. Když je táta kovář a dítě se odmalinka motá kolem výhně, tak chápe, jak to vypadá, když táta „pracuje“. Což u producenta, když pracuje, vypadá většinou tak, že sedí u počítače, nebo telefonuje – to je to, co děcko vidí. Čili jsme jim chtěli ukázat ten výsledek, že třeba můžeme udělat pohádku. Aby, až na to přijde ve škole řeč, tak mohli říct, že tohle dělal táta.

Podobně vznikají nápady na další filmy, vždycky to musí nějak organicky zapadnout a rezonovat s momentálním stavem a musí nás to bavit. Film se vyrábí od začátku do konce klidně několik let, a to je dlouhá doba čili ten zápal tam být musí, jinak se z toho zblázníte.

Soupeříme o klienty s konkurenčními produkcemi

Jak to funguje? Vy oslovujete klienty a nabízíte svoje služby a know-how, nebo se firmy obrací na vás s požadavkem reklamního spotu, videoklipu atd?

Tahle otázka směřuje k té komerční části – tady je pravda, že soupeříme o klienty s konkurenčními produkcemi. Po dvaceti letech máme samozřejmě tu výhodu, že s hodně zadavateli pracujeme dlouhodobě, známe se, máme se rádi. Čili, když plánují vyrobit další projekt, tak se na nás obrátí.

Ale pořád je potřeba být v kontaktu, poznávat nové. Jezdíme na festivaly do zahraničí, kde se domlouvají natáčení v Čechách, hodně třeba děláme s Bollywoodem čili jsem svého času pravidelně létal do Bombaye.

Pořád je potřeba sledovat, kde se co natočilo, co je zrovna v kurzu, kam se odvětví posunulo.

Hodně to funguje i na bázi osobního doporučení, kdy třeba někdo, kdo má s námi pozitivní zkušenost, nás doporučí známému… filmařina je dost propojená, i celosvětově.

Běžný český 30 vteřinový spot stojí 1,5 – 2,8 milionu

Jak je to v případě reklamního spotu pro firmu nebo výrobce. Ona vám dá představu, délku, a vy to natočíte “na klíč“ nebo dodá celkovou částku a vy jim sdělíte, co jste za to schopni natočit? Máte v tom určitou svobodu nebo se striktně držíte požadavku?

Tady je to poměrně standardizovaný proces. Reklamní agentura, která realizuje konkrétnímu klientovi (pivovar, banka, obchod…) celou kampaň, v případě záměru TV reklamy vypisuje výběrové řízení na natočení spotu. Nám v rámci pozvánky přijde storyboard, což je takový hrubý scénář na daný spot. A my na to reagujeme kreativní nabídkou režiséra, který společně s námi sepisuje, jak by měla vypadat realizace. To zadání je jasné – když někdo potřebuje reklamu na jogurty, tak mu nemůžete odevzdat spot na něco jiného. Ale je to vždy týmová práce, kdy řešíme společně s agenturou a klientem, jak to udělat nejlíp. Čili určitá svoboda tu je, ale má jasně definované mantinely.

(Naše absolutní svoboda je v tom, že když se nám třeba nelíbí ten scénář jako takový, nebo třeba nechceme pracovat pro tu konkrétní značku, tak se prostě nezúčastníme.)

Společně s touto kreativní vizí (treatmentem) odevzdáváme rozpočet, za kolik jsme schopni tuto vizi realizovat. Určitý finanční limit je součástí zadání, cena samozřejmě hraje roli v tom, zda vyberou nás nebo jiného dodavatele.

Můžeme se zeptat, jak dlouho se takový 30vteřinový spot točí, kolik se na něm podílí lidí a kolik stojí?

To je opravdu velmi individuální a nejde to takhle jednoduše říct.

Ale kdybych se měl pokusit o popsání nějakého klasického modelu, tak se běžný český 30vteřinový spot, který vidíte v televizi, točí 1-2 dny, štáb má cca 60 členů a stojí 1,5 – 2,8 milionu.

Když jsme založili Punk Film, nějak nás napadlo, že by bylo super natočit Visáčům klip

Spolupracujete s punkovou legendou Visací zámek. Jak k tomu došlo a kdo koho oslovil?

Na Visáčích jsme vyrůstali. Ta kapela je prostě nejlepší ????.

Když jsme založili Punk Film, nějak nás napadlo, že by bylo super natočit Visáčům klip. A Jakub jim napsal, že máme společnost Punk Film a že bychom pro ně chtěli něco natočit. A zrovna to padlo na úrodnou půdu, protože vyšla deska Punk! a vydavatelství se rozhodlo uvolnit spíše symbolickou částku na natočení klipu, aby se deska propagovala. Tak vznikla Známka punku a od té doby spolupracujeme pravidelně. Naposledy byl vyroben důstojný opus na nejlepší píseň všech dob – Traktor. Je to čistá radost.

Klipy jsou v Čechách specifická disciplína. Zatímco v zahraničí se tím fůra tvůrců dokáže (nebo alespoň dokázala) slušně uživit a klipy pro největší hvězdy vznikají v podmínkách srovnatelných s reklamou, tak u nás je to naprostá srdcařina

Mohl byste nám přiblížit, jak vzniká takový hudební klip (třeba Známka punku)? Kdo přijde s vizuálním námětem, aby to odpovídalo délce písničky, je nějaký scénář i pro účinkující, aby věděli, kdy mají deklamovat repliku. Jak dlouho trvá natáčení 3minutové písničky a na kolik to přijde?

Klipy jsou v Čechách specifická disciplína. Zatímco v zahraničí se tím fůra tvůrců dokáže (nebo alespoň dokázala) slušně uživit a klipy pro největší hvězdy vznikají v podmínkách srovnatelných s reklamou, tak u nás je to naprostá srdcařina.

První impuls se většinou objeví na nějaké platformě mezi kapelou, manažerem a vydavatelstvím, které je schopno na klip v rámci propagace nové desky dát symbolickou částku. Tím se to celé odstartuje.

Následně je potřeba vybrat vhodnou píseň. V konkrétním případě to byla geniální Známka punku a my přemýšleli, jakému režisérovi bychom nabídku předložili. Oslovili jsme Honzu Zajíčka, který s námi od té doby natočil všechny projekty s Visacím zámkem spojené.

Honza vždy vypracuje podrobný scénář rozpracovaný do naprostých detailů a během tohoto procesu konzultuje s kapelou, zda jsou na stejné vlně. Čili je to vždycky o vzájemné debatě. Jde vlastně o to, že píseň je daná, co se délky i obsahu týče, a je třeba vymyslet obrazový doprovod, který bude fungovat jako příběh se začátkem a koncem.

Normální klip se v Čechách kvůli financím dělá jeden den za pár desítek tisíc, Známka punku se natáčela snad pět dní a Traktor čtyři dny. Cena byla o řád výš a je to vždycky taková sbírka „punkový národ sobě“ – přispěje vydavatelství, manager Martin Řehoř, kapela, fanoušci, punkoví sponzoři… a zbytek doplatíme my. Všechny hlavní profese na projektu pracují bez nároku na honorář, naprostá většina techniky atd. je zadarmo, protože když zásobujeme dodavatele během roku normální placenou prací, tak je občas můžeme požádat, aby nám něco dali zadarmo… čili projekty pro VZ se točí na špičkovou techniku – kamery, světla, koleje, jeřáby… jako na „normálním“ natáčení. Kdyby to byla zakázka třeba pro zahraniční kapelu, stálo by to miliony.

Vlastní svoboda a nezávislost je jedna z věcí, kterých si na svojí práci cením nejvíc, vlastně jsem nikdy v životě nebyl zaměstnaný. Můžu si dělat úplně co chci, ale jen já pak nesu případné následky

Máte při vaší práci možnost uplatňovat punkovou etiku, tedy nezávislost, DIY přístup, a hodláte navázat spolupráci i se zahraničními kapelami nebo zákazníky, pro které byste mohli být zajímaví i po finanční stránce?

To je docela filozofická otázka… asi tak jako ta, zda byl větší punkáč Sid Vicious nebo Malcolm Mc Laren, haha. Ale myslím, že jo, svoji etiku uplatňujeme.

Když se dělá komerční práce, tak jste pod tlakem na výkon a všechno musí fungovat tak, jak má. Klient platí velké peníze a očekává kvalitní servis. Filmařina v ČR je na super úrovni čili sem jezdí i hodně štábů ze zahraničí, se kterými spolupracujeme. To je fajn, poznáte fůru různých lidí, jiné kultury, cestujete…Takže i tahle práce vás musí bavit, jinak ji neděláte dobře.

A myslím, že se Punk Film za tu dobu posunul přesně tam, jaká byla naše vize na začátku. Děláme si sami na sebe, vždycky se můžeme svobodně rozhodnout, zda nějaký projekt vezmeme, nebo ne. Je to jenom na nás. Pro některé klienty jsme nepřijatelní, ale je hodně těch, kterým se náš přístup líbí. A to je naprosto ok, protože nemusíme a nepotřebujeme dělat s každým.

Vlastní projekty si vybíráme zcela sami, chodí nám hodně nabídek na filmy a dokumenty, není zdaleka možné realizovat všechny čili si dost vybíráme, než do něčeho jdeme. Protože, aby to mělo smysl, musí na to mít člověk energii a jít do toho naplno. A je jedno, jestli je to reklama za miliony, nebo charita. Ta energie musí být stejná.

Vlastní svoboda a nezávislost je jedna z věcí, kterých si na svojí práci cením nejvíc, vlastně jsem nikdy v životě nebyl zaměstnaný. Můžu si dělat úplně co chci, ale jen já pak nesu případné následky. Čili vyznávám, že není „svobody bez odpovědnosti“. (Zde vzdávám hold Janu Patočkovi a filosofům, které ovlivnil, a kteří mi během studií na UK neskutečně rozšířili obzory – jmenovitě Janu Sokolovi a Zdeňku Pincovi)

DIY – to si myslím, že jde u filmu dost komplikovaně, obecně je to odvětví, které se vyznačuje vysokou specializací, která může navenek vypadat jako plýtvání a nabubřelost. Samozřejmě tak filmy jdou dělat, potkávají se pak na DIY festivalech a já těm projektům upřímně fandím. Ale když se filmem chcete živit a dělat široké spektrum projektů, je potřeba se pohybovat v rámci systému. A občas ten systém posouvat, navrtávat a dělat si z toho tak trochu srandu ????.

V osobním životě k tomu čím dál víc tíhnu – pohybuju se v rámci několika propojených mikrovesmírů, žiju částečně mimo Prahu, nepoužívám sociální sítě, chovám si vlastní ovce, sadařím… a nedávno jsme si ke čtyřicátinám dali dárek – pár dní ve zkušebně a koncert naší pradávné kapely Výtěr krku.

Děkujeme za spolupráci.

Taky díky a punk´s not dead!